Dorazila jsem domů před setměním.

Napsala jsem zprávu mámě, že jsem doma a že si nemá dělat starosti.

Batoh jsem odhodila v předsíni a svlékla se z kabátu a bot. Zhluboka jsem nasála citronovou vůni osvěžovače. A taky klidné atmosféry, která tu panovala. Samota, to slovo znělo v mé hlavě jako pohlazení.

Podrbala jsem Minnie, která seděla na parapetě a dívala se z okna na cokoliv, co ji zaujalo. Zamňoukala a opřela se do mé dlaně. Zatímco jsem ji hladila a drbala, byla jsem myšlenkami jinde.

Nechtěla jsem ty desky otevřít během tohoto víkendu. Nechtěla jsem mít tento víkend plný zmatku, strachu a bolesti. Chtěla jsem klid a možnost konečně se naskytla. Přesto jakmile jsem odešla od Montyho, ten nadpozemský klid mě opustil. Byl to pocit, jako bych vylezla z teplé, příjemné vody do ledové vody, která mě píchala a štípala po celém těle.

Uplynula hodina a já se stihla osprchovat a najíst.

A taky zjistit, že večírek se koná dneska a ne zítra, jak jsem si myslela.

Napsala jsem zprávu Chloé, zda jde na večírek a co si bere na sebe. Její odpověď přišla okamžitě. Poslala mi fotku pruhovaných šatů, kde každý pruh měl jinou, výraznou barvu. Takže šla a to znamenalo, že jsem musela vymyslet do čeho se obleču.

V poslední době jsem se oblékala jen do pohodlných bot, džín, triček a mikin - možná i do pár svetrů - přesto jsem věděla, že na večírek mám příjít jinak oblečená.

Ve skříni jsem měla jen jedny šaty, které by se hodily na večírek. Černé, krajkované a vzdušné. Nad kolena dlouhé šaty měly z průsvitné, černé látky volné rukávy a obepínaly mi boky a prsa. Byly však volné a pohodlné. Ani jsem si nepamatovala, kdy jsem si je koupila, jak dlouho byly zavěšené na ramínku a schované ve skříni.

Okouzleně jsem pozorovala svůj odraz v zrcadle.

Byla jsem krásná. Ozařovalo mě pouze světlo z malé lampičky na nočním stolku a i to málo mi stačilo, abych se cítila jako žena. Vlasy jsem si výjimečně nechala rozpuštěné a nyní měly odstín hořké čokolády.

Vyrazila jsem, jakmile zapadlo slunce. Chloé zastavila svým stříbrným volvem před domem a potěšeně se usmívala, když si všimla mých bot.

,,Přemýšlím, že bych tě za ty boty políbila," řekla a její jemně zešikmené oči si mě ještě jednou prohlédly.

Zachechtala jsem se. ,,Líbám jenom muže." Prohlédla jsem si její svítící boty.

Chloé se zakřenila. ,,To já také, ale dělám i výjimky."

Pobaveně jsem se chechtala, zatímco jsem si nasedala na místo spolujezdce. V autě to vonělo po jahodových žvýkačkách. Chloé pustila rádio na minimální hlasitost a rozjela se.

,,Jared bydlí na druhém konci města. Myslím, že je to u jezera, ale nejsem si jistá," koutkem oka se ujistila, jestli jsem duchem přítomna. ,,Co se to stalo dneska na parkovišti? Byla jsem ve škole a vyzvedávala si pár papírů, když jsem uslyšela, jak kdosi pospíchá chodbou a vzrušeně mluví o Luně a Owensovi."

Dál jsem se dívala před sebe.

,,A taky o Montgomerym, který ho zbil."

Zívla jsem. ,,Owens o biochemii měl problém s Montym a se mnou. Když jsem čekala na Carla, tak Owens pokračoval v mém veřejném zesměšnění. Monty se mě zastal."

Chloé vybočila z hlavní ulice. Ve světle lamp se leskla jako disco koule. ,,Je v tom něco víc, vždycky je v tom něco víc," vypnula rádio ve kterém hrála otravně chytlavá písnička. ,,Možná je to knihami, které čtu, ale já v tom vidím něco, co ostatní nevidí. Mluvil s tebou někdy Monty?"

,,Pár slov jsme prohodili," zalhala jsem bez mrknutí oka.

,,Třeba jsi ho zaujala," navrhla Chloé s vážným výrazem.

,,Ne. Rozhodně ne."

Chloé mávnla rukou. ,,Budeme se bavit o něčem jiném. Třeba o tom, že jdeš na večírek. Nikdy bych do tebe neřekla, že bys na takové věci byla. Ani jsem tě na žádném neviděla."

,,Také bych to do tebe neřekla," opáčila jsem

,,To nikdo," řekla Chloé a dupla na plyn.

Po necelých deseti minutách jízdy Chloé zaparkovala před obrovským domem, kterému dominovalo více oken, než zdí. Hudba hrála co nejhlasitěji a vše kolem dunělo a bilo pod jejími údery. Na zahrádce už bylo pár plastových kelímků poházených.

,,Přišli jsme včas," prohlásila Chloé, když si všimla kelímků.

Obrazce na botách jí svítily spolu s podrážkou. Šla jsem vedle ní a všechno v hlavě hodnotím a měřím. Vchodové dveře byly otevřené a jako první nás přivítal větší rámus, než když jsme vystoupily z auta.

Vzduch páchl sladkými parfémy, cigaretami a pivem.

Zašklebila jsem se a prošla kolem lidí, kteří poskakovali na místě a mluvili spolu - spíše křičeli. Šla jsem za Chloé, která pospíchala do kuchyně pro pivo.

Mé oči ho hledaly. Všude. Přesto nikde jsem ho nezahlédla. Možná nepřišel a jen si chtěl ze mě utahovat. Opřela jsem se o zeď mezi kuchyní a obývákem. Všichni tančili a bavili se. Nebo pili. Logana jsem nikde nezahlédla a předpokládala jsem, že bude u bazénu s lidmi, co chtějí něco jiného, než alkohol, jak mi vysvětlovala Chloé.

Nikde jsem ani neviděla Madrid s Gabrielou o kterých jsem věděla, že tu budou. Byly nadšené, že je Logan osobně pozval a všude to rozhlašovaly.

,,Tady," podala mi modrý plastový kelímek Chloé, která v druhé ruce drží svůj.

,,Je to pivo?" ptala jsem se nejistě. Přičichla jsem si ke kelímku.

,,Samozřejmě, Luno," odpověděla mi a začala nenápadně trhat hlavou ze strany na stranu v rytmu hudby. Vrtěla tělem a já se málem zakuckala pivem, když jsem si všimla, že její šaty dodávají každému jejímu pohybu svůdnost, kterou bych nikdy u tohoto typu šatů neočekávala.

V tu chvíli nevypadala jako nespoutaná holka, která nosila každou botu jinou. Stala se ženou, která byla sexy.

Nebyla jsem jediná, kdo si toho všiml, protože se během chvilky vedle ní objevili Marcus s Adamem. Byli ve fotbalovém týmu spolu s Owensem, vybavila jsem si. Chloé se zpod černých řas podívá na Marcuse.

,,Ahoj," pozdravili.

,,Ahoj," odpověděla Chloé a já mlčky přihlížela.

,,Nechceš si jít zatančit?" zeptal se rychle Marcus a natáhnul dlouhou, svalnatou ruku směrem k ní. Soudě dle výrazu Adama mi došlo, že ho předběhnul.

Chloé beze slova odložila pivo na stolek za ní, vložila svou drobnou ruku do jeho a oba dva odešli do tančícího davu. Lesk jejích šatů přitáhoval pozornost těch, kteří stáli jako já a jen se dívali.

Adam se na mě podíval. Vypadal, že svádí vnitřní boj a já protočila očima. ,,Jen jdi," mávnula jsem rukou. ,,Já netančím."

Oddechnul si a okamžitě zmizel stejně jako Chloé a Marcus. Jen ne v tančícím davu.

V tu chvíli jsem si ho všimla. Líně se opíral o rám dveří a díval se na mě. Jen a jen na mě. Začala hrát písnička plná elektronické kytary, bicích a do ní začal zpívat mužský hlas.

