Jak to dopadne, když zůstanete sami s panem Maruškou? To se brzy dozvíte.

Varování: Půlka kapitoly je vysoce neslušná, za což můžete poděkovat jedné z postav!

Btw. Ani já nechápu polovinu toho, co Bahorel říká ... spoiler do budoucna!

***

Prosím! Já chci umřít! Poté, co mě kurva blonďatá vyhodila z Muz .. Muzínu, tak SuperMárioBros vystřelil rychlostí kulového blesku ven se slovy "Musím ti ukázat tu sochu!"

Že jsem raději nevzala roha. Ušli jsme asi tři uličky od Muskánu a já už mám chuť si zazpívat "Malou díru v hlavě mám", jelikož Mário mi ji tam určitě vydloubal! Celou dobu cosi kdákal o Napolenovi a jakmile jsme zahnuli do čtvrté uličky, prudce se zastavil a zazíral se na špinavou zem. Zůstal tak asi pět minut, během kterých jsem si užívala toho nádherného ticha, než se mu tvář rozzářila nehorázně blaženým smajlíkem a on mi začal kdákat tyto věty stále dokola. No, možná je pokaždé trochu pozměnil, prohodil slova nebo to řekl v jiném pořadí, ale významy byly stejné.

"Tady jsem ji potkal. Anděl v lidské podobě. Naše pohledy se střetly a okolní svět zmizel. Zbyli jsme pouze my dva. Ona odešla, ale já jí našel. Je tak krásná, tuze krásná."

Konečně se pohne a my si to vykračujeme dál ztichlou ranní Paříží.

"Tam jsem ji potkal. Anděl v podobě lidské. Pohledy naše se střetly a svět okolní zmizel. Pouze my dva jsme zbyli. Odešla, ale já jí našel. Tak krásná je, tuze krásná."

On je stejně mimo, tak začnu facepalmovat s takovou vervou, až si skoro přivodím bolest hlavy.

"Já potkat ji tam. V podobě lidské anděl jest. Střetly pohledy naše se a zmizel svět okolní. My dva zbyli jsme pouze. Odešla, já našel jí ale. Krásná tak jest, krásná tuze."

"Ty vole! Drž už hubu Yodo!" vyjedu na něj mírně, ale Máriova pusa je odhodlaná mluvit dál. Stoupnu si před něj a on do mě vrazí ... idiot! Vyčítavě pohlédne dolů. Idiot!

"Ty sračky přestat říkat musíš! Kapiš to?" oplatím mu vyčítavý pohled, ale on už na mě nečumí. Idiot! Místo toho mě obejde dost velkým obloukem a rozeběhne se k něčemu za mnou. Idiot! Otočím se, abych viděla, kam to ten dement běžel, ale jeho hlasitý křiklavý hlásek se ke mě donese dřív.

"Socha Napoleona!" zavřeští to jako opice, div že mi neexplodují uši. Idiot! Ať chci nebo ne, dojdu k lordu Vřískotovi, který s láskou hleděl na sochu toho neprcka.

"Velký, velký člověk to byl ... eh?" podívá se na mě a vypadá to, že mě skutečně vnímá. A ono to snad i myslí!

"Proč tě Enjolras vyhodil?" vypadne z něj otázka za milion. Jakoby u toho nebyl. Ale s jeho inteligencí leklé ryby a bystrostí chcíplého pštrosa se tomu ani divit nedá.

"Namluvila jsem jeho příteli, že jsem kluk," před ním nic skrývat nemusím, však mu to stejně nedocvakne. On měl básničku, to je to jediné, co se v jeho hlavě uchytilo. Na SuperMáriově tváři se objeví takový podivný výraz. Vlastně ne, ten tam měl pořád.

"Ale ty přeci kluk jsi," BÁÁÁÁÁÁM!!!! Tohle bylo na mě už trochu moc. Dlouhou chvíli jen mlčíme. Lord blbeček hleděl na mě a já hleděla raději někam za něj než jsem se rozhodla promluvit. On pobral tolik slušnosti, že čekal, co ze mě vypadne.

"A jak se jmenuju?"

"Ehm ... to jsi někdy říkal?"

"Yop."

"...."

"Hans."

"Jooo, Hans. Už si vzpomínám," nakopnout ho by bylo málo. Tohle zavání solidní demencí stříknutou ještě větší demencí, kterou tenhle hošan zaručeně trpěl.

"Hansi, už jsem ti vyprávěl o Cosette?" nejméně milionkrát.

"Ne?"

