Přemýšlela jsem, jestli takhle to vypadalo, když si máma myslela, že jsem mrtvá.

Hnízdo se stalo tichým místem, který ovládal smutek. Savanté kolem mě měli zarudlé, opuchlé oči a ramena shrbená. Všichni se pohybovali jako roboti. Dělali to, na co jejich tělo bylo zvyklé.

Tu samou bolest jsem prožívala i já. Nebrečela jsem, když Lisa uspala Edda. Nebránil se a v mém náručí ochabnul. Jeho dech byl rázem pravidelný. Monty s dalšími ho přesunuli do jeho pokoje s tím, že Stephen bude u něj, až se vzbudí.

Emilia mi vysvětlila, že ztráta Valerie je něco, jako by svět ztratil Harryho Potera. Popravdě mi to nedávalo smysl, ale i ona vypadala, že sotva vnímá. Všichni Valerii znali a měli jí rádi. Byli rodina, ona do ní spadala.

Vstala jsem a rozhlédla se. Savanté odcházeli do svých pokojů a Monty.. Monty byl pryč. Nevrátil se.

Sam s Emiliou mi chvíli vysvětlovali, co se bude dít a řekli mi, ať jsem opatrná. Připomněli mi, že jsem také savant. Takže jsem musela být více opatrnější.

Ti dva vypadali jako dokonalý pár. Emilia se opírala o jeho rameno a Sam ji ochranitelsky držel kolem pasu. Vypadalo to, že si to ani pořádně neuvědomoval. Byli sehraní a kdyby spolu chodili na moji střední, rozhodně by to byl školní pár, kterému by všichni záviděli.

,,Kde je Monty?" zeptala jsem se Sama.

Sam se podíval ke dveřím a poté na mě. ,,Nehádej se s ním. Ne dnes, Luno."

Podívala jsem se mu do očí. ,,Nemám v plánu se s ním hádat, Same."

Emilia ho poplácala po břiše a pousmála se. ,,Sam má o něj jen starosti," úsměv jí poklesl. Popadla mě za ruku a stiskla ji. ,,Slib mi, že budeš opatrná. Slib mi, že neuděláš nějakou šílenost."

Moc jsem nechápala, co by považovala za nějakou šílenost, ale kývla jsem. ,,Neboj se o mě, Emilio. Já jsem rozumná."

Sam se zarazil. ,,Vím, že na tohle není vhodný čas, ale můžu si s tebou promluvit?" Všimla jsem si, jak Emilia ztuhla. Nenápadně zavrtěla hlavou. On si ji však nevšímal.

Pokrčila jsem rameny. ,,Samozřejmě."

,,V pořádku, zlato. Nedělej si starosti, jen se s ní chci dát do řeči," odhrnul jí pramínek vlasů z tváře a políbil ji na čelo. ,,Dej si zatím dlouhou sprchu. Pak za tebou přijdu."

Emilia naposledy stiskla moji ruku a pustila mě. Krátce Sama políbila, než odešla. Oba dva jsme pozorovali, jak odcházela a jakmile se za ní zavřely dveře, znejistěla jsem. Se Samem jsem nikdy nebyla sama. Ani jsem s ním nevedla konverzaci.

Začala jsem věnovat pozornost něčemu jinému. Monty byl o pár centimetrů vyšší než on, jenže stejně jsem byla nižší. A o dost. Samova pohledná, tichá tvář najednou vypadala starší. Dlouho se neholil a kruhy pod očima měl tmavší a větší.

,,Jsi výjimečný savant, Luno," začal a já se zamračila. ,,Každý je, ale ty jsi jedinečná nejen díky svému daru nebo schopnosti, říkej si tomu jak chceš. Máš možnost věci vidět jinak, z jiného pohledu a cítit je jinak. Vím, že si myslíš, že tvá amnézie je katastrofa. Ale.. já v tom vidím začátek. Ne všichni mají možnost začít znovu."

,,Moje začátky nebyly příjemné," odvětila jsem chladně.

Sam si povzdechl. ,,Nechci tě naštvat. Omlouvám se. Jen.. chci ti říct, že musíš být chytřejší a všímavější. Věci se nedějí jen tak a pokud dostali Valerii.." podíval se mi do očí a řekl: ,,Pokud dostali Valerii, pak dostanou každého z nás."

Trhla jsem sebou. ,,Jak to myslíš?"

,,Valerie se dokázala velmi dobře skrývat. Ona a Edd byli špioni. Moc savantů o tom neví, ale ti nejlepší vyhledávají lovce a odposlouchávají je. Myslím si, že Val narazila na lovce," jeho tmavé oči se upřely kamsi za mé rameno. ,,Pravděpodobně na ty, kteří tebe a Emiliu našli v hotelu. Stephen si to myslí a hromada dalších také. Monty o tom ví. Ale jde o to.. jde o to, zda zjistí, kdo doopravdy jsi, jsme v háji. Jsi někdo důležitý, Luno."

,,Nevím, jestli to mám považovat za lichotku." Vzpomenu si na rozhovor, který jsem kdysi vedla s Montym. Něco podobného už říkal. Jenže v jeho podání to bylo.. prostě jiné. ,,To ode mě něco očekáváte? Já se usmívat a objímat za takové řeči nebudu."

Sam si něco zamumlal tak tiše a rychle, až jsem mu nerozuměla. ,,Nezískáváme tě na svoji stranu, Luno. Věříme ti, věříme tomu, že už jsi na naší straně. Snažím se ti sdělit něco, co je do očí bijící. Je to tak viditelné, až to nevidíš, chápeš? Všechno má svůj důvod."

Frustrovaně jsem mávla rukama do vzduchu. ,,Já ti nerozumím!"

Sam kývnul, ale nevypadalo to jako nadšené pokývnutí. ,,Možná mi nerozumíš nyní, ale jednou budeš."

,,Neuraž se, ale pochybuji o tom."

,,Mně věřit můžeš. Emilii a Montymu také. Občas musíš důvěřovat, Luno. Alespoň někomu, nemám pravdu?"

Pokrčila jsem rameny. ,,Stačí věřit sama sobě."

,,Pokud jsi ve válce, tak ti důvěra v sebe samou nepomůže."

,,O tom jsi chtěl se mnou mluvit? O důvěře?" ptala jsem se ostřeji.

,,Omlouvám se, znovu," projel si rukama po obličeji. ,,Jen.. chtěl jsem ti říct, aby jsi nebyla tak tvrdá na Montyho. Možná ty jeho úsměvům věříš, ale já ho znám. Monty je silný člověk. Drží se, ale chybí jediná věc a spadne. Neudrží se," odmlčel se a mě píchlo v hrudi. Bolelo mě to slyšet.

Pak mi pohlédl do očí s tím nejdivnějším výrazem ve tváři. ,,Vybírej si bitvy, Luno. Ne všechny jsou pro tebe. Ne do všech se musíš pouštět a ne všechny můžeš vyhrát."

Bolestně jsem polkla. ,,Budu si to pamatovat, Same."

-

Hnízdo bylo tiché a prázdné. Vše tvořilo dojem, že všichni spali, ale já slyšela vzlyky a tiché rozmluvy.

Za dveřmi Montgomeryho Fletchera však bylo ticho.

Děsilo mě to. Děsilo mě pomyšlení na to, že odešel. Možná jsem začínala chápat, co Emilia považovala za šílenost. Tiše jsem zaklepala a položila dlaň na chladné dřevo. Ticho.

Opatrně jsem zatáhla za kliku a vešla do jeho pokoje. Nesvítilo se tady. Ujelo mi tiché zalapání po dechu, když jsem spatřila Montyho, jak seděl na parapetu a díval se z otevřeného okna na město.

,,Nechci s nikým mluvit," řekl nepřítomným hlasem.

,,Monty.."

Nepodíval se na mě. ,,Bež pryč, Luno." Jeho hlas byl tichý. Tak moc tichý.

Neodešla jsem. Postavila jsem se za něj a zeptala se: ,,Myslíš, že se vejdu k tobě?"

Beze slov se posunul a spustil nohy. Posadila jsem se na parapet a spustila nohy stejně jako on. Výhled, který se mi naskytl, mi vyrazil dech.

,,Zvládne to?" Prolomila jsem ticho.

Monty věděl, koho jsem myslela. ,,Nevím. Kdo by mohl zvládnout smrt své nejdražší?"

Neodpověděla jsem mu. Na něco takového jsem odpověd neměla. Nikdy jsem neměla přítele. Dokonce jsem se na to jednou ptala Gabriely, která okamžitě zavrtěla hlavou. Nikdy se ti nikdo nelíbil, říkala jednou. Když tě někdo zaujal, během chvilky tě to přešlo. Ani jsi se za klukama nehrnula, což mi vždycky přišlo vtipné.

Zvláštní však bylo, že Monty tvrdil, že mezi mnou a Carlem něco bylo.

Otevřela jsem pusu, připravena se ho zeptat, jenže zavřela jsem ji. Nemohla jsem. Ačkoliv mi slíbil, že mi dnes odpoví na všechny mé otázky, ne. Přes ten zvláštní most mezi námi, tu nit, jsem cítila jeho utrpení. Slabě, avšak cítila jsem to.

,,K čemu mi jsou mé schopnosti, když nedokážu ubránit ty, kdo mi jsou nejdražší?"

,,Byli jste na jiných místech.."

,,Lovci našli Valerii tady. V New Yorku. Našli dokonce i tebe a Em. Stále se divím, že vás nechaly jít.." Zavrtěl hlavou a já mu položila ruku na rameno. Napjal se. Dělala jsem, že jsem si toho nevšimla.

,,Nemůžeš ochránit všechny, Monty," zašeptala jsem. ,,Nikdo tohle nedokáž-"

,,Ale já musím," řekl drsným, chladným hlasem. ,,Slíbil jsem, že budu na jejich straně a budu každého z nich ochraňovat. Věřil jsem v to. Oni jsou má rodina," hlesl. ,,Oni jsou má rodina a já je zklamal."

Sevřela jsem jeho rameno pevněji. ,,Takhle nemůžeš přemýšlet. Nedopadlo by to dobře."

Odvrátil ode mě pohled. ,,Jak bych měl podle tebe přemýšlet?"

,,Neházej na sebe vinu, protože to není tvá chyba. Není to ničí chyba, rozumíš?"

Nějakou dobu mlčel. Chystala jsem se odejít, když zachraptěl: ,,Netrácím naději, Luno. Nechci, aby jsi takhle o mně přemýšlela. Pro savanty exisuje naděje. Jen.. prosím, neodcházej."

Nespustila jsem z něj ruku. ,,Proč?"

V té tmě jeho oči byly černé. ,,Neměl jsem čas tě přestěhovat."

,,To je pěkně špatný důvod," namítla jsem. Přehoupla jsem se přes parapet a skočila zpátky do jeho pokoje.

,,Já vím," zamumlal.

Ještě před tím, než jsem odešla a nechala ho samotného, jsem tichým hlasem zašeptala: ,,Také neztrácím naději."

Nebylo to pouhé přiznání.

Byl to můj další slib.

Krásnou sobotu!

Hlásím se Vám po dvou týdnech a nejprve začnu tím, že se omlouvám. Snažím se vydávat pravidelně, ale v poslední době sotva stíhám vlak (za poslední dva týdny mi ujel pětkrát). Jelikož jsem na sakra náročné škole, kde po mně vyžadují skoro nemožné, tak jsem se musela soustředit na školu. Nechápejte mě špatně - rozhodně do té školy nedávám úplně vše. Nikdo mě nenutí mít nejlepší prospěch. Ani já sebe. Ale nechci propadat, stačí mi čtyřky z toho, co mi nejde a jedničky z toho, co mi jde.

Ale abych se nerozepisovala a nezačala bojkotovat školu, což mám sto chutí, tak jsem právě dočetla knížku Kdybych tě našla od Avy Dellairové a doporučuji. Není to fantasy, ale slaďárna - což moc nečtu. Ale tuhle mi půjčila spolužačka s tím, že se mi to bude líbit. A LÍBILO. :-D Pokud máte náladu na knížku, která se příjemně čte a zabývá se podstatnými tématy, tak tahle je jako dělaná.

No a pořád jsem se nedostala ze světa STAR WARS. Ha há. Jelikož budu mít prázdniny dva týdny, tak se začnu dívat na seriál, kde je Ahsoka Tano a meh, prostě a jednoduše - JE TAM ANAKIN SKYWALKER.

A jako poslední, vážně, bych chtěla zmínit jednu věc. Chystám se jít do kina na film V SÍTI a myslím, že jste o něm slyšeli. Už několik měsíců jsem na něj vyčkávala a jsem zvědavá. Hodně. Je tady už někdo, kdo tenhle film viděl? A co na něj říkáte?

- S láskou Váš Snehulacekk.