Jak dlouho to bylo, co Breker slyšel mluvit černé obchodníky o tom, jak Loutkař chce svého zatoulaného odchovance zpět?

Dva týdny?

Tři?

A?

A nic...

Žádné loutky ve městě. Žádná šepkanda o nich. Žádné šumění tajných informací, které obvykle slýchával. Žádné divné nebo podezíravé pohledy od Marcose či jeho sourozenců. Ale když byla řeč o Deetorim a Corře...

I ti se podivuhodně zdekovali. Corra ho už ráno nezvala, aby jí pomáhal. Deetori na něho už nenarážel jakoby náhodou a neměl různé připomínky, narážky či urážky. Brekerovi to nesedělo, že by se takhle náhle stáhli. Byl rád, o tom žádná, ale nesedělo mu to. Bylo to moc náhlé, moc jednoduché. Samozřejmě že mu to vyhovovalo i do plánu. Vyčmuchá tu tajné, důvěrné informace, a jakmile se objeví loutky a s nimi i příležitost... sbohem a šáteček.

„Po milionté a prvé, musíte víc do toho dát energii těla. Jinak si zlomíte ruku a následně zemřete, protože protivník vám rozmlátí hlavu o zeď nebo prožene dýku srdcem," snažil se vysvětlit těm tupounům Maliyanům. Bylo vidět, že co trénink, to bylo o jednoho dva Maliy méně. Chodili na tréninky k Deetorovi, či někomu jinému. Brekerovi na tom nesešlo. Pokud tu Maliyané měli možnost přeběhnout na jiný trénink, nedivil se, že z nich nic není. Žádná disciplína, žádný respekt, žádná pevná vůle.

Tohle by si v Loutkárně nikdo nedovolil. A proto byli nejlepší.

Jak mu Loutkárna chyběla.

Nechápal, pro Písaře, nechápal, jak tohle může být obávaný odboj. Nynějšího rychtáře nedovedou pořádně ani vystopovat, natož zneškodnit jako jeho předchůdce. Jak si Marcos může myslet, že tahle banda cínových vojáčků má, byť jen nepatrnou možnost vydobýt Lulandě svobodu.

Nechápal.

Ale už to nebude trpět dlouho. Odhadoval, že tak do dvou týdnů se ve městě objeví loutky a do třech bude v trapu. Odpočítával minuty. Vteřiny.

„Fajn, zopakujeme základy!" Kdyby někdo měl pochybnosti, proč to opět opakují, dodal: „Základy musí být vaší přirozeností. Nesmíte nad tím přemýšlet, jak tady Haťapaťa," kývnul na mladého klučinu, kterému bylo kolem dvaceti. Netušil, jak se jmenoval a prostě mu dal přezdívku. Každému dal přezdívku, aby měli větší motivaci. Nefungovalo na ně zasloužení si svého jména? Fajn. Tak jim dával urážející a nelichotivé přezdívky a řekl, že až si to vyslouží, tak jim tak přestane říkat. Většina se díky tomu začala víc snažit. Zbytek odešel.

„Pane?" zaslechl za sebou ženský hlas. Žádné mistře, odchovanče, nic. Jen pane. Breker se snažil přemluvit sám sebe, že lepší něco něž nic.

„Ano?"

„Myslíte, že nepřítel bude čekat s útokem, až se postavíme do základní pozice?" Na tento dotaz čekal od začátku a dost ho překvapovalo, že musel čekat tak dlouho.

Nezdržoval se s mluvením, zaútočil rychle a přesně, jako jakýkoli voják. Buď se ukáže, že ty základy už začínají mít vryté pod kůží, nebo že se nepohnuli ani o píď.

Dívka útok nečekala, přesto se dokázala vyhnout. To byl lepší začátek, než který očekával. Avšak nepovolil, dokud se nepokusí útok opětovat.

Jako kdyby mu Maliyanka četla myšlenky. Započala základní sestavu útoků. Rychle, silně, přesně. Učila se dobře. Kdyby Breker útočil jako ten Silný, neměla by šanci. Ovšem on útočil jako voják. Voják, kterého by byla schopná zaskočit natolik, aby utekla.

