Pohleďte na znalosti mé, co se týče Francie!

***

Cesta zpět do Mu ... Mu ... do centra francouské Al-Káidy byla až nekonečně dlouhá. Táhla jsem se pomalu jako smrad jen abych nemusela kráčet vedle vysoce nasraného krále úchyláků, který pro teď byl králem všech nasraných mužů a vedle toho pomatence, který si stále dokola opakoval "Mám básničku, mám básničku, mám básničku." Tak mě napadá, jestli u něj ten šok, nevyvolal nějakou ... reakci. Takovou, která jej do konce jeho života poznamená a on už nikdy neřekne nic jiného kromě ...

"Cosette!" vyjekne náhle a zastaví tak zprudka, že se o něj div nepřerazím. Ale ten troubela to ani nezpozoruje. Místo toho vyskočí, doslova vyskočí o dobrý metr do vzduchu a rozeběhne se pryč. No, jako že bych se neradovala z toho, že konečně táhl, ale teď mě tu nechal s tím nabručencem, který hleděl jen dopředu a mlčel. Vypadá to obdobně jako když jsem ho nasrala já, ale tentokrát za to může blonďatý špekáček společně ... s ubohým ožralou. Jen mě tak zajímá, jestli se stačil umýt nebo na to skočili jako prasata v žitě. Pokouším se nezasmát, opravdu se snažím, jelikož ... by to jednoduše nebyl dobrý nápad. Ale čas na psychologické kecy by se najít dal. Zcela nevinně přikvapčím vedle Courfeyraca a zamyslím se, jak nejlépe začít hovor.

"Ehm ...," gratulace! To byla snad ta nejhlubší myšlenka v mém životě! Dostaneš za to ocenění Kokota roku! Ale pan Feyrac to zřejmě ani nezaregistroval. A pokud ano, tak na to hodil bezkonkurenční ignor. To je jasné, musím ho rozveselit!

"Co potřebujete? Utekla mi labuť. Aha, a odkud vám utekla? Ze zámku. Ze zámku, jaké je vaše jméno. Pan Kot. Pan Karl Otis Kot. K.O. Kot, takže kokot a dost! Jistě pane Kote, uděláme vše, co je v našich silách. Můžete mi tu labuť popsat? No, je asi metr padesát vysoká, dlouhý krk ... takový žlutočerný zobák. Ještě něco? No, je to labuť," dokončím svůj výklad, který opakuju 24/7, ale s mým společníkem to ani nehne. To je ale super ignorant!

"Zabil jsem dvě ženy z niž jeden byl muž!" stále nic. On ani nehnul nervem! Jako bych neexistovala!

"Chaos není jáma, je to žebřík! Hmm, anglicky to zni líp."

"Poděkuj mi! Za co? Že jsem uklidil. No, není tu zrovna uklizeno. Byla to děsná dřina."

"Bojíš se smrti? Ani nevíš jak."

"Jablíčko?"

"Přijdeš v den svatby mé dcery a chceš po mě, abych zabíjel?"

"Proč se nesměješ?"

"Já tě zabít nechci! Co bych bez tebe dělal? Ty mě doplňuješ!"

"Chceš vědět, jak jsem přišel k těm jizvám?"

"Ahoj Amando, chci si zahrát takovou hru."

"Jste tam inspektore? Pokud ano, tak to znamená, že jste zůstal jako poslední naživu."

"Yarp?"

"Hodor?"

"Čínská lilie míru?"

"Tučňák s majonézou?"

"Hovno na smetaně?"

Moje trpělivost pomalu přecházela do stádia, kdy bych mohla začít naštvaně podupávat nožkou nebo jí jednoduše nasměrovat na Courfeyracovo ko .... leno, samozřejmě! Pak mě napadne něco vskutku nevídaného, neslýchaného i zcela nevyslovitelného. Něco, co se rovná samotné sebevraždě bez možnosti loadu z nejbližšího checkpointu či savu.

"Chceš ... chceš si o tom promluvit?" dostanu ze sebe zcela neradostně. Ale tak stále mě může uklidňovat to, že mě bude dál ignorovat. Smůla pro mou naivitu.

