Chvíli na sebe beze slov zíráme. V hlavě jsem měla prázdno. Jako by se právě stiskl vypínač a všechny mé myšlenky zmizely. Nastalo ticho. Ohlušující, bolestné ticho, které narušoval zvuk mého pukajícího srdce.

Doufala jsem.. doufala jsem, že to on. Doufala jsem, že tím klukem, tím mužem, byl Montgomery Fletcher. 

,,Monty?" uslyšela jsem a do obýváku vběhla Emilia. Vlasy měla rozcuchané a šedé oči třeštila na nás dva. V hlase bylo slyšet napětí. Její barvy byly tmavé a to mě vyděsilo. 

Monty byl okamžitě na nohou. ,,Co se děje, Em?"

Emilia vypadala, že se zhroutí. Polkla, podívala se na mě a řekla: ,,Sam měl sen. Našli nás lovci a jsou na cestě sem."

Kdyby mě někdo praštil kladivem do hlavy, stejně by to nemělo takový účinek, jako věta, kterou právě řekla. Sen? Montyho výraz se změnil a nasadil svoji masku. Takovou, jaká mě štvala. Bez emocí. Tiše jsem vyčkávala na to, co řekne - stejně jako Emilia.

,,Sbalte si. Musíme se dostat pryč dřív, než sem přijedou," odpověděl a začal se pohybovat po obýváku. Emilia kývla a rozeběhla se po schodech nahoru. 

,,Co mám dělat já?" pípla jsem.

Trhnul sebou, jako by na mě zapomněl. ,,Vem jídlo, hodně jídla. Naházej to do košíků, tašek, cokoliv. Udělej to co nejrychleji a vezmi si od Emilie oblečení. Tohle nebude probíhat tak, jako předtím." S tím pospíchal po schodech nahoru a já ho okamžitě poslechla. 

Mechanicky jsem otevírala skříně a brala to, co se mi zdálo jako nejvhodnější. Z lednice jsem toho vytáhla víc a všechno jsem nacpala do igelitových tašek, které jsem našla. Ruce se mi třásly a dech jsem měla roztřesený. 

Setkala jsem se s lovci jen jednou a byla jsem okamžitě vyděšená. Vyděšená bylo slabé slovo - hrůzou bez sebe. Byl to strašný pocit. 

Emilia seběhla schody - převlečená do černé. V rukou držela oblečení v černých barvách. ,,Převlékni se. To staré oblečení vezmi s sebou. Nesmí najít jakýkoliv důkaz o tom, že jsi tady byla. Monty říkal, že si lovci myslí, že jsi jen člověk. Nevědí kdo jsi a tak to musí zůstat."

Kývla jsem, že chápu. Převzala jsem od ní oblečení a převlékla se v obýváku. Nestyděla jsem se, což mě překvapilo. Byla jsem celá v černém a ani jsem se nepozastavila nad tím, že mi všechno padlo. Teda až na tričko. 

Oblečení jsem nacpala do igelitek. Emilia vzala dvě nacpané igelitky s jídlem a zavedla mě do velké garáže, kde stála zaparkovaná dvě auta. 

Obyčejné stříbrné auto se lesklo v umělém světle a bylo odemčené. Emilia vzala klíčky z malého věšáku u vypínače a strčila si je do kapsy kalhot. Do auta jsme daly igelitky s jídlem. Moje oblečení se hodilo do kufru stříbrného auta. 

Do garáže vběhl Monty se Samem. Také byli celí v černém. Kdyby se nejednalo o takovou situaci, vtipkovala bych o tom. Jejich výrazy byly pevné a děsivé a byla jsem si jistá, že já strach z nich mít nemám. Ani jsem neměla. Tichý hlásek mého srdce šeptal, že ti dva jsou nebezpečnější nežli lovci. Ignorovala jsem ho.

Samovi hnědé oči se zastavili na mě. ,,Pojedete s Emiliou na letiště a poletíte do New Yorku. Moc dobře tě neznám, ale budeš ji poslouchat na slovo. Neutečeš a ať tě ani nenapadne vyběhnout za policisty. Žádné šílené plány."

,,Uklidni se, brácho," řekl varovně Monty, který stál vedle mě. Prohlédl si mě a přes oči mu přelétlo cosi nečitelného. ,,V New Yorku je středisko savantů. Nachází se tam náš úkryt před lovci. V podstatě se jedná o nejbezpečnější místo pro lidi, jako jsme my. Tam s Emiliou dorazíte."

Emilia práskla kufrem auta. ,,A vy?" zeptala se a zamračila se na Sama.

Montyho koutek rtů se protáhl v děsivém úsměvu. ,,My je odlákáme."

,,Ne," řekla jsem rázně. Nechtěla jsem, aby se jim něco stalo. Byli to moji.. přátelé. 

Emilia semkla rty a kývla na Sama. Zmizeli kdesi v domě. Bojovala jsem se slzami, když jsem viděla Montyho neoblomné rozhodnutí v očích.

,,Nenajdou nás, když pojedeme všichni v jednom autě, Monty." 

,,Najdou. Vy dvě jste pro nás prioritou, Luno. Sam by nezvládnul, kdyby se Em něco stalo a já," zarazil se a poté si přejel rukou po obličeji. ,,Já bych nezvládnul, kdybych o tebe přišel."

Nedovolila jsem si, aby se mě jeho slova dotkla. Ne teď. Ne nyní. ,,Společně jsme silnější," vyhrkla jsem automaticky a pak jsem se zarazila. Tohle mi bylo povědomé, silně povědomé.

Monty mi zvedl bradu a zadíval se mi do očí. ,,Věříš mi?"

Nezáleželo na tom, jestli mu věřím nebo ne. Smutná pravda je, že musím. Jinak totiž budu čelit lovcům sama, a mužu si jen domýšlet, jak to dopadne.

Přikývla jsem.

,,Dobře," usmál se a moje srdce vynechalo úder. ,,Taky ti věřím. Nikomu jinému nevěřím tak moc, jako tobě, má milá Luno. Chci, abys mi slíbila jednu věc."

Zpozorněla jsem. ,,Jakou?"

,,Vedeš tu nejhorší možnou bitvu mezi tím, co víš a tím, co cítíš. Slib mi, že se nevzdáš. Slib mi, že budeš bojovat se stejnou vervou jako nyní - i když si budeš myslet, že prohráváš."

,,Monty!" uslyšela jsem netrpělivý hlas Sama za námi.

Neodtrhl od mé tváře zrak. Vyčkával na moji odpověď.

Polkla jsem knedlík v krku. ,,Slibuji."

Jako bych ho zbavila nevitelného závaží. Prudce se narovnal a uvolněnost, která při našem rozhovoru panovala, zmizela jako sfouknutí plamínku svíčky. Po jeho slovech jsem v sobě cítila, že tohle zvládneme. Máme náskok, víme o nich. Zvládneme to.

,,Luno? Musíme vyrazit," řekla jemně Emilia. Otočila jsem se směrem k ní. Všimla jsem si, že její pohyby jsou lehké, půvabné. Ačkoliv vypadala, že je klidná, viděla jsem paniku v jejích šedých očích.

Vyrazila jsem k autu a posadila se na místo spolujezdce. Auto vonělo stejně, jako Emilia. Bylo menší, zato v něm panoval pořádek. Ve zpětném zrcátku jsem si všimla, jak se Sam s Emiliou líbají a okamžitě jsem cukla pohledem. Monty se opíral o vedlejší auto - pravděpodobně tím pojedou.

Vycítil můj pohled a podíval se na mě. Zelené oči nejiskřili jako obvykle, černé vlasy měl rozcuchané a jeho bronzově opálená pokožka byla bledší, než obvykle. Vzpomněla jsem si na to, co jsme před ani ne třiceti minutami dělali. Nádherný pocit spojení nevymizel -  ba naopak - byl silnější, zdravější. Zachvěla jsem si při tom, jak jsem si vybavila, jak jeho rty klouzaly po těch mých, jeho ruce, které -

Montyho úsměv se rozšířil, jako by přesně věděl, na co myslím. Složila jsem si hlavu v dlaních a zasténala.

,,Taky na to myslím," sdělil mi v mysli.

,,Zmlkni," odpověděla jsem mu.

,,Nezlobíš se na mě?" opatrně se zeptal.

Posunula jsem ukazováček a podívala se na něj. Věděla jsem přesně, co myslel.

,,Trochu. Nelíbí se mi, že toho víš víc, ale mlčíš o tom."

Na chvíli panovalo ticho. ,,Buď opatrná."

Emilia obešla auto ke dveřím u řidiče a nastoupila. Věnovala mi letmé pousmání. Poté otočila klíčkem a nastartovala. Začali jsme couvat. Neodrhla jsem pohled od černovlasého muže, který stál uprostřed garáže. Něco si pro sebe mumlal.

Modlil se. 

A já v duchu začala taky.

Krásný poslední den roku 2019!

Jsem upřímně zvědavá, co mi rok 2020 přinese. Co nového se stane, všechny změny, zda se něco vrátí či ne, noo jsem zvědavá. Měla bych si ještě dneska napsat předsevzetí. Nikdy ho nedodržím, ale to nevadí. :-D

Ráda bych Vám poděkovala za to, jak úžasný jste. Nečekala jsem, že můj příběh se tak rychle chytne. Ani jsem nečekala, že budu vydávat. Dělit se o něco, co je jen v mé hlavě - a v počítači - je jedna z věcí se kterou jsem měla problém. Každému z Vás děkuji za každý komentář, hvězdičku, přidání do knihovničky. Těší mě, že se Vám Lunin příběh líbí. :-)

Jo a taky nemůžu uvěřit tomu, že tolik úžasných sérií skončilo. Království popela mi zlomilo srdce, protože sakra, co nyní bez Aelin budu dělat? Co Dvory? Vím, ještě dva díly, ale to jsou přeci jen doplňovačky. :D Temné lsti - ty nahradí Poslední hodiny a pěkně se zlobím, protože než u nás vyjdou, tak se dožiji svých vnoučat.

Tenhle rok mi změnil život, ale to, že jsem začala vydávat, je pro mě něco nepopsatelného. Je to úžasný pocit a jsem ráda, že se již nebojím vydávat. 

A tak Vám můžu s radostí sdělit, že příští rok vydám další příběh. Neprozradím Vám o čem bude. Slibuji Vám však, že si ho zamilujete. Přesný datum zatím nemám, ale do konce jara ho budete mít. :-) 

A nakonec bych chtěla poděkovat Eli Kundrlíkové. Nebýt tebe, nevydávám. Děkuji Ti. 

Přeji Vám, aby Váš rok 2020 byl plný lásky, klidu a nových věcí, které Vám udělají radost. 

- S láskou Váš Snehulacekk. <3