Esha si říkala, že poslední její rok se točí jenom kolem tréninků a občasného trávení času s Danyellem. Na misi byla všeho všudy jednou. Do Gabonu ji naštěstí Moirat nevyslal, i když tomu chybělo málo. Na druhou stranu si říkala, kdo by vedl tréninky, když ti, kteří je vedli kdysi, když odchovanci byli pryč, byli nyní právě v tom Gabonu. Zatím od nich nepřišla žádná zpráva krom té, která Moirata informovala o smrti Melvina Falmqvista.

Nelitovala ho. Byl to idiot, pokud se nechal zabít při obyčejném přepadení. A ještě větší, že se po městě pohyboval sám. Vždy, když jich jelo na misi víc, měli by mít krytí zad. Hlavně ve městě, které je ovládáno odbojem, který nyní opětovně sesadil rychtáře a dosadili si tam hlavu odboje. Král zuřil a hned ten večer Moirat byl vytažen z postele a musel do Hradu. Esha o tom moc dobře věděla, protože zrovna kojila Danyho a viděla ho oknem odcházet. Později jí to také potvrdil. Každopádně Moirat byl pěkně vytočený, když se dozvěděl o Melvinově smrti. Snad ještě víc než tu noc, kdy byl vytažen králem z postele. Mistrem zatím nikoho nestanovil. Pravděpodobně čekal na příjezd ostatních s Brekerem v závěsu.

Ten musel být nadšení, když se dozvěděl, že o něm Loutkárna má zájem. Ale až zjistí a uvidí, v jakém stavu to tu je... to už nebude příliš nadšený. Eshe nikterak neleželo v žaludku, že to tu skomírá. Naopak byla ráda, že až uteče, tak nebude nikdo schopný, kdo ji bude hledat. Jediné, o co stála, bylo to, aby to tu bylo alespoň trochu snesitelné. Nechtěla se každý den nervovat s padavkami, které dovedou polovinu z toho, co by měli umět.

Byla uprostřed výcviku, ten den již třetího, když ji vyrušila jedna služebná. Jméno si nepamatovala.

„Odchovankyně, pan Herriot si Vás žádá,"

„Mám výcvik, až tu skončím, vyhledám ho," odpověděla jí mírně a hned okřikla jednoho zloděje, který právě mečem málem ochromil svého protivníka. Tohle bude žádoucí, až se dostane do terénu. Nesní se stát, že by žák zabil jiného. To by byl průser.

„Obávám se, že to nepočká, odchovankyně," nenechala se služebná odbýt, „Pan Herriot je velmi rozladěn," Jemné označení pro běsní s ním všichni čerti.

„Dobře, hned jsem tam," povzdechla si otráveně. Jestli bude zase poslouchat, jak ho vytáčí, že v Gabonu Sibilina s ostatními není schopná hnout kostrou, že mu Hrad šlape na paty, tak si večer otevře víno a bylo jí jedno, co to o ní vypovídalo. „Přestaňte," zahřměla a všichni se na setinu přesně postavili do výchozí pozice, „Musím odejít, volá si mě Moirat. Budete pokračovat v tréninku. Jestli se dozvím, a že se to vždy dozvím, že tu někdo nedělá, co má, tak ať si mě nepřeje," přísně si přeměřila všechny ve výcvikové místnosti, „Pokračujte," A oni poslechli.

Služebná na ni vděčně kývla a vedla ji do jeho kanceláře. To muselo být vážné, když ji musela služebná doprovodit. Jinými slovy nikdo jiný neměl povoleno s Moiratem mluvit a kdo to poruší, přijde o hlavu.

„Je tu odchovankyně Esha Diefrase, pane," ohlásila ji služebná a hned se zdekovala. Esha si najednou připadala jak na nějakém dvoru.

„Konečně," slyšela Moirata, když zavírala za sebou dveře.

„Mám trénink," oznámila mu, „musela jsem je zaúkolovat,"

„Klidně jsi ho mohla zrušit,"

Cože prosím?

