V této kapitole se předem omlouvám za zesměšňování takového tématu. Stále, pokud vám to nesedne, můžete to vynechat nebo zahodit do nejbližšího koše.

***

Jak pravil titulek, tak i stalo! Jaké by asi mohlo být spaní na zaprášené a zaplivané zemi v kruté zimě, kdy se z druhé strany zdi ozývají jen samé pěkné zvuky. Ještě že po mě Barabela hodil své sakokošilu se slovy "Zahřej se mrde." 

Vážně tam to z nedal! Asi mě začíná mít rád. To pomyšlení mě hřeje víc než ta jeho slabá blůzka či co to je. Ale aspoň se mi podařilo na pár hodin zavřít očka a ponořit se do šíleného snu. Měla jsem v něm růžový obleček lolitky a okusovala jsem obří ...lízátko. A co by to nebylo za prasácký sen bez pořádného prasáka. A co by to bylo za prasáka, kdyby to nebylo zhmotnění Courfeyracovo. Měl na sobě námořnickou čapku, ploutve a bederní roušku. Začat dělat indiánský zvuk a jakmile s tím skončil, tak se rozeběhl sprintem ke mě. Kousek ode mě se vymrštil do vzduchu a skočil na ....

V tu ránu jsem otevřela oči přímo na Máriův ksicht, který byl pár setinek od toho mého. V panice mu dám hlavičku a debil s výkvikem vstane a odsune se, co nejdál ode mě.

"Já ti říkal, že je ta mrcha nebezpečná! Pojď! Dej mi pět!" před obličejem se mi tentokrát objeví mávají ruka.

"Pět! Pět! Pět!"

"Co kdybyste toho šaškování nechali!" zahřmí nad námi hromově hromový hlas nějakého hromového hroma. Přelétnu od mávající ruky až k samotnému Belzebubovy! Nevím, jestli jsem víc mimo z něj nebo z toho ... šaška. Či Šaška?

"Polib mi prdel ty sobecká mindo! Chci si dát s mým novým bro pět, tak si dám se svým novým bro pět!" vyštěkne na Enjolu Erik. Ještě jsem neviděla, aby na něj někdo byť jen maličko zvýšil hlas. Ale proč se něčemu takovému divím, že? Však je to Bahorel! I po jednom dni se mi zdá, že je schopný vážně všeho. I fláknout Enjoláka (což v jiné mé zcela nejmenované povídce udělal).

Nenápadně se zadívám na starocha Ádu, který se tváří stejně jako vždy. Jako by mu někdo do řiti narval obří oliheň. Několik minut se ty dva propalují očima než je z toho vyruší ... Grantaire? Co se tu sakra děje?

"Co se tu sakra děje?"

"Kdyby mě Bahorel nevyrušil, tak bych vám to řekl!"

"Jak jsi mi to řekl ty kuní ksichte?!" vystartí proti němu, ale včas ho zarazí Grantaire, který nestačil říct ani b a už byl zapojený do děje. Sakra! Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby tu nebyl. Páč Erik vypadal docela odhodlaně.

"To je tvoje jméno ty trotle!" odtáhne ho, co nejdál od hovnošniclu. Ten se nepohnul ani o píď, i když mu hrozilo bezprostřední nebezpečí z rukou toho pošuka. No jo, debil.

"Ale tys ho neslyšel, jak to vyslovil?" vykroutí se mu z pazourů a prstíčkem ukáže jako Oberyn na Tywina při rozsouzení soubojem. Dokonce u toho téměř stejně skákal. Počkat ... kdo mu vytáhl tu nohu z té díry? Márius? Enjoněco samotný? Gran přišel až teď, ten to být nemohl. Tak kdo to byl?

Grantaire si nahlas povzdechne a podívá se na Erika, zatímco já jen a pouze ... hledám toho tajemného človíčka.

"Jak to vyslovil?"

"Jako póvl! Habo-rél, Habo-rél ... rýmuješ se s póvl!"

Proč tu každý musí neustále citovat Červeného trpaslíka? To je tuze podezřelé. Buď již Červený trpaslík existuje, jen místo toho, aby byl vysílán v televizi, která neexistuje, tak je hraný v divadlech. A nebo ... ta horší varianta ... jsou Grant a Naylor sprostí zloději, co vykrádají slovíčka prostého francouzského lidu! Kdybych si nezapálila svůj diářík, začala bych si to zapisovat. Ale nesměl by to najít můj milovaný nácek. Pro něj je vše, co udělám či řeknu nebo si pomyslím, důkazem toho, že jsem sprostý špicl špicový, který se měl na jejich francouzskou Al-Káidu nalepit a zjišťovat informace, které jsou vážně tuze zajímavé pro policejní jednotky. Tááák, dnes si Enjoň namazal chleba jahodovou marmeládou místo višňové a to je tuze podezřelé – zatknout!

„Bahorele ..." 

Rychle se vrátím na zem, abych se dál mohla kochat tím, že pro někoho je Hitler stejně nepřijatelná a zlá osoba jako pro mě.

„Já ti říkal, že toho budu litovat," procedí tiše Enjoň, který se za celou tu dobu nepohl ani o milimetr. Nejspíš už zapustil kořeny, snad je ani nevypustí. Na koho to vůbec mířil?

„Ale prosimtě Apollo ..."

„Stoupající."

Na mou nebohou osobu hned pohlédne šestero očí, Mário si dál mnul čelo a nic z toho nejspíš nevnímal. Žádné překvápko. A oni dál zírají ... já to řekla nahlas, ale do psího sáčku!

„No ... to je ... raketa ... nebo raketoplán ... něco takového. Pokračujte," mávnu na ně s naivní nadějí, že se vrátí ke své konverzaci. Pro jednou mi štěstí přeje a jejich pozornost rázem odpluje ode mě. Uff. Oddechnu si ... ale zřejmě asi moc nahlas.

„Přestaň už rušit!" okřikne mě Enjoň.

„Neřvi na ní ksichte!" křikne na něj Erik.

„Ale hoši ..."

„Ticho!" sjedou oba Grantaira, jenž hodí oči v sloup a dokončí svou větu, aniž by ho zajímalo, zda ho poslouchají či nikoliv. ..."Nikdo jiný z loupežné bandy není k dispozici. Joly je zničenej, Lesgle je zničenej a Courfeyrac ... no ... je zničenej."

Tipuju, že Joly s Lesliem se zničili navzájem a v případě prasáka spíš někoho zničil on. Jelikož je Marissa celá a plná sil ... i po včerejším pintballu, tak on nebude jeho nebohou obětí.

Híťa numero two nic neřekne a místo toho na nás mávne a rozejde se pryč. Grantaire s Marissou se za ním rozejdou, jen já s Erikem zůstaneme stát. Vlastně já zůstanu stát jen z toho důvodu, že mě čapne za paži a tím mi zamezí v odchodu.

„Co kdybys to nejdřív vysvětlil mamrde? Nepůjdu s tebou nikam, dokud mi neřekneš kurva kam!" nahodí svůj zatvrzelý výraz na Enjoňova záda, která po chvíli vystřídala jeho hlava. Několik minut se ty dva propalovali „milostnými" pohledy než se do toho opět vložil Remus. .... Remus! Haha!

„Jdeme za Puňtou, potřebujeme si od nich půjčit Paklíče."

„Já bych mu to pověděl, kdybys nebyl zbrklý!"

„No promiň, mě přišlo, že bys ho raději probodl pohledem než abys mu to řekl," pokrčí nezaujatě rameny a odkráčí směrem, kudy se nejspíš původně kráčet mělo. Čekám další odpor, ale místo toho se tvář mého společníka rozjasní. Fajn, tohle je novinka.

„Ty vole, proč jsi to neřekl dřív!" s nadšeným nádechem v hlase následuje spolek VKBV – velký kreténi, blbci vychcaní! Přesně tak Jime! Highfive! Fajn, myšlenkový placák splněn. Nyní budeme následovat ... nejhorší sebranku světa. Grantaira, který na mě neustále šil nějakou boudu, páchl jako týden starý bratwurst a jeho utěšovací schopnosti zrovna nebyli na nejlepší úrovni. Eržu, který mi málem zlomil ruku, doslova mi zlomil nos, ale překvapivě se mě zastává před tím blonďatým poděsem. Mariol, která se mě štítí ještě víc než Žolík, přesto je natolik odvážný, aby se ke mě sehnul a byl jen pár milimetříčků od mého obličeje. Fuj! A nakonec .... královnu zkázy! Samotného padlého anděla Lucifera, který přišel na naši zem, aby mě trýznil! Enjokoně! K tomu netřeba říkat víc.

"Kdo z vás má psa?" prostě se musím na toho Puňtu zeptat. Přichomýtnu se mezi to nejmenší zlo, tudíž mezi Erika a Remuse ... Remus ... Rééémus! Hahahaha! Ehm, ehm, klid, uklidni se. Oba dva po mě hodí docela udivený pohled.

"Psa? Vždyť by mi ho někdo sežral," odvětí Granny a náležitě hodí oči v sloup, jako by mi to mělo být jasné. Co naplat, zkusíme druhou stranu. Ale i magor se tváří nějak ... zmateně.

