Předem se omlouvám za pravopisné chyby. Snad se vám můj úplně  první příběh bude líbit.

Stiles

Už je to týden, co byl můj otce zavražděn. Nikdo neví, kým byl, ale já to tuším. Byl nějakým lovcem, který nebyl zasvěcen o tom, že otec o nadpřirozenu ví. Lovec ho schválně rozřezal vlčími drápy, aby si ostatní mysleli, že je to jen další napadení zvířetem a ti tupci od policie to sežrali i s navijákem. Zůstal jsem doma úplně sám. Sedím v pokoji v rohu, mám zavřené okno a koukám se do blba. Každý den minimálně třikrát na mě někdo zazvoní, ale já neotvírám, jen čekám, až je to přestane bavit a odejdou. Nejčastěji zvoní Scott nebo Lydie. Vedle mě jsou hodiny a ukazují 2:34 ráno. Zvedám se a jdu do koupelny, podívám se do zrcadla, spatřím chodící mrtvolu, která je v posledním tažení - obrovské kruhy pod očima, vystouplé lícní kosti, bledá kůže po celém těle, které zdobí pouze červené čáry, hlavně na zápěstí a vystouplá žebra mi na vzhledu taky moc nepomáhají. Možná za to může, že jsem od té doby snědl jen asi misku ovoce a nic víc. Posadím se na vanu a vezmu do ruky moji kamarádku. Díky ní nejsem jen bílý, ale i červený. Udělal jsem zase pár čar a žiletku vrátil tam, odkud ji vzal. Ruce jsem si ovázal obvazem. Jen díky fyzické bolesti jsem dokázal na chvíli necítit tu psychickou. Lehl jsem si na postel a podíval se z okna, věděl jsem, že nesmím usnout tvrdě, jinak mě budou zase strašit noční můry o tom, jak za vše můžu. Musel jsem se nad tím zasmát, ale vyšel ze mě jakýsi velmi zaškrcený pazvuk. Tak jsem tam jen ležel a koukal do stropu.

Derek

Stiles vůbec nevypadal dobře potop co se dozvěděl to o otci, ale nelámal jsem si nad tím hlavu jelikož byl vždy silný tak jsem si myslel, že to zvládne dobře. Jenže asi po šesti dnech mi napsal Scott, že to ze Stilesem vůbec nevypadá dobře, nebere jim telefony a ani neotvírá když zazvoní. Tak jsem mu slíbil, že se za ním půjdu podívat. Pozoruji ho už celý den a vůbec se mi to nelíbí. Nic nesnědl, celý se furt třese jako by měl zimnici to ale nebilo to nejhorší, když zašel do koupelny a pak vyšel s obvazy na rukou tak jsem se zděsil. Žebra mu vystoupily úplně až jsem se bál že kůže roztrhne. Padl na postel jenže nespal je se koukal do stropu a vydával ze sebe nějaké pazvuky. Tu se najednou postavil, ale nohy už nemohly a podlomili se mu a on z se skácel k zemi a nechyběla ráno do hlavy o noční stolek. Postavil se teda z nova a já spatřil jen potok krve z jeho čela což nebylo dobré protože nic nejeld a ještě se řezal neměl moc krve což by ho mohlo uvést do bezvědomí. Naštěstí se to nestalo a on se znova lehl na postel a usnul a zato jsem byl rád, ale nepřestal jsem ho radši pozorovat.

Stiles

Chtěl jsem si jít obléct tričko jenže mé nohy mě neunesli a tak jsem se svezl k zemi a nebyl bych to já kdybych se nepraštil o stolek. S toho jsem usoudil, že není moc dobrý nápad někam chodit tak jsem si radši lehnul na postel, ale neměl jsem v plánu usnout jenže mé tělo to vyžadovalo. Pak byl ajen už temnota.

Jen tak tam stojím a koukám jak někdo roztrhává mého otce na kousky, jen tak tam stojím a pozoruji ho při své nechutné práci. Najednou se postava postaví a podívá se na mě a já poznal sám sebe, podíval jsem se na své rudce celé od krve. Začal jsem řvát na celé kolo, ale můj řev nikdo neslyšel jen se odrazil od stěn a vrátil se zpět ke mně. Silesi, Stilesi. Uslyšel jsem něčí hlas a otočil jsem se.

S řevem jsem se probudil celý od potu, někdo na mě mluvil, ale já jsem nedokázal rozeznat kdo to je. DEREK? Poznal jsem muže, který mě neměl moc v lásce, tak co tu dělá? No jasně Scott mu volal. Snažil jsem se od něj odtáhnout, ale nešlo to mé ruce mě neposlouchaly. Zrak jsem měl rozmazaný, ale konečně jsem mu rozuměl co říká, řval na mě co jsem to se sebou udělal a že jestli budu pokračovat určitě zemřu, ale mě to je jedno.