„Stačí," rozhodl, když Maliyanka chtěla dál útočit, „Přesně tady by ses měla zarazit a utéct. Nejsi ještě ve formě, abys hasierského vojáka přeprala, ale můžeš ho překvapit, když mu vykryješ ránu a naopak mu nějaké pokusíš zasáhnout. Pak se otoč na patě a zmiz jak stín. Na fyzické poražení ještě nikdo z vás nemá, ale blížíte se tam," rozhlédl se po malé výcvikové místnosti. „Znova!"

Breker předstíral, že si nevšiml, jak Corra nakukuje a pak zmizela jako pára nad hrncem. Bylo to poprvé, co se zajímala, jak trénoval. Za tím něco bude.

×××

Jakmile skončil výcvik, šel za Marcosem. Trochu pohne kostrou a pokusí se z něho dostat informace, kterými by se později mohl vykoupit u Loutkaře. Stejně nemá nic lepšího na práci.

„Děje se něco?" otočil se na něho Marcos, když Breker s mírným zaťukáním vešel dovnitř. Začal ťukat před dvěma týdny, aby budil dojem, že si tu zvyká a že tu hodlá zůstat. „Většinou za mnou jdeš, když máš potřebu si postěžovat na své žáky,"

„Takže to jsou už moji žáci?" pozastavil se nad tím bouchač.

„Jistěže. Co jiného by byli? Učíš je. Co jsem slyšel od Corry, tak se začínají projevovat tvé netradiční metody,"

„Nejsou netradiční, ale tvrdé," opravil ho, „Díky nim jsi mě tady chtěl a díky nim jsem to, co jsem,"

„A nejen díky něm," Breker to nechal být. „Tak povídej, co tě za mnou přivádí?"

„Máš hodně práce?"

„Ne, klidně mluv,"

Breker od Moirata nikdy neslyšel, že by neměl hodně práce. „Chtěl jsem se zeptat, jak daleko mám zajít s tréninkem s Maliyany,"

„Proč se ptáš?" Marcos usedl za svůj nevelký stůl a pokynul, aby si Breker sedl naproti němu. Žádné luxusní křeslo jako v Moiratově kanceláři. Tady to byla jen trochu hezčí židle.

„Vždy je kam se posouvat. Ptám se, jestli je mám trénovat, aby se o sebe uměli postarat, aby dovedli zneškodnit vojáky, či z nich chceš mít nás,"

„Nás?"

„Odchovance," Marcos se na něho nechápavě podíval. „Co?"

„Ale nic, vůbec nic," odvětil až moc zpěvně, „Jen mě překvapuje, že se stále považuješ za jednoho z odchovanců,"

„Už nejsem loutka, někdo by namítal, že už nejsem ani ten Silný, ale vždy budu odchovanec, ať budu kdekoli. Moiratovi vděčím za život, za své schopnosti,"

Zdálo se, že Marcos nad jeho slovy přemýšlí. „Kdybys měl možnost, vrátil by ses k němu?"

Breker se snažil na sobě nedat znát neklid. Jaká to náhoda. Avšak... Marcos věděl, že se chce vrátit, když ho sem Deetori s Corrou dovedli, ale od té doby uběhl víc jak rok. Mohl změnit postoj, přeci. I jeho chování, zájem o tréninky vypovídali o jeho změně názoru. Marcos si pravděpodobně jenom ověřoval, zda Brekerova změna chování se odráží i v jeho postoji vůči Loutkaři a těmto povstalcům. A přeci ho nemohl zklamat.

„Zabil by mě, kdyby měl příležitost,"

„Na to jsem se neptal,"

Dobrá, zas tak blbej nebyl. Breker si povzdechl a promnul si palcem a ukazováčkem čelo. „Ne, nejspíš už ne. Rok jsem tam nebyl, nevím, jak to tam teď vypadá. Navíc bych nesnesl opovržení, se kterým by se na mě ostatní dívali. Jsem zvyklý na jiné chování vůči mně,"

„Proč by tebou opovrhovali?" On to opravdu nechápal, nebo byl Marcos jenom velký snílek s ještě většími kecy?

„V Loutkárně se pěstuje loajalita. Moirat razí přesvědčení, že je lepší věrný vůl než přebíhavý mistr. Protože jsem odešel. Je jim jedno proč, z jakých důvodů. Je jim šumák, že jsem nechtěl, že jsem chtěl jenom svou hlavu nechat na krku. Věrnost je důležitější než pud sebezáchovy,"

„Takže jenom proto se už nechceš vrátit? Copak jsi tohle nevěděl i před rokem?"

