Maru
Seděla jsem na zemi a koukala na tu zářivou oblohu. Jako by jí někdo posypal diamanty. " Obdivuješ noční oblohu?" " Jo. Máš s tím snad nějaký problém?" Zeptala jsem se Adama. " Ne to ne ... jenom že sedíš na mým místě." Řekl mi a sedl si vedle mě" Opravdu? Taky máš rád pozorování hvězd?" Zeptala jsem se udiveným hlasem. " Jasně, ale hlavně protože čekám na den kdy spadnou zapálené hvězdy." Řekl mi a koukl na mě. " Zapálené hvězdy? Taky na ně věříš?" Zeptala jsem se ho. " Ty je znáš? Tak to si asi jediná když nepočítám mou maličkost." Řekl mi a usmál se na mě."  Až bude vyvolená na hvězdách stát, tak se zapálené hvězdy snesou k zemi a ona nás zachrání," zarecitovala jsem a odmlčela se" proto je pozoruj a hledej v nich svojí záchranu." Dopověděla jsem a zahleděla se do nich. " Jsi hezká když koukáš na hvězdy." Řekl mi a naklonil se ke mně. Jemně sem se začervenala " Děkuji Ti, ale pochybuju o tom že sem hezká. Vychovatelka mi říkala že sem strašně divná a že něco tajím." " Vychovatelka měla pravdu." Odmlčel se " Jsi svým způsobem divná, ale hezky divná." Řekl a opřel se o mě " Fakt ? Opravdu ti připadám hezky divná?" Zeptala sem se a v očích se mi zalesklo. " Máš takovou auru." Cítila jsem jak se mi pomalu zavírají oči ." Už půjdu spát tak dobrou." "Dobrou noc princezno."Zašeptal a mrkl na mě. Potom sem si šla lehnout , Sára  už spala. Když tu sem něco uslyšela.