Název kapitoly mluví za vše! Opět varuji před značně nevybíravou mluvou a také upozorňuji na to, že pokud pochopíte o čem místní sprosťák mluví, tak u mě máte Zlatého bludišťáka!

***

Následovat Barobala je vážně o hubu. Nejenže na nás neustále velmi neslušně pokřikuje, abychom pohnuli svýma sádelnatýma prdelema, ale ještě uráží lidi okolo. Jeden muž do něj nechtěně vrazil, protože byl začetlý do novin. A pak že telefon je metla lidstva. Habrolel ho čapl za rameno, vyrval mu noviny z ruky a chtěl mu je narvat do chřtánu, přitom pokřikoval spoustu sprostých slov, které není dobré zveřejňovat. Ještě že se mu muž vymanil a uprchl. Tohle by vážně nebylo pěkné. Docela se mi začíná stýskat po Coufreyracovi. Sice je to úchylné pedofilské prase, ale aspoň nikomu nerve noviny do chřtánu a jeho slovník není zase tak nádenický. Vydržela bych to i s Enjokoněm! Pomoc!

A náhle tu záchranu spatřím! V podobě sympatické ovečky, jejíž jméno si nepamatuju, ale Leslie říkal, že je to dělník a ve volném čase vyrábí vějíře. Tak mu budu říkat Vějířník.

"Eriku, kam je vedeš?" zeptá se s milým úsměvem, který mu jistě brzy ten Erik setře z tváře, až se z něho vyvalí kopa nadávek. Ale co se nestane? On nahodí zcela normální výraz, ne ten přidrzle-dementní, který měl po celou tu dobu.

"Jen se jdeme trochu napít. Tahle je stejně už sťatá jako kára, trocha kávy jí probere. Zatím čus starý brachu," plácne ho po rameni a jde dál. Vějířník se na mě podívá se zpytavým pohledem ve tváři.

"On lže!" zašeptám, aby mě háráč neslyšel. Vějířník se pousměje, chápavě pokývne hlavou a pokračuje v cestě. Počkat ... proč nás jako nezachrání? Proč? Já myslela, že on je ten dobrý?! Zrádče!

"Pohyb sráči!" znovu nás zepředu popožene sladký hlásek Erikův. Kde je sakra Mário? Vedle mě? Co tu dělá?

"Co budeme dělat?" zeptám se ho potichu, když jdeme Barabelovi po stopách. Mário ke mě obrátí skelný zrak.

"Zabijeme se."

"Ehm ... útěk by nebyl lepší?"

"Od něj se nedá utéct. Je to netvor!"

Hodím oči v sloup a raději odevzdaně ťapkám vpřed. Kdyby náhodou Barolovi hráblo, tak před sebe hodím Dária. Sice mě již brzy bude považovat za něco jako kamaráda, ale dle slov Sama z Mafie, přátelství je sračka! A když jde o Mária, tak je to super sračka! Takže mě nebude trápit svědomí až ho pošlu na jistou smrt. Tenhle život je krutý, tudíž pošli na smrt nebo zemři!

Po několika extra dlouhých minutách se konečně, KONEČNĚ!!!! dostaneme na místo určení, kterým je dost hrozivě vypadající krčma.

"Jsme tu mamrdi! Dovnitř!" velmi nešetrně nás nohama i rukama dokope i dostrká dovnitř, páč se ani jednomu z nás příliš moc nechce. Pohled, který se mi naskytne uvnitř je ... vážně horrorový. Plno vytlemených ožralů špinavých, celkově ten lokál děsně páchl jako můj pes, když se měsíc nemyje a je pochcaný ze shora i zespoda.

"Ke stolu! Co tu stojíte jako párek zamrzlých buzen! Pohyb nebo vás tam vlastnoručně donesu v zubech!" zavrčí Máriovi do ucha. Ještě že já jsem níž, ke mě by se musel sehnout, což se mu zřejmě nechce. Můj pud sebezáchovy mě žene kupředu, tudíž narozdíl od ProtBrose neschytnu důkladný kopanec kolenem do prdele. Sakra, ten si asi dneska už nesedne. A jsem si jistá, že se ho Fey bude ptát, copak asi dělal a bude přitom mít ten svůj úchylácký vše říkající úsměv. "Tak s kým pak jsi trkal tam za keřem Maruško?" Jako bych ho slyšela! Není tu nikde, že ne? Raději se rozhlédnu kolem sebe, ale k mé úlevě najdu jen tlupu ožraných zvědavců, kteří na mě zírají s úchylným pohledem.

