20. Čas světa
Esha nemohla uvěřit tomu, co vidí. Dneska měla skupina pověřená dopadením Brekera odjíždět, přesněji měla odjíždět za hodinu, a ti idioti nebyli sbalení.
„Co to k čertu má znamenat?" zahřměla, když vstoupila do jedné z mnoha výcvikových místností a viděla tam Sibilinu Leyton a Melvina Falmqvista, jak si s ostatními bezstarostně boxují.
Sibilina jí okatě ignorovala, ale Melvin na ni reagoval hnedka: „Copak se ti nelíbí?"
„Vám," opravila ho, „Nemáš dovoleno mi tykat. A nezapomínej, že já jsem nad tebou. Možná jsi mistr špehů, ale rozhodně nejsi odchovanec, takže úctu, chlapče," Esha si už zvykla mít ostré lokty na potkání a vždy každému ukazovat, že ona je tu ta hlavní. Sice si víc připadala jako Raven, ale musela se tvářit, že tu chce zůstat, musela se tvářit, že chce, aby jí lidi brali vážně. Jinak neuteče. Nesnášela fakt, že neměla ani ty nejhrubší obrysy toho plánu. A už to bylo přes rok, co tu trčí. S takovou rychlostí její syn bude první v nové generaci nájemné šlechty, a to se Eshe secsakra nelíbilo.
Bylo vidět, že Melvina to žere, přímo sere, ale po tom, co si ho Moirat srovnal, aby jak jemu tak i Eshe prokazoval více úcty, se hlídal. „Co se Vám nelíbí, odchovankyně?"
„Za hodinu máte odjíždět, koně nejsou připravení, vaše zavazadla také nikde a to ani nechci vědět, kde jsou ostatní účastníci výpravy,"
„Trénujeme tu," pronesla nonšalantně Sibilina, jako by to bylo přesně to, na co Esha narážela, přičemž tohle byla jen špička ledovce.
„Jestli si myslíš, že skolíš Brekera boxem, tak to jsi hodně rychle zapomněla, jak je v něm dobrý," usadila ji.
„Nebojte, odchovankyně, odjedeme na vteřinu přesně," snažil se jí chlácholit Melvin, ale bylo ukázkově vidět, jak se mu tohle chování zajídá.
„To bych vám radila, jinak jedu s vámi a budu to mít celé na starosti,"
„Cože?" vyštěkli jednohlasně.
„To nevíte, nebo jste si mysleli, že Moirat blafuje?" Moirat tento argument vymyslel, aby zajistil, že Esha odvede práci, jak má, jinak pojede do Gabonu a svého synu dobrý měsíc neuvidí. To odmítala riskovat. Proto byla tak napružená, když nebylo vše přichystané. Ale pak Eshu napadlo, že by to byl dobrý pohon i pro tyhle dva. Jak ona neměla ráda je, oni pohrdali jí. Není nad to, když jsou pocity vzájemné. „Pokud nebude vše přichystané k jeho nejvyšší spokojenosti, tak jedu taky. A věřte mi, že já ten vak mám sbalený hned a pokud si myslíte, že jsem teď osina v zadku, tak počkejte, co si budete myslet, až vám budu velet na misi,"
Jednou jí Raven řekla, že umí být ta největší svině pod sluncem, což zrovna od ní Esha brala jako lichotku.
„A pokud my nevěříte, běžte se zeptat Moirata," odstoupila jim, aby měli čistý výhled na dveře vedoucí na chodbu. Ani jeden z nich se k tomu neměl. Pokud by opravdu šli za ním a byla to pravda – jakože byla – tak by je zpražil, že jak si dovolují zpochybnit slova odchovance; a pokud by to pravda nebyla, tak by je setřel tím, že mají poslouchat jenom jeho a ne nikoho jiného. I když si často protiřečil, tak či onak, ani jedna z variant nepřicházela v úvahu.
„Jdu sehnat vrahy a zloděje," broukla Sibilina a nejistě se podívala na Melvina. Ten pohled mluvil za vše. Ona není samostatný myslící orgán. Bude poslouchat zejména Melvina. Při nejbližší příležitosti to řekne Moiratovi. Ještě jim ukáže, jaká osina v zadku umí být.
„Já jdu pro zbytek a za hodinu tu už nebudeme,"
Esha byla spokojená. Za měsíc, možná měsíc a půl, tu bude Breker. Ten jí pomůže to tu srovnat. Sice bude stejně překvapený, jako je ona sama, jak tu lidi zvlčili, ale to se brzo srovná. A mezi tím bude muset začít vymýšlet plán útěku.
Kdyby jen kčertu věděla, jak to udělat.
Hodinu na to odjeli. Zaplať Písaře. Esha nevěděla, co by dělala, kdyby jí neposlechli.
„Dany má hlad, nakrmíš ho?" vytrhla jí z přemýšlení Amelia, která v náruči chovala malého chlapečka. Bylo neuvěřitelné, jak rychle rostl.
„Jistě že ano,"
„Vypadáš ustaraně," sdělila svůj postřeh služebná.
„Protože jsem," odvětila upřímně.
„Chceš o tom mluvit?"
Esha si povzdechla. Jak by mohla, když si těžko sbírá myšlenky. „Mám strach, že až příliš si tu zvyknu," Amelia ji nechala, aby řekla tolik, kolik chtěla, na kolik se cítila, „Je pro mě těžké si představit, že se zaseknu, upřu svou pozornost na něco jiného a pak se ohlédnu a uvidím, že Dany je nejlepší zloděj na světě," Esha Amelii věnovala pohled, který byl dosti výmluvný. Nechtěla, aby to tak skončilo.
„Myslím, že rozumím. V tom případě ti mohu pomoci,"
Esha začala prudce vrtět hlavou, až se to Danymu přestalo líbit a začal plakat. „Nevíš, co nabízíš," Začala svého synka kolébat, aby se uklidnil a v klidu se nakrmil.
„Rok a půl pracuju v době nejlepších nájemních lidí, minimálně na téhle straně světa, věř mi, že vím,"
„To po tobě nemohu chtít,"
„Taky nechceš. Já se nabízím. Vím, co mohu ztratit. Ale občas si musíme pomáhat. Navíc, pokud tomu necháme dostatek času a vše pořádně promyslíme, nemůže se nic stát. Předtím ti to selhalo z důvodů časového presu. Teď máme čas světa. To nemůže dopadnout zle," Esha jí chtěla věřit, proto jí vzala za slovo.
×××
Byl to týden, co se Raven plavila po moři do Redworthu, odkud koňmo pojednou do Gabonu, překecat Brekera, ať jim pomůže zachránit Eshu. Ateen se časem ukázal, že je dost tichý, takže cesta do přístavního města, kde se nalodili, bylo potěšení samo. Ezaras, pokud to situace přímo nevyžadovala, celou cestu mlčel. Raven nevěděla, jestli mu je za to vděčná. Říkala si, jak dlouho se bude držet zpátky.
„Raven, máš chvilku?" ozval se za ní důvěrně známý hlas. Dívka se podívala kolem sebe. Všude bylo širé moře, na práci neměla nic lepšího, než vymýšlení plánu pro akci v Gabonu a konverzace s Jarrowem. Ukázalo se, že cestování po vodě mu je docela cizí a jeho žaludek se s tím seznamuje vcelku těžko.
Raven se o krok posunula doprava, čímž dala najevo, že se může vedle ní opřít a koukat s ní na moře. Lepší zábava ten den na pořadu nebyla.
„Chtěl bych si s tebou promluvit,"
„Jak vidíš, tak ti v tom nebráním,"
Ezaras na to tiše kývl. Chvíli váhal. „Vím, že se zlobíš. Na tvém místě bych se také zlobil. Nechci, aby ses přestala zlobit, nechci ani žádat o odpuštění. Jen ti chci říct, proč jsem tak dlouho čekal," Raven se zlobila, ale měla dost soudnosti na to, aby mu nechala prostor, aby si dobře promyslel, co chce říct. Proto ho nechala, když potřeboval chvíli ticho. Možná aby si rozmyslel, co řekne, možná aby sebral odvahu.