Proč se to podobalo výslechu? „To jsem zuřil. Chtěl jsem udělat vše, co by zmařilo Deetorovu a Corřinu snahu mě sem dostat. Už ale nezuřím. Ani se nezlobim. Už jsem to přijal. Tady si mohu znovu vybudovat respekt a kdo ví, třeba opravdu Lulandu osvobodíme,"

„Osvobodíme?"

Breker věděl, že Marcose zaujme, když bude o sobě mluvit jako o jednom z nich. „Ano, osvobodíme. V Peragonu už nic nemám. Navíc tady mám i sestru s bratrem. Časem bychom se mohli usmířit a začít fungovat víc jako rodina. Ale to je ještě hodně daleko,"

„Doufal jsem, že jednoho dne přijdeš s tímto postojem. Doufal jsem, že spolu, Brekere, změníme svět,"

„Spolu?" Teď se divil on.

„Ano," Marcos vstal k oknu, „spolu. Ty, já a tví sourozenci. Vy tři jste ti nejschopnější, které tu mám. Spolu osvobodíme Lulandu. Opět to bude svobodná země,"

Brekerovi to nedalo. „A kdo jí bude vládnout?"

Marcos se nezarazil. Prostě mluvil ty svý žvásty dál: „Pokud si to lid bude přát, tak já. Přeci je dovedu ke svobodě,"

Breker v tom nechtěl šťourat už jenom protože mu nechtěl rozbít představu, že je na jeho straně. „Čím začneme?"

„Rychtářem," Brekera tohle prohlášení nepřekvapilo, „Odstraníme ho a dosadíme tam svého člověka. Deetori by se na to hodil,"

„Chceš z Deetoriho udělat politika?"

„Prozatím, než se najde někdo vhodnější,"

„Nikdo jiný tě nenapadá?" snažil se ho rozmluvit víc.

„Corra tam nemůže, je žena. Ty jsi až moc známý a hlavně jsi spíš jak strážce, než politik. V Gabonu nikdo jiný schopný z našich lidí není. Všichni, kteří měli moc, byli před lety popraveni, nebo stihli utéct a skrývají se za hranicemi,"

„A ty?"

„Já?"

„Ano, ty," Mluvil s ním jak s dítětem. „Co kdyby ty ses stal rychtářem Gabonu? Přece tak si získáš nejsnadněji sympatie lidí. Uvidí, že se Hradu nebojíš, když jim vyfoukneš město pod nosem. Dovedeš si představit, jak budou v Hradě zuřit? Jak sem vyrukují se svými vojáky a ty jim konečně budeš moc předvést, čeho jsou Maliyané skutečně schopni? Jak Hrad celou dobou odmítal ty schopné, od přírody připravené válečníky. Během války Hrad sháněl muže do svých řad a neviděl, že ty nejschopnější vyhnal a vyvraždil. Ale ty! Ty jsi viděl v Maliyanech potenciál. I GasenLa s nimi jenom vytřela podlahu. Neviděla v nich nic jiného než pouhá čísla, díky kterým přečíslí Hasieru. Ovšem ty, Marcos Hickel, jsi viděl, jejich hlad po domově, jejich zuřivost nad křivdou, která byla spáchána na jejich rodě. Přetvořil jsi je ve schopné bojovníky. Dnes mi jedna Maliyanka dovedla opětovat rány. Vidíš, jaký jsi vizionář? Ty dovedeš tuhle zemi ke svobodě a budeš oslavován jako vítěz, jako osvoboditel. Lidé tě budou uctívat. Budeš jim vládnout," 

Vyloženě mu lhal do kapsy. Podle těch malých jiskřiček, které Marcos měl v očích, bylo jasné, že to zabírá. Byl malicherně posedlý slávou svého jména, až to bylo směšné. Obyčejným proslovem ho dovedl zblbnout, aby udělal tu největší chybu, kterou doposud udělal. Nikde jinde nebude víc na dostřelu než jako rychtář, čímž se Hradu přímo vysměje do tváře. Třeba tu pak loutky budou i rychleji. Breker by se vsadil, že by Hrad sem ty loutky poslal.

