,,Je mrtvý, Stephene. Felixe jsem zabila."

Trhla jsem sebou a třeštila oči na Sarah, která klidně stála před Stephenem. Ani jednou se na mě nepodívala. Ruce měla za zády, obličej kamenný a postoj pevný. Nikdy jsem ji takovou nezažila. Ano, byla drsná, nebezpečná, ale nikdy taková. Nikdy tak nebezpečná. Až v tuhle chvíli mi došlo, že jsem byla naivní.

,,Felixe jsme hledali roky a nyní se ukázal? Jen tak?" ujišťoval se podmračeně Stephen.

Zaregistrovala jsem, jak se Monty napjal. Udělala jsem krok blíž a postavila se po bok Sarah. Stephen se na mě tázavě podíval. ,,Vydala jsem se zjistit, co se stalo Valerii."

Zvedl obočí, mlčel. Pokračovala jsem: ,,Chtěla jsem zjistit, kde se to stalo a proč. Nedávalo mi to smysl a jelikož se mé schopnosti začaly vyvíjet, tak jsem toho využila a rozhodla se zjistit sama, co se vlastně stalo."

,,Říkáš, že se tvé schopnosti vyvíjí? Jak?" ptal se Stephen. Sarah vedle mě se ani nepohnula.

Popošlápla jsem si. A mohla jsem se s tajemstvím rozloučit. ,,Dokážu podle předmětu najít osobu, které ten předmět patří nebo patřil. Vlastně se napojím na poslední emoci předmětu a prostě mě to ihned vede k ní nebo tam, kde zemřela. Je to složité popsat. Sama tomu nerozumím."

Monty mi vypaloval díru do zad, jenže v tu chvíli jsem se soustředila na světlé oči Stephena a jeho zamyšlený výraz. ,,Zajímavé. Ještě nikdy jsem neslyšel o savantovi, kterému se tak rychle vyvíjela schopnost. Vskutku zajímavé," podíval se za mé rameno na Montyho a obdivně mu řekl: ,,Měl jsi pravdu, Montgomery. Ta dívka je skutečný poklad."

Zarazilo mě, že středem konverzace jsem najednou byla já. Nezajímalo ho, že jsem utekla. Ani ho nezajímalo, že Sarah zabila člověka. Zajímala jsem ho já a to mě děsilo - a z nepochopitelného důvodu i těšilo.

Zhluboka jsem se nadechla, pak vydechla a rozhodla se přitlačit trochu na pilu. ,,Jak to myslíte?"

Stephen si s Montym vyměnili rychlý pohled, než mi Monty odpověděl: ,,Savantům se schopnosti nevyvíjí tak rychle jako u tebe. A ještě tak dynamicky."

,,Dynamicky?" zopakovala jsem nevěřícně.

,,Na tohle nemáme čas," utnula to Sarah, která najednou vypadala starší a její kamenný výraz začínal praskat. ,,Musíme začít jednat, Stephene. Lovci zmizeli a pokud se objevil Felix v New Yorku, znamená to, že po něčem jdou. A já začínám pochybovat o náhodě jménem Luna Cole," mávla rukou směrem ke mně. ,,Její amnézie a zaujatost, kterou v lovci vyvolala, nešlo přehlédnout. Pravděpodobně se o ní dozvěděli díky špehům, které zajímají jen Montgomery a Sam, a jelikož se nachází v jejich společnosti, pak se není čemu divit. Je jisté, že máme v Hnízdě špeha nebo špehy."

,,Co s tím uděláme?" ptal se Monty.

Sarah vypadala jako někdo, kdo věděl víc, než dával najevo. ,,Vydáme se zjistit pár informací."

,,Kam?" ptala jsem se obezřetně.

Montyho zelené oči se podezřívavě přimhouřily. Už se nadechoval, ale Stephen ho utnul mávnutím ruky. ,,Teď ne, Monty. Vidím, že jste unavení." Opřel se do židle a promnul si obličej. ,,Zítra si o tom pohovoříme."

Beze slov jsem se otočila na patě a vyrazila. Monty se držel po mém boku a Sarah se ani nezdržovala a odešla na druhou stranu chodby. Měla pokoj co nejdál, ale nikdy jsem v jejím pokoji nebyla. Jen jsem hádala.

Chtěla jsem se skrýt v naprosté tmě a pocítit prázdnotu, otupělost. Nechtěla jsem se cítit vyděšeně jako nyní.

Zastavila jsem se. ,,Zabil jsi někdy někoho?" vyhrkla jsem.

Monty se zarazil a otočil se čelem ke mně. ,,Ne," přiznal tiše. Nevypadal, že bych ho svojí otázkou vyvedla z míry. ,,Nikdy jsem nikoho nezabil, ale málem jsem to udělal."

,,Nikdy nikoho nezabiju," prohlásila jsem. Bylo mi jedno, že to nedávalo smysl. Musela jsem to říct nahlas.

,,Sarah nám zachránila život," namítl. Kdybych ho znala lépe, myslela bych si, že mi četl myšlenky. ,,Je jediná, kdo tohle dokáže bez jediného zaváhání. Proto jsem ji požádal, aby semnou šla za tebou," vysvětloval, jenže já tohle slyšet nechtěla.

,,Když po nás lovci jdou, pak to znamená, že buď já nebo oni, že?"

Na to mi neodpověděl. Upíral na mě prázdný pohled. Dokázala jsem si odpovědět sama.

Objala jsem se rukama a polkla. ,,Proč po nás jdou? Když jsme byli v hotelu, řekl jsi, že nás loví kvůli genu savantů, ale co je na něm tak moc špatného? Protože lidé, kteří jsou na vysokých pozicích, se cítí ohroženi?"

Opřel se zády o zeď a zadíval se do stropu. ,,Myslíme si to a mnoho z nás tomu věří, ale já si myslím, že v tom je něco víc. Za tu dobu, co tady jsi.. slyšela jsi někdy o Jamesovi Lovecraftovi?"

Zavrtěla jsem hlavou.

,,Byl to nejsilnější savant o jakém víme. Dokázal ovládat oheň a jeho spřízněná duše, Charlotte, dokázala přivést bouřku a ovládat blesky. Ti dva nedokázali utajit svoje schopnosti a tvrdí se, že James zabil jednoho politika v Anglii. Nevíme proč, ale víme jistě, že nastoupili lovci a pronásledovali je. Oba dva měli početné rodiny a oni se skryli, aby se lovci nedostali k jejich rodinám i k nim. Jenže se skryli natolik dobře, že se k nim nedostávaly zprávy o vraždách savantů. Lovci je tak zoufale a hladově hledali, že nehleděli na to, kolik mrtvol nechají za sebou a odhalili se. Jeden z jejich rodin prozradil, kde ti dva byli - a můžeš si domyslet, jak to dopadlo."

,,Zapomněl jsi říct, že ti dva zachránili tisíce savantů," ozval se hlas za námi.

Emilia k nám přišla s výrazem, který by zapudil i rozzuřeného medvěda. Třemi kroky stála u Montyho a vrazila mu facku. Vyjekla jsem.  

,,Co sis sakra myslel, Montgomery?" ptala se skrz zatnuté zuby. Její šedé oči žhnuly jako rozžhavená ocel. Její aura byla v tmavých odstínech šedé a hnědé. Ani stopa po levandulově klidné - jak u ní bylo zvykem.

,,Nemyslím si-"

Emilia vybuchla. ,,A to je ten problém. Nemyslel jsi! Zmizet a nedat vědět, že odcházíte? Šílela jsem strachy! Sam s ostatními prohledává celý New York a ani jeden z nás nepočítal s tím, že by jste mohli být naživu!"

,,Em.."

,,Drž hubu, Montgomery! Tohle je příliš. Mám dost toho, jak mizíš a tajnůstkaříš. Sam je vyděšený a já taky. Všichni se o tebe bojíme - o vás dva se bojíme! A vy si tady v klidu dáváte hodinu dějepisu! Mysleli jsme si, že jste mrtvý."

Stála jsem mezi nimi bez hnutí a vyčkávala na to, jak se to vyvine. Nevěděla jsem, zda jsem se měla do toho vložit. Nejistě jsem si odkašlala a těkala očima mezi nimi.

,,Omlouvám se," řekl upřímně Monty.

Emilia vydechla všechen vzduch z plic. Odstoupila o krok dál a podívala se na mě. ,,Už to nikdy nedělejte."

Sevřelo se mi srdce. ,,Byla to moje vina, Em. Monty se Sarah mě zachránili."

Emilia sebou trhla. ,,Cože?"

,,Luna se rozhodla zjistit, co se stalo Valerii a zapomněla na všechno, co jsme jí vštěpovali do hlavy. Narazila na Felixe, který by jí zabil, kdybychom ji se Sarah nepronásledovali."

,,Do prdele," ulevila si. Pomalu z ní všechen vztek vyprchal a její aura zmodrala v odstínu půlnoční oblohy.

,,Půjdu už spát," prolomila jsem krátké ticho. Periferním viděním jsem zahlédla, jak se Monty narovnal.

,,Půjdu s tebou," řekla Emilia. Vzala mě za ruku a já naslouchala skoro neslyšným krokům, které se ozývaly za námi. Monty byl tichý jako stín.

A stejně tak nebezpečný, napadlo mě.

,,Dobrou noc," houknul za námi Monty, než zaklapl dveře svého pokoje.

Emilia se vedle mě pousmála a já na ni zvědavě pohlédla. Nechápala jsem, proč šla se mnou. Bylo dost pozdě a já chtěla spát.

V pokoji jsem rozsvítila a s hlasitým žuchnutím padla do postele. Pokrývky voněly po aviváži a já se protáhla. Skopla jsem boty na podlahu a nechávala se pohltit pohodlím.

Matrace se prohnula a já zvedla mírně hlavu. Emilia se dívala do telefonu a psala zprávu. Vlasy měla rozcuchané a oční linky rozmazané. Třpytilo se jí obočí.

Odložila telefon vedle sebe a složila hlavu do dlaní. Pomalu jsem se posadila a položila jí opatrně ruku na rameno. ,,Jsi v pořádku?"

Odtáhla se od mé ruky a pohlédla na mě s bolestí v očích. Zasáhlo mě to bolestivou silou v hrudníku. Její aura byla.. plná bolesti a strachu.

,,Jestli jsi stále vyděšená kvůli dnešku.." začala jsem opatrně, ale ona zavrtěla hlavou.

Zula si boty a posadila se naproti mně do tureckého sedu. ,,Nikdy jsem se tak moc nebála jako dneska, Luno. Prosila jsem Boha, abyste byli naživu a nic se vám nestalo. Jste moje rodina, moje pravá rodina, a já o vás nechci přijít," zvedla ke mně šedé oči plné slz. ,,Nikdy jsem ti to neřekla, protože se mi o tom těžce mluví, ale nikdy jsem neměla milující rodinu. Nevyrostla jsem v domě s nádhernou zahradou a bílým plotem. I když si to mnoho lidí myslí. Narodila jsem se lidem, kteří ve mně viděli jen další hladový krk. Otec mě bil a já ho nenáviděla. Nenáviděla jsem sebe za to, jak slabá jsem byla a nenáviděla jsem celý svět. Jenže.." hlasitě polkla. ,,V sedmnácti jsem potkala Sama. Ten příběh, jak jsme se seznámili, jsem ti už vyprávěla. Za pár měsíců jsem se k nim přestěhovala," usmála se. ,,Tamina byla nadšená. Tvrdila, že vždycky chtěla dceru." Podívala se na mě a dodala: ,,Zamilovala by si tě."

Odkašlala jsem si, abych se zbavila knedlíku v krku. ,,Já nevím, co na to mám říct, Em."

Chytila mě za ruku a stiskla. Upřímnost z jejích očí mi vyrazila dech. ,,Nic mi říkat nemusíš. Tohle jsem ti řekla, protože jsem ti to chtěla říct. Protože jsem měla potřebu ti to říct. Nejsi jediná, kdo si prošel peklem. Odpustila jsem jim, odpustila jsem sobě a naučila jsem se milovat. Nemyslím tím Sama, ale celkově. Konečně se můžu nadechnou a konečně můžu žít. Ne přežívat, ale žít."

Usmála jsem se na ni a objala ji. Ona mi objetí oplácela.

Odtáhla se. ,,Chci, aby jsi také žila. Až si vzpomeneš, nezapomeň na moje slova." 

Krásný pátek!

Zrovna jsem dopsala online test a málem jsem zapomněla na vydávání. Nicméně tady máte kapitolku. Jsem upřímně velmi překvapená, že už je to 33. kapitola. Pořád mi přijde, že jich je zatím pět. Mám už jen jednu předepsanou kapitolku, kterou jsem dopsala včera a jsem zvědavá, jak to bude dál. :-D

Zjistila jsem, že hodně lidí nemá rádo, když se v kapitolkách umírá, což mě překvapilo. Ale tak, co VY? Jaký na to máte názor?

Jinak se vracím ke čtení příběhů, které jsem četla jako první. A sakra! Je tady někdo, kdo zná Svůdnou trilogii? JE TADY NĚKDO, KDO SI PAMATUJE KAIDANA ROWEA? Stále je to trilogie, která u mě vede ze všech nejvíce. Škoda, že se od W.Higginsové další knihy nevydaly. Myslím si, že by byla populárnější než Maasová. 

Těším se na Vás za týden! <3

S láskou Váš Snehulacekk. :-)