"Čumte do svých sklenek nebo vám čůráčím synům vysvětlím, jak se chová k ženským, jasné?!" s podivem se mě zastane Erik, který na důraz svých slov, pořádně uhodí do stolu a sedne si naproti mě. Buď je to známá firma nebo je ten jeho proslov a celkový zjev nasraného gremlina dokonale usadil, jelikož se za mými zády neozvalo nic kromě hlasitého chlemtání piva či jakou sračku tam měli nalitou. Princezna Maruška si dřepne vedle mě, samozřejmě stále udržuje tu cizáckou vzdálenost, abych se ho čirou náhodou nechtěně nedotkla. Jako bych toužila potom na něj šahat.

"Výčepní! Ty hovno zasmrádlé! Přines nám pořádnou rundu tvé nejlepší pálenky, která se v tomhle sračkově dá najít! A pohni těma tvýma prasáckýma fuskama než tu pochcípáme na smrad z hubou těch prdelních ksichtů! Jste chlupatější než má řiť na podzim! Tak kde to vázne? Mám ti začít odpočítávat čas do zkurvené detonace mé zkurvené trpělivosti?! 10, 6, 3, 1!!!" fajn, někdo se tu zřejmě učil počítat od Feye. Abych upřesnila, co se dělo během dalšího Eržova nekonečného proslovu. No, prakticky hovno. Jen barman naléval sklenky s pálenkou nadlidskou rychlostí a stejně rychle přidusal ke stolu, kde sklenky položil.

"Bacha, mamrde! Pocákáš mě buzno!" oklepe si svůj jemně potříštěný rukav pan Nádeník. Schopnost abnormálně přehánět zřejmě zase pochytil od bloncky. Výčepní zbledne a nabídne mu svůj ... hadr, či o to je?

"Kurva, děláš si prdel ty chcíplá kryso? Tímhle zavšiveným hadrem si mám utírat ... ale já si kurva dělám prdel! Neber mě vážně ty kryple starej!" během pěti vteřin zcela změní směr a se smíchem flákne výčepního po zádech. No, stále lepší flákanec než kopanec. Už tak MárioBros sedí jako na trní, neustále si poposedává a hází na mě smutný psí pohled. Jako co já s tím mám dělat? Přinést mu studený obkládek na prdelku? Pofoukat mu bebíčko?

"Napoleon!" pokusím se zašeptat a vnutit mu ten malý kousíček naděje. Mário se jakoby něco asi pousměje, ale Erik bohužel není hluchý a já bohužel neumím šeptat.

"Hej vy kuřbuřti! Žádné vzájemné hulení per!"

"Jediné pero, které mám, v kalhotech není!"

"Hoho! Tak ty na mě budeš házet své koule!"

"No, stále bych mohla ty tvoje ..."

"NAPOLEON!"

Div, že nenadskočím, když ten blb vykřikne svou mantru plnou naděje a odhodlání. Vůl se postaví, podívá se na Baralela s výhružným jiskřením v očích a ukáže na něj prstíčkem. Se zájmem vzhlédnu k tomu ... hrdinovi a čekám, co z něj vypadne. Napoleon otevře ústa a .... Erik se taktéž postaví, rukama se opře o stůl a nakloní se blíž k Máriovi. Několik dlouhých vteřin na sebe hledí a ani se nehnou. Místnost je rázem tichá, jak každý čeká, co se bude dít. A ono se vážně něco dít začne! Mário skloní ruku a flákne svou prdelí o lavici.

"Taky si říkám," odfrkne si Erik a taktéž sebou flákne. Posune k nám panáky a opět se na nás upřeně zadívá. Ten pohled jasně říkal "Drink me." Nenápadně se kouknu na Marušku, který to nejistě uchopí do svých roztřesených prstíčků a čuchne si k tomu. Se znechucením se odvrátí, ale jakmile zachytí Barolův pohled, rychle to do sebe kopne. No ... špatný nápad!

"To je píča!" zamumlá si nahlas Erik, když náš společník celý zrudne, div že se mu z uší nehrne pára. Na to se rozchrchlá jako čtyřicetiletý pilný kuřák cigaret.