„Většinu času jsem věděl, kde jsi byla. Nelli se Zaileou mi pomohli dostat se z Peragonu, Dali mi oblečení, koně a přesnou polohu, kam pluješ ty. Věděli, že tobě pomohl Goblin s Tevi a že pluješ na Souostroví. Chtěl jsem za tebou. Ale nemohl jsem. Stále jsem za sebou cítil stíny, které tam být neměli. Chvíli, asi tak měsíc, jsem cestoval s Nellim, který mě naučil, jak se skrývat. Co si budem, do té doby jsem to nepotřeboval. Pak jsme se museli rozdělit.
Většinu času jsem se skrýval v přístavních městech, abych mohl kdykoli naskočit na loď. Před třemi měsíci jsem tak skutečně učinil. Plul jsem pomalu dva týdny, protože jsem byl až u severní hranice s GasenLou. Nikdy jsem nezažil tak dlouhé dva týdny. Když jsem doplul do hlavního města Souostroví, neměl jsem nejmenší tušení, kde tě mám hledat. Pak jsem našel Ateena. Věděl jsem, kdo to je, protože jsem ho jednou viděl s Eshou a řekl jsem si, že to nemohla být náhoda. Tak jsem ho sledoval. Když jsem objevil, kde jsi, ukradl jsem nejbližšího koně a utíkal jsem za tebou. Chtěl jsem jít hned k tobě a říct ti, že jsem na živu, ale..." Byl nervózní, mnul si ruce.
„Viděl jsem tě s tím Jarrowem. Viděl jsem tě v té pekárně. Zrovna jsi mu dopředu přinášela upečený chleba. Bylo to jako pěst do tváře. Vidět tě po roce živou, zdravou a v bezpečí, bylo víc, než jsem doufal. Nevěděl jsem, co bych ti měl říct, ale dovedl jsem si představit, jak bys reagovala. Proto jsem se rozhodl počkat. Když jsem pak viděl, že tě Ateen našel a že tě konfrontoval, rozhodl jsem se, že lepší čas asi už nebude,"
„Takže to načasování..."
„Nebyl to záměr. Ve městě jsem byl o týden dřív. Doufal jsem, že najdu příležitost a odvahu dřív,"
„Taky jsem zaslechla ty stíny, jak se po mě natahují," svěřila se. „Měla jsem děsný strach, že mě dostihnou, proto jsem první půl rok cestovala z ostrova do ostrova, jen abych je setřásla. Cestovala jsem jako šílená. Nikde jsem nebyla déle jak tři dny. To až posledních několik měsíců se to zklidnilo, když jsem dlouho nic neslyšela," Tentokrát nechal prostor on jí a ona mu za to byla vděčná. „Takže chápu, proč jsi mě nevyhledal hned na začátku. Chápu i to, jak jsi musel zamaskovat svůj útěk. Jen... nevím... Připadá mi to, jako kdyby to byl blesk z čistého nebe. Nemohla jsem se s tím smířit. Nemyslela jsem na nic jiného. V každé kaluži jsem viděla krev, zdáli se mi o tom hrozné sny. Některé stále přetrvávají. Je mi líto, že jsme se zase na rok oddělili a že nás to zase změnilo,"
Hravě do ní dloubl ramenem. Ona mu opětovala. Už byli v pohodě.
