Esha vešla hlavním vchodem do ztichlé a potemnělé Loutkárny. Měla půl hodiny čas, než se budova probudí k životu. Ovšem na tom ji nesešlo. Nesešlo ji ani na dokumentech, které třímala v rukou a ani na dvou hlídacích psech, kteří ji měli dnes na starosti.

Dnes v noci měla svou první misi od doby, kdy ji Moirat chytil při pokusu o útěk a celý život se jí otočil vzhůru nohama. Snažila se nemyslet na albína, kterého milovala tak moc, že jí vykrvácelo srdce, když ho musela poslat pryč z města, aby přežil. Přísahala by, že místo krve jí útrobami protýká jen nějaká neurčitá tekutina, neschopna něco cítit. Ovšem ten pocit se změnil, když před dvěma měsíci porodila.

Ano, s Ateenem čekala dítě. Možná to byl jediný důvod, proč jí Moirat za její zradu nezabil na místě. Ten a fakt, že byla ta Hbitá. Dokud to šlo, stále trénovala své schopnosti a dovednosti. Jakmile jí to ale léčitel zatrhl, seděla v pokoji, který před rokem patřil Raven a četla si. Tak ten necelý rok trávila zavřená mezi čtyřmi stěnami. Nemohla odejít z budovy. Sotva mohla odejít do jídelny na jídlo. Upřímně ani ona sama tam ráda nechodila. Nenávistné pohledy jí pronásledovaly, jakmile vystrčila nos z pokoje.

Ovšem to domácí vězení se proměnilo ve vězení s neviditelnými mřížemi v okamžiku, kdy Moiratovi na stole přistála objednávka na krádež. Zákazník si výslovně přál tu Hbitou. Moirat by ten list papíru nejspíše vyhodil do ohně, kdyby na samém konci dopisu nestála nehorázná částka, kterou zákazník nabízel. Tehdy se Loutkař rozhodl pustit Eshu Diefrase ven. Ale jedině na vodítku.

Nyní se vracela z mise. Její kroky jí nesly do Moiratovi kanceláře, kam na stůl položila kýžené dokumenty a odešla za svým synkem. Cestou ztratila hlídací psy a mohla se volněji nadechnout.

Potichu vklouzla do svého pokoje a podívala se na malou dřevěnou kolébku vedle její postele. U ní stála služebná Amelia. Když Esha byla polapena, Moirat ji nepřidělil jenom Ravenin pokoj, ale také její soukromou služebnou. Šlo hlavně o bezpečí jeho loutky. Jedna osoba se lépe hlídá než celé služebnictvo. A Ravenin pokoj ji přidělil, protože byl větší než její tehdejší.

„Spí?" zeptala se Esha Amelie a připadalo jí, že to je celá věčnost od doby, kdy promluvila naposledy.

„Ano, ale za chvíli se probudí. Bude mít hlad," usmála se na ni vřele. Amelia byla jediná, která ji nevraždila pohledem. Vlastně za ten necelý rok se staly přítelkyněmi. Esha si uvědomila, že do té doby žádnou neměla. Stačil ji Ateen.

„Tak doufám, že se probudí dřív, než usnu," Odepla si plášť a položila ho na stůl. Zbraně s sebou žádné neměla a jí to ani nevadilo. Tato mise nebyla nijak nebezpečná.

„Něco se stalo?" podivila se Amelia.

„Ne," zavrtěla Esha hlavou, „jenom jsem nespala,"

Služebná si oddychla. „Jen si lehni a já zavolám kojný, aby ho nakrmila,"

„Ne," zopakovala vrtící pohyb hlavou a převlékla se do noční košile. Třeba bude moct několik hodin spát. „Chci ho nakojit. Pokud usnu, tak mě probuď ať budu spát sebe víc krátce," poručila ji a Amelia s chápavým úsměvem přikývla, že rozumí. Esha se usmála na svého Danyella a než položila hlavu na polštář, už spala tvrdým spánkem.

×××

Raven probudila palčivá bolest. Avšak nebyla to bolest hlavy, která ji probouzela častěji, než jí bylo milé. Ten levný alkohol, co kradla, se někdy projevil. Ovšem dnes ji probudilo levé rameno. Raven nahlas zaskučela a přetočila se na záda. Zrak jí spočinul na střeše, která zažila své lepší chvíle v minulém věku, a přemýšlela, co s tím ramenem má a jestli to má vůbec smysl řešit. Když se pohnula, že se posadí a bolest jí vystřelila do celé levé poloviny těle, pochopila, že to smysl má. Věděla, že ho vymknutý neměla. To by to bolelo jinak, a hlavně by to věděla už v noci, ne až druhý den ráno.

Když si sbírala tělo a připravovala se na to, že s někým bude musel mluvit, aby popsala, co jí bolí a co potřebuje, přemýšlela, kde k té bolesti mohla přijít. Jediné rozumné vysvětlení byly včerejší boje v ringu.

I po tom necelém roce, kdy vstoupila na zdejší písek, jí připadalo zvláštní bojovat v ringu s pocitem, že je to povolené a co víc, je to vítaná a legální zábava. Nemusela se bát, že do hospody vtrhnout vojáci Hasiery, kteří dostali rozkaz rozehnat nelegální zápasy a zatknout pořadatelé. Ne. Zde se vojáci chodili dívat a sázet. Ne že by tu bylo mnoho vojáků, ale v se jich několik našlo. Bylo zvláštní pohybovat se po území, kde na každém kroku nejsou vojáci, každé ráno a večer nezní umíráček, kde hrobník nemá tolik práce, že i kdyby pracoval místo spánku, tak se svých klientů nezbaví.

Ale i přesto se musela otáčet a dívat se přes rameno, třikrát kontrolovat každý stín, každý pohyb, aby se ujistila, že ji nikdo nesleduje. Věděla, že Moirat utajil informaci o její smrti. Teď, když válka v pevninské Assuntrii skončila, bylo třeba odklonit pozornost od svých loutek, co to jen šlo. A co je lepší, než aby Hrad naháněl mrtvoly? Ovšem tím neúmyslně připravil Raven o klidné přežívání.

Dvakrát se jí stalo, že zaslechla šramot, který se pídil po jejím jménu. Bylo to jako cítit tah nitě, provázku, který vede k Loutkařovi a on jí šeptá: „Ty neutečeš. Ty patříš mně a nikomu jinému," Vždy na to zareagovala rychlým úprkem z města. Kdyby je pozabíjela, jen by přitáhla na sebe pozornost. Zatím se jí ten úprk ale vyplatil a ten šramot vždy utichl.

Nacházela se asi tři dny cesty od hlavního města Souostroví, v malém městečku, jehož jméno ani neměla snahu si zapamatovat. Na jeho okraji bylo několik polozbořených domů, ze kterých jeden byl ještě obyvatelný. Raven tak ušetří za hostinec, a navíc nebude mít starosti z věčně vlezlým majitelem – každý majitel hostince byl stejný. Postarší muži, kteří nemají nic lepšího na práci, než šmejdění a drbání.

Když vylezla z polorozpadlého domu, zjistila, že je něco málo před obědem. Nevadí, pomyslela si. Stejně neměla kam spěchat. Na cestu do dalšího města se vydá tak za dva, tři dny. Tady ji dobře vynášely zápasy, ale pokud to rameno do večera nezpraví, tak má utrum. A bude se muset vrátit ke kradení. Což s tím ramenem také nebude žádná výhra. Naštěstí má našetřený nějaký ten peníz, takže několik dnů se bez vydělávání obejde.

Na tržišti nebylo moc živo. Bylo téměř poledne, neuvěřitelné teplo a většina rozumných lidí byli doma, nebo někde v chladu a jedli v klidu oběd. Ten si také bude muset obstarat. Pravděpodobně dnes nebude nic pokoušet a jednoduše si něco koupí. To rameno jí opravdu bralo. Nebyla schopna s ním téměř hýbat. Vždy u toho sykla bolestí a tvář se jí zkroutila. Naštěstí mezi rozumné lidi se neřadila bába kořenářka. Stará paní seděla na dřevěné stoličce v malém stánku. Před horkem a pískem ji chránila béžová plachta.

Když k ní Raven přistoupila, bábě se rozzářily oči.

