,,Proč se nebavíme projednou o něčem obyčejném?" zeptala jsem se ho.

Montyho vážný výraz zmizel. ,,Co podle spadá do tématu něco obyčejného?"

Povzdechla jsem si. Stáli jsme naproti sobě v lampami osvětlené ulici a nedaleko nás projížděla auta. Pár domů mělo stále rozsvícená světla. Tohle město doopravdy nikdy nespí, pomyslela jsem si.

Rozhlédla jsem se kolem nás a hledala jakýkoliv záchytný bod díky kterému by mě něco napadlo. Beze slova jsem se otočila a zkousla si ret. ,,Znáš nějaká zajímavá místa v New Yorku?"

Po obličeji mu přejelo cosi nečitelného a tajemně se usmál. ,,Máš hlad?"

Kývla jsem.

,,Znám jeden podnik, kde by měli mít ještě otevřeno," řekl. Přišlo mi, jako by mi četl myšlenky a řekl: ,,Je to bezpečné, Luno. Se mnou jsi v bezpečí."

,,O to si starosti nedělám," zašeptala jsem upřímně.

Tázavě se na mě podíval, jenže já mu nechtěla odpovídat.

,,Nebo můžeme do hnízda a něco uvařit," navrhl zčisnajasna.

Zarazila jsem se a překvapeně se na něj podívala. ,,Umím jenom palačinky," varovala jsem ho. Ale nabídka to byla lákavá.

Usmál se až jsem spatřila dolíček v jeho tváři. ,,Chceš ještě takových sto let umět jenom palačinky, nebo se chceš naučit něco nového, má milá Luno? Takhle noc je naše."

Mým tělem projel příjemný záchvěv z toho, co právě řekl. Nedala jsem však na sobě nic znát a založila si ruce na hrudi. Stále jsem se dostávala z té nenasytné touhy, která se probudila v klubu. Odtrhla jsem zrak od jeho pohledné drsné tváře a začala špičkou boty jemně kopat do jogurtového kelímku, který se válel u mých bot.

Zvedla jsem k němu oči. ,,Chci se tě na něco zeptat," pronesla jsem tichým, vážným hlasem. ,,Na hodně věcí."

Sklonil hlavu a tvář mu skryl stín. Pohlížel na mě zpod sklopených řas. Vypadal v tu chvíli důvěryhodně. Zamračila jsem se. ,,A co třeba udělat obchod? Pomůžeš mi s vařením a já ti popravdě zodpovím pár otázek."

,,Mých otázek?"

,,Dobře víš, co tím myslím."

Měl pravdu. Věděla jsem to naprosto přesně. Dovolí mi nahlédnout do jeho minulosti, do jeho světa, do světa savantů, kam jsme oba dva spadali. Kdybych ho neznala, myslela bych si, že tenhle návrh si připravil předem.

Beze slova jsem vyrazila, aniž bych věděla, zda jdu správným směrem. Monty se mi držel po boku a po pár minutách to byl on, kdo nás vedl. V tichosti jsme chodili hlučnými ulicemi beze slov, než jsme dorazili do hnízda.

Hnízdo z venku vypadalo jako obrovský bytový komplex. Připomínalo to univerzitní kolej svojí mohutností a počty aut, které byly zaparkované před komplexem.

,,To se nebojíte, že vám někdo ukradne auto?"

,,Luno," řekl a vyslovil mé jméno jako pointu vtipu. ,,Žijí tady savanté. Všude jsou kamery a okolí ví, že je to tady extra hlídané. Kdyby se o to někdo pokusil, našli by ho. Vlastně se to jednou stalo, ale to je dlouhý příběh," přešel ke vstupním dveřím, zadal kód a nevešel. ,,Dámy první."

Protočila jsem očima a vešla. ,,To tvoje hrané gentlemanství mě rozčiluje."

,,Proč si myslíš, že to dělám?" ozval se za mými zády.

Vyslovil ta slova pobaveně, jenže na mě měla jiný účinek. V srdci mě bolestivě píchlo.

Uslyšela jsem ostré cvaknutí a na chodbě se rozsvítilo. Nezouvali jsme se - ani nesvlékali. Měla jsem nutkavý pocit to udělat - čistě ze zvyku. Jenže tohle všechno se dělalo v pokojích. V břiše mi zakručelo a tichý smích Montyho mě namíchnul.

