Hleděla jsem na místo, kde před chvílí byla Emilia.

Slyšela jsem smích lovců a svůj vlastní ohlušující křik. Nevnímala jsem bolestivé sevření lovkyně. Emilia..

Kolem mě se prohnala rudá moc, která mě obklopila a dostala z moci lovkyně. Odrazila i lovce a všichni s hlasitým zvukem, který připomínal hrom, padli zády na sloupy a zdi.

Nenapadlo mě utéct. Jen jsem stála na místě a třeštila oči. V uších mi bolestivě tepalo a přehlušovalo okolní zvuky.

Emilia byla mrtvá. Má kamarádka, ta klidná, veselá a milá duše, lidská žena, která mě pozvedla na nohy, žena, která byla nesobecká a plná nadšení do života, zmizela pouhým mrknutím, pouhým lusknutím prstu.

Zemřela místo Montyho, Sama i mě. Místo každého z nás - i když věděla, kde se nacházeli.

Padla jsem na kolena a pozvracela se.

Kdosi mě tlumeně oslovil, jenže já se nepohnula. Dávila jsem se a slzy mi tekly po tvářích.

,,Luno," zopakoval hlas. Rudá moc vířila kolem mě a zahalila mě jako teplý háv. ,,Musíme zmizet, dokud mám ještě síly."

Zvedla jsem hlavu a pohlédla na Sarah, která měla obličej od krve. ,,Je mi to líto, Luno." Překvapilo mě, když jsem v jejím krásném obličeji spatřila stín smutku a bolesti.

Teplo mě uneslo do temnoty. 

-

Probrala jsem se na pohovce.

Vůně bylinek se mi vedrala do nosu a já zasténala.

,,Na, vypij to," řekla Sarah hlasem, který nepřipouštěl opak.

Zamrkala jsem a posunula se dozadu. Převzala jsem teplý hrnek a napila se. Celou dobu jsem se cítila, jako bych měla všechny zlomené kosti v těle. V hlavě mi třeštilo.

Zvedla jsem pohled od hrnku a zděsila se, když jsem si všimla, jak vypadala Sarah. Obličej měla potlučený, koutky rtů a bradu od krve, oblečení potrhané a černé vlasy rozcuchané. Oči měla černé a zarudlé.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se tiše.

Ztuhla a pozorně se na mě zadívala. Jako by uvažovala, zda jsem znovu přišla o vzpomínky. Pak se posadila na kraj pohovky. Nikdy jsem jí neviděla tak zničenou, tak nevyrovnanou. ,,Zklamala jsem," zašeptala. ,,Všechny jsem zklamala."

Prohlédla jsem si pokoj ve kterém jsme se nacházely. Byl pěkný, útulný. Pohovka byla starší, nízký stolek ze skla a pár křesílek. Na zdech nebyly žádné obrazy a ani žádná zrcadla. Okno bylo zavřené a záclony zatažené.

Bylo to tady překvapivě uklizené. Cítila jsem se zde bezpečně a to mi stačilo. Musela jsem se soustředit na to, abych si vzpomněla. ,,Kde je Monty?"

Sarah se zadívala kamsi za mě. ,,Je na cestě sem," řekla neskutečně tiše. Tak tiše, jako by se bála. Až později mi došlo, že to bylo bolestí. ,,Někdo nás prásknul a Emilia za to zaplatila."

V tu chvíli jsem si vzpomněla. Na Emilii, jak jí nemilosrdně hodili pod jedoucí vlak a na její poslední slova.

Ta slova mi pulzovala v mysli a smísila se s mým srdcem, které plakalo a naříkalo. Vrtěla jsem hlavou a srdce mi bušilo tak splašeně, že jsem nemohla skoro dýchat. ,,Emilia.." začala jsem a polkla. ,,Emilia je mrtvá."

Sarah se na mě krátce zadívala, oči rudé, a poté uhnula stranou. Nemusela nic říkat, ani potvrzovat. Nebyl to žádný klam a ani žádná lež.

Nastalo ticho, ticho, které mě drásalo a ničilo. Trhalo mě a já se nebránila.

,,Nebyla jsem dost silná. Zklamala jsem vás," zopakovala šeptem. ,,Kdybych.. kdybych se nechala svojí mocí pohltit, zemřela by jsi i ty. Nedokázala jsem ji zachránit."

Hodila jsem hrnkem do zdi. Vystřelila jsem z pohovky a zamířila pryč. Nemohla jsem dýchat, nemohla jsem dýchat, nemohla jsem dýchat.

Emilia byla mrtvá.

Zařvala jsem a praštila do dveří. A znovu, a znovu, a znovu.

Sarah mě odtáhla ode dveří a přivinula si mě k sobě. ,,Dýchej," šeptala. Roztřesenými prsty mě hladila po vlasech. ,,Dýchej."

Sevřela jsem jí pevněji a dala se pláče.

Připadalo mi, že uběhly hodiny, co jsem se jí pevně držela a plakala. Došlo mi, že obě dvě jsme plakaly. Pevně jsme se držely a snažily se najít v té druhé oporu, kterou jsme potřebovaly. Kterou jsme potřebovaly cítit, ale necítily.

Nenáviděla jsem lovce celým svým srdcem. Nenáviděla jsem je a bála se jich. Bála jsem se jich víc, než čehokoliv jiného, ale to, co přebilo můj strach, byl vztek.

,,Ten vztek bude tvým motorem," prolomila ticho Sarah. Odtáhla jsem se. ,,Po celý tvůj život."

,,Jak to víš?" zaskřehotala jsem.

,,Kdysi jsem měla sestru," přiznala. Nesetřela si slzy, které jí tekly po tvářích. ,,Byla malá, když jí lovci našli a zabili jí. V té době jsem s ní nemohla žít, protože jsem byla odříznutá od měst. Ale," nadechla se. ,,Ale když jsem se dozvěděla, že lovci zabili moji rodinu tak nelidským způsobem, cítila jsem všechno možné, ale po těch letech mi zbyl jen vztek. Ten mě pohání a nedává mi spát."

Pustila mě a odkašlala si. ,,Nejsem savant, Luno."

Ustoupila jsem o krok dál. ,,Cože?" vydechla jsem.

Podívala se mi do očí. ,,Nejsem savant. Dřív, než se dáš na útěk, tak mě prosím vyslechni."

Užasle jsem na ni hleděla. Přinutila jsem se kývnout. Sarah pokračovala: ,,Pocházím z malého města, které se nachází v Illinois. Rodiče byli obyčejní lidé, nebyli jsme prominentní rodina. Chodila jsem do školy, chodila ven s kamarády a měla na starosti sestru, kterou jsem milovala víc než cokoliv na světě." Smutně se usmála. ,,Strašně dlouho jsem si přála mít sestru a když mi bylo deset, tak se Lily narodila. Byla krásná, zdravá a nejúžasnější sestra."

Kdysi bych se nenáviděla za bolest, kterou jsem cítila při jejích slovech. Jenže nyní.. mlčela jsem a poslouchala. ,,Když mi bylo třináct, tak jsme s kamarády hráli schovávanou v lese," pohrdavě se zasmála. ,,Byla jsem natolik vžitá do myšlenky, že mě nenajdou, až jsem se schovala natolik dobře, že mě nenašli. Ztratila jsem se. Uplynulo několik hodin a nikdo nikde. Stmívalo se a tak jsem vyrazila zpátky k nim."

Odhrnula si pramen vlasů, který se jí lepil na rty a pokračovala: ,,Jenomže jsem mířila hlouběji do lesa. Po několika hodinách jsem objevila palouk. Veprostřed stál červený kámen, který vypadal jako vejce nějakého obřího ptáka. Bezmyšlenkovitě jsem se ho dotkla a" zarazila se. ,,Byl to meteorit, který v sobě měl neznámou moc. Ta moc se do mě dostala, pohltila mě a přitom zničila vše v okruhu tří kilometrů. Omdlela jsem a pak jsem se probudila svázaná, s pouty na rukou a zbraní, která na mě mířila. Vláda mě hned našla."

Sarah se otočila zády ke mně a stoupla si k oknu, které jako jediné nebylo zatažené. Za ním se blýskala světla lamp. ,,Nejsem savant, ale přidala jsem se k vám, protože jste byli jediná cesta k dopadení lovců. Stephen jako jediný ví, že jsem zde kvůli pomstě." Otočila se čelem ke mně. ,,Pro lidi jako jsem já neexistuje nějaký název, jako máte vy. Drží nás mimo civilizaci a cvičí nás jako vojáky. Nevím proč," zatnula zuby a zvedla bradu výš. ,,Na tom nesejde. Nejsem savantem a nikdy jím nebudu, ale vím, že vám mohu pomoct s lovci. Slíbila jsem Stephenovi, že mu pomůžu všechny lovce zničit a to také dodržím. Nejsem tvým nepřítelem, nikoho z vás."

Netušila jsem, co bych měla říct. Můj pohled na Sarah se neměnil. Nedokázala jsem v sobě najít sílu a ani jsem nedokázala přemýšlet. Jen jsem pokrčila rameny. ,,Je mi jedno, jestli jsi nebo nejsi savant, Sarah. Záleží mi na tom, jestli jsi proti lovcům nebo s nimi."

Kdosi zaklepal. Vrhla po mě rychlý pohled a drsným hlasem řekla: ,,Jsem proti."

Pak prošla kolem mě a otevřela dveře. Nezajímalo mě, jestli to byli sousedé a přišli si stěžovat na hluk. Posadila jsem se na pohovku a zírala do zdi. Emilia byla mrtvá. Má nejlepší kamarádka.. byla mrtvá.

Rozechvělýma rukama jsem si promnula mokrý obličej a zavřela oči. Jako bych stále sledovala, jak padala a jak jí nemilosrdně přejelo metro. Smích lovců mi zvonil v uších.

Fakt, že Sarah nebyla savant tomu všemu napomohl. Nechtěla jsem být poblíž lovců, netoužila jsem po dalším setkání. I když jsem cítila vztek, bála jsem se. A já nebyla připravená zemřít, nechtěla jsem zemřít.

Myšlenka, která mě napadla, byla nebezpečná. Musela jsem si vzpomenout. Ten pocit se ve mně probudil a křičel stejně hlasitě jako mé srdce. Musela jsem si vzpomenout.

Věděla jsem, co jsem musela udělat, abych si vzpomněla.

,,Kde je Luna?" uslyšela jsem Montyho. 

Vzhlédla jsem. Řítil se pokojem a jakmile si mě všiml, vydechl. Dlouhými kroky stál u mě a padl na kolena.

A objal mě. I jeho ruce se třásly. Obmotala jsem ruce kolem jeho krku a nadechovala se té známé, povědomé vůně. Černé vlasy mě v ohbí krku polechtaly a já ho sevřela pevněji.

,,Luno," ozval se další hlas. Bylo to stejné, jako by mě bodnul do srdce dýkou. Odtáhla jsem se od Montyho a podívala se do tmavých očí Sama Fletchera.

Rozhlížel se po pokoji a ruce zatínal do pěstí. ,,Kde je Emilia?" zeptal se tichým hlasem.

Monty vstal a ustoupil. Také se na mě zvědavě díval. Sarah stála za Samem a nevypadala, že to bude ona, kdo jim to řekne. Vstala jsem a přišla k němu blíž.

Slzy mi vytryskly z očí. A já prázdným hlasem odpověděla: ,,Emilia je mrtvá."

Samovi z úst vyjel zvuk, jaký jsem nedokázala identifikovat. ,,Cože?"

Monty na mě vytřeštil oči. ,,Tohle není vtipné, Luno. Kde je?"

Schoulila jsem se do sebe a zavrtěla hlavou. Nemohla jsem ty slova znovu zopakovat. Nedokázala jsem to.

,,Někdo nás prásknul," vysvětlila Sarah. Tvrdýma očima hleděla do těch Montyho a Sama. ,,Nemohly jsme se dostat na letiště a chodit pěšky po ulicích by byla sebevražda, tak jsme se rozhodly, že se skryjeme v tomhle bytě. Musely jsme jet metrem. Nic jiného nás nenapadlo. Jenže tam na nás čekali lovci." Hlas se jí zlomil. ,,Luně a Emilii se podařilo utéct z vagonu, ale u schodů byli lovci. Obklíčili nás a já na chvíli ztratila vědomí."

Dál už nemusela pokračovat. Sam byl ticho. Mdlými kroky ustoupil a opřel se zády o stěnu. ,,To není možné," šeptal. ,,To není... možné."

Monty uhnul očima a vší silou praštil do zdi. Celé jeho tělo se třáslo.

Nestihla jsem to pochytit, ale stačilo mi mrknout a Sam svíral Sarah pod krkem. ,,Lžeš," křičel z plných plic. ,,Lhářko! Lovci nezabíjejí lidi! To není možné!"

Její černé oči mu oplácely pohled plný bolesti a žalu. ,,Mrzí mě to."

,,Jsi jednou z nejsilnějších savantů," řekl temně Monty. Rukama se opíral o zeď a zíral do ní. ,,Jak to, že jsi ji nedokázala ochránit?" Vzhlédl. ,,Spoléhali jsme na tebe."

,,Nechte toho," zašeptala jsem zlomeně. Všichni se na mě podívali. ,,Ničemu to nepomůže. Musíme vymyslet, co uděláme."

Sam stále zíral na Sarah. Věděla jsem, že se mu právě hroutil svět. Viděla jsem jeho emoce. Temně modrá bolest, černá a šedá, vše tmavé a já zaskučela. Odvrátila jsem od jeho aury zrak. I mé emoce na mě byly moc. Další nálož cizích pocitů bych nezvládla.

Spoléhal se na to, že Emilii ušetří. Monty spoléhal na to, že když lovcům řekne, že jsem člověk, nechají mě být. A nechali, ale jakmile zjistili, že jim lhal.. 

Sam pustil Sarah. Ruce mu nehybně visely u boků a jeho prázdný pohled mě zabolel. Sam.. nedokázala jsem si představit, jaké to pro něj muselo být. Jaké to pro něj bylo.

Byl to risk a všichni jsme to věděli.

Všechny pravidla dnešním dnem přestaly platit a nyní nikdo nebyl v bezpečí. Byla jsem pro ně zátěží, neorientovala jsem se v tomhle světě tak dobře jako oni. Takže jsme byli ještě více zranitelní.

Musela jsem si vzpomenout.

Ta slova zněla prázně a bez emocí. Podívala jsem se na Montyho a řekla: ,,Odcházím."

Krásnou sobotu!

V poslední době jsem venku a moc jsem času na psaní jsem neměla. Dneska jsem doma, překvapivě, protože prší. :D 

Musím podotknout, že odhalení Sarah je strašně důležité. Další příběh, který budu vydávat, sice nebude o ní, ale přísahám, že si ho zamilujete. :D Ale abych neodbočovala, tak počet čtenářů se zvyšuje a mně nezbývá nic jiného, než poděkovat za hlasování, komentáře a přidávání do seznamů. Takže děkuji. :) Moc! Těší mě, že se Vám příběh líbí. 

Dost lidí rozhořčila smrt Emilie a musím říct, že to bylo pro mě strašně těžké. Emilia je jedna z postav, kterou mám nejraději. Ale muselo to tak být. 

No a jako vždy.. tak jsem dneska ráno přečetla Petra a Lucii od R. Rollanda. Musím říct, že se mi hodně, fakt hodně, zalíbila. Je to tenká knížka, ale kvalitní. U know. :D Také jsem v polovině pokračování Diabolika a zatím jsem spokojená. 

Mějte se hezky a uvidíme se příští týden! 

S láskou Váš Snehulacekk. <3