„Nic nemusíš povídat, děvenko. Vidím, že tě bolí levé rameno," usmála se na ni bez pozdravu a začala něco hledat mezi zbožím, co měla na stole. Raven jenom přikývla. „To máš z těch zápasu, má milá. Děvče jako ty se nemá rvát, ale vdávat," pokárala ji. Černovláska zahalená v černém plášti, který byl odolný proti písku, avšak ne proti horku, protočila očima. „Nemysli si, my o tobě víme. Jsi jeden z těch bláznů, co se neusadí, ale místo toho cestuje po světě. Je pěkné procestovat svět, pokud tě ovšem nehoní démoni a jak na tebe koukám, řekla bych, že ty těch démonů máš hned několik,"

„Máte něco na to rameno, nebo ne?" zavrčela podrážděně. Nevnímala ten fakt, že jí bába připomíná jinou stařenu, která žila se svým mužem v podobném polozbořeném domě, jako teď Raven. Že ji ta stařena zachránila s mužem život, přičemž obětovali ten svůj.

„Tvé nevrlé chování jen podporuje mou myšlenku, děvenko. Ale ano, mám tu něco na tvé rameno," Podala ji mast. „Tímhle si namazej to rameno třikrát denně a za týden bych měla být v pořádku,"

„Za týden?" zabručela mrzutě a převzala si nádobku s mastí.

„Deset stříbrňáků," V Raven hrklo. Těch šest stříbrňáků v její kapse poněkud ztěžklo. Tolik k tomu, že se pár dní obejde bez výdělečné činnosti.

„Tolik sebou nemám, když se za půl hodiny vrátím, schováte mi tu mast?" zeptala se a snažila se ovládnout podrážděnost ve svém hlase.

Stařena se na ni vědoucně usmála. „Samozřejmě," Raven jen kývla a otočila se k odchodu.

Bude si muset zbytek někde ukrást. A pokud ji bude Písař přát, tak si ukradne i něco na víc. Kapsařina byla pro Raven poslední dobou dost častá činnost. Vždy ji blesklo hlavou, že by Esha zírala, jak dokázala vytrénovat své prstíky k její dokonalosti. Zatím ji nechytili.

Když viděla muže, který se poloopilým krokem procházel tržištěm a mířil si to k nedaleké hospodě, věděla, kdo bude její další cíl.

×××

Když loď narazila do mola, Ateen děkoval Písaři, že je konec. Jakmile se svým vakem na zádech vyskočil z onoho dopravního prostředku, úlevně si vydechl. Ne že by se mu na lodi dělalo vyloženě špatně, ale pevná půda pod nohama je pevná půda pod nohama. Nacházel se v hlavním městě Souostroví ledu a písku v Shamalu a doufal, že se tu dlouho nezdrží. Respektive, že brzy najde první část soukolí, které dovede osvobodit jeho životní lásku. Podle šrumu se Raven měla nacházet právě někde na tomto ostrově. Problém byl, že ten ostrov byl moc velký a počasí neúprosné. To vedro se nedalo snést.

Tahle cesta byla zoufalstvím od samého začátku. Potvrdilo se mu to, jakmile stál tváři v tvář městu, které bylo větší než Peragon. A to ani neviděl zbytek ostrova. Na druhou stranu ostrova to podle námořníků byl týden cesty na koni. Avšak ono zoufalství vrcholí v momentě, kdy si Ateen zas a znovu připomene, že Raven ani naživu být nemusí. Že podle jiných zvěstí je mrtvá, spáchala sebevraždu, jakmile našla odchovance-špeha mrtvého. Prý její smrt Moirat tutlá, aby jeho ostatní loutky měli větší klid a království hledalo duchy. Teď, když je po válce, to je dobrá strategie. Ovšem pro něj momentálně maximálně nevhodná.

Pokud Raven je skutečně mrtvá, jen tu plýtvá časem a šance, že dovede osvobodit Eshu, rapidně klesá. Druhá možnost, že je naživu a opravdu se tu někde skrývá, také není příliš růžová. Je to ta Nemilosrdná, ta ví, jak a kde se schovat. Je naučená poslouchat šepot stínů, a když by si o ní začali šuškat, zmizí rychleji než pára nad hrncem. Proto si musel počínat nanejvýš opatrně.

A mezitím se modlit, aby tahle zoufala snaha najít ducha nepřišla vniveč.

×××

Ahojda!

Jak se máme? Mám tu pro vás další díl, kde jsme pomalu naťukli, jak vypadá život Eshy, Raven a Ateena po tom necelém roce, kdy se všechno pokazilo.

No nic, užívejte krásného víkendu a zase za dva týdny ^^

Mějte se, jak nejlíp umíte