„Myslím si, že jsme se zas tak nezměnili. Já jsem stejný a tobě pomohl ten pekař,"
Raven mykla rameny. „Byl docela nápomocnej,"
„Mi řekni, jak se k tobě dostal, když normálně bylo nemožné se k tobě dostat a to nechci vidět, v jaké izolaci jsi byla ten poslední rok,"
„To neuhodneš. V jednom zápase jsem si zranila rameno a neměla jsem dost peněz na mast, tak jsem ho chtěla okrást. Chyták nastal tehdy, kdy on o mě věděl a nechal se okrást,"
Ezarasovi se otevřela pusa. „To nemyslíš vážně,"
„A to nekončím. Pak mě sledoval. Když jsem ho odhalila a měla jsem strach, že to je černý lovec. Naštěstí odešel, ale pak mi pomohl, když jsem ten večer zápasila v ringu, abych si vydělala nějaký peníze. Nechala jsem se otrávil Glorou-"
„Au,"
„A on mi pomohl do toho brlohu. Asi si dovedeš představit, jak jsem byla nadšená. A víš, jaký důvod si našel, proč mi chtěl pomoct a že mi dokonce nabídl práci?"
„Překvap mě,"
„Řekl: protože mi připomínáš zraněného vojáka. Zraněný voják odmítá pomoc, když jí nejvíc potřebuje," odcitovala jeho slova.
„Páni,"
„Jo,"
„Takže to je bývalý voják?" podíval se na ni se zvednutým obočím a vítr mu odvál vlasy pryč z obličeje.
„Ano, je. Nejdřív jsem si myslela, že to je jen krytí, nebo to využívá, aby se mi dostal blíž. Stále jsem byla paranoidní, že to je černý lovec," Když si vzpomněla, kolikrát ho málem zabila...
„Co tě přesvědčilo, že není?"
„Ta jeho naprosto absurdní vlastnost neposlouchat pud přežití,"
Ezaras chápavě přikývl. „Myslím, že chápu. Což je asi taky důvod, proč jede s námi?"
Raven podrážděně vydechla a prohrábla si vlasy. „Snažila jsem se mu vysvětlit, aby to nedělal. Když odhalil, kdo jsem, neměl strach. Řekl, že si začal na mě zvykat a že si nejlepšího nájemnýho vraha do pekárny nenajme každý den. Bral to jako kdyby se nechumelilo. Ani nevím, proč nám chce pomoc, když jsem mu celou noc vysvětlovala, do čeho se chce uvrtat. Že dost pravděpodobně nepřežijeme,"
„Podívej se, Raven, chlap riskuje jenom pokud jde o jeho rodinu, což je můj případ, ty jsi má rodina, nebo když chce, aby se někdo stal jeho rodinou. A ať to v jeho slovníku znamení cokoli, tak on je ten druhý případ. Navíc bys mu asi měla vysvětlit, kdo jsem, nebo si začne myslet stejný hovadiny, jak si mysleli lidi v Loutkárně," To poslední slovo zašeptal, aby ho kromě Raven nikdo neslyšel. „A myslím, že bys mu to měla říct co nejdřív, nebo mě ten jeho vražedný pohled zabije," Když se Raven podívala za sebe, viděla, jak je Jarrow opřený na druhý straně lodi a provrtává Ezarase pohledem.
„Zapomněla jsem, jak je úžasný, že ti nic neunikne,"
„Nemoc z povolání,"
„Neboj, ví, že jsi kamarád. Tohle jsem mu řekla hned na začátku. Spíš mu není jenom dobře,"
„Takže pěchota, ne námořnictvo?"
Raven přikývla a na několik minut byli zticha. Jen sledovali moře kolem sebe a užívali si ten pocit, že jsou zase v pohodě.
„Jsem ráda, že jsi tu,"
„Já taky, ani nevíš jak,"
Necítila se trapně ani provinile, když si položila hlavu na jeho rameno. Byl to její přítel z dětství. Bylo jí jedno, kdo si co pomyslí. Ať jdou všichni k šípku.
×××
Hoj!
Včera se to nedalo, protože NaNoWriMo, koncert Kabátů, film Škola dobra a zla... však víte, jak vypadá prokrastinace, i když... když psaní je prokrastinace na školu, tak proč prokrastinuju na první prokrastinaci...? Chápete mě, ne? Ne? Okey, taky možnost xD
Mějte se, jak nejlíp umíte a dejte o sobě vědět ^^
SimonaR
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro