Brečíš ruce od slz na povlečení zasichají slzy.
Ukryt jsem na poličce kde sis včera navečer hledala co budeš číst. Dala si přednost nevratné historii než holé pravdě.
Tak snad si mě přečteš již brzy. 

Autor Oliver nebo snad Karel ani jeden. 
Autorem je život,
ten co mě stvořil a osud,
ten co mě tam uvěznil.
Chtěl jsem mýt pohodový den,
Nemám nic.

Správě jestli uvažuješ právě nad mimi rodiči. 
Otec čaroděj horší jak podzim,matka víla tak krásná a mocná. 
Já jejich syn jat do pout zabyt v den. 
V ten den co krev má na něm smí spocinout jen. 

Umřel jsem, ano či ne,ptáš se,
To se ptáš toho pravého já nevím,
Jsem v knize a roním tu srdce ryvné básně.
Někdo slzy nemá rád,
já je miluji, díky nim pak může duše má klidněji spát. 

Když slzy se snáší na papír na němž je ryto krví. 
Lidé to pokládají za červenou ale pravda ta se mění. 
Proto ty příběhy mají v sobě žal, aby tě dojali a já se nedostal ven. 

Jsou to okovy je to lest.
Lžou tobě lhali I mě,
Proč Em dál chceš se jim pod nohy plést. 

Kolikrát jsem chtěl říct miluji tě.
Byla příležitost kdy já mohl,
Ale neudělala jsme, vyčítám si to že jsem tehdy na svatého Vavřince řekl ,,doprovodím tě.''

Lžou ti a lhát budou,
Pozor na datum 7.7 do té doby
Všude choď s kouzelnou gumou. 

Snad líbí hodně mě tet začalo bavit psát ve volném verši tak snad líbí...  Právě proto se mi to nerýmuje (volný verš)