"Není o čem mluvit!" odbude mě takovým podivným tónem, který se rovnal vrčení Ohaře smíšeného s chraplákem nějakého hodně velkého kuřáka a s Enjoňovým chladem. Ale kdo by se nechal tak snadno odbít.
"No ... já jen, že ... jsi nějak ... to .... to ..."

"Co?"

"No ... to!"

"Co to?" velmi nenápadně zvýší hlas, jako by mu moje neschopnost vymáčknout se velmi vadila.

"Nasraný!" oplatím mu stejným tónem, za který mě ani nepodaruje svým pohledem. Fajn! Proč ne! Čumět před sebe je dalekosáhlejší zábava! Skvělá kratochvíle!

"Nejsem naštvaný!"

"Né?"

"Ne!"

Uraženě si odfrknu, když tím zakončí naší zcela smysluplnou konverzaci. Počkat? Jako on měl poslední slovo? Ať na to zapomene hošan!

"Neměl by jsi za ně být šťastný? Oni určitě šťastní byli. Jako králíčci," do čela mě praštila vzpomínka na valentýnský obrázek, kde si to dva králíčci rozdávali. Jaký úchyl to jsem!

"To mi nevadí."

"Tak co?" zaručeně dost dlouho trvá než mi konečně odpoví. A pro mé blaho jsme už před Muznou. Těsně před ní se zastaví, otočí se na mě a shlédne dolů na hobita.

"Nemáme před sebou tajemství. Důvěřujeme si. Vlastně ... bych měl říct, neměli a důvěřovali," odvětí s trpkou ironií v hlase než vydupe schody nahoru. No ty vado, to je horší než uražená ženská. Taková hloupost jako nemáme tajemství a důvěra. Co je? Eddard Stark?

S dost hlasitým povzdechem, který museli slyšet všichni svatí, se vyškrábu nahoru. Těch schodů je nějak hodně. Když se dostanu na horu, tak funím jak 100 kilový karbanátek. Celé osazenstvo se zase změnilo. Sexy zrzek zůstal, stejně jako Frajer, ale přibyl Joly a Leslie, tentokrát bez Bramborela a k mému překvapení tam dokonce byl i Gavroche. Takže chyběl Sympaťák, Braborál a ty dva králíci. Ty se jen tak nevrátí. S mým skoro infarktem se sesunu na židli kousek od dvojčat a vedle Gavroche, který si něco psal na kus papíru. Pan vysoce uražený někam odfrčel s Frajerem a sexy zrzek se k nám připojil.

Nahlédnu Ferrero Rochíkovi přes rameno, abych si to mohla přečíst.

"Márius Pontmercy, smrdí jak starý necky. Dvě decky v sobě měl a hned z toho znehybněl. Ze schodů jsme jen strčili a tichou radostí se dusili. Však Márius vrátil se nám, aktivnější než kdy dřív. Venčit stále chtěl, už z toho neznehybněl."

Přemýšlím jestli to má být vtipné nebo jen Gavroche v tom psaníčku popisuje svůj bídný život se SuperMáriem. Ale když už chtěl pejska, tak ať se o něj stará. Malý andílek se na mě otočí, div že mi hlavou nevyrazí těch mých pár třicet zubů co mám.

"Brácha je nějaký naštvaný. Co se mu stalo?" podívá se na mě těma velkýma modrýma kukadlama, které každého dokázaly zhypnotizovat a donutit ho k odpovědi. Sakra ... takhle se mu bude blbě lhát.
"Ehm ...," připlácnu mu svou dlaň na oči. ..."Zjistil ... že ..." raději se odvrátím. I ta malá část z Gavroche mi stačila. ..."Zjistil, že mu Enjolras ... ukradl spodní prádlo ...," fajn, to je ta nejhorší sračka, kterou jsem mohla vymyslet.

"Myslíš, že jsem blbej?" odvětí dostatečně uraženým hlasem než si sundá mojí ruku ze svých obřitánských modrých kukadel. Tomu se nedá odolávat, je to silnější než já.

"Enjolras spí ... s mužem," vyjede ze mě nějak moc lehce. Což je dost špatné! Zvlášť když u stolu nejsme jediní.

"Cože Enjolras dělá?" vyjekne Joly, kterého následuje Leslie.

"Bleduli konečně někdo provětral pestík, jo?" zasměje se dostatečně nahlas, že by to mohlo zburcovat ty dva vedle. Zrzatý Ježíš jen sedí a tváří se překvapeně. Za to Rochák nevypadá moc překvapeně.

"Co je na tom? Tak spí s mužem. Já taky spím s Courfeyracem. A někdy s Máriem. Nebo s tím kdo mě zrovna hlídá. Před třemi dny jsem spal s Grantairem. Vy jste vážně podivní," zakroutí nad tím hlavou než sesedne ze své židličky a odkráčí za úchylem a frajerem.

"On to nepochopil, co?" položí Leslie otázku do větru a my zbylí úplně nastejno zavrtíme hlavou.

"Ale pokud by to vážně myslel ...," hodlá pokračovat Leslie, ale jasná perda do břicha od Jolyho, ho rázem umlčí.

"Mlč, dokud můžeš!" varuje ho se zdviženým prstem. Až poté jeho pozornost upoutá něco zcela jiného. Zavětří jako pes a svůj zrak obrátí ke mě. Následně na to přivře oči a otevře ústa. Zřejmě proto, aby něco řekl. Trvá mu to neskonale dlouho, ale nakonec ho předběhne jeho spřízněná duše.

"Tím zíráním tě chce upozornit na ten fakt, že stále smrdíš jako by jsi vylezla ze smeťáku. A taky tak vypadáš," hodí po mě zářivý úsměv, kterým mě téměř oslepí a velmi nenápadně zajede Jolymu do ...

"Vypadni!" napřáhne svou ruku, aby ho šlehl, ale Leslieho ruka je dávno pryč, takže on se velmi nepěkně praští do ... svého tralalá. Vyprsknu smíchy, za což si vysloužím nemilý vražedný pohled pana doktora Tragera. Ten zcela uražen vstane a odcupitá do vedlejší místnosti maličko připosraně. Zřejmě se bacil docela ... dost.

"Tys to věděl?"

"Co jsem měl vědět?"

"Že flákne sebe."

Leslie po mě hodí další ze zářivých úsměvů, který pro mě má být odpovědí než ho přivábí Ježíš.

"To s Enjolrasem ... měli bychom to uchovat v tajnosti," zašeptá to, aby to náhodou někdo v té prázdné místnosti neslyšel. Leslie pokýve vážně hlavou.

"To je samozřejmost," dál kýve, ale poté ukáže na mě. ...."Ale to nejdřív musíme zabít madame slepičí prdýlku," než stačí vyslovit další nehoráznou zkaženost o mé osobě, tak ho nakopnu. Jenže místo toho, aby vyjekl Leslie, tak vyjekne zrzavý Ježíš. Vyvalím oči a raději po něm hodím velmi, ale velmi omluvný pohled.

"Pardon, špatná noha."

"Pleteš se často, co?" posměšně se mě zeptá Leslie než dostane kopanec.

"Ha! Trefa!" vysměju se mu než mi kopanec oplatí. Udržím bolestný zvuk v sobě a promnu si bolavé místo.

"Jsi jako dítě!" zadrmolím a chvilku vyčkám. Leslie se dál šklebí jako měsíček na hnoji, zatímco Ježíš jen kouká. Nejspíš by chtěl, co nejdřív prchnout, ale asi se nechce připojit ke hloučku, kde se nachází drama queen.

"Ale prosimtě, jediné dítě, které ..." nedořekne větu, jelikož dostane další zásah ... vlastně ne, zase to schytal zrzek. Ten opět vyjekne a ten hajzl prťavý div nevybuchne v smích.

"Proč krucipísek kopeš do něj? Co ti udělal?" se slzami v očích se snaží mluvit vážně, ale nakonec mu to nedá a on vybuchne v hlasitý uragán. Má co dělat, abych ho neumlátila čímkoliv, co bych měla po ruce. Ježíš se po pár vteřinách zvedne. Zřejmě si již nepřeje být okopáván jako nějaké brambory.

"Půjdu se podívat, jestli něco nepotřebují," vyhrkne a vypálí rychlostí ježka Sonica do vedlejší místnosti. Vážně ... s kým je dobré zůstat osamotě? S někým, kdo se na mě neustále lepí? S někým, kdo mě dokáže vážně dokonale povzbudit? S hysterickým doktorem? S královnou zkázy? Či s tím, kdo mě kope pod stolem? Hrůza tohle!

Parchant mrňavý se náhle zarazí a zadívá se za mě. Jasně, tomu tak naletím. Já se otočím a on mě určitě nakopne, pak bude dělat neviňáčka a když mu to oplatím, tak se bude ptát za co to bylo. Jenže tohle není důvod toho, proč zírá ke schodům. Jedinou nápovědou se pro mě stává ten silný odér. Po pár vteřinách si vedle mě dosedne smrdutá násoska.

"Ty ses vrátil?" zeptá se jej Leslie s podivně podivným výrazem ve tváři. Jako by myslel, což je u něj zcela nevídaná věc. A to ho znám dva dny. Otočím se tak, abych viděla na krále všech opilců, který vypadal stejně jako když jsem jej viděla naposled. Akorát už nepáchl jako odpad. Za to já?

"V hospodě jsem se nudil. Nebyl tu takový výhled," otočí se na prázdnou místnost. Na jeho tváři se objeví něco jako zklamání. ..."Hmm, sexy prdelka tu není," zklamaně svěsí hlavu. To je ale herec! Jako by nevěděl, kde ta roztahnožka je. Jako by s ním ještě před ... sakra, to sfrnkli nějak rychle. Však je to odtud do Enjňova bytu tak deset, patnáct minut. A nikde jsme se nezdržovali, to jsme spíš ještě víc hnali.

Otočím se od Grantaira k Lesliemu, který na mě mrkal. Proč na mě mrká? A teď hází hlavou ke Granuli, která si četla to, co tam nechal Gavroche. Zavrtím hlavou ve znamení toho, že nechápu, co tím básník chce říct. Leslie nahodí vražedný zmrazující pohled. Aha, to má být asi kachna! Kývnu, že chápu. Poté ukáže velice nenápadně na Grantaira a následně si udělá z prstů kolečko, do kterého začne zajíždět prstem. Přestane s tím a hodí hlavou. Ne doslova.

Copak jsem slepičí prdelka? Proč bych mu to měla říkat? Nebo naznačovat? Povytáhnu obočí a založím si ruce na hrudi. Leslie nahodí štěněčí pohled a zaprosí ... jako pes. Hodím oči v sloup a poté nepatrně kývnu hlavou.

"Já to věděl!" vykvikne s radostným zatleskáním. Smraďoch zvedne hlavu od Rochovi básničky a přesune svou pozornost k Lesliemu.

"Co jsi věděl?"

"Že ... je .... dnes úterý."

Mám chuť se praštit do tváře, aneb ultramegahardcorefacepalm nejlépe o stůl, ale ovládnu se. Nejhorší lež ever!!! Ještě že je Grenn zřejmě moc vysílený na to, aby uvažoval, takže místo toho zaštrachá v kapse a hodí na stůl karty.

"V úterý hrajeme karty!" zahlaholí zvesela. Oba jsou nějak moc veselý. Vesele veselý.

"Ale já to hrát neumím," zamumlám, načež dostanu perdu do zad. Málem se otřu držkou o stůl, ale to nezabrání tomu smraďochovi se zasmát.

"Neboj! Naučíme tě to!" opět se zasměje a začne rozdávat. Já si promnu totálně zničená záda a s tím si i vzpomenu na to, že mě docela bolí pracinka a prdel. Ničení Enjońova majetku asi nebyl nejlepší nápad.

"A ten kdo prohraje, ten řekne Enjolrasovi něco pěkného," vypustí z úst něco tak odporného a odpudivého, že by nestačilo málo a mohl by s tím usmrtit všechny v okolí.

"To není špatný nápad!" odsouhlasí mu to chcípák malý, který už se chňápe po kartách. Něco mi tu smrdí. Nějaká zrada ve vzduchu a již brzy poznám jaká!

Po několika nekonečných hodinách, kdy se dokonce pan vrzka uřvaná dostaví, prohrávám na plné čáře. Samozřejmě, že mi neujdou ty přeradostné výrazy těch dvou píčusů! Slušněji by to nešlo!

"Děti! Jdeme!" zahučí zcela bez elánu chcíplý Courfeyrac, přičemž vytáhne na nohy skoro spícího Gavroche. Ale já to dítě dávno prokoukla! On určitě jen předstírá, že spí, aby se nechal nést. Takový prohnaný malý Satan!

"Smůla hoši, musím jít," div nezačnu tančit vítězný tanec. Jenže oni moje nadšení rázem schladí. Grantaire se na mě otočí, jakmile vstanu a s velmi milým úsměvem mi odvětí.

"Ale zlato, prohrála jsi, tudíž .. však víš," mávne k Enjolkoňovi, který něco probíral s Frajerem a okopaným záhonem. Leslie se na mě taktéž culí jako by zrovna vyhrál miss sluníčko. Ještě že nechytám podobné amokové záchvaty jako Kylo Ren, pak bych musela těžko vysvětlovat Híťovi, proč jsem jim to tam všechno rozsekala. Fajn, nebude to tak těžké. Jen mu říct něco pěkného.

Mávnu na bledou tvář, aby počkal a přejdu s těžkým srdcem ke Špekymu. Přemýšlím, zda ho poklepat na rameni nebo ho rovnou nakopnout do prdele, ale ... zvolím první variantu. Mám takový pocit, že se znatelně zvedl vítr, když se obrátil a místnost rázem ztratila stupně nad nulou.

"Co zas?" utrhne se na mě, div že mě neupálí na místě svým mrazivým pohledem. A jaký "Co zas?", však jsem po něm nikdy nic nechtěla! Hajzl bezpáteřní!

"Croissant," odpovím mu něco milého s pokusem o francouzský akcent. Takže to vyzní jako "Kvousant". Híťa zvýší chladivost na devadesátku a skrze zaťaté čelisti se mu vydere něco jako syčení. To chce vybouchnout jako prasklý radiátor?

"To je něco, co si pamatuju z budoucí Francie," vysvětlím to tomu kokosovi nechápavému, který na mrazu neubral. Ona mi vážně začíná být nějaká zima. Deku by to chtělo.

"Co takhle, jakou barvu má francouzská vlajka?" zasyčí na mě převelice těžkou otázku. To přeci vím! Vychytrale se na něj usměju a odpovím.

"Červenou, žlutou a černou." jeho pohled na intenzivitě neubírá. Navíc Frajer vedle něj zavrtí hlavou. A do prdele!

"To je vlajka Německa!" promluví pomalu a tiše, přesto je to jako šlehnutí bičem. Vyznělo to skoro stejně jako by to řekl Matonoha v Comebacku. "A co byla ta Vačice?" "To byla Ivuška."

"Fakt?"

"A ven!"

Než stačím jakkoliv reagovat, Curvafáq mě chytne za klopu a odtáhne ke dveřím. Místnost je tichá i poté, co jí opustíme. Raději jsem mu měla zazpívat.

Vydáme se na cestu do domu hrůzy. Courfeyrac celou dobu mlčí jako zařezaný, zatímco si Gavroche vesele prozpěvuje.

"Márius je magór, Márius je magór, Márius je magór," jaký šikovný klouček to je! Nejraději bych se zeptala na tu záhadnou otázku ohledně vlajky, ale nechci schytat další vrahounský pohled a také nehodlám Rochíka přerušovat ve zpěvu. A to jsem si myslela, že nám ho Frajer opraví. Ale on toho úchyla vrátil ve stejném stavu. Co máme dělat s tichým Courfeyracem? Zakopat, pohřbít a hastala vista baby?

"Domov sladký domov!" zasměje se svým rozkošným prohnaným smíchem než vyběhne ty vražedné schody. Ty mi zaručeně nechyběli. Po několika minutách se vyškrábu do patra, kde se ukrývá jejich příbytek ... kde už sedí Maruška. Napadá mě, že bych ze sebe mohla urobit člověka, proto je zcela nenápadně přeběhnu v těch několika metrech, které obydlí skýtalo a zabarikáduju se v koupelně. Doslova, jelikož zámek to nemělo, tudíž jsem si před dveře musela přisunout takový podivný malý stolek. Umýt se v této době nebylo zrovna nic lehkého. Zvlášť když ta voda byla tak čistá jako má duše.

Vysuším se a vypachtím se zpět. Mezitím se už objevilo nějaké podivné jídlo na stole. Mračoun a malý nezbeda stačili dojíst a vyměnili si se mnou místo. Oba zalezli do koupelny. Fajn, to vůbec není ... divné. Nebudu uvažovat nad tím, co tam dělají a jako poslušná loutka se najím. Mário tam seděl a upíral svůj zrak do blba. Překvapivě. Tak mě jen tak mimochodem napadá zajímavé téma.

"Koho bych tak mohla v téhle době potkat?" řeknu si spíš sama pro sebe než mi to začne šrotovat na plná kolečka. Ale zrovna moc frantíků mě nenapadá.

"Jeana Reno? Napoleona?" toho posledního jména budu do konce života litovat. SuperMário náhle nabral života, na jeho tváři se objevilo něco jako čirá radost a s tím mi začal věnovat pozornost. V tu ránu jsem věděla, že jsem v prdeli.

"Ty jsi taky zarytý zastánce Napoleona? To je úchvatné!" vyjekne tak nadšeně, že i jednorožci tančící na duze by mu mohli závidět. A s těmito slovy skončí smysl mého života! Sbohem v Pekle!

Vysvětlivky: 

Dostaneš za to ocenění Kokota roku! - narážka na českého let's playera Agraela

"Co potřebujete?" "Utekla mi labuť." "Aha, a odkud vám utekla?" "Ze zámku." "Ze zámku. Jaké je vaše jméno?" "Pan Kot. Pan Karl Otis Kot." "K.O.Kot, takže kokot a dost!" "Jistě pane Kote, uděláme vše, co je v našich silách. Můžete mi tu labuť popsat?" "No, je asi metr padesát vysoká, dlouhý krk ... takový žlutočerný zobák." "Ještě něco?" "No, je to labuť." - hláška z britského filmu Jednotka příliš rychlého nasazení

"Zabil jsem dvě ženy, z niž jeden byl muž!" - hláška z francouzské komedie RRRrrrr!!!

"Chaos není jáma, je to žebřík." - věta ze seriálu Hra o trůny

"Poděkuj mi." "Za co?" "Že jsem uklidil." "No, není tu zrovna uklizeno." "Byla to děsná dřina." - hláška z filmu Soumrak mrtvých

"Bojíš se smrti?" "Ani nevíš jak."/"Jablíčko?" - hlášky z filmů Piráti z Karibiku

"Přijdeš v den svatby mé dcery a chceš po mě, abych zabíjel?" - věta z filmu Kmotr

"Proč se nesměješ?"/"Já tě zabít nechci! Co bych bez tebe dělal? Ty mě doplňuješ!"/"Chceš vědět, jak jsem přišel k těm jizvám?" - Jokerovy hlášky z filmu Temný rytíř

"Ahoj Amando, chci si zahrát takovou hru."/"Jste tam inspektore? Pokud ano, tak to znamená, že jste zůstal jako poslední naživu." - věty z filmové série Saw

"Yarp?"/"Čínská lilie míru?" - opět z filmu Jednotka příliš rychlého nasazení

"Hodor?" - věta ze seriálu Hra o trůny

Ohař - postava ze seriálu Hra o trůny

Eddard Stark - další postava ze seriálu Hra o trůny

SuperMario - on-line skákačka s hlavním protagonistou Mariem

Doktor Trager - jeden z antagonistů z horrorové hry Outlast

Kylo Ren - záporák ze Star Wars VII

Špeky - přezdívka pro postavu Chrise Walkera, dána let's playerem Gogem