Derek

Začal sebou šít a ječet jak smyslů zbavený. To už jsem nevydržel vrazil jsem oknem dovnitř, začal jsem s ním třepat a řvát a až asi po deseti minutách se probral ještě s větším jekotem než předtím byl zpocený a třepal se. Mluvil jsem na něj ale on to nejspíš nevnímal. Nakonec jsem ho objal, což nečekal, ale neoplácel mi to, jen tam seděl a nic nedělal a mě v tu chvíli došlo, že ze Stilese zbyla jen jeho schránka, ale vevnitř je mrvý. Což znamená, že se každou chvíli pokusí o sebevraždu a to jsem nemohl do pustit. Zvedl jsem se a utíkal do kuchyně kde jsem vzal jablko a upaloval zase za ním. Ten tam jen tak seděl a v ruce držel žiletku, což vůbec nechápu jak se mu objevila v ruce. Už jsem nestihnul zasáhnout a Stiles si opět začal řezat do zápěstí. Okamžitě jsem mu ji sebral a zlomil, díky mé vlčí síle, a vyhodil jsem to z okna. V očích měl nehoráznou zlost že kdyby by měl více síly zabil by mě.

Stiles

Derek mě najednou objal, ale mě to bylo jedno v kapse jsem měl mojí kamarádku a jen čekal až se zvedne a odejde to se také stalo. Okamžitě jsem si sundal obvazy a začal dělat svoji práci když mi Derek sebral žiletku, rozlomil ji na dva kusy a vychodil z okna. Propaloval jsem ho pohledem, ale co už. Zvedl jsem se z postele a doslova ze mě spadly gatě a to jsem měl pásek. O to tolik nešlo jenže Derek si všimnul že řezance mám i na nohách. Podíval se na mě se vztekem. Hodil si mě přes rameno a šel do koupelny. Pouze v boxerkách, které mi hned sundal, mě položil do vany a pustil vodu. Nestiděl jsem se bylo mi to jedno. Rány jsem měl i na zádech, kterých si asi nevšiml hned tak na mě ted' upíral ještě naštvanější pohled. Pohled jsem mu opětoval a otočil jsem se k němu zády. Voda mi už sahala po pupek.

Derek

Postavil se a gatě z něho spadly, už se neudržely na pávních kostech. Tak se mi naskytl pohled na šrámy co měl na nohou. Zuřil jsem. Hodil jsem si ho přes ramena a šel s ním do koupelny. Sundal jsem mu boxerky a položil jsem ho do vany která se už začala plnit horkou vodou. Nestyděl se. Podíval jsem se mu na záda kde mu vylezla snad celá páteř, ale také tam měl řezance. Podíval jsem se na něj a on mi pohled oplatil, otočil se ke mně zády a čekal co bude dál. To jsem vzal hubku, mýdlo a desinfekci a začal jsem ho mýt. Cukal sebou, ale nic neříkal jen se mu tam z tváře skoulela slza. Myslel jsem, že je to slzy bolesti z té desinfekce, ale nebyla. Byla slza zoufalství. Najednou sebou začal kymácet ze strany na stranu kašlal. Nechápal jsem. Dokud se nesvalil dozadu pod vodu, přitom se praštil do hlavy a omdlel. Hned jsem ho vytáhl a hodil na postel a začal s ním třepat. Probral se během chvíle. Ulevilo se mi. Stiles tikal pohledem po místnosti a nevypadal vůbec dobře. PŮJDEŠ DO NEMOCNICE! Zavelel jsem přísně. Jen zavrtěl hlavou na nesouhlas.

Stiles

Z té vody jsem se cítil nějak malátně tak jsem se začal pohupovat, to taky nebyl moc dobrý nápad jelikož se mi zamotala hlava a já začal propadat temnotě. Vzbudil jsem se jen díky tomu že se mnou někdo lomcoval. PŮJDEŠ DO NEMOCNICE! Zařval na mě Derek. Nesouhlasil jsem. Vypadal zamyšleně. Zvedl mě někam odešel, za chvíli se vrátil. Nevěnoval jsem mu žádnou pozornost. Budík ukazoval 6:47. Najednou se ozval zvonek a Derek vystartoval ke dveřím. Dole se ozývaly dva hlasy. Začal jsem panikařit. Ve dveřích se objevil Derek a za ním Melissa. Její výraz za vše co si o mě a mém stavu myslí. Ihned ke mně přiběhla a vytáhla několik jehel, prášků a několik dalších věcí. DEREKU MOHL BYS PROSÍM TĚ DONÉST VÁHU. Rozkázala Melissa. Nakonec mě postavili na váhu a čekali jsme, co ukáže. Piiiiiip 41,3 kg piiiiip. Hlásila váha. Musel jsem se posadit, jelikož mi nohy vypověděly službu. Jen jsem tam seděl a pozoroval jejich zděšené výrazy.

Derek

Zavolal jsem Melisse a vysvětlil jí, o co se jedná. Hned jak přišla, postavila Stilese na váhu, čekal jsem tak 50 kg minimálně, ale co ukázalo na displeji, jsem opravdu nečekal. Melissa mi už před tím řekla, že by měl vážit asi kolem 68 až 70 kily. Ale tohle?! Dohodli jsme se s ostatními, že ho budeme chodit hlídat jak jí, aby alespoň trochu přibral.

Po 2 týdnech

Derek

Musíme ho hlídat po dvou, protože jeden mu drží pusu a ten druhý mu tam strká jídlo. Zatím nic nepřibral. Vypadá ještě více sklíčený, i když se s ním každý pokouší navázat nějaký kontakt, ale marně. Já a Scott jsme tu s ním nejčastěji, ale pouze já zůstávám přes noc. Nespí a třese se celou noc. Již čekáme to nejhorší, jelikož jeho tělo déle nevydrží. Až příště omdlí, nemusí se vzbudit.

Stiles

Serou mě, jak tu se mnou zůstávají a něco blekotají, pak se mi pokouší narvat jídlo do krku, abych jim tady neumřel. Nějak jim to neusnadňuji. Derek tu je se mnou pokaždé přes noc. Nemluvím s ním, vlastně s nikým. Vím, že se blíží můj konec, tak to chci ukončit ve velkém stylu. Dnes večer. Derek usnul na zemi vedle postele. Pomalu jsem vstal, sešel nějakým způsobem schody a vyšel ven. Byla zima, ale ignoroval jsem to. Mým cílem je dojít ke srázu na konci lesa, tam to dnes ukončím. Jdu opravdu dlouho a skoro furt musím zastavovat a opírat se o strom. Nakonec před sebou vidím sráz asi tak 15 až 20 metrů vysoký. Za mnou zapraskají větve a já se otočím. Vidím Dereka, jak tam stojí s nechápavým výrazem na tváři. Otočím se a utíkám ke srázu. Už mám jednu nohu mimo půdu, ale Derek mě chytne za ruce a přitáhne k sobě. Oba skončíme na zemi a já v jeho objetí. Pláče a omlouvá se. Jen nechápu za co. Začínají mi těžknout víčka.

Derek

Ležím na posteli a ode mě se vzdaluje můj zdroj tepla. Nejspíš šel na záchod, tak tomu nevěnuji pozornost, ale když uslyším praskání větviček venku, jsem donucen otevřít oči. Nikde není. Začnu panikařit. Rozeběhnu se podle pachu za ním. Udivuje mě, že byl tak rychlý. Už ho vidím jak stojí před srázem. Podívá se na mě a sprintuje ke srázu. Jen taktak ho stihnu zachytit, svalím ho na sebe a začnu se mu omlouvat, ani nevím za co. Slyším jeho srdce, něco není v pořádku. Už nebije jako včera, bije mnohem pomaleji. Vylezu z pod něj a dívám se mu do očí, kde pomalu dohořívají svíčky, až úplně uhasnou. Usnul mi v náručí a už se nevzbudí. Dívám se na něj a pláču. Ne, nepláču, vyji a velice nahlas, že to musí slyšet i Scott. Sedím s ním v náručí ještě asi 20 minut než se přede mnou objeví Scott se slzama v očích. Co bude dál? Buch. Oba zpozorníme za chvíli se ozve znova buch. Na tvářích se nám objeví úsměv. Že by ožil?

Stiles

Jsem sám v temnotě. Nikde nic jen já a vzlyky Dereka, jak pláče nad mojí mrtvolou, kde život už dlouho nebyl. Přede mnou se objeví světlo a ze světla otec. Tohle jsem nechtěl Stilesi. Nemělo se to stát. Oni se budou kvůli tobě trápit a dávat si to za vinu. To jsi neměl dělat. Až teď mi došlo, co jsem udělal. Jak to napravím? Asi už nijak. Otec se ke mně nakloní a něco pošeptá. Můžeš se vrátit, ale už nebudeš jen Stiles, budeš i něco jiného. Souhlasíš? Přikývnu hlavou na souhlas a obejmu ho. Najednou jako by se začalo rozednívat.

Derek

Sem tam bouchlo, jako by se najednou rozmyslel. Nechápali jsme to. Něco zašustilo, šlo to z lesa. Nastražili jsme uši a poslouchali. Z keře vyskočila liška a zamířila přímo k nám. Došla a posadila se ke Stilesovy. Koukala na něj a pak se stalo něco, co jsme nečekali. Ona ho kousla. Byli jsme oba zmatení a chtěl ji odehnat, ale Scott mě zarazil. Liška z něho nespouštěla oči. Zvedla se a odešla. Stiles sebou cukl, opět naše pohledy uvízly na něm. Něco se dělo. Najednou se mu na hlavě objevily uši, byly to liščí uši. Otevřel oči a ty byly tak smaragdové, až jsem se bál, že je to opravdový smaragd. Jedno oko ale potemnělo a změnilo se na křišťálovou modř. Posadil se a podíval na nás. Usmíval se.

JSEM LIŠKODLAK. Řekl s úsměvem a my ho jen objali.

Od toho dne jsme s ním cvičili úplnou proměnu na člověka i na lišku. Šlo mu to velice dobře. Jen oči mu zůstaly stejné, od té noci. Zvykli jsme si. Z mrtvého Stilese se stal opět usměvavý Stiles, jak jsme ho znávali.