"Podivné. Je to tak rozkošné stvoření. Mohu na ní hledět celé dny. Je to vzájemné. Neustále na sebe hledíme a hledíme. Nejlepší chvíle mého života."

"Co takhle nějaké dotyky?"

Pan Pontomerci se na mě zděšeně zahledí, div že mu oči nevypadnou z důlků. Ústa si málem roztrhne v tom nehorázném zhrození.

"Do ... dotyky? Na to není ještě čas. To je příliš ... intimní. Takovou intimnost si ještě nemohu dovolit ani mezi přáteli."

"Takže já na tebe taky nesmím šáhnout?"

"Nejsme si natolik blízcí, abychom ... měli ... tak úzký vztah."

"Takže ani podání ruky?"

"Ne."

"Poplácání po zádech?"

"Ne."

"Když spadneš, nemám tě zvedat."

"Ehm ... ne."

Fajn, aspoň jedna dobrá zpráva. Na toho pakoše mi začínají docházet vhodná sprostá slůvka, jelikož i to sebesprostější je prostě slabé! To slovo, které je, ještě ani nevymysleli, je to on a jedině on a tři tečky! Lord Pako se bez dalších slov rozejde směrem od sochy. Co mi zbývá jiného než ho následovat. Blonďatý diktátor by se posral, kdyby zjistil, že jsem se tu opět procházela sama. Bez doprovodu ... tedy, spíš bez dozoru. Jako kdyby tenhle pablb byl nějaký spolehlivý dozor. Zmizet mu, tak ani neví, že jsem s ním šla. Mám se ho ptát, kam to kráčíme? Odpověděl by mi vůbec? Ví, že tu stále jsem?

"Představím tě Cosesse!" vypálí na mě náhle, div že mě svou pazourou nesrazí k zemi. Vážně si nechci zpívat "Sraž nás na kolena". Ne s tímhle pablbem s inteligencí prošlého kondomu. Lord Posran začne zrychlovat a já mám, co dělat, abych mu stačila. Žene se za ní jako nadržený pták nebo jako Courfeyrac. Háček je v tom, že je to až moc velký frigidní zbabělec na to, aby se o něco pokusil.

"A kdy se jí jako hodláš dotknout?"

"Po půl roce bych si mohl dovolit držet jí za ručku."

"Co takhle pusa?"

"To je příliš intimní!"

"A sex?"

"...."

Začínám docela pochybovat o tom, že ví, jak vztahy vypadají. Páč on by na ní nejspíš jen rád čučel a to je celé. To mám být reálným svědkem setkání Edwarda a Belly? Ne, děkuji! To si raději zaskáču bungee jumping bez lana do Seiny jako .... někdo! Ta paměť je čím dál tím horší!

A hele, Maruška se zastavila. Učiním totéž. Stojíme před obřím plotem, za kterým je ještě horda zeleně. V ní teda musí být pavouků. No fujky! Velkých, nohatých, očatých pavouků, kteří rádi lezou do bytu. V-y-n-ikajícně!

Nahodím pohodovou pózu a pozoruju toho vola. Několik minut jen čučel na plot, pak se váhavě rozešel vstříc zahradě. Rukama uchopil mříže, dalších několik minut jen stál než se nahnul a div že svůj ksicht neprorval mřížemi, jak se tam nalepil. Tohle je snad noční můra! Pamatovat si cestu, tak se i vrátím k blond Hitlerovi a jeho partě teroristů.

Po delší vážně útrpné chvíli ... ironicky řečeno, se za plotem něco pohnulo. Já jsem tou dobou už hačala u plotíku, pobrukovala si vše možné a snažila se ignorovat ten zjev vedle mě, který byl stále přilepený mezi mřížemi. Ale jakmile se to křoví zavrtělo, hned jsem byla na nohou!

"Predátor!" zamumlám a postavím se za Máriouna, aby ho sejmul jako prvního a já měla čas prchnout. Mě by byla škoda, jeho ne! Jenže z křáku se nevyřítí pěkně šerednej zkurvysyn ani pavouk o velikosti Enjoňovi nadutosti, ale bloncka, co vypadá jako Amanda Seyfried. Sakra, tady se to těma celebritama jen hemží. Nemohla bych potkat třeba Cilliana Murphyho? Michaela Madsena? Petera Dinklage? Nic? Tak ne no.

"Márie!" vypískne nadšeným hláskem a učiní tu samou věc. Akorát dál od mříží a rukama dál od těch jeho hnusných choboťáren.

"Cosesse!"

"Drahý Márie."

"Sladká Cosesse."

"Můj drahý Márie."

"Má sladká Cossesse."

"Zabijte mě někdo!"

Tohle snad ani horší být nemůže. Vlastně může. SuperMário mým směrem mávne a pronese velmi nezáživným hlasem.

"To je ... Halt."

"Jasně ... úplně vypadám jako nabručený hraničář, kokote vyjebanej!" ujede mi mírně přisprostlé slovo. Vlastně dvě a rovnou za sebou. Ale ani jeden z nich to nevnímá. Místo toho na sebe dál zírají, div že jim slina neukápne. Zapřísahám se! Už nebudu srát pana Enjoněcose. Budu na něj hodná, budu mlčet a promluvím jen když mě vyzve. A zaručeně nebudu lhát jeho sexuálnímu partnerovi o svém pohlaví a způsobu obživy.

Náhle se stane něco, co mě vytrhne ze zamyšlení. Coseto něco začne posouvat svou drobnou ručku k té chapadlině. Úplně vidím na tváří pana Srabuse, jak ustrnul. Ale netrvalo to dlouho a on se probral. Odskočí od mříží a od ní jako by byla prašivá a s poděšeným výrazem se na ní zahledí.

"To ... to nemůžeme ... nechci tě zneuctít!"

"Tímhle tempem to Courfeyrac udělá za tebe."

"Cosesse ... víš, že na tohle ještě není čas!"

Blondýnka smutně pokýve hlavou.

"Já vím, odpusť mi můj sladký Márie," Já budu asi blejt!

"Nejsem na tebe naštván. Byl to omyl a já ti odpouštím. Jsi přeci jen žena. A ženy mají jiné myšlení. Myslí pouze srdcem a ne zdravým rozumem. Ale já ti to odpouštím. Nemohu změnit tvé primitivní myšlení a navést jej k vyššímu poznání. To není třeba. Až budeš mou ženou, jen práce o domácnost a péče o děti tě čekat bude. Myšlení ponechej mužům. Jim je to dáno," Mário se zatváří vážně a blbá bloncka jen dál kýve hlavou jako ti panáčci v autě. Zatímco já vřu! V téhle době se do mě čím dál víc leje vlna kuráže. Takže jej uchopím za rameno a otočím ho k sobě.

"Zopakuj to!"

SuperMário si místo zopakování svého proslovu začne až hystericky třít místo, kde jsem se ho dotkla.

"Ne! Ne! Neeeee!" dál ho drhne jako umanutý než se jej nakonec rozhodne strhnout a hodit na zem. On ho nemohl sundat, ne, ne, on ho ze sebe jednoduše serval jako nějaký Hulk. Tohle nemá cenu. Prej, přemýšlení nech mužům. To bychom dopadli, když na tak koukám na něj.

"Cosette!" zahřmí ze zahrady bouřlivý hlas. Oba se zadívají stejným směrem než se Barbie vrátí pohledem ke svému Kenovi.

"Musím jít," bez dalších útrapných pohledů se vrhne do křáku a nechá nás tu osamotě. S panem Prdelním ksichtem otřese náhlá změna. Jeho ramena povadnou, tvář se zkrabatí a hlava klesne na prsa. S tímto smutným postojem se začne ploužit pryč. Byla by úchvatná šance jej nakopnout do prdele, ale nebudu tak krutá. Zatím!

Následuju jej a snažím se vymyslet, co s ním provést. Jenže on jde takovým lítostivým krokem, že mě až chuť opouští. Však on by to stejně nezaregistroval. Idiot! Hnida se doplouží až k mostu, pod kterým teče Seina. Třeba chce skočit?

"Skoč! Skoč! Skoč!" 

Jenže Mário mi radost neudělá. Místo toho se hlavou opře o kamenné zdivo, vyšpulí prdel a jen si tiše povzdechává. Paráda!

A million years later!!!

"Sraž nás na kolena, výhrůžka s náma nic neudělá, tak dál! Konec zlejch dnů čekám! Tududududu!!!" začnu klepat do Máriovi palice jako do bicí. S ním to ani nehne. Ještě před několika dlouhými hodinami by si vyrval vlasy z hlavy jen aby na nich neměl mou DNA a teď? Teď to má v péči!

"Co to s ním provádíš?" probere mě z mého blbnutí čísi hlas. Zněl tak divně ... tak divně divně. Povědomě a přitom nějak normálněji než obvykle. Otočím hlavou o několik stupňů, abych stačila zaznamenat Barabela než se zjeví přímo u nás.