Nebyl celý v černém, jako obvykle. Černé kalhoty s mnoha kapsami, vysoké černé boty a zelené tričko v odstínu pivní lahve mu obepínalo vyrýsované svaly. Pořádně jsem si lokla piva a potlačila myšlenky, které se začaly probouzet jako koťata.

Slušelo mu to? Nevěděla jsem, jak si správně odpovědět. Byl sexy, přitažlivý a pohled, který mi věnoval, stačil k tomu, abych začala rudnout. V ruce držel kelímek a když se z něho napil, neodvrátil ode mě zrak.

Zasykla jsem.

Otočila jsem se k němu zády a byla vděčná za to, že mě nezradily nohy a klidně jsem odešla do kuchyně. Opřela jsem se o mramorovou linku. Dýchala jsem rychleji, než se mi líbilo. Dala jsem si pár imaginárních pohlavků. Musela jsem zachovat chladnou hlavu.

,,Schováváš se přede mnou?" uslyšela jsem za sebou.

Dopila jsem zbytek piva a otočila se k čelem k němu. Z bezpečné vzdálenosti si mě měřil. Na rtech mu hrál drobný úsměv. Zelené oči byly pobavené.

,,Ne," vystrčila jsem bradu. ,,A ty?"

Nakrčil čelo. ,,Vypadám, že bych se schovával?"

,,Když jsem přišla, tak jsi tu nebyl. Napadlo mě, že jsi nepřišel. Třeba jsi se celou dobu schovával a vyhledával si v telefonu, jak si ze mě utahovat."

Přendal si kelímek do druhé ruky. ,,Něco mě zdrželo, má milá Luno. Ale nic by mě nezdrželo, abych se s tebou viděl."

Překvapeně jsem zamrkala nad jeho upřímným prohlášením. ,,Sotva se známe," podařilo se mi říct.

Najednou jeho pobavení zmizelo jako sfouknutí plamínku svíčky. Všimnu si, jak jeho prsty sevřely kelímek pevněji. Mlčel. A mně došlo, že on je má odpověď na všechny odpovědi, které jsem nasbírala za několik týdnů. Podívala jsem se do jeho zelených očí. Znala jsem je. A co hůř, věděla jsem, že znám Montyho. I kdyby se jednalo o obyčejnou známost, býval součástí mého života, který jsem si nepamatovala. Jak jinak jsem si měla vysvětlit ty pocity, které se ve mně probouzely, kdykoliv se ke mně přiblížil?

Napadlo mě, že on je můj únosce, ale moc přesvědčivý nápad se mi nezdál. Nevěřila jsem tomu. Asi proto, že jsem nechtěla.

,,Znali jsme se, že?" zeptala jsem se. Dech se mi zrychlil a začalo mi mravenčit po páteři. ,,V den, kdy jsi přestoupil sem, jsme se nesetkali poprvé."

Monty stále mlčel, ale já si byla jistá, že odpověď znám. ,,Víš o mojí amnézii? Víš, že si toho moc nepamatuji? Proto sis myslel, že budeš předstírat, že mě neznáš, a potom odejdeš?"

,,Běž domů a žij si svůj život," řekl klidně. ,,Udělej to a budeš v bezpečí." Než odtrhl ode mě zrak, zahlédla jsem v nich bolest.

Stouply mi slzy do očí. On si jich všiml a omluvně potřásl hlavou. ,,Podívej, Luno," začal.

Trhla jsem sebou. ,,Jak se opovažuješ mi říkat co mám dělat? Víš vůbec, čím si už několik měsíců procházím?" Vyjela jsem na něj.

Potřásl hlavou. Nedíval se mi do očí a jeho sebevědomý postoj, bez kterého jsem si ho nikdy nedokázala představit, zmizel. Díky mně. Nezáleželo mi na tom tak moc jako na faktu, že mi něco tajil. I kdyby se jednalo o to, že mě jednou pozdravil. Chtěla jsem to vědět.

,,Chceš doopravdy znát pravdu?" zeptal se a zvedl ke mě hlavu. Jeho tvář připomínala masku oproštěnou od veškerých pocitů. Jedinou známkou emoce, byl zatnutý sval na čelisti. ,,Na večírku, kde to zapáchá a kde jsou všichni opilý?"

,,Kde jinde?" Nenamáhala jsem se skrývat svůj roztřesený hlas.

