Raven stála v přeplněné pivnici a dívala se na ring v zadní části podniku, kde právě bojoval Píseční démon s nějakým chudákem, který ani nestál za riziko otrávení Glory. Když se nad tím tak zamyslela, nebylo divu, že tenhle cápek, jak jí Jarrow vysvětlil, je známý po celém Souostroví. Kdyby si byla nejistá svými schopnostmi jako on, tak by taky podváděla. A ten jeho zaměstnavatel, nebo jak se jim tady říkalo, Anatol byl taky pěknej šmejd. Musela mu nechat, že umět dobře vyhledávat cíle, které byly snadné, ale také ty, které stály za podvod a tím dosáhli většího divadla a tím uměle zdvihali sázky a logicky víc vydělávali.

Ovšem dnes Raven ví, s kým má to potěšení, jak se hýbe a hlavně jak myslí. Rameno měla zahojené, takže se mohla vrátit a rozbít mu držku. A ještě se na tom napakuje. Možná taky měla chuť se předvést před Jarrowem, který šel na zápasy s ní. Ona sama nabídla, jestli se nechce přidat. Ne že by stála o jeho společnost, která nebyla tak nepříjemná, jak si zprvu myslela, ale protože mu chtěla dokázat, že je opravdu schopná svým výhružkám vždy dostát. Jen když bude chtít.

„Ale ale, pusinko, spletla sis špatnou stranu provazu. Děvky stojí támhle," snažil se jí vyprovokovat Démon, když už stáli v ringu. Nezdálo se, že by ji poznal. Však ona se mu připomene. Raven se za ta léta kariéry nejlepší vražedkyně naučila, že tichem nepřítele znervózníte a rozdráždíte stejně tak dobře, jak svou oběť při výslechu. A že měla dostatek příležitostí si to ověřit.

„Copak, ztratila jsi jazyk? Jestli chceš, já ti ho pomohu najít," zakmital lacině obočím a ušklíbl se, jako kdyby před sebou měl tu nejlevnější děvku města. Avšak Raven dál mlčela a stála v neuctivém postoji: opřená o provazy s překříženými nohami a ruce měla zastrčené v kapsách kalhot. Podle toho tiku v oku, co se mu začal projevovat, ho musela pěkně vytáčet. Což bylo dobře, protože se právě ozval rozhodčí a když Raven kývla, že je připravená, i když tak rozhodně nestála, zápas započal.

Zdvihnout sázky nebyl takový problém, jak by se mohlo zdát. Stačilo ze sebe udělat šaška říznutého s psychopatem – nikdo neřekl, že to je nutně namáhavá práce – a přidat pár siláckých provokací, či provokativních výrazů, jak bylo u Raven zvykem. Když se Démon napřahoval, že Raven pošle k zemi pravým hákem – a že by toho byl schopný – tak se mu vražedkyně lehce prosmykla kolem provazů, do kterým se mohla opřít, aby se mu stoprocentně vyhnula a odtančila do středu ringu. Dav nejprve zkoprněl, ale pak se vzpamatoval a začal nejistě tleskat. Každý den se asi nestává, aby neznámá holka zesměšnila vašeho favorita a jednoho z nejlepších v království v jednom.

Démon ztratil rovnováhu a kdyby nebylo oněch provazů, o které se zachytil, tak by skončil na zemi. To pobavilo dav, ale jejího protivníka rozdráždilo. Navíc se na něj nevině uculila. Raven věděla, jak provokovat. Měla v tom téměř desetiletou praxi a to jenom s Brekerem. Ten by se teď určitě škodolibě šklebil, kdyby tohle viděl. Sice se tihle dva nesnesli a navzájem si přáli vidět toho druhého znemožněného, ale na druhou stranu dovedli ocenit, když jeden z nich excelentně nemožnil někoho dalšího. Což se dělo právě teď.

Lidé v zápasech nebyli na taková divadla přivyklí. Ve většině případech zápas hned začal kontaktním bojem, nejlépe s vyceněnými zuby, o které majitel brzy přišel, pokud si je neschoval hezky zase zpátky do úschovny. Následovalo několik úderů a do několika minut byla konečná. Ovšem Raven dovedla zápas prodlužovat na dlouhé desítky minut. Když měla náladu. Dnes měla náladu Démona znemožnit a předvést se. A vydělat peníze, to bylo na samém žebříčku priorit. Nájemný vrah se nezapře.

Démon zaútočil znovu a Raven se mu opět vyhnula. Takhle před jeho ranami ještě několikrát tančila. Ne, že by byla její taktika unavit ho, to by tu byli ještě příští týden, ale chtělo si ho napozicovat tam, kde podle šumu a řevu se točilo nejvíc peněz. Prachatí pánové to musí mít z první ruky, že ano.

„Pocem ty srabe!" zařval nasraně Démon, kterému zřetelně docházela trpělivost. „Přestaň stále zdrhat," Raven se ušklíbla a hned, co to dopověděl, mu vrazila do nechráněného boku kopanec. Polevil svou pozornost, když se tam moc soustředil na zasáhnutí cíle. Hned na to, než se stihl vzpamatovat mu uštědřila loket do tváře a odcupitala dálej.

Dav řval. Sázky se hnaly nyní její stranou. Tihle lidi nikdy nepřemýšlí dopředu. Sází podle aktuální nálady, podle aktuální situace. I kdyby tu Raven ležela pět minut a pak vstala a vrazila jednu velkolepou pěst protivníkovi do tváře, sázející by začali sázet na ni. Troubové.

Další ránu zablokovala a chvatem, který trénovala bezmála rok, aby ho vycvičila k dokonalosti i proti mohutným chlapům jako byl Démon, ho povalila na zem. Zablokovala mu nohama pohyb a bušila do něho jako do pytle, dokud se neozval rozhodčí, že překračuje pravidla. Být to v Peragonu, kde pravidla byla jednoduchá – žádné zbraně – tak by ho zmlátila do němoty. Kdežto tady bylo pravidel víc a jedno z nich mluvilo něco o nepřiměřené síle. Pf. Blbost.

Raven tedy přemetem vzad – aby přiživila její představení – odstoupila od Démona a nechala ho, ať vstane. Nemohla se rozhodnout, jestli je ten nebohej chlap víc otřesenej, nebo rozzuřenej. Asi něco mezi tím. Démon už bezmyšlenkovitě začal útočit, nehledal v tom žádnou strategii, žádnou logiku, prostě si z ní chtěl udělat boxovací pytel. A Raven věděla, že tím si podepsal ortel.

Během několika následujících chvatů ho poslala k zemi a byla vítězem. Dav šílel. Což bylo dobré znamení pro její měšec. Když si svou děkovačku užila a Démonovi odvětila: „To máš za tu Gloru, parchante," šla si za rozhodčím pro peníze.

„Holka jako ty by neměla bojovat," utrousil svou klasickou poznámku, kterou jí říkal pokaždé, kdy ji viděl.

A ona na to odpověděla typickou poznámkou: „A vy byste měl doma s manželkou a dětmi," Před týdnem to byl vrchol jejího sociální života. Její komunikace se světem. Ale pak našla šílenýho pekaře, který se nechal okrást a už se ten její sociální život zlepšoval. Sama cítila, že jí je líp.

„To představení bylo pro mě, že jo?" zeptal se jí Jarrow, když se vrátila pro své pivo, které tam nechala.

„Částečně," připustila, „Ale hlavně jsem chtěla prachy a pomstu. Říkala jsem ti, že ten hromotluk skončí na zemi,"

„Už tvým výhružkám budu věřit," usoudil.

„Očekávala bych, že budeš chytřejší," rejpla si, ale Jarrow nechápal, „No když k tomuto rozumnému rozhodnutí potřebuješ minimálně týden výhružek a pak takovouto krásnou demonstraci mých schopností, tak ti to myslí pomalu,"

„Spíš neposlouchám pud přežití," ušklíbl se.

„Tak to jsi hlupák," odpověděla smrtelně vážně.

„Možná," připustil, „ale díky tomu tu teď jsme," Raven pokývala hlavou a nechala to tak být.

Konečně se pořádně napila piva, které si docela i vychutnala, když jí někdo vyrušil poklepáním na rameno. Za jejími zády stál člověk, který nebyl příliš nadšen, že s ní musí mluvit.

„Pardon, že vyrušuji, ale tohle Vám mám dát," podal ji složený list papíru, který nebyl příliš čistý, ani příliš kvalitní, ale funkci očividně plnil.

Raven si ten papír vzala a aniž by ztratila slovo vděku, odešla stranou. Byla naučená, že takové to zprávy se mají číst v soukromí. Jarrow si toho zatím nevšiml, protože se zakecal s Dakotou – s mužem, který před několika dny vyrušil její doslova ostřejší výslech. Otevřela na dvakrát složený papír a když viděla první slovo, udělalo se jí fyzicky zle.

Sotva přečetla zbytek naškrábané zprávy. Očima hypnotizovala první řádek, první slovo celé zprávy. Když jí z toho tranzu probudil zvýšený hlahol hospody, papír zmačkala a udělala z něho mrňavou kuličku. Došla k nejbližší svíci a onen papír zapálila. Její okolí zanadávalo, když na několik sekund zesílilo osvětlení tmavého koutu, ale ona to ignorovala.

Pisatel jí chtěl dostat do zadní uličky hospody, to se mu povede. Chtěl, aby přišla sama. Výborně. Neměla v plánu do tohodle Jarrowa zatahovat. A až vyslechne toho hajzla, co má drzost tohle poslat, zabije ho takovým způsobem, že si svět rozmyslí nahánět duchy.

Jakmile papír shořel a Raven zadupala i ten zbyteček, co jí zbyl v prstech, vydala se ven, kolem hospody do zadní uličky. K její smůle, nebo štěstí, si jí Jarrow všiml právě v momentě, kdy ona a její plášť mizely ve dveřích. A samozřejmě se jí rozhodl následovat.

×××

Ahojky ^^

Dneska stíhám, což je zázrák, když vezmu v potaz, kolik toho mám na práci xD

Věci se nám začínají dávat do pohoby, konečně, když vezmu v potaz, že máme čtrnáctou kapitolu xD ale já ty rychlý rozjezdy prostě neumím

No nic, doufám, že se líbilo a tak dále a tak dále...

Mějte se, jak nejlíp umíte,

SimonaR