"Já ti snad řekl, že to máš vypít?" začne znovu zvyšovat hlas ... teda, ne že by ho kdy snížil. Jen to přešlo na ještě hlasitější level, že by ho klidně slyšeli hoši v Muzínu. "Řekl jsem ti to? No řekl? Řekl jsem mu to? Neřekl! A co on udělá? Přesně to, co jsem mu neřekl, aby udělal! No co to má v hlavě za pochcanou slámu to můj čůrak ještě neviděl! Nejraději bych s tebou zametl práh a pak tě hodil jako nějakou zdrogovanou pichnu přímo do pichnova, kde by si tě užívali všelijací štramáci, kteří to v hlavě taky nemají zrovna dobře polepený! Takže se napiješ ... až JÁ řeknu, že se napiješ! Jasný ty prdelní ksichte? Mám ti snad svou pěst narvat tak hluboko do tvé prdele, že až se ti jednou v životě rozsvítí, ucítíš můj prostředník, jak se ti noří přímo do té žluté kůry mozkové? Slyšíš mě ty prdelante? Nakopu ti prdel! Polož tu sklenku a vypij tu mojí a ještě jedno slovo a zkopu tě do kuličky kryple!"

Tak teď úplně nechápu ... čeho jsem to byla svědkem, páč jeho slova neměla ani hlavu ani patu. Možná začátek, ale v tom středu se nechal tak strhnout, že to pozbylo jakékoliv míry informačnosti. Ale což.

"To bylo dobrý," uznale pokývu hlavou. Určité pasáže se mi jednoduše líbily. Erža se na mě snad i ... usměje a natáhne ke mě ruku.

"Jo, to bylo. Dej mi pět!" zamáchá mi pravačkou před obličejem. No, jediné, co mě zrovna napadá je to, co říkal, že s ní provádí.

"Notak, dělej!" dál máchá rukou, zatímco já přemýšlím, co s tím. Do psího sáčku! Tak si s ním plesknu, no!

"To je moje holka!" uchechtne se a poté si tou rukou otře nos, ze kterého mu začala téct ... krev?

"Zdravě stékající krev?" neodpustím si poznámku.

"Nemluvit! Pít, hovna!" vrátí se zpět do svého děsivého módu. Chopím se tedy sklenky, stejně jako Napoleončík. Než se stačím napít, Erik nás zastaví pohybem ruky, při kterém nám sklenky smete z rukou. Tak jeblo mu nebo co?

"Zahrajeme si takovou kurva krásnou hru, co vy na to? Ne že by mi na vašem podělaném názoru zbla kurva záleželo, ale jako ... prej je to nějaká slušnost, takže si to zahrajeme! Kryple! Další rundu a pohyb! Už jsem na to natřesenej jako na šedesátku s povislýma kozama."

Já chcu za Enjoněm! Já chcu za Enjoněm! Já chcu za Enjoněm!!!!

"Co za hru to je?" opatrně se ho zeptám a snažím se zabít tu hnusnou představu. Fuj! To půjde těžko! Kde je nějaká záchrana, když jí člověk potřebuje?? Erik nás přelétne očima a podivně se usměje. Do prdele, je po nás!

"Pravda nebo úkol!" vypadne z něj. Eh, to je teda originální. Na stole nám přistanou další rundy, které nám snad už dovolí vypít. Taková škoda chlastu pro toho disfunkčního magora.

"První bude Stánička!" flákne rukou do stolu, až z toho znovu nadskočíme. Jak s ním někdo může vydržet? Víc nebezpečný nám než sobě. Oprava mého dřívějšího popisu tohodle blázna.

"Pravdu nebo úkol fretčí ksichte?" pro jednou řekne pouze jednu větu a tím to končí. Pro jednou neodpoví za Marii a nepřipojí k tomu další zbytečné kydy. Ale Maruška se zřejmě nezdráhá k odpovědi. To bude zase zle. Přelétnu pohledem z jednoho na druhého. Nakonec Barabel nevypění, místo toho do sebe kopne panáka, flákne s ním o stůl a někam odkráčí. Kouknu se za ním a poté na Mária.

"Zdrháme!"

"Pravdu?"

"Jakou pravdu, běž!"

"Úkol?"

"To jsi měl říct předtím než se nasral!"

"Kdo se jako kurva nasral?!" ozve se přímo u mého ucha .... další infarkt v jeden den! A to jsem myslela, že nikdo tišší než Courfeyrac být nemůže! Srdce mi opět spadne někam ... do rohu a mě opustí schopnost mluvit. Erikovi je to zřejmě u zádě, protože přejde k Máriovi a strčí mu do ruky ... eh ... jak to říct ... znečištěný toaletní papír.

"Buď to sežereš nebo mi řekneš, co provádíš s Jeromem pod peřinkou?" Jesus Christ!

"Sněz to!" zašeptám mu svým nešeptem, čímž na sebe opět upoutám pozornost toho banánozmetka.

"Já to vědět nechci." vysvětlím to jednoduše jeho povytaženému obočí. Erža opět hodí oči v sloup a něco si slyšitelně zašeptá. "Jako by to už nevěděla." to je teda povzbudivé. Hodím pohledem po Maruškovi, který pozoruje posraný toaleťák a vypadá to, že mu to snad i v hlavě šrotuje.

"Tak co to bude?!" znovu praští do stolu vzteklík, který má zřejmě tolik trpělivosti jako Maruška odvahy. Dotyčný poseroutka nadskočí a narve si do chřtánu posraný toaleťák. Já si oddechnu, zatímco Erik se zatváří navýsost nasraně. Co on má vlastně za výrazy? Nasraný, vysoce nasraný, středně nasraný a zhulený? Vynikajícně!

"Nikdy bych si neřekl jaký nechutný prase jsi Pontmercy! Nu což, teď je na řadě tady naše transka," ukáže rukou ke mě. Cože to ... transka? ... já nevypadám jako kluk. Můj nabručený výraz ho zřejmě potěší, jelikož se mu ústa roztáhnou do blaženého úsměvu.

"Pravdu nebo úkol?"

"Copak tě zajímá, co si vyberu?"

Erik se naoko zamyslí a s úšklebkem alá Kočka Šklíba zavrtí hlavou.

"Ne! Seru na tvůj názor, pravda! Buď mi prozradíš, co si myslíš o Enjokokotovi nebo dáš hubana jednomu z těch upocených prasáku!" namíří prstem za má záda. Otočím se, abych se střetla s dalším slizkým úsměvem než se rychle vrátím k tomu debilovi.

"Je to dement!" ale ty jsi větší, což si pro jistotu nechám pro sebe. Barabal spokojeně pokýve hlavou než do sebe kopne pálenku. Očkama po nás mrkne, čímž nám dá jasně na srozuměnou, že to máme urobit po něm. Já jsem o dost inteligentnější než Mariák, proto pití nevypiju naráz, jako ten exot vedle mě. Znovu se ozve rudý tuberák, který se ještě před chvílí dávil posraným papírem. Až bude vrhat, doufám, že přímo naproti sobě, tudíž na toho blba.

"Proto si u sebe asi tak drží tady Stáničku. Můžou si navzájem pohonit, aniž by na sebe šáhli! Jeden miluje kus země a druhý nějakou bloncku, kterou ani vohnout neumí!"

"Víš, že jsi na řadě?"

"A s čím jako?"

"Pravda nebo úkol," vítězně se usměju, zatímco on dál nechápavě čumí než se mu zablýskne v očích. Mávne rukou a zřejmě mi tím dá pokyn k tomu, abych začala mluvit. Musím si to pořádně promyslet. Chce to něco chytrého.

"Buď mi řekneš, proč jsi byl na Feuillyho tak milej, jako vážně milej, milejší než na kohokoliv jiného nebo dáš pusu Máriovi!" vypálím ze sebe a se zákeřným úsměvem se zašklebím na Erika. Ten se usmívat přestane. Notnou chvíli mě propaluje téměř smrtelně pekelným pohledem než se nahne přes stůl, uchopí Mária za držku a líbne ho na čelo. Potom mi ukáže zdvižený prostředníček a ranou pěstí objedná další rundu. Parchant jeden!

O několik her a několik panáků později

Potom, co jsme si zahráli páku, při které mi málem vyrval zápěstí, po hře s nožem, při které málem zapíchl Mária a po házení šipek, kdy nás postavil vedle terče, aby se mu lépe mířilo, se najednou rozhodl, že opustíme krčmu. Sláva! Márius byl už značně ... motavý po dvou rundách, které do sebe kopl rychlostí hraničářského poníka a já ... já byla stále v pohodě. Zvlášť když jsem chlast začala tajně podstrkovat chlapům za mnou. Stačilo, že mě ruka bolela tak, že i naražená prdel byla oproti tomu ... prdel. Tohle byl zatím nejhorší Enjoňův trest. Ne že by mě trestal často, sakra však jsem tu teprve třetí den! Asi ... kdo si to má pamatovat?!

Oba jako zbití koně následujeme našeho vrchního mučitele, který si to s úsměvem od ucha k uchu štráduje za další úplně dokonalou hrou. Možná bych mohla utéct. Srát na Marušku! Akorát, že už se začalo stmívat ... a po poslední osamělé noci ... ne, díky! To raději přežiju tohle než další úchyly ... no, pana Crowea bych brala kdykoliv.