,,Máš nějaké speciální přání? Nebo mám vybrat recept já?"

,,Dala bych si něco, co nebude spálené a otrávené," zamumlala jsem.

,,Sakra," zarazil se. ,,Rozhodla jsi se mě potrestat? Nic jiného než spálená a otrávená jídla neumím." Vjel si rukama do vlasů a nasadil vyděšený výraz.

Zavrtěla jsem hlavou. Uvnitř jsem se smála. ,,Půjdu se převléknout a přijdu za tebou do kuchyně." Svlékla jsem si jeho bundu a podala mu ji. Vzal si ji a oba dva jsme vyrazili jinými směry.

Cestou do pokoje, když jsem procházela kolem pár dveří, jsem slyšela hlasy. Věděla jsem, že v hnízdě žije mnoho savantů. Stále jsem nevěděla, jak to tady všechno fungovalo. Slyšela jsem dospělé a dětské hlasy. Nikdo nekřičel. V hnízdě panovala klidná atmosféra se kterou jsem bojovala už od doby, co jsem byla tady.

Dnes jsem se však nechala tím klidem pohltit. Byl to jiný druh klidu než ten, který jsem cítila v přítomnosti Montyho. Podobný, ale ne stejný.

V pokoji jsem se převlékla a pak nadšeně vyrazila z pokoje. Snažila jsem se jít klidně, jenže hlad byl silnější než myšlenky, které mě varovaly, ať jsem tišší. Upřímně jsem byla zvědavá na to, co budeme vařit. Měla jsem ráda překvapení, asi. Taková překvapení si nešla neoblíbit.

S tichým nadšením jsem vešla do kuchyně, kde na mě čekal Monty v bílé zástěře s mastnými fleky a vařečkou v ruce. Zády se opíral o linku. Převléknul se do toho stejného, co já - do tepláků, trička a ponožek.

Přišla jsem k němu. ,,Jak jsi se stihnul tak rychle převléct?"

,,Použil jsem svoje schopnosti," prozradil mi.

Takže doopravdy mi bude odpovídat aniž by se něčemu vyhýbal.

Narovnal se a podal mi menší zástěru s jednorožcem. ,,Našel jsem jenom tyhle dvě," vysvětlil. ,,Vzal jsem si zástěru Beccy. To je naše kuchařka. Tahle je myslím Lisy nebo Amy."

Becca byla sympatická žena, která nebyla savantem. Jejím synem byl Mikky, proto tady pracovala. Vařila dobře, víc než to. Znala jsem ji jen od vidění a díky tomu, že o ní mluvil Mikky.

Zástěra mi byla menší. Uvázala jsem si ji a zastrčila si vlasy za uši. ,,Co budeme dělat, šéfe?"

V tu chvíli se pár skříněk otevřelo a z nich vylétávaly mísy, příbory, talíře a suroviny. Všechno neslyšně dopadlo na linku a já to okouzleně pozorovala. Když se otevřela lednice a vylétly z ní další suroviny, hvízdla jsem.

,,Uděláme lasagne."

Sbíhaly se mi sliny už jen z těch slov. ,,Máme na to všechno?" ujistila jsem se.

Kývl. ,,Nikdy jsi nic jiného než palačinky nedělala?"

,,Myslím, že ne. Nebo si to alespoň nepamatuji."

,,Tak ti vytvoříme novou vzpomínku, co ty na to?"

Vděčně jsem se na něj usmála. Kéž by věděl, co pro mě teď udělal.

                                                                                                      -

Po pozdní večeři jsme s Montym uklidili nádobí do dřezu. ,,Já myju, ty utíráš," řekl mi Monty.

V rychlosti jsem prohledala zásuvky, než jsem objevila utěrku. Podívala jsem se na kopu nádobí, které jsme během vaření použili a na rtech se mi rozlil spokojený úsměv. Bylo tovynikající. Překvapivě s Montym jsme byli dobrá dvojka, když jsme hodili za hlavu vše, co nás trápilo.

,,Mám připravené otázky," připomněla jsem mu. ,,Začala bych třeba našim polibkem. Jak to, že jsi věděl, že Carl a já.."

Hlas se mi vytratil. Líně se opíral o linku, černé vlasy rozcuchané, a usmíval se. Tím úsměvem, který dělal se mnou divy a já zapomněla na všechny otázky, které jsem si připravila a hlavou mi prolétla myšlenka, která mě nenapadla poprvé.

Polkla jsem a Monty pozvedl obočí. ,,Co?"

Sevřela jsem v rukou utěrku pevněji. ,,Nic. Vůbec nic. Myj, já utírám."

S tím úsměvem se otočil a dal se do mytí. Chvilku jsme pracovali v naprostém tichu a já po něm zvědavě pokukovala. Monty nebyl špatný, jak jsem si ze začátku myslela. Nebo možná byl, ale ne tak moc. Nedokázala jsem mu odolat. Od té doby, co jsme se políbili, jsem si tu noc dokola a dokola přehrávala v hlavě a nemohla jsem zapomenout. Byl to můj první polibek, který skončil, jako by mě polil ledovou vodou.

,,V květinářství jsi tvrdila, že chodíš s klukem se jménem Carl," začal opatrně, uhýbal pohledem. ,,A když jsem byl poprvé ve škole, tak si mě odchytila Madrid a řekla mi, že si všimla, že na tebe zírám a že bych měl přestat. Vysvětlila mi, že jsi chodila s Carlem, který se snaží najít si cestu k tobě zpátky, ale neví jak a mám mu nechat prostor," podíval se na mě a rozesmál se. ,,Co je?"

,,Carl se nikdy nebavil s Madrid nebo s Gabrielou," namítla jsem. ,,Ale proboha! Carl? To jsem neměla lepší vkus? Však pitvá brouky! A popotahuje nosem celou hodinu!"

Nyní se rozesmál hlasitým, srdečným smíchem a mě zahřálo v srdci. ,,Chceš pravdu?"

,,Nic jiného, než pravdu od tebe nečekám."

Úsměv mu na chvíli povadl. ,,Nebavil jsem se tebou - nikdo z nás - protože jsi příliš vzácná, Luno. Nechtěl jsem, aby si někdo tvojí výjimečnosti všiml, dokud po nás jsou lovci a rozhodně jsem nechtěl riskovat," opatrně mi pohlédl do očí. ,,Dneska jsem hodil za hlavu následky. Budu se držet u tebe a nikdo ti neublíží, dokud jsi se mnou nebo s jakýmkoliv savantem."

Přistoupila jsem k němu blíž až jsem stála těsně u něj a položila mu ruku na rameno. ,,Vážím si toho a děkuji ti, Monty."

Smutně se usmál a když jsem se odhodlala udělat k němu další, poslední a rozhodující krok, do kuchyně vběhla Emilia se Samem. Ve tvářích měli výrazy, které neznamenaly nic dobrého. Připomínalo to noc, kdy nás vyrušila Emilia s tím, že si pro nás jeli lovci. 

,,Monty," začala nejistě Emilia, ale Sam ji skočil do řeči. 

,,Našli Valerii," vyhrknul.

,,Jak našli?" zeptala jsem se s nervózním úsměvem. ,,Před pár hodinami jsme se s ní loučili před klubem."

,,Kdo ji našel?" zašeptal chraplavým, zlomeným hlasem.

,,Lovci," vydechl Sam s bolestí, která mu zkřivila obličej. ,,Našli ji lovci a teď je mrtvá."

Krásný pátek!

Vydávám kapitolku později a polomrtvá. Nemám v sobě momentálně dost energie a sotva vnímám. Nicméně pracuji na dalším příběhu, který se mi zrodil v hlavě a začínám s ním být spokojená. 

Také jsem se začala konečně dívat na STARWARS. Konečně. Propadám Anakinovi, ačkoliv vím, jak dopadne, nejde si ho neoblíbit. 

A nakonec.. Momentálně čtu knihu YOU od C. Kepnes (přišla mi dneska) a sakra, sakra, sakra.. tohle je pecka. Dokoukla jsem seriál a těším se S3, ale ta kniha je suprová. Naprosto jiná, než knihy, jaké jsem dosud četla. Rozhodně doporučuji - ačkoliv jsem teprve v polovině.

S láskou Váš vyčerpaný Snehulacekk.