Své překvapení dala najevo i pomocí slov. Co se to zas muselo pokazit, že byl flegmatický vůči tréninkům?

„Přišla mi konečně zpráva o dění v Gabonu,"

„Co je? Další loutka je mrtvá?"

„Hůř,"

Hůř? Co u všech všudy mohlo být horší než smrt další loutky?

Místo odpovědi Moirat mrsknul o zeď sklenici. Na zemi leželi střepy dobrých dalších třech kusů. Kde vzal tolik sklenic? Esha čekala, jestli bude dál zuřit, nebo jí odpoví. Raději na něj netlačila.

„Loutky nejsou schopné najít Brekera. Několik dnů, možná týdnů ho nejsou schopni kontaktovat. Čekal bych, že když se teď odboj nemusí skrývat, protože vyhnal nebo pozabíjel hasierské vojáky, tak na něj natrefí na ulici, ale jak vidno, tak ne. Naštěstí nejsou tak zabedněný a dokázali se v Gabonu udržet. Ovšem nejsou schopni mi o této skutečnosti ani napsat,"

„Jak tedy o tom víš?"

Hodil ji srolovaný pergamen. „Tohle je zpráva od špehů, které tam má koruna. Kvůli odboji. Ordain, tedy, král mi tohle poslal jako pošťouchnutí, abych s tím něco dělal. Očekává splnění měsíční lhůty. Pak nehledě na to, jestli Breker bude zpět, nebo ne, chce, abych mu pomohl s Gabonem. Ani jeden z nás nečekal takový dynamický vývoj situací. Musím k jeho vojskům přidat své lidi a nyní je ještě urputnější, nehledě na naši dohodu,"

„Předpokládám, že se jedná o to, aby mohl opět otevřít bitevní pole, ano to vím, říkal jsi mi to," připomněla mu. Jak musel být vzteky mimo, že si to neuvědomoval?

„Za několik dnů ta lhůta končí. Za čtyři, abych byl přesný,"

„Tohle je několik dní stará zpráva," snažila se ho uklidnit. „Poslům zpravidla trvá pět dní, než se sem dostanou," Čistá cesta trvala necelé tři dny, ale poslové obvykle v noci nespali v sedle.

„Tohle ale neposlal posel, ale poštovní pták,"

„Cože?"

„Je to novinka, kterou v Salianqu vymyslel jeden z jejich princů," uvedl ji do kontextu, „Jako dar k ročnímu výročí sňatku poslali několik opeřenců," Esha si matně vybavovala, že něco takového v Salianqu zmiňovali. Tehdy, kdy se vymlouvali na kulturní rozdíly, aby Raven mohla šmejdit.

„Za jak dlouho to ten pták uletí?"

„Den až dva, záleží prý na počasí," Takže je více méně dvakrát, téměř třikrát tak rychlejší než člověk. Zajímavé.

„Pravděpodobně Brekera jenom skrývá uvnitř odboje," odtušila, „Jakmile se dozvěděli, že ve městě jsou loutky, tak ho museli zamknout na tucet klíčů, aby měli jistotu, že nepřeběhne zpět. A pokud v odboji mají jeho sourozenci nějaký hlas, tak se vsadím, že ho budou mít u Marcuse něco jako ochranku. Nejsou tak blbí, aby ho nechali volně se pohybovat, i když město je v jejich rukou,"

„To si nemyslím," povzdechl si a postavil se. Přešel k oknu a díval se na ulici. Zřejmě nová metoda, jak se uklidnit, problesklo jí hlavou. „Podle toho, co píšou, to vypadá, že Breker není ve městě,"

„Co prosím?"

„I odboj se po něm shání. Ne nijak veřejně, ale královští zvědové to zachytili. Zprávu odeslali dřív, než je odboj stihl pozabíjet. Královští zvědové nejsou evidentně tak dobrý, jako ti naši. Aspoň něco," dodal spíš pro sebe, „Myslím si, že vytvořil ve městě poprask ještě před převzetí města, aby utekl. Odboji řekl, že ví, kde jsou loutky a že je musí zabít a loutkám řekl, kde on bude čekat, aby se k nim přidal. Načež se obě strany střetli v jednom hostinci. Rvaly se tam dokud je neodtrhli stráže. Na naší straně máme jen zranění, odboj ztratil jednoho muže. Stráže tam podle všeho byli brzo,"

„Takže Breker vzal do zaječích," shrnula to, „Nějaké informace od jiných informátorů, které máme po celé zemi? Nevidělo ho v jiném městě, nebo v přístavu? Určitě bude chtít pláchnout do jiné země,"

„Nic, nevím ksakru nic," Esha si myslela, že se už zklidnil, ale jak se zdálo, tak ne.

Když už byl rozzuřený, řekla si, že toho využije a nebude ho příště rozčilovat znova. Proto se zeptala: „Proč ho vůbec potřebuješ? Vždyť tu máme jednoho adepta na mistra bouchačů, který je dosti slušný," Byl zhruba z půlky tak dobrý, jako Breker, ale i tak to byla daleko lepší vyhlídka, než byl Melvin nebo Sibilina. Ten klučina měl stále respekt vůči nadřízeným a snahu se zlepšovat.

„Toho asi budu muset povolat. S takovou si nejsem jist, jestli bych Brekera chtěl zpět,"

Rozhodla se šťouchnout do vosího hnízda: „Mě jsi ale chtěl,"

„Ty jsi byla těhotná," uvedl to na pravou míru, „Kdyby ne, tak se také rozhoduju, jestli ti dám druhou šanci, nebo to skončím,"

Dobré vědět.

Snažila se na sobě nedat znát neklid, ale Moirat byl tak zaujatý civěním z okna, že si jí nevšímal ani v odrazu skla.

„Doufal jsem, že nám pomůže,"

„S rozpoutáním války?" nadhodila první věc, která ji napadla.

On však zamítavě vrtěl hlavou. „Ne, s tím ne. Aby loutky a celou Loutkárnu opět postavil na nohy," zatvářila se zmateně a tentokrát si toho Moirat všiml. „Neříkej mi, že jsi nepostřehla, jak tu ti mladí upadají," rozmáchl ruce do prostoru.

„Já to říkala celou dobu, že Melvin se Sibilinou nemají na místě mistra co dělat,"

„Nemám namysli jenom je," mávl rukou, „myslím všechny. Od dob, co tu nejsou všichni odchovanci, to jde ke dnu. Proto jsem vymyslel tu věc s novou generací. Slibuju si od toho, že když ti haranti budou tady vyrůstat, budou to pravé loutky po vzoru odchovanců,"

Teď musela našlapovat pomalu. „A přijmout nové lidi?" zkusila, „Dlouho jsme nikoho nepřijali nového,"

Opět zavrtěl hlavou, „Jakmile skončila válka, lidé mají strach žít v podsvětí. Myslí si, že je Hrad bude více hledat a nahánět. Navíc je pro ně dnes už bezpečnější otevřít si obchod a podobně,"

„Ale za chvíli se začne znovu válčit," připomněla mu. Musela ho nějak uchlácholit, že to není tak hrozné, jak se zdá. Nesměl se mít víc na pozoru.

„To sice ano, ale nebude se válčit v blízkosti Peragonu. GasenLa během války utrpěla velké ztráty, válka nebude trvat dlouho a nebude ani tak vyrovnaná,"

„Takže co navrhuješ?"

Zkoumavě se na ní podíval. „Napadlo mě, že bych tě ustanovil mou pravou rukou, mohlo by se ti říkat Loutkárnice. Měla bys pod správou chod všech tréninků, kontrolovala bys chod celé Loutkárny co se týče kvality a schopností loutek. Každému z mistrů bys říkala, na co se mají zaměřit na trénincích. Jakmile by přišla zakázka, rozhodovala bys, kdo na ni bude vyslán," své oči zabodl do těch jejích a nepatrně přivřel víčka, „Takže, co na to říkáš?"

Uměla si vybavit doby, kdy by po téhle šanci bez myšlení skočila. Dovedla si vybavit doby, kdy by se o tuto roli, o toto postavení, porvala s ostatními odchovanci. Na život a na smrt, kdyby to bylo nutné. Ale ta doba je pryč. A ji jako první napadlo, že Moirat zní jako někdo, kdo se chystá na odpočinek. Kdo je unavený ze své práce, z poslouchání papalášů na Hradě, z krocení rozbouřených loutek v Loutkárně. Bylo to tak idylické a tak náhlé, že se jí to nelíbilo.

„Co když mě ostatní neuznají? Co když mě nebudou respektovat?"

„Budou, když se za tebe postavím,"

Bude to práce navíc, uvědomila si. Už takhle trávila málo času s Danyellem, který vyplňovala Amelia. Ale něco jí našeptávalo, že to bude dobrá příležitost, jak si vytvořit půdu pro útěk. Jak si to vše se smrtící přesností naplánovat, aby se to tentokrát povedlo.

„S čím mám začít jako první?"

×××

Princ Naledii seděl opět ve své studovně a četl oficiální zprávu ze Sezantu, kde stálo, že jsou ochotni vyjednávat o sňatku mezi potomky koruny obou zemí. Naledii už věděl, co to znamená. Pokud se něco ošklivě nepokazí, sňatek klapne. Během několika dní odjede velvyslanec do Sezantu vyjednat podrobnosti a okolnosti. Očekávalo se, že se tam princ ukáže, aby potvrdil zájem a také se koruně představit.

Proč by tam měl jezdit on? Přece jeho sestra také musela jet za svým manželem a ne naopak. Princezna Diara se bude stěhovat sem, ne naopak. Ale chápal, že zájem má Hasiera a ne Sezant. Ten se jen uvolil o tom přemýšlet a nabídku přijmout. Neiniciovali to celé oni, nýbrž drželi kurz.

Už se s tou myšlenkou smířil. Že se bude ženit. Nechtěl se chovat jako malý kluk a dělat kravál, protože se mu rozhodli najít ženu. Nelíbil se mu důvod, proč ten sňatek sjednávají. Kdyby šlo o pouhopouhé plození dědice, tak by se s tím snáze smířil než s tím, než že slouží pouze jako vstupenka k většímu vojsku, které bude devastovat svět. Princ si byl vědom, že neokusil skutečnou válku. Neznal hlad, zimu, strach. Nic z toho. Přesto se mu v hlavě tak často ozýval hlas jedné šlechtičny, kterou potkal před více než rokem na plese, že si její slova musel napsat a vystavil si je na stole, aby je stále měl na očích, aby stále měl na paměti, co je špatné. Co zemi nepomáhá.

Měl byste se postavit létům, během kterých jste se naučil bát.

Pod tou větou se skrývalo celé jejich setkání, její vyprávění o hladovějící vesnici, kde zemřel starý pár, aby malá holčička přežila, jak mu říkala, že válka zabíjí zbabělce. Že za několik let bude záležet, co si myslí on, ne jeho otec...

Od té doby tu ženu neviděl. Když se po ní ptal, ukázalo se, že nikdo nezná ženu toho jména, ani rod nikomu nic neříkal. Naledii to nechal být. Pokud to bylo falešné jméno, bylo mu to jedno. Nijak to neztrácelo na hodnotě slov, které mu řekla.

Podíval se na hodiny, které ukazovaly, že za chvíli započne zasedání, kde se vyjasní plán při vyjednávání sňatku. Nikdo mu neříkal, že by tam měl být přítomen, ale ta svatba se týkala především jeho. Jasně že do toho měl co mluvit.

×××

Ahojky ve spolek ^^

Pomalu, ale jistě mi docházejí předepsané kapitoly, a protože teď čas na psaní věnuju bakalářce a motiváku na přijimačky na magistra, tak nevím, jak to po vyčerpání kapitol bude vypadat. Ale termín mám do půlky května, takže snad to brzy dokončím a budu se moc věnovat příběhům, které nyní bezostyšně zanedbávám.

Mějte se, jak nejlíp umíte ^^

SimonaR