"Jsme tady!!!" zařve na nás a na co padne náš pohled? No, na hromadu projíždějících kočárů a drožek. Co chce jako dělat? Skákat po nich jako v Assassins Creed? Mrknu po něm očkem a čekám nějaké vysvětlení. Maruška je už totálně mimo, jen se kolébá ze strany na stranu a od úst mu teče slina. Fujky!

"Volové! Jednomu z vás debžotů vylízaných nasadím tenhle super šátek ... který nemám a pošlu vás pod kočáry! Koho z vás ani jeden nesrazí, tak ten ode mě dostane ... hovno! Je to prostě prdel!" zvlášť když on se žádné ze svých skvělých her nikdy nezúčastní ... nebo není na té straně, která bude na sračky.

"Pontsersi začíná!" on nám nedá ani možnost podat námitku nebo snad nedej Bože utéct! Než stačím říct Mórisovi, ať bere nohy na ramena, Erik už mi stačí ztopit a zrekvírovat mojí šálu, takže náhle je mi nějak chladno u krčku, zavázat s ním Máriovi oči a s dalším kopancem ho poslat přímo pod kola drožek a kočárů. Na tohle se dívat nechci!

"To bysme měli!" potěšeně si promne ruce nad dobře odvedenou prací, když do Mária napere první drožka a jeho to odpinkne přímo do okénka jednoho z kočárů. Zevnitř se ozve křik a Maruška rázem letí ven do dvířek dalšího kočáru.

"Do toho mě nedonutíš!" začnu couvat, ale jeho dlouhé chapadlo mě lapí do pasti a přitáhne zpět.

"Ty jsi tak pofidérní!"

"Víš vůbec, co to znamená?"

"Koho to kurva zajímá? Padej!"

"Nejdu!"

"Ne tam ty krávo blbá!"

"Nemám kopyta a nebučím!"

"Bučíš a zrovna teď! Padej!"

"Ne!"

"Ty vole! Říkám ti mazej!"

"Ne a ne a ne!"

Zrovna když dořeknu poslední slovo, tak Mário vyletí na stříšku jedné drožky. Jak tohle sakra dokázal? Vypadá to skoro jako pinball a chudák Mário byl kulička. Znovu se přesměruju na Eržu a založím si ruce na hrudi v ryze neústupné póze.

"Ne!"

"Já tě nakopnu!"

"Možná já dřív nakopnu tebe!"

"Ha! To chci vidět!"

Nastavím nohu, jako bych ho chtěla kopnout a když jeho pohled slétne k ní, tak mu vrazím pohlavek. Co nečekám je to, že mi ho vrátí! Hajzl jeden! Nemeškám a vrazím mu další, na což mi on odpoví stejně. Asi několik vteřin se tu tak vesele fackujeme než mi ten krypl přetáhne sakobundu přes hlavu, takže vidím ... jen tmu.

"Ty sráči zasranej! Žaboštrůdle! Smrdíš jako rok starý kvousant!" pokouším se dostat na jeho level, když mě v naprostém nevědomí, kamsi táhne.

"Zklidni hormon ty blbe v ženském provedení! Ty pod kočáry nepomažeš, jen jsem se chtěl zbavit toho rovnookého exota s myšlením pomalejším než jeho pták na vzestupu!"

"Tak proč mě táhneš ve tmě?"

"Protože jsi prasečí chobot! Proto!"

"Je mi zima!"

"Věřím, že na hlavu je ti teplo až až!"

"Notááák!"

"Až budeme u cíle, tak budeš smět něco vidět kurva!"

"A kam mě to vlečeš?"

"Do Zoo přece!"

"Však je tma!" namítnu, načež zastavíme. Netuším, jak se ten chcípák tváří, ale domyslet si to můžu dle tónu hlasu.

"Copak ty chodíš do Zoo ve dne? Ještě mi řekni, že za to platíš a asi se rozpláču jako stará babka nad chcíplým ptákem," teď už vážně můžu jen doufat, že mluví o opravdovém ptáčkovi opeřeném. Ale co si to nalhávám. Tahání opět začne a já chtě nechtě jdu za tím vocasem.

"Říkám, že jdeme do Zoo, tak jdeme do Zoo ty blbečku!" a s těmito slovy mě dál vláčí k další destinaci. Konečná! Nevystupovat!

Vysvětlivky:

"Drink me." - odkaz na Alenku v říši divů

Assassins Creed - herní série

"Ty sráči zasranej! Žaboštrůdle! Smrdíš jako rok starý kvousant!" - odkaz na Hanebné pancharty a postavu Aldo Raina, ztvárněného Bradem Pittem