„Máš pravdu, Brekere," Ty jiskřičky se ještě víc rozzářily. „Já budu rychtářem Gabonu. Ne Deetori. Pro něho mohu vymyslet jiný úkol, ale toto... Máš pravdu, díky tomu si mě lidé zvolí do vedení a já je vyvedu z temnoty, do které nás uvrhla Hasiera,"

„Přesně tak. Buď pro lid pochodní. Buď pro ně majákem, který je bude pevně a neochvějně vést,"

„Ano, budu," A Breker věděl, že nejen že ho Loutkař přijme zpět, ale tímto si u Moirata vykoupí cenu. Idealistický vůl v čele města, kde dvakrát po sobě odstraní oficiálního rychtáře. Pokud to Marcos opravdu udělá a nenechá si to nikým vymluvit, pošle tento odboj do kopru.

Když Breker odcházel z jeho kanceláře, potkal na chodbě své sourozence. Jen si pokývli hlavou na pozdrav. Nic víc, nic míň. Ještě bude muset je oblbnout, že tu chce zůstat. Což bude horší. Deetori, ani Corra nebyli blbci jako Marcos. Kdyby odboj vedl někdo z nich, bylo by to pro mě daleko lepší. Ale tomu tak není, a to bylo pro Hasieru jenom dobře.

Jeho sourozenci si pravděpodobně mysleli, že Breker je pryč z doslechu, když řekli: „Máme průser," To ho zaujalo.

Marcosův hlas už zněl příčetněji než před chvíli, kdy byl ovlivněn svými fantasmagoriemi, když odvětil: „Jaký?"

„Máme dost důvodné podezření, že ve městě jsou loutky. A jdou si hlavně pro Brekera,"

Do bouchače jako by uhodil blesk. Jaká to náhodička, že tu jsou právě teď. Taky bylo na čase. Už tolik nepotřeboval, aby se Marcos dosadil na pozici Rychtáře, ale jak řekl, nechtěl k Loutkaři přijít s prázdnou.

„Proč to je důvodné podezření a ne oprávněné?" Zastřený hlas představami byl ten tam. Teď zněl víc jako hlava odboje. To se Brekerovi nelíbilo.

„Naši zvědové hlásí, že před branami byla skupina dvanácti lidí, která se do města dostala bez větších kontrol. Pravděpodobně je sem vyslal Moirat, nebo sám Hrad,"

V kanceláři bylo chvíli ticho. Breker se neodvážil o krok posunout, ani se výrazně nadechnout. Podlahy ve vile často vrzaly. Ale jedna věc ho zaujala.

Který kretén teď vede špehy a vrahy, že se nechají odhalit takovou pitomostí. A proč vůbec dvanáct? Za jeho časů by na to byla poslaná skupina maximálně pěti lidí.

Je s nimi Esha vůbec? Ta by tohle nedovolila. Ale pravděpodobně asi ne. I tady se doslechli o jejím těhotenství. A pokud chtěla zdrhnout kvůli milenci, tak nenechá to škvrně bez dohledu. Pokud by jí to Moirat nepřikázal. Písař ví, jak to tam teď funguje.

„Hradu příliš nesejde, zda tu Breker je, nebo ne. Tohle bude Moirat, Zajistěte, aby se o tom váš bratr dozvěděl," Breker svou úlohu hrál dobře.

„Cože?" vyštěkl Deetori, „Zbláznil ses?"

„To přece nejde!" pokračovala na stejné vlně Corra. Kde je ta tichá malá holka, kterou kdysi bývala? „Vždyť za nimi hned poběží. Musíme to před ním co nejdéle ututlat,"

Bouchač si dovedl představit, jak Marcos vrtí hlavou. „Ale kde že. Právě jsem s ním o tom mluvil. Je na naší straně. Má strach, že ho Loutkař zabije,"

„Ale oni ho chtějí živého! Chtějí ho zpátky jako toho Silného," Deetori opravdu nebyl hlupák.

„Možná, ale Breker mě přesvědčil, že je opravdu na naší straně,"

„Čím?" Chtěla vědět Corra, „Tím, že stále nemluví o tom, jak to tu nenávidí?"

„Ne," odpověděl mírně, „Zajímal se o výcvik. Do jaké míry má Maliyany cvičit. Co máme v plánu s odbojem. Jak chceme dostat svou svobodu zpět. Dokonce mi i šikovně poradil,"

„Ale, opravdu?" Deetori ani Corra mu to nebaštili. Ne že by to byla příliš velká překážka, ale překážka to byla. „A co ti tak geniálního poradil?"

„Abych se stal rychtářem Gabonu, až odstraníme toho nynějšího,"

Teď to bude hop nebo trop.

Ticho, které vzniklo, bylo tíživé. Brekerovi se nelíbilo.

Corra ho po chvíli protnula: „Myslím, že to není tak zlý nápad,"

Dobře, Corra nebyla ta nejchytřejší holka pod sluncem, teď ještě počkat, co na to Deetori.

Ten si dával s odpovědí na čas.

„Copak," broukl Marcos a už zase měl houpavou melodii hlasu. Byl pod vlivem fantasmagorie, kterou mu Breker předestřel na stříbrném podnose. „tobě se to nelíbí?"

„Není to tak, že bych ti to nepřál, ale nelíbí se mi to. Něco mi na tom nesedí,"

Očividně ani Deetori nevyhraje cenu za nejbystřejšího člověka světa, ale aspoň viděl, že tam něco neštymuluje. Z nepochopitelného důvodu byl Breker na svého bratra nepatrně pyšný. Když si to uvědomil, zašlapal to na samé dno svého vědomí.

„Takže už věříte, že Breker je na naší straně?" Nenechal je odpovědět. „Jen si to představte. Lidé ke mně budou vzhlížet. Budou mě oslavovat, protože je vyvedu z temnoty. Budou konečné svobodní. Nebudou lidé Hasiery, ale lidé Lulandy. Krásné, loukami provoněné země, která se nevzdá, ani po dvanácti letech útisku. Budou svobodní a my je k tomu dovedeme,"

Dovedete sebe maximálně do záhuby, pomyslel si Breker.

„Ale máme další záležitost, která nepočká," přerušil tu sebedestruktivní vizi jeho bratr. „Nedaleká vesnice byla celá vyvražděná,"

„Jak to? Kým?" vyštěkl Marcos.

„Nevíme, ale naši lidé, kteří objíždějí vesnice a snaží se získat sympatie lidí pro naši věc, našli vesnici celou povražděnou, zdevastovanou, vypleněnou. Co je ale více znepokojivé je, že i vrazi byli nalezeni pobiti,"

„Vesničané je pobili?"

„S těží," odtušil Deetori, „Jeden z vrahů se našel napíchnutý na kůl," Brekerovi se udělalo zle. Takový trest si zasluhoval jen málo kdo. „Někdo je musel odhalit, jak oslavují a pobil je. Někteří z vrahů nestačili ani vytáhnout zbraně,"

„Kolik bylo těch, kteří zabili ty vrahy?"

„Nevíme jistě, ale podle stop v prachu, pravděpodobně čtyři. Ale co je matoucí, tak dva z nich stáli na kraji toho masakru a další dva ty vrahy pozabíjeli. Těch vrahů vesničanů bylo dvacet,"

Brekerovi se zamotala hlava. Dva vrazi, kteří zlikvidovali dvacet protivníků tak rychle, že několik z nich nestačili vytáhnout zbraně. Přepadení ze zálohy. Breker znal jen několik těch, kteří by tohle dovedli. Ale všichni jsou buď mrtví, nebo v Džungli.

Že by nový hráč na poli?

„Musíme zajistit bezpečí ostatním vesnicím. Dokud nevíme, kdo je napadl, tak musíme předpokládat, že mohou poslat další. Ta vesnice s námi sympatizovala?"

„Někteří vesničané ano, ale nebylo to zdaleka tolik lidí, jako jinde,"

„A co uděláme s těmi, kteří zabili ty vrahy?" zeptala se věcně Corra.

„Budeme doufat, že jsou na naší straně,"

Breker věděl, že tomu tak není. Ať to byl kdokoli, tak měl své cíle. To moc dobře zná. Těm čtyřem nesešlo na nějakém odboji v Gabonu proti Hasieře. A bouchač si při cestě do svého pokoje začínal říkat, jak moc je pravděpodobné, že někdo vstane z mrtvých...

×××

Ahojda.

Omlouvám se, že jdu o týden později, ale bohužel jsem minulý víkend měla napěchovaný. Čelila jsem obvinění z plagiátorství - vše je vyřešené a obvinění nebyla oprávněná - plus jsem v pondělí dělala závěrečky na řidičák, na který jsem se učila - mám ho; až budu drandit po silnicích, dám vám vědět, abyste se schovali do protibombových krytů.

Tak co, myslíte si, že je Marcos opravdu tak hloupý, nebo to jenom hraje a ještě ukáže, zač je toho loket?

Mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR