Nevěděla jsem na koho se dívat. Carl se usmíval a Madrid se tvářila vyděšeně. Couvala od něj dál se ztuhlou Gabrielou, která poslušně kopírovala její kroky. Zastavila se až u kraje mola. Nůž v ruce se jí třásl.

Carl na levé straně se zastavil. Stále se usmíval. To mě nezarazilo tak moc, jako jeho vzhled. Dnes měl hnědé vlasy uhlazené, hladké a jemné, oči tmavší, než obvykle. Vířila v nich temnota.

Mlčela jsem. Měla jsem pocit, že na mě Madrid dočista zapomněla. Právě Carl řekl, že jsou dvojčata. Proč by se ho tak moc bála?

,,Co chceš?" vyjela na něj Madrid.

Rozesmál se a ten zvuk připomínal škrábání nehtů na křídové tabuli.

,,Lunu," odvětil klidně.

,,Ta tady je. Klidně si ji vezmi a dělej si s ní co chceš."

Strčil si ruce do kapes a zhoupnul se na patách. Byl touhle situací potěšený, zvráceně potěšený. Tenhle hubený kluk, kterému v očích svítilo šílenství, nebyl ten, kterého jsem znala. Nebylo v něm nic z toho stydlivého, tichého a plachého kluka. Stál tady kluk, který měl tu nejtemnější auru, jakou jsem kdy spatřila.

,,Já vím, že tady je, Madrid." Udělal krok k ní a ona namířila špičkou nože na něj. ,,To bolí. Moje vlastní sestra má ze mě strach, vtipný pohled." Otočil hlavu mým směrem a podíval se na mě. ,,Že, Luno?"

Mlčela jsem.

Přikývl. ,,Nejsem obdarovaný jako ty, Luno. Nevidím emoce druhých lidí. Musíš komunikovat a přestat se tvářit tak zmateně"

,,Vím, že jeden z vás dvou je mým únoscem."

,,Cože?" vyprsknul Carl a Madrid sebou trhla. Podíval se na ni, zorničky se mu roztáhly, a úsměv mu zmizel. ,,To je všechno, co víš? Madrid si neustále stěžuje na můj nepořádek, ale zas tak nepořádný nejsem. Tvá mysl by si měla vybavit celou pravdu."

Cítila jsem tlak své mysli. Vzpomínky se zoufale draly na povrch, ale cosi jim bránilo. Něco, co tam vždycky bylo a nechtělo odejít.

,,Vůbec jsi se nezměnila," konstatoval. ,,Mlčíš a snažíš se, abychom ti neviděli do hlavy. Čekal bych, že se ponaučíš ze svých chyb. Obzvlášť poté, jak zemřela tvá kamarádka Emilie."

Udělalo se mi nevolno. Vina z její smrti mě udeřila stejně, jako rána do žaludku. ,,Mlč."

,,Proč bych měl?" opáčil. ,,Svým mlčením jsi zavinila smrt nevinného člověka. Její krev máš na svých rukou."

,,Luno.." vložila se do toho Madrid.

,,Počkej, sestřičko," nenechal se odbýt Carl. ,,Má sestra se chová poněkud divně, ale to je tím zápachem z města." Narovnal se a zadíval se mi do očí. ,,Pokud nechceš, aby zemřela tvá milovaná, sladká Gabriela, tak bychom s Madrid ocenili, kdyby jsi nám pověděla, kde je Montgomery a Sam Fletcher."

Bylo to tady znovu. Chtěl ode mě něco, co jsem mu nemohla dát. Tentokrát bylo problémem, že jsem netušila, kde se oni dva nacházeli. Montyho opatrnost se hodila, ale... Nepočítala jsem s tím, že se může stát taková situace znova.

,,Jak mám vědět, že jí Madrid nic neudělá?" Ráda bych mluvila klidně, ale hlas jsem měla prosáklý panikou.

Carl se zhluboka nadechl. ,,Už zase. Myslíš někdy na svůj život?"

,,Prostě nám to řekni a my jí pustíme," řekla Madrid. Vypadala, že začínala nad sebou mít opět kontrolu. ,,Nezabíjíme, pokud to není nutné."

,,Má smrt je nutná?"

Přikývla. ,,Když nám Monty utekl, nemohli jsme tě zabít. Potřebujeme Fletchery a ukončit to. Až zabijeme posledního Fletchera, budeme s Carlem konečně volný."

,,Už tomu rozumíš?" prohodil Carl. ,,Jediný, kdo tady trpí, jsme my."

,,Nevzpomínám si," zašeptala jsem.

,,Rád ti osvěžím paměť." Carl se vydal mým směrem, ale Madrid ho rázným ,,Stůj" zastavila.

Podívala se na svoje dvojče a pohledem mu cosi sdělila. Zvedl ruce v hrané obraně do vzduchu a ustoupil. Madrid se na mě podívala a najednou jsem spatřila emoci, kterou jsem nečekala: smutek.

,,Povím ti, jak to celé bylo, Luno," řekla. Nůž se stále leskl pod Gabrieliným krkem. ,,Ze začátku jsme fungovali jako lovci, ačkoliv Richard Black měl mě a Carla s lidskou ženou, tak nás přiřadili do jednotek lovců, kteří měli za cíl zabít Fletchery. Po otci jsme zdědili jistou.. sílu, ale po matce jen vzhled. Nezapadáme nikam, ale přesto jsme dokonale zapadli do jednotky."

,,Už stovky let se náš otec snaží vyhladit veškeré savanty z tohohle světa," pokračoval Carl. ,,Je to zábavné, to musím přiznat. Pokusili se ho zabít, ale jeho snadno nezabiješ. Věděl, že existují lidé, kteří se narodí se schopnostmi, ale zajímali ho ti nejsilnější. Rod Fletcherů je ze všech nejsilnější. Gen se u nich plně vyvine ve chvíli, kdy najdou svoji spřízněnou duši a propojí se s ní. Vznikne díky tomu možnost, že mohou zničit a zabít cokoliv, co si umanou. Třeba našeho otce."

Madrid si povzdechla. ,,Prodlužuješ to. Jde o to, Luno, že jsme se pokusili utéct z jednotky. Neřeknu ti proč, protože jsme si vymazali vzpomínky na ten den. Našel nás otec a málem nás zabil za naši neposlušnost. Věznil nás a mučil tak dlouho, až jsem si přála, aby nás nechal zabít."

Carl se usmál, jako by se blížila jeho oblíbená část.

,,Otec před nějakou dobou zjistil, že pokud zabije Fletchery, tak vyhynou všichni savanté. Podle jeho informací život ostatních savantů závisí na nich, a proto je musí vyhubit."

Sevřela mě hrůza. Dusila mě, ochromovala mě.

,,Jejich rod má v sobě schopnost, která se dědí. Funguje jako zesilovač. Zesiluje schopnost druhého savanta a i svoji. A nebo..." Utichla a zatnula zuby. ,,Krade schopnosti druhých."

,,Všechno se uzavřelo ve chvíli, kdy jsi se setkala s Montym. Jelikož jsi jeho spřízněná duše.."

Zalapala jsem po dechu.

,,Tak je Monty neomezený. Může dělat cokoliv, co se mu zlíbí. Je tedy jen otázkou času, než se vydá zničit našeho otce a lovce."

,,Vidíš, jak bezchybnou práci jsem odvedl? Nic si nepamatuje a to i přes to, že byla s ním."

Ulevilo se mi. Nebyla jsem blázen. Carl si hrál s lidskou myslí a díky tomu jsem přišla o své vzpomínky.

,,Spřízněná duše?" zašeptala jsem.

Vybavila se mi noc, kdy jsem s Montym seděla v autě. Tehdy jsme se propojili? Ten krásný, kouzelný pocit, který jsem cítila v jeho přítomnosti? Bezpečí a jistotu, žádný strach a nenávist.

,,Ano," ujistila mě Madrid. ,,To je hlavní důvod, proč tě musíme zabít. Ze začátku jsme se domnívali, že toho víš víc... možná mnohem víc, než my. Našli jsme tebe a Montyho v New Yorku, kde se nám podařilo unést pouze tebe. Mučili jsme tě a doufali, že nám prozradíš jeho polohu, ale neudělala jsi to. Carl ve tvé hlavě nenašel nic, co by nám nějak pomohlo najít bratry. Vymazali jsme ti vzpomínky na Montyho a savanty, a pustili tě jenom proto, abychom přilákali Montyho."

,,S tím jsem přišel já," prohodil Carl a hlasitě se rozesmál. ,,Ten idiot vážně přišel. Dokonce se přihlásil do školy. Možná je větší blázen, než ty."

,,Tohle všechno jsme udělali, protože nemáme jinou možnost. Narodili jsme se špatnému tvorovi, který se nebojí udělat svým dětem ze života peklo." Polkla a podívala se na svého bratra s láskou a starostí. ,,Ani jeden z nás nechce žít bez toho druhého. To samé platí i pro opak. Otec nám dal nabídku: Pokud zabijeme Fletchery a vyhubíme savanty, tak budeme svobodní."

,,Ptáme se naposledy, jinak Gabriele vyřízneme do krku druhý úsměv," řekl varovně Carl. Mávnul rukou směrem k ní a Madrid. ,,Kde je Montgomery a Samuel Fletcher?"

Krásnou sobotu!

Před chvíli jsem dočetla Holubici a hada. Jsem pěkně namíchnutá, protože mi přijde, že příběhy, které se v posledním roce vydávají, jsou hrozné. Nechci se tady nijak rozepisovat, ale začíná mi docházet, že najít kvalitní knihu, která je doopravdy kvalitní - a k tomu nenaletím reklamě - je složité.

Ale! Kromě klasiky, kterou musím přečíst k maturitě, tak už nevím, co bych měla číst. :D Budu určitě ráda za tipy a doporučení. 

Zatím se s Vámi loučím. 

S láskou, 

Váš Snehulacekk.