"K čemu ňákej vořech?"

"Však jste řekli, že jdete za Puňtou. To je typische psí jméno," podotknu velmi důrazně. Ale zřejmě řeknu něco špatně, jelikož se na mě obrátí učiněné hromobití. Jeho pohled jde zachytit snadno, když šel kousek od Erika a já zrovna tím směrem koukala. Během setinky na mě upře svůj bystrý, orlí zrak a několik dlouhých vteřin mě rentgenuje. Není to zrovna příjemné, proto mu musím položit velmi důležitou otázku ... jenže mě někdo předběhne.

"Na co čumíš vole?" netřeba psát, kdo to vlastně řekl, že? Zato Enjoňovi se napřímí chřípí a kdyby mohl chrlit oheň, tak je Erik na škvarek. Raději to napravím.

"Potřebuješ něco Aurelie?" další chyba! Enjoňovi se rozšíří zorničky a nyní už nejdeme, ale stojíme a pozorujeme se navzájem. Dokonce i Mária zastavila a snažila se přijít na to, co se děje.

"Ty debžote! Co zase?" rozeřve se můj bro ve zbrani. Nebo spíš štít. Vlastně on neřve, on takhle mluví pořád. Enjorolák mě zase pozoruje tím svým pohledem než se rozhodne konečně odpovědět.

"Ty jsi to nepostřehl?"

"Co zase kurva?"

"To!"

"Co to?"

"To!!"

"Co do tvý prdele to?!"

Dobrá, přeskočíme několikaminutové volání "Co?" "To!" a přesuneme se dál.

"Notak chlapi, nemáme čas ztrácet čas," pustí se do jejich přestřelky statečná Granule, ale jeho slova ... jeho slova mi něco připomenou.

"Vy už zase jdete krást?" zeptám se s jasným zoufalstvím v hlase. Všichni se na mě obrátí a zvlášť z Enjoňova pohledu srší jiskry, hromy i blesky.

"A zase!"

"Do tvý prdele Enjokreténe! Co pořád máš?"

"Copak jste tak neiteligentní a zaslepení tím nevinným vzhledem, že jste si nevšimli hned tří přehmatů toho špicla!" skoro až zvedne hlas z toho zoufalství, které z něj čiší. Oni nechápou, já nechápu, všichni nechápeme.

"Nechtěl bys to rozvést píčo?"

Enžoras si náležitě povzdechne, probodne mě pohledem a poté se vrátí ke svým ... druhům.

"Typische! Řekla německé slůvko! Nejen že je to špicl, ale je to ještě k tomu německý špicl! Za druhé! Oslovila mě jménem! Mým druhým jménem! A za třetí! Ví, že jdeme krást! Kolik ještě vodítek potřebujete k tomu, abyste na ní přestali nahlížet jako na malou, bezbrannou holčičku! Narvala Bahorelovi nohu do cementu! Strčila Mária pod kola kočáru! Naštvala Courfeyraca a nevrátila mi lžičku!" nesmím opomenout, že během svého proslovu náležitě šermoval rukama. Prostě Hitlerova krev se nezapře. Ale aspoň objasnil ... tu blbost, která mu vlezla do hlavy.

Po nekonečné momentce mlčení, je to skvělé ticho zabito Eržou.

"Ty si koňomrd! Jdeme!" mávne rukou, tou druhou mě lapí za loket a táhne mě dál za tím ... Puňtou, ať je to cokoliv. Grantaire ví, že tohle nemá cenu, proto se za desetinu sekundy zjeví po našem boku. Dokonce i Maruška se přidá. To nejspíš zavání tím, že Híťa II. brzy vybuchne a oni u toho nehodlají být. Kdo by se jim taky divil, že?

Jako ostatní pro své vlastní dobro upírám zrak vpřed a nevšímám si zlostné osoby, která se zjevila po našem boku. Chlad z ní sálal na kilometry, téměř mi od úst stoupal mráček páry. Teď bude nejlepší, když budeme mlčet a nikdo ani ...

"Puňto!" zavřeští vedle mě Erik a s podivně nadšeným výrazem se rozeběhne k muži ... který se plazil po čtyřech, měl na sobě kožené oblečení a zrovna ... močil na strom ... jako pes? Hele jako ... to, že jsem se svalila z útesu a dopadla do jiného století i jiného státu je ještě normální oproti tomuhle ... zjevu.

Muž nebo cosi, co to je, přestane očichávat strom, postaví se na kolena a oči se mu rozzáří, když zazří Barabela. Jedním skokem ho sejme k zemi a chvilku se tam po sobě válí než ze dveří vyleze podivná karikatura jako z horroru. Ten chlap byl tak šeredný a odporný, že oproti němu byl Orochimaru z Naruta fešný frajer. A to pro mě byla kategorie nejodpornějšího a neslizatějšího týpka na světě! Ale tenhle ho v pohodě překonal!

Ta karikatura muže byla vysoká, hodně vysoká, mastné a dlouhé peroxidové vlasy mu lezly do obličeje. Ten měl samou díru, doslova. Nos měl tak velký, že i zobák tukana by mohl závidět. Očka měl taková podivně nažloutlá, věru vážně nažloutlá. Skoro jako kdyby ten chcípák měl žloutenku. To bych se mu mohla podívat na drápky. Dobrá, špatný nápad. Drápky měl tak dlouhé, že by se s nimi v klídku mohl škrábat na zádech. Možná od toho byla ta špína pod nimi. To individuum bylo mimochodem navlečené v černém dlouhém hábitu alá Lord Voldylotr.

"Dobré jitro Hugo," s úsměvem od ucha k uchu pozdraví ten hnus Grantaire a s rozvážnou chůzí k němu nakráčí. Obejme tu slizku jako dlouholetého přítele a ten fuj mu objetí opětuje. Na jeho bledobledé tváři se roztáhne slizce slizký úsměv. Hezky od ucha k uchu.

"Vidíš, že jsi mi přivedl nové přátele k pozdravení," poprvé promluví Ígo. Jeho hlas nebyl o nic lepší než celkové vzetření. Mám z něj zimomrávky.

"Ano, tohle je Enjolras, Márius a Elle," jednotlivě na nás ukazuje a Humus postupně přejíždí očima od jednoho ke druhému až ke mě. Na mě čumí extra dlouho než se vrátí ke Koni. Úsměv se mu opět protáhne do širokého šklebu a následně k němu vykročí.

"Vy jste ten, co si přeje zapůjčit Paklíče, nemýlím-li se ctěný pane?" se slovy k němu natáhne dlouhé pavoukovité pracky. Horší než Goebbels. Prsty zakmitá a vyčkává až mu Enjoň podá svou ruku. Když se k němu natáhne, Fuj mu pouze podá konečky prstů a krátce si s ním potřese. Skoro jako by se ho štítil. Zajímavé.

"Ano. Slyšel jsem, že vaše služby jsou diskrétní stejně jako vaši ..."

"Mazlíčci?"

"Ano."

Fujův úsměv se roztáhne ještě víc a následně rukou ukáže ke dveřím.

"Račte dál. Paklíč je již připraven. Stačí vyřídit pár maličkostí a je na několik hodin jen váš, ctěný pane."

Fuj vyčká až se všichni vydáme do domu hrůzy než nás následuje. Není zrovna příjemný mít tohle za zadkem, proto velmi nenápadně přejdu přítele Napoleona. Všichni se naskladníme do prostorné haly, všichni kromě Eržy, který si dál venku hrál ... s tím člověkem? Kam jsem to zase spadla? Pane Bože za co?

Hala dokonale vyřvávala "Hallo, právě se nacházíte v bordelu," aneb byla vymalovaná celá narudo, neměla okna a jediným zdrojem světla byli lucerny. Olejové lucerničky. Do pytle, Amnesia Alarm! Než se mi stačí ztratit, nenápadně se chytím Grantaira za rukáv. Bohužel, jako správný chlap si toho všimne. Obrátí svou hlavu na mě a očima sjede k mé ruce.

"Co se děje?"

"Nic?"

"Tak proč se mě držíš?"

"Jak víš, že ty se nedržíš mě?"

Myslím, že naše ... velmi přínosná diskuze na téma "Kdo se koho drží?" by byla nadále pokračovala, kdyby nám do toho neskočil Lucifer. Hlasitě si odkašle a vyšle mým směrem atomovou pumu. Raději se pustím jeho utajené lásky než na mě skočí a vydrápe mi oči.

"Mounsier Enjolras?" vypluje odněkud ta příšera. Přesněji vypluje za mými zády, což mi přivodí další infarkt během dvou dnů. A moje reakce je ještě lepší! Jak se vynoří za mými zády, uskočím do strany, což má za následek ten, že povalím Grantaira. No, a prakticky skončím na něm. Ale já se vážně nepokouším Enjoně provokovat!

"Převelice se vám omlouvám. Našlapuji lehce a nikdy nejsem slyšet." vytáhne mě na nožky a z Remuse Fuj. ..."Oh, máte tak jemné ručky. Jako děťátko. A to vaše jméno ... smím-li se ptát, je od jména Leon?" při svém slizkém monologu stále držel moji nebohou ruku, kterou vytrhnu z té jeho. Srát na slušnost! Navíc .... i on si myslí, že jsem kluk? Oh come on! Já nevypadám jako kluk! To je v téhle době, tak oklamou kalhoty místo sukně? To jsou ale vážně blbové!

"Hugo, Elle není kluk," PLOTTWIST! A Remus ho vyspoileroval a posral zároveň! Bledá tvář zkřiví tvář do bolestného a nejspíš zároveň omluvného šklebu. Do psího bobku! Přestaň si mě všímat!

"Jak jen jsem mohl ... já hlupák! Jak jsem mohl přehlédnout vaší ženskou krásu, ukrytou pod těmito hávy chlapeckými."

"Mohli bychom se dostat k věci!" přeruší jeho ... omluvu? ... náš trpělivý blonďák. No, aspoň pro jednou jsem mu za to vděčná. Fuj nespustí oči ze mě, ale k mé úlevě pokýve hlavou.

"Samozřejmě, donesl jsem papíry k podepsání," natáhne ruku k němu a dál na mě zírá. Že jsem nezůstala venku! Že jsem nezůstala venku! Enjoň mu je s nadšením vyrve z ruky a jde se pomalu upsat ďáblu, svému otci. Počkat ... otcem Lucifera by měl být Bůh. Kde se stala chyba?

"Jak bych mohl jen svou chybu napravit? Co mám udělat či říct? Nejsem ani hoden vašeho pohledu krásná dámo. Měl bych se okamžitě vrhnout z nejbližšího útesu a nechat své tělo rozdrtit kameny a silou moře," dramaticky se chytne za srdce. Grantaire! Já tě nenávidím!

"Počkat ..." ozve se z nenápadného rohu Marisol. No, tak co z něj vypadne tentokrát.

"Hans je holka?"

Ten facepalm by byl slyšet na míle daleko, ale vlastně jsem to já, kdo mu nakecal, že jsem Hans, muž. A on mi to sežral i s navijákem. Bylo by to i úsměvné, kdyby nás neodposlouchával Enjolák.

"Ty jsi mu řekla, že se jmenuješ Hans? Zase?!" papíry vrazí do rukou Humuse, kterého tou silou odrazí dozadu a stoupne si přede mě. Do háje! Kde je nějaký štít, když ho potřebuju. Grantaire byl docela z ruky a Marisol ... ještě dál!

"No ... no ... on to byl ... vtip?"

"Tobě lživé informace přijdou vtipné?!"

"Mám špatný smysl pro humor."

"Nebo jsi špeh! Špeh, který se zamotává do svého vlastního klubka lží! Možná máš ženskou tvář, ale jinak můžeš být mužem! Vybrali si tě správně a zároveň špatně! Tvůj vzhled každého oklame, ale svými slovy se udáváš celý týden!"

"Ale já jsem tu teprve ..."

"Ticho! Já tě sleduji!" udělá pověstné gesto z Fotr, to je lotr a rázně se otočí k Fujovi. Mám takový pocit, že jsem se posrala. Chci obejmout. Mickíííí!

"Je Paklíč připraven?" vyštěkne na něj zrovna ne mile. Fuj se schoulí a kývne hlavou. To zřejmě Enjoňovi stačí. Ze zadní místnosti vyjde ... vlastně vyleze polonahý, chlupatý muž. Má na sobě jen bederní roušku a okolo krku se mu skví obojek.

Fuj opustí své choulící místo a z jedné stěny sejme vodítko. Připne ho ... Paklíčovi na obojek a s tichým strachem ho předá Enjolákovi. Blonďatý zloun ho přijme a otočí se k odchodu.

"Jdeme!" zavelí generál a s mužem na vodítku opustí prostor podivného vykřičeného domu. Já tam stále stojím jako přimražená do chvíle než mě probere Grantairova pěst na mých zádech. Do prdele už!

"Slyšela jsi šéfa. Márie, pojď," popožene nás oba s tím rozdílem, že Marissu neflákne. Tyranie v městě pařížském! Chci se otočit, když si povšimnu mihnutého stínu. Hmm, ale což, přeci tu nejsme sami. Nechám to být a raději pohnu zadkem než zase dostanu seřváno paní Hitlerovou. 

Vysvětlivky:

Prstíčkem ukáže jako Oberyn na Tywina při rozsouzení soubojem. Dokonce u toho téměř stejně skákal. - narážka na scénu ze seriálu Hra o trůny

Grant/Naylor - tvůrci seriálu Červený trpaslík

Jim - Jim Carrey