Vzpamatovala sem se. Já nevím o čem mluvíš, po rodičích sem zdědila jenom náhrdelník a ani nevím jak sem se dostala do sirotčince. Odpověděl. Dobře vysvětlím ti to. Jsi dcera mistra vody, vesnice ve které si žila byla zničena pánem zla. Pojď se mnou a náš mistr tě bude učit jak ovládat své schopnosti . Podal mi ruku a čekal . Hlava mi říkala abych zůstala ale srdce abych šla........ poslechla sem srdce podala sem mu ruku a on mě k sobě přitiskl, cítila sem jak mu bije srdce letěli sme a já koukala jak okolo nás svítí hvězdy, usmíval se . Cítila sem jak mi vlajou vlasy ve větru. Promluvil. Až se setkáš s mistryní vzduchu a mistrem země , tak budeš koukat tak že ti z toho skoro vypadnou bulvy. Smáli sme se , pak sem řekla. Můžu ti říkat Honzo? Zakíval hlavou. Jasně ale jinak sem mistr ohně. Ale. Řekla sem. Vždyť je ti tak 13 let a si mistr jo? Nedočkala sem se odpovědi. Co si uraženej? Koukl na mě. Ne jenom nechci odpovědět. A klesáme . Drž se . Přitiskla sem se jak nejvíc to šlo ,když sme přistáli už na nás čekali.