„Takže tě neviděl?" ujišťoval se Jarrow, hned co Raven dokončila vyprávění, proč se ksakru zdržela. Jarrow myslel, že vyletí z kůže, když se nevracela, kdy měla. Byla pryč hodinu. Ezaras už dávno vyšel do ulic hledat ji. Jarrow s Ateenem museli sedět na prdeli v hostinci, protože by si Ateena by si snadno všimnl odboj a Jarrow nesměl riskovat zhoršení rány.

Raven se vrátila spolu s Ezarasem. Ten ji našel v jedné z uliček, jak seskakuje ze střechy. Aspoň, že ti dva měli na sebe vyvinuté smysly takovým způsobem, až to bylo neuvěřitelné. Opravdu je to k sobě táhlo jako magnet. Jarrow by žárlil, kdyby ho Ezaras před týdny na lodi neujistil, že on s Raven nikdy nic neměl, nemá, a ani to nemá v plánu. Asi pochopil, proč se k nim přidal na misi. Pak ho profesionální špeh poplácal po ramenou a popřál hodně štěstí. Bral to jako svolení.

Až na to, že tehdy neměl přesnou představu, kdo vlastně Raven je. Občas si přál, aby byli zpátky v Rawrmoru a on měl klid přemýšlet nad těmito věcmi. Tady ten čas nebyl. Tady se veškerý čas soustředil na vymýšlení plánu, bojování a evidentně i strachování o toho druhého.

„Ne, neviděl mě," potvrdila mu Raven, „Určitě věděl, že to jsem já, ta holka, co udělala to halo,"

„Jak by to mohl poznat?" zajímal se Ateen.

„Jednoduše," odtušil Jarrow, „Ženy mají jinou chůzi," Raven na souhlas přikývla.

„Takže teď co?"

„Nic," mykla rameny, „Necháme mu prostor, aby zuřil a soustředil se jen na ty divoké představy, které mu plujou hlavou. Na loutky si ani nevzdechne a to byl účel. Podle těch dvou, které jsem spatřila na střeše, si nemyslím, že by se už střetli. Kdyby ano, tak by loutky neskákali po střechách. Měli by jasně dané místo a čas. Takže jsme na šachovnici první. Večer Breker určitě půjde zase ven. Je na tohle až moc předvídatelný a upřímně, takhle bych se zachovala také. Vsadím deset zlatek, že mě bude chtít najít,"

„Platí," odvětil Ezaras.

Raven se na něj překvapeně podívala. Jako kdyby nevěřila, že se opravdu vsadil. „Ale, to už je doba, kdy sis naposledy vsadil. Obyčejně jsi nás Brekerem posílal do samotných pekel,"

On jen mykl rameny. „Někdo ho musí nahradit,"

„Nicméně," pokračovala dál, „to bude čas, na velkolepé zmrtvýchvstání. Ateena budeme muset nějak pořádně zamaskovat. Viděla bych to na obarvení vlasů a budeme se modlit, aby to odbojáře ošálilo. Jarrowovi stačí, když si kápi stáhne pořádně hluboko do tváře a asi nemá cenu zdůrazňovat, že má být opatrný na rameno. Ezaras mě bude krýt z vrchu a vy dva budete na zemi,"

„Jak se mu chceš odhalit?" vyzvídal Jarrow.

Raven mu opětovala úsměv. „Když jsme si dneska zahráli na kočku a myš, tak přece není správné, aby kočka svou večeři nechytla, ne?"

×××

Breker rozrazil dveře vedoucí do haly a nevšímal si pohoršených tváří. Ani toho šeptání si nevšímal. Nic z toho ho nezajímalo. Rozcupuje tu holku hned, co se mu dostane do rukou. Přes den měl nějaký tréninky, ale hned po večeří se opět vrhne do ulic a neustane, dokud ji nenajde. Donutí ji prosit, škemrat o odpuštění. Pořádně si s ní pohraje za tu potupu, kterou mu dopřála. Mrcha jedna.

„Vidím, že nic," hvízdl Deetori, který stál opřený o zeď v patře. Čekal na něj. „Ale podle tvého rozzuření jsi na ni narazil,"

Breker zvažoval, jestli mu to má říct. Nechtělo se mu, ale když už začal hrát roli toho hodnějšího pokornějšího Brekera, tak to musí dotáhnout do konce.