"Co to ten debil provádí?" přidá k otázce další otázku, zatímco si jej zblízka prohlédne jako nějaký zajímavý exponát v muzeu.

"Truchlí. Jeho milá ho opustila," po mých slovech se z Máriových úst vyline něco jako fňuknutí. Přeci jen vnímá! Sviňák napudrovaný! Habrabal se od něj vzdálí jen proto, aby ho s menším odstupem zpříma nakopnul do klobásy. SuperMário vyskočí několik metrů do vzduchu, dobře, aspoň mě to tak přišlo, a následně se skácí k zemi, kde zůstane skučet.

"Ty zasrane vstávej!" šťouchne ho zaprasenou botou do hlavy, ale na pana Bolístku to nemá žádný účinek. Dál vytrvale skučí na zemi jako skopaný pejsek. Není se čemu divit. Pokud z něj Barabel neudělal eunucha, tak bude mít kurevsky velké štěstí.

"Ten píčus bude v pohodě," prohodí směrem ke mě, když si zřejmě všimne mého rádoby zhrozeného výrazu. Sice to nádobí nikdy nevyužije a být eunuchem by mu slušelo, ale i tak je to docela kruté.

"Když myslíš."

Stačím zaregistrovat Babrobelův pohled směrovaný k nebi, když zcela neutajeně hodí oči v sloup.

"Buzny!"

Znovu do Marušky šťouchne a je na něm vidět, že pomalu ztrácí trpělivost. Začínám se ho docela bát. Možná přeci není špatné trávit svůj čas s nasranou blondýnou, úchylem nebo těma dvěma pablbama, kteří mi dělají ze života peklo. Ti aspoň nevypadají jako tento blázen, který jen tak beze smyslu kope do lidí, sjede se tak rychle, že i ježeček Sonic je oproti němu šnekosaurus ellus a pak div nesletí k nabejtěným rotvíkům. Navíc je děsivý jako tak děsivě děsivý. Ten pohled šílence než ...

"Okamžitě vstaň!" zařve na Mária, který se v klubíčku klepe na zemi. Že bych se mu divila? Ani omylem. ..."Mám ti to zopakovat ty makovice pochcaná? Anča s Marunou ti to zaručeně vysvětlí! Ta jedna ti projede držkou, druhá vletí do tvého posraného řitního otvoru a sejdou se ve středu, aby mohli zahrát na tvé srdce jako na zkurvené bicí! Pak ti Anina jasně vysvětlí, kde tráví nejvíc svého honícího času až ti s ní projedu po ksichtě a budu ti s ní drhnout, tak dlouho až si budeš myslet, že je tvůj ksicht dostatečně zašplíchaný mým výstříkem! Možná pak i tvůj ksicht otěhotní, jelikož jsi holka! Malá posraná holčička, co fňuká v rohu a stěžuje si na svůj podělaný zkurvený život! Ale jediný, kdo může za to, že jsi tak posraný strachy a neumíš vojet tu couru pořádně do prdele, jsi jen ty! Z tebe nikdy nebude muž Stáničko, tak se s tím smiř! A pravej muž ti právě poručuje vstaň na ty svá křehoučká párátka než ti je zlámu v zubech a zbytky narvu do všech otvorů, které v tobě najdu! A pokud jich nebude dostatek, tak si ještě probourám pár děr, aby nic nevyšlo nazmar!!!"

Po jeho velmi zajímavém monologu zůstaneme oba s hubou dokořán. Tudíž já a Stáni ... teda, Mário, který vzhlédl a čučel po celou dobu na Erika. Ten zase zíral na něj s rukama napřaženýma v očekávání Maruškovi reakce. Ta byla vážně neočekávaná. Během vteřiny byl na nohou a i přes bolest zračící se mu ve tváři, stál a ani jednou neupadl. Ne, kecám, hned po další vteřině se znovu svalil, aby opět vstal. Barabela hodí oči v sloup.

"Jdeme buzerantský hovna!" zavelí a my tedy chtě nechtě jej následujeme jako prase na porážku.

Vysvětlivky:

Blondýna, hulvát a Trulant Jack - narážka na film Rabín, kněz a krásná blondýnka

Yoda - postava z filmové série Star Wars

"Ty sračky přestat říkat musíš!" - narážka na Yodu

Vřískot - fiktivní vrah ze stejnojmenné filmové série

Cosesse - narážka na to, že hlavní představitel neuměl ani  jméno správně vyslovit!

Halt - postava z knižní série Hraničářův učeň