Odešla jsem do pokoje a převlékla se. Oblékla jsem si na sebe modré leginy s černými znaky po celém obvodu, na ně černou, obyčejnou sukni a na vrch jsem si oblékla černé triko. Nakonec, džínová vestička do půl pasu, a k tomu baleríny také černé barvy. Své karamelové vlasy jsem si dala přes rameno a šla do vedlejšího pokoje.Dveře byly otevřené a první čeho jsem si všimla, byla hromada oblečení, která pomalu narůstala. Chvíli mi trvalo než jsem zjistila kam se mám podívat, ale nakonec jsem ve skříni uviděla Jasmin, která něco zoufale hledala. Opřela jsem se o práh a s úsměvem jí pozorovala. Když mi však z úst vyšlo hlasité uchechnutí všimla si mě a se zoufalou tváří se mě zeptala: ,,Neviděla jsi mou sukni?",,Tu černou?" zamyšleně jsem se zeptala a vzpomínala kde by mohla být.,,Ano!" zoufale zvolala a celým tělem se ke mě otočila. Vypadala směšně a politování hodně, ale sdělovat jí to by bylo k ničemu.,,Visí dole, na šňůře s prádlem." se smíchem jsem pronesla a nespouštěla z ní oči.,,Děkuji Simi, jseš nejlepší ségra na svě..!" Ani to nedořekla, a už letěla dolů po schodech. Asi jí bylo v tu chvíli jedno, že vyběhla jen v triku, topu, spodním prádle a balerínách ven.Venku sukni rychle sundala dolů, a nandala ji na sebe. Najednou jsem ji nepoznala. Vysoká 14letá blondýnka s tyrkysovými proužky ve vlasech, a zelenýma očima byla sama o sobě krásná. V tom oblečení jí to moc ... moc slušelo a vypadala o hodně starší.Jakmile jsme byly nachystané vyrazily jsme do kavárny. Kavárna u Dantů, byla proslavená dobrou kávou i dezerty. V kavárně jsem si mezi dveřmi všimla Fíbí. Fíbí je vysoká, štíhlá dívka. Má krásné blond kudrnaté vlasy které jí u konečků jemně tmavnou. Vždy má na sobě rudé čočky. Vypadá dost jako upír, proč spočítejte si to.175cm + 41kg + krásné křivky + blond vlasy a + rudé čočky = .. upír. Vždy jsem jí záviděla, ale dnes už ne. Nepochopím jak vydrží mít vedle sebe furt nějakého kluka. Chudák!,,Fíbí!" šla jsem k ní s velkým úsměvem.,,Simi, Jasmin ... ahoj holky. Co tu děláte?" nadšeně řekla a věnovala nám úsměv.,,Já a sestra jdeme na kávu a večer na zlaté molo!" prozradila Jamin.,,Zlaté molo ... vy jdete na zlaté molo?" ujišťovala se nevěřícně Fíbí.,,Jop ...... nepůjdeš taky?" zeptala jsem se vzápětí.,,Jo, Fíbí ..... pojď taky!" se psíma očima jí prosila Jasmin.,,Tak jo holky, ale jen protože umí Jasmin tak dobře prosit!" usmála se a objala ji. Sedly jsme si ke stolu pro čtyři a čekaly až přijde číšník. Mezitím jsem se začali domlouvat jak to uděláme. Jakmile jsme domluvily. Objednala jsem nám nějaké ty zákusky, kávu a dva čaje. Než nám to donesli probraly jsme snad všechno a já zjišťovala, jak moc je hrozný, že už tu Fíbí nežije a žije s mámou asi 140km odtud.Venku se pomalu se stmívalo a tak jsem zaplatila účet, dala pěkný dýško a odešla spolu s Jasmin a za doprovodu Fíbí domů.

Doufám, že se kapitola líbí. Nebojte se mi opravit chyby, bude jich asi hodně. Vote i koment potěší.