„Jo, spíš ona narazila na mě," Stručně a jasně mu to odvyprávěl. „Je zkušená, má výcvik, drahej výcvik,"

Deetoriho to znepokojilo. „Loutka to není?"

Breker to ihned zamítl vrtěním hlavy. „Tím si sem jist. Ona to není. Takovou jsme tam neměli. Jedině Raven by to dovedla, ale ta je přes rok mrtvá. Jinou ženu s těmito schopnostmi v Loutkárně nemají," Říkal pravdu. Bylo zarážející, že nelhal.

„Dobře, řeknu někomu, ať se po ní teď jde podívat,"

„Ne," vypadlo z Brekera až příliš rychle, aby si to mohl promyslet, „Ona je moje. Za tohle ji zabiju tak, že se jí o tom nikdy nesnilo. Navíc zabila naše muže. To nikomu neodpustím," Deetori se sice zatvářil překvapeně, ale bylo zjevné, že je potěšený. Kývl na něj a už šel pryč, protože do patra přicházeli další členové odboje a tahle honička za tou holkou nebyla povolená.

Aspoň něco tu bylo zábavné.

Bohužel za půl hodiny měl trénink s Maliyany, což tak zábavné nebylo. Ale přinejmenším se zlepšovali. Kdyby s nimi trénoval roky, tak mohou být opravdu dobří. Naštěstí tolik času s nimi nebude ztrácet.

×××

Dnešní večer rozhodne o všem, to bylo Raven jasné hned, jakmile se rozhodla, že nenechá Brekera vydechnout a nedá mu prostor vyjednávat s loutkami. Viděla, že i ostatní si to uvědomovali. Byli nervózní. Viděla to na nich. Cítila to z nich. Ezaras jako jediný to docela dobře skrýval. Ona se zapřísáhla, aby nedala najevo strach. Nejistotu. Jakmile člověk tomu propadne, není cesty zpět a všechno jde od pekel. To ona odmítala.

Celý den nikdo moc nevystrčil nos z hostince. Raven jenom ještě skočila koupit barvu na vlasy pro Ateena, aby na ulicích večer nesvítil jako pochodeň. Bylo divné ho vidět na bruneta. Jeho světlá pokožka ještě víc zbledla. To bude muset vyřešit kápě a šátek, ukončila debatu na to téma a šla si připravovat zbraně. Dnešní večer byla dobrá příležitost, kdy vyzkouší ty nové. Pokud ty zbraně budou šuntový, tak z toho kováře vymlátí duši, až se střetnou u Písaře.

„Zvládneš to," povzbudil ji Ezaras, když si všichni připínali zbraně. Pro jistotu si k oknu připravili i sbalené valy s věcmi. Člověk nikdy neví.

„Já vím," odpověděla nezaujatě.

„Nemusíš si na nic hrát," ujistil ji. Jarrow s Ateenem byli ve vedlejším pokoji, takže Ezaras mohl mluvit otevřeně.

„Já si na nich nehraju,"

„Ale ano," stál si za svým, „Snažíš se to nervozitu udusat hluboko, kde bys ji nemusela brát na zřetel. Je přirozené mít strach. A vím, že se jim nenecháš ovlivnit,"

„Nenechám,"

„Já vím, jen zachovej klid v té uličce a neprovokuj ho příliš. Nechci se rozhodovat, jestli ho mám zabít, nebo jenom přizabít,"

To se na něj už Raven uculila. Dovolila, aby její pozornost odvedl jinam. „Děláš, jakoby to byla změna oproti našemu klasickému soužití,"

„To jsem měl ale na své straně Eshu. Vás dva bych samotný nezvládl,"

„Ten Neviditelný by nás nezvládl, jo?" škádlila ho. Řekla si, že i jemu poskytne dar a odvede jeho pozornost jinam. „To jsme ale hrozní, to bys to tak neměl nechat,"

Ezaras se lehce zasmál. „Ne to bych neměl. Co já s vámi jenom udělám,"

„Můžeme?" ozval se ode dveří Jarrow.

Raven odstoupila od Ezarase a oblékla si plášť. Venku už byla tma a mohli tedy pomalu vyjít.

„Jdeme do těch uliček, kde jsem Brekera nechala se svou vlastní zuřivostí. Tam také začne hledat. Bude hledat nějaké stopy, které bych tam mohla zanechat, anebo budou doufat, že se tam opět objevím,"

„Takže mu jdeme na ruku," zkrátil to Ateen.

Raven se usmála, až jí byly vidět zuby, „Přece mu to nebudeme dělat těžké,"

×××

Uličky byly hranicí mezi západní a jižní částí Gabonu. V noci je avšak využívalo ještě méně lidé než před den. Což se Raven a její komorné skupince hodilo do krámu. Díky tmě a špatnému osvětlení západní části města bylo možné skákat po střechách, aniž by je někdo spatřil. Ateen si kupodivu vedl dobře, načež odpověděl, že sice nebyla loutka, ale schopnosti má. Raven se musela kousnout do jazyku, aby náhodou neřekla něco jedovatého.

Ovšem Jarrowovi se moc nedařilo. Sice zvládl jakž takž na ni vylézt, ale o skákání nemohla být řeč. A to ty střechy byly suché. Žádná divočárna po dešti. Naštěstí pro něj museli brzy opět slézt, aby zaujali pozice dole na zemi.

Raven rozhodla, že střetnutí naplánují do té uličky, kam ji Breker zavedl ráno. Byla to největší jistota, že se v jejím okolí bouchač objeví. Ezaraz zůstal ve vzduchu, aby na ni mohl dávat pozor z výšky a Raven na něj pouze kývl, než seskočila dolů do uličky. Pak se vydala na hlavní ulici, aby se tam mohla procházet jak slepice po dvorku a vyčkávala, až se bouchač objeví.

A nemusela čekat ani půl hodinu.

Okamžitě si jí všiml. Tu jeho reakci by poznala i kdyby oslepla. Ztuhnul, napjal ramena, zatnul pěst. Dva kroky zpomalil oproti své dosavadní chůzi, ale hned na to zrychlil na dvojnásobek. Prodíral se davem. Venku bylo mnoho lidí, protože zítra byl den volna, kdy se nedělá. Nevšímal si davu kolem sebe. Vrážel do mužů, do žen, mladých, starých. Hypnotizoval tu ženskou postavu v plášti, který měla stejný jako to ráno i jako ten večer před šesti dny.

Raven se mu naservírovala na stříbrném podnosu. Když se rozešla k té uličce, pootočila se, aby si ověřila, že jde za ní. Samozřejmě, že šel. Musel si myslet, jak je namyšlená, když se mu nabídla. Když ho vede do stejné uličky. Dovedla si představit, jaké představy se mu honí hlavou. Ale také se těšil na ten jeho tupý výraz, až pochopí, že to je ona, Raven Saoghail, ta Nemilosrdná, která je přes rok oficiálně mrtvá.

A pak začne ta pravá sranda.

×××

Breker se musel pořádně kousat do tváře, aby se nezačal smát. Za tu drzost a hloupost zaplatí. Vedla ho přesně do té uličky, kde se mu ráno ztratila, respektive vypařila. Za to mu také zaplatí. A pak jí odvede do vili odboje, aby si nad ní lámal hlavu také někdo jiný. Určitě po tom nikdo nebude mít pochyb, že je na jejich straně.

Ulice byly rušné, plné lidí na cestě do ještě rušnějšího podniku. Naopak světla tu bylo pomálu. Parádní místo. Přímo se nabízelo pro činnosti, které by měly být ostatním skryti.

Neslyším zlo, nevidím ho, ani on něm nemluvím.

Jakmile vstoupil do uličky, musel zamžourat očima, aby si přivykly na tmu. Co mohl vidět, od rána se tu nic nezměnilo. Tedy až na tu holku, která se opírala o zeď přesně na hranici světla, které ještě nějak do uličky prosvítalo.

Měla smysl pro dramatičnost.

„Jsi tak dobrá, nebo tak hloupá?" zavrněl. Ona jako odpověď mykla rameny. To ho rozesmálo. Jeho hluboký smích se rozrážel ode zdí. „Tyto uličky mohou být nebezpečné, ale to ty moc dobře víš. Takže proč jsi mě sem zavedla? Nabízela ses mi jako děvka," Stále mlčela. „Víš ty, vůbec, kdo já jsem?" Ta její tichá povaha ho vytáčela. „Jsem člen odboje, pravá ruka Marcose Hickela a ty jsi zabila čtyři naše lidi,"

„Dva, ale díky, že mi tak přeješ," promluvila jasným hlasem. „A navíc, ty nejsi člen odboje a pravá ruka Marcose Hisckela,"

Ten hlas!

Chvíli mu trvalo uvědomit si, že mu je povědomí.

„Ts, ale no ták, Brekere, nějak jsi nám zrezivěl. Přeci jsi ten Silný, odchovanec Moirata Herriota. Dlouhá léta jsi vládl svému světu, spolu s dalšími dvěma," sundala si kápi a přistoupila o krok blíž, „A se mnou,"

Raven Saoghail byla naživu!

„Zdravím a posílám pozdravy ze záhrobí,"

Zatnul zuby. Proto mu nevycházelo, že by ta vražedkyně byla loutka. Proto si byl tak jist. Protože nikdo tam nebyl lepší než Raven. Protože ta vražedkyně před šesti dny byla Raven!

To nic neměnilo na tom, že ji zabije. Ne za tamty čtyři mrtví idioty, ale protože ho dnes zesměšnila, a protože ho před rokem hodila přes palubu v okamžik, kdy chtěla zdrhnout od Moirata.

„Ty mrňavá děvko," A vyběhl proti ní.

Vyhnula se. Zapomněl, jaké to je, když se mu někdo může rovnat. To ho ale nezastavilo, aby útočil dál. Sice neměl s sebou žádné zbraně, ale to mu nikdy nevadilo. Dokud měl svou levou a pravou pěst, byl v pohodě.

Levá pěst se prohnala vzduchem. Ta pravá vzápětí dopadla na zeď. Jaká to ironie, že kousek od místa, kde si vybil vztek ráno.

„Ale, no ták, trochu se snaž," dráždila ho Raven. Ta nevytáhla zatím ani ruce z kapes. „Chtěla jsem zjistit, co je pravdy na tom, že jsi nám zrezivěl. Drby se nemýlily," Když se po ní ohnal po čtvrté, už ty ruce z kapes vytáhla, ale ne aby neztratila balanc, ale by mu ránu opětovala.

Ať už ten rok byla kdekoli, rozhodně nezahálela. Ale ty kecy o jeho zrezivění ho dopálily ještě víc. Raven se mu dál posmívala, ale když viděla, jaký to má efekt, zvážněla a začala se víc hýbat. Už se nesmála, nepopichovala, jenom se vyhýbala. Když narazila na zeď a bylo jí jasné, že se nemá kam uhnout, útok mu opětovala.

Přinášelo to vzpomínky, kdy byli v tréninkové hale, venku, na misi, na lodi plující do Salianqu, nebo kdekoli jinde, a rvali se. Někdy to skrývali za trénink, někdy se s tím nezdržovali.

„Tak co," prohodila, když našla svůj rytmus a měla tak možnost ho zase popichovat, „jaké to je u Marcose?"

„Ty děvko, rozmrdám ti ten ksicht o zeď,"

„To jsi mi říkal vždy a zatím ho mám v jednom kuse," vrátila mu útok jak slovně, tak i fyzicky.

„Kde jsi celou dobu byla?" nedalo mu to.

„Rozhodně někde, kde jsem nezrezivěla,"

„Takže co, Souostroví ledu a písku a živila ses tam bojem v ringu?"

„Mimo jiné," Ona tam fakt zdrhla.

„A co děláš tady, když jsi tam žila za oponou?" Při tom jejím úsměvu mu docvaklo, že celou tu konverzaci směřovala na tuhle otázku. Mrcha jedna zpropadená.

„Říkali jsme si," My? „že nás to už nebaví se ukrývat a hrát si na schovávanou,"

„A co s tím vy chcete udělat?" Rozmáchl se, ale místo Raven srazil k zemi jednu z beden.

„Nic významnýho. Chceme zabít Moirata,"

Breker se zarazil.

Cože to chtěli udělat?

„Dobrý vědět," ozvalo se za jejími zády tlumený hlas a když se Raven rychle po něm ohnala vrhací dýkou, daná osoba byla už na útěku. Breker stejně tak i Raven se za ním rozběhli. Oba věděli, kdo to byl.

Loutka.

×××

Zdravím místní lide ^^

Včera jsem na ig dávala echo, že jsem měla horečku, takže jsem nebyla úplně schopna kapitolu zveřejnit. Ale dneska mi je už fajne, takže tu máme kapitolku. Nebudu lhát, psát ten konec mě hoodně bavilo :D

Mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR