Tohle bylo poprvé, co byl Ezaras nervozitou zpocený až na prdeli. Esha si tuto misi velmi dobře pojistila. Měla s sebou sedm lidí. Sedm! A i když tři z nich byli nováčci, tak i přes to to bylo prostě hodně. Viděl je, jak se sem hrnou. Nevěděl, jestli to Esha udělala naschvál, ale trvalo jí, než se sem dostala. Byl přesvědčen, že jeho pravý vzkaz nenajde nikdo kromě ní. Byla jen otázkou, jak moc jí Moirat věřil. Nejspíš proto si s sebou vzala sedm lidí, aby bylo jasné, že je na jeho straně.

Raven chytili včera v noci. Jakmile to zjistili, rychle zmizeli a on s Brekerem nachystal volavky a narychlo vymysleli co dál. Volavky se naučili dávat před lety, když se museli občas na misi rozdělit, tak aby schovali tu pravou zprávu za hlouposti, které napsali, které je zrovna napadli. Pokud nepřítel našel nějaký vzkaz, který byl schovaný pod stolem, nebo v dutině stromu, nehledal dál. Pravý vzkaz by schovaný důmyslněji. Během let si rychle vycvičili instinkty na hledání těchto zpráv. Ezarasovi bylo hned jasné, že Esha bude chtít se připojit na lov, aby měla šanci s nimi nějak komunikovat. Nikdo z nich nevěřil, že by se smířila s životem u Moirata. Proto narychlo vymysleli volavky, které se vymysleli snadno, když je odboj skryl u sebe ve skladišti u divadla, kde shodou okolností hráli legendy, o kterých se Esha zmínila v Salianqu. Toho nešlo nevyužít. Nikdy nevěřil, že bude vděčný odboji, ale bez velkého rozmýšlení Corra s Deetorim je vzali k sobě. Bylo jasné, že se tím pádem Ezaras s ostatními bude podílet na velezradě v podobě vraždy krále.

Když přišli do skladiště, zjistili, že odbojářů do města přišlo patnáct. Netušil, jak se tam dostali. Corra si vzala na starost Blada s Jarrowem. Deetori se postaral o ně ostatní. Jarrow sotva chodil. Sotva vnímal. Stále byl v šoku. Nebyl ničeho schopen. Pouze utěšoval Blada, který si vybrečel oči. Dával si to za vinu a Ezaras viděl, jak Raven v duchu už pohřbil. Nevěřil, že ji znovu uvidí. Doufal v to, ale nevěřil tomu. Jarrow se musel držet, aby nevstal a neběžel střemhlav do Loutkárny. S tím mu pomohl Ateen. Ten věděl, jak se cítí.

On také měl chuť se vydat do Loutkárny, ale udržel se. Nedovedl si představit, čemu Raven musí čelit. Nezabijou jí. Ne hned, ne dokud oni jsou na svobodě. Bylo mu jasné, že do oběda bude mít za sebou tři výslechy. Ne-li čtyři. Moc dobře věděl, co protrpí. Sama takové výslechy vedla. Lámání prstů a jiných kostí. Mlácení. Psychický nátlak. Hladovění a dehydratace. Spánková deprivace. Ze zranění nastoupí horečky a bludy. Nemluvě o neutuchající bolesti. Vysílení, díky čemuž časem nebude moc ani křičet bolestí.

Dělalo se mu z toho zle. Dokonce i Breker byl z toho nesvůj. Ale oba věděli, že takovéto myšlenky nikam nevedou. Museli si zachovat hlavu čistou, mysl jasnou. Jinak by se připojil k Jarrowovi na sebevražedný běh do Loutkárny.

Když dorazili do úkrytu odboje, Ezaras žasnul. Ihned na ně všichni zamířili šípy. Byli po zuby ozbrojeni. Naštěstí s nimi byl Deetori s Corrou, kteří odboj uklidnili.

„Jsou na naší straně, takže pohov," Breker šlehl udivený pohled po svém mladším bratrovi. Nejen, že všichni ho poslechli a vůbec se nad jeho rozkazem nepozastavili, ale i slovník, jaký zvolil. Jak v armádě.

„Musíme upravit plány," oznámila Corra. Ukázala Bladovi a Jarrowovi, kam si mají sednout a oba pohladila po rameni.

„Proč?" zeptal se jeden z odbojářů. Byl vysoký, blonďaté vlasy, svalnatá postava. Podle všeho byl vycvičený. Když se kolem sebe podíval, nikdo z těch odbojářů nevypadal jako ti, co viděl před týdny v Gabonu. Tamní odbojáři sotva drželi správně zbraně. Zatímco tito byli skvěle vycvičeni. Bylo to na nich vidět. I Breker se tvářil, že přemýšlí nad stejnou věcí.

„Protože pomoc něco stojí, Louizi," odpověděla mu a stručně shrnula, co se podělalo. Mírně řečeno. „Máme noc na to, abychom vymysleli, jak je zachránit, zabít náš cíl a nějak to všechno ve zdraví přežít," Breker tentokrát se neudržel a lehce si odfrkl. „Dobře, tak jenom přežít,"

„Jste si jistí, že ji unesli loutky?" zeptal se Louiz.

Ezaras se chystal odpovědět, ale Blade se rozhodl, že tenhle čahoun bude ten, na kom si vybije vztek, který měl na sebe. „Nejsem blbej, poznám loutky," opřel se do něj, „Byl jsem tam, viděl jsem je na vlastní oči, špehoval jsem Loutkárnu a tamní lidi tolikrát, že je poznám všechny. Ti svině se jí tak báli, že použili dokonce dýmovnici. Celé té akci velel Vintter. Znám ty lidi. Tak ksakru nezpochybňuj, co jsem viděl,"

„Blade, klid," snažil se ho uklidnit Jarrow, který se zřejmě už oklepal ze šoku. „Jen se snaží pomoc. Zachráníme ji, neboj se," Blade ještě něco zabrblal, ale pak odešel stranou, aby se pořádně uklidnil.

„Omlouvám se," Ezaras by nečekal, že Louiz je typ člověka, který se omlouvá.

„Všichni jsme podrážděni a v šoku," odpověděl mu Jarrow, „Zejména on, když u toho únosu byl,"

„Jak se vlastně jmenuje a jak vypadá? Abychom věděli, koho tedy zachraňujeme," Pravda. Corra neřekla Ravenino jméno. Neřekla ani Eshynino. Ezaras nevěděl, jak na to má odpovědět. Co když budou znát jejich jména a spojí si je s rolemi, které většinu času zaujímaly coby odchovankyně? A spojí si to i s tím, kdo je Corřin a Deetorův bratr, že to je ten Silný a tím pádem, že on je ten Neviditelný?

Deetori viděl, že váhá odpovědět, proto se toho ujal. „Ta unesená je černovláska, o tři palce vyšší než Corra. Ta druhá je blondýnka podobné výšky. Černovláska s velkou pravděpodobností nebude schopna útěku po vlastních. Blondýnka se stará o malého chlapce, kterého je třeba taktéž zachránit. Ateen je jeho otec," kývl na obarveného albína.

„Jak se tvůj syn dostal do rukou Loutkáře?"

V první chvíli se nezdálo, že by Ateen chtěl odpovědět. Nakonec jenom odvětil: „Všechno se až moc posralo," Louiz chápavě přikývl a nijak se v tom dál nepitval. Viděl, že se o tom Ateen nechce bavit.

„A jak se tedy jmenujou?" zeptal se jiný odbojář. Vypadal jako Louizův bratr s hnědými vlasy.

„ , víš, že jména se nesypou na potkání," protočil očima Deetori. Ezaras ale na tom muži viděl, že nepřestane, dokud nedostane svou odpověď. Chtěl vědět, pro koho bude riskovat krk. Museli mu říct nějaká jména.

„Masari je ta, kterou unesli," opověděl Ezaras a moc dobře věděl, že Breker s Ateenem budou vědět, že to jsou falešná jména, která používali v Salianqu. A podle malého úšklebku, který se mihnul na Jarrowě tváři, soudil, že i on to jméno už slyšel. „a Sahar, se kterou budeme moct komunikovat, ale pouze jednou, a i to je vrchol štěstí. Ona si zatím získává důvěru Loutkaře, tudíž musí být nanejvýš opatrná. Chce to brilantní plán,"

A tak se v pět ráno zrodil plán, jak se spojit s Eshou. Místa byla jasně daná díky zprávám, která nechaly v Bladově chalupě. Esha pochopí, že to divadlo bude místo, kde se skrývají a kam později má směřovat svůj útěk. Zapomenutá díra bude místo, kam doběhnou a kde proběhne předání instrukcí.

Se strategií sendvič přišel Jarrow. Podle všeho se s ním na něj Raven vyrukovala v Rawrmoru. Bylo jasné, že předání bude muset udělat on. Musel to být někdo, koho Esha pozná podle chůze a zároveň někdo, kdo ví, jak se skrývat a dovede zachovat chladnou hlavu. Momentálně se za tuto vlastnost nenáviděl. Druhý nesměl být nikdo od nich. Ne ze sebevražedné mise, jak tomu Raven přezdívala. Pro Písaře, doufal, že ji zachrání a že to přežije.

„Louizi, pomohl bys nám s tím?" zeptal se Jarrow. Ten bez sebemenšího zaváhání kývl.

Když došlo k předání informací a on se konečně mohl nadechnout, jakmile vyšel ze Zapomenuté díry, málem se otočil a žadonil Eshu o informace o Ravenině stavu. Nesměl. Musel vytrvat. Musel si zachovat chladnou hlavu.

Vzkaz, který jí předal byl stručný. Pokyny k plánu, který přes noc vymysleli a všichni se modlili, aby vyšel. Protože Den D pokus číslo dva byl zítra, a tentokrát se opravdu nesmělo nic posrat.

×××

Jarrow věděl, že by měl spát. Věděl to od momentu, kdy v pět ráno doladili plán na zabití krále, Moirata a záchranu Raven s Eshou a s dítětem. Budíček si stanovili na osmou ráno. Tedy tři hodiny spánku. Jarrow věděl, že i to je hodně, přihlédne-li k podmínkám a k situaci. Ale k čertu! Nemohl zabrat. Stále myslel na okamžik, kdy se ve dveřích objevil Blade, bledý strachy, přestože by měl být rudý od zběsilého běhu. Myslel na okamžik, kdy jim oznámil, že Loutkař získal Raven. V ten moment by se v něm krve nedořezalo. Vybavil si všechny příběhy, které mu Raven vyprávěla na lodi, když pluli ze Souostroví do pevninské Assuntrie, i na cestách po bývalé Lulandě. Sám Jarrow ji někdy prosil, aby zabíhala do detailů. Chtěl vědět, jaký život žila, co vše udělala. Ona mu většinou vyhověla. A nyní toho litoval. Mohl být v blažené nevědomosti, ale nyní měl až moc živou představu, co se jí děje a v jakém stavu ji naleznou.

Bylo dohodnuto, že to do Loutkárny jde právě on s Ateenem a se třemi posilami z odboje. Bude to muset stačit. Protože odboj odmítal poskytnout více lidí.

„Je mi líto," pronesl Deetori, když se plán dával dohromady, „Víc si ale nemůžeme dovolit,"

Chápal to. Ale také měl nutkání na všechny křičet, aby se vykašlali na vraždu krále a Loutkáře a všichni naklusali do Loutkárny. Nechápal, jak Ateen dovedl rok žít s tím, že jeho Esha je v rukou Loutkaře.

„Věděl jsem, že ji nic neudělá," odpověděl mu, když se ho na to zeptal, „Chtěl ji živou. Tehdy jsem nevěděl, že je těhotná, ale pořád jsem věděl, že ji chce živou a zdravou, aby pro něho dál pracovala," Jarrow už od něho chtěl odejít a jít se najíst, avšak Ateen ještě dodal: „Vím, jaký spalující strach tě teď sžírá, ale nejvíc ji pomůžeš, když budeš klidný a rozhodovat se rozumně,"

Věděl, jak se má chovat. V armádě musel čelit bezpočtu stresových a nebezpečných situací, kdy přišel o vojáky, o přátelé. Sám byl jednou zajat a přežil jenom o vlásek. I tehdy byl schopný jednat klidně, logicky, s rozvahou. Ale nyní dovedl myslet jen na to, jak moc by to celé posral, kdyby se rozběhl do Loutkárny.

×××

Breker přímo čuměl na drát. Když bylo jasné, že budou potřebovat pomoc od odboje, očekával stejnou hrůzu jako v Gabonu. Nevycvičené hňupy, které by neposlal ani na nákup zásob. Ale pletl se. A kurevsky se pletl. Když přišli do skladiště odboje, fakt nečekal šípy na přivítanou.

„Jsou na naší straně, takže pohov," Breker šlehl po bratrově překvapený pohled. Způsob mluvy, reakce odbojářů. Tohle neznal. Ne v Gabonu, ne u Marcose. Kdo jsou zač tihle odbojáři a kde si je Marcos syslil? Podle pohledu byli všichni vycvičeni. Věděli, co mají udělat, co je to může stát, pokud selžou, anebo pokud uspějou. Připomínali mu loutky.

V mezičasí, kdy se všechno vyjasnilo a než se začal plánovat zítřek, odchytil si mladšího bratra a odtáhl stranou.

„Co jsou zač?" zasyčel na něj.

„Odbojáři, kdo asi," zasyčel stejným tónem nazpět.

„Nedělej ze mě blba, tohle nejsou ti ňoumové z Gabonu. Tohle jsou profesionálové,"

„Které jsme vycvičili, nebo přetáhli z jiných organizací, ano," dopověděl Deetori větu, kterou Breker neměl v úmyslu dokončit.

„Viděl jsem vaše tréninkové metody, tohle jste z nich udělat nemohli,"

„Ale ano, mohli," vložila se do toho Corra, „Protože většinu vycvičil sám Deetori. Ty, co jsi viděl v Gabonu byli hlavně Maliyané, o kterých se všeobecně ví, že nejsou od přírody bojovně nadaní. Proto jsme je ani necvičila na tu pravou práci, ale na volavky, jak bys to nazval ty,"

„Cože?" Oni mu lhali? Zase? Jak mohli očekávat, že jim bude někdy věřit, když mu lžou?

„Bylo to na příkaz Marcose, abychom ti o tom neřekli. Chtěl vidět, co z Maliyanů dovedeš udělat a jak se k nám budeš chovat, když budeš vědět, že sis pohoršil. A my chtěli vidět, jestli časem nezměníš názor a nebudeš se chtít k nám vrátit,"

„Marcos věděl, že jsem od vás zdrhnul, že jo?" docvakla mu jedna informace, která na něj měla vysvitnout ihned.

Až moc se zdráhali s odpovědí. Takže měl pravdu. „Měli jsme zjistit, proč zdrháš sem a jestli jsi utekl s loutkama. Když jsme zjistili, proč jsi sem šel, rozhodli jsme se toho využít. I když si nyní vzájemně pomůžeme, musím uznat, že to je trochu nešťastné, přihlédne se k okolnosti, že unesli Raven," přiznala Corra.

„Kde se tihle lidi schovávali, když ne v Gabonu?" Chtěl to vědět všechno. Protože jeho velmi malá část mu říkala, že se ke svým sourozencům choval jako kolosální idiot. Ale zbytek ten hlásek zadusila.

„Tady, sbírali informace," odpověděl Deetori, „Například Härb pracuje jako královský posel a několikrát přinášel dopisy přímo královské rodině,"

„Vždyť své zaměstnance před rokem prověřovali," Tehdy vyplynulo na povrch, že v Hradě byli Maliyané v převlečení.

„Ano, a Härb ustál na výbornou," Tohle byli skutečně jiní lidé než ti v Gabonu. „A jestli tě to potěší, všichni jsme víc než zírali, co dovedeš s Maliyany. Kdybys ses k nám přidal dřív, mohlo to celé vypadat jinak," dodala Corra a trochu posmutněla.

Brekerova pýcha mu nedovolila, aby na to odpovídal. Ne na tu poslední větu. „Samozřejmě, že jsem s nimi něco dovedl. I když to stále byla bída vedle hrůzy,"

„Jestli se chceš hádat o zásluhy, nebo o čemkoliv jiném, tak počkej, až bude po všem, nebo odejdi," utrhl se na něj Deetori, že Breker znovu během hodiny zůstal čumět na drát, „Jak vidíš, schopných lidí máme více než dost,"

Sourozenci odešli plánovat zítřek a Breker tam zůstal stál. Měl chuť odejít. To, že by se choval jako uražené dětsko, mu nedocházelo. Ale problém byl ten, že hlásek mu našeptával, aby zůstal. Protože si spočítal, že má větší šanci na přežití, když Moirat bude kaput, než když s ním bude sdílet planetu. A proto zůstal. Sám sobě si lhal do kapsy, že zůstává ze sobeckých důvodů. Protože jakmile hlásek začal říkat i něco o nápravě vztahu se sourozenci, zbytek ho ihned udusil.

×××

Ateen se probudil s vražedným klidem.

Dnes, říkal si sám pro sebe. Dnes tebe i naše dítě zachráním. Nic mě nezastaví a zařídím, aby nás nic a nikdo už nerozdělilo.

„Tak jo, jdeme zachránit nějaké ty prdele, a aby v tom byla harmonie, jdeme naopak nějaké odkázat na věčnost," prohlásil Jarrow a všichni viděli, že se snaží znít jako Raven. Přestože to bylo hrozné probuzení a Ateen doufal, že už tohle od Jarrowa nikdy znova neuslyší, musel s ním víc než souhlasit.

×××

Čauky,

dneska takový doslov, ala podívání se na situaci z druhé strany barikády. Slibuji, že příští kapitola nabídne už tu pravou akci, na kterou posledních několik kapitol všichni čekáme. Nebojte, i já xD

No, nic, já jdu dál prohrabávat stránky ohledně bydlení, protože ho hledáme s kamarádkou kvůli studiu. Je to náročný, ale holt se nedá nic dělat. Držte palce.

Mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR