Honza

"Opravdu jí musíš pořád provokovat?" Zeptal jsem se Adama který pořád pošťuchoval do Sáry a u toho se ksichtil. "Víš ona to je strašná prča." Odpověďel mi můj mladší bratr šeptem a pokračoval v provokování naší kamarádky. "Vsadím se o stovku že po něm za chvíli vyjede."zašeptal jsem do ucha Voděnce ( ano, takhle jsme jí říkali). " A já se vsadím o dvě stovky že teď."  A sotva to dořekla , Sára zrudla a došla jí trpělivost .
 

Sára

Tak dost! Tohle přehnal! " Vír bouře," vyhrkla jsem ze sebe" nechť ho pohltí!" Vyskočila jsem že židle a začala po Adamovi útočit mými nejlepšími útoky. Viděla jsem jak se mu mihl v očích strach a obavy z toho co přijde. "A sakra," řekl rychle a vyskočil ze židle rychlostí světla"ona se zbláznila!" Poté se otočil a začal zdrhat , samozřejmě sem běžela za ním. " Stůj! Chci tě jen zabít!"Křičela jsem na něj zatímco jsem ho naháněla po domě.  A jelikož jsem strašně šikovná tak jsem zakopla a on  se zamkl v pokoji. " Nemůžeš se tam skrývat věčně! A až odtamtud vylezeš tak dostaneš!" Poté jsem si došla do mého pokoje zameditovat , abych dostala všechny negativní emoce z hlavy.

Maru

"Dlužíš mi stovku." Řekla jsem Honzovi a koukla na něj." Pane jo, takhle jsem jí nikdy neviděl naštvanou," řekl mi udiveně" Adam to fakt přehnal." Zamyslela jsem se nad tím, Adam se poslední dobou fakt choval divně, pořád do někoho pošťuchoval a dělal si z něj srandu." Myslím si ,že ho Sára pěkně zmasakruje až vyjde z toho pokoje. "  Řekla jsem pobaveně." To se s tebou nebudu hádat ." Řekl mi a koukl na mě, po chvíli jsme se začali smát.Všichni byli moc fajn, možná měli pár chybiček ale jinak sem si je oblíbila . " Hej! Psssst, je už pryč? Uslyšeli jsme za sebou, otočila jsem se a spatřila jsem Adama schovaného za rohem. " Neboj," řekl Honza"je ve svém pokoji a medituje." Adam za náma přiběhl po špičkách a sedl si ( ano, seděli jsme u stolu). " Uff, to jsem si oddechl." Řekl Adam a plácl se čela." Co mě to sakra napadalo?! " Řekl Adam zamyšleným hlasem." I malý děcko ví, že Sára se nemá provokovat." Řekl a lehl si na židli." Malý dítě! "Řekla jsem poučným hlasem . Adam se na mě podíval s nechápáním v očích. " No, co? Když ty otravuješ nás ,tak my můžeme taky." Řekla jsem mu a ušklíbla se.

______________________________________

Jsem zpět! Konečně sem se dokopala k napsání nový kapitoly, i když bych ráda poděkovala kamarádům co mě podporují ☺. A taky vím že tahle kapitola není o ničem, ale alespoň něco.

A teď zásadní otázka. Koho byste k sobě spojili? Nevím kdo má s kým být, tak mi prosím napište do komentářů, budu za to moc ráda 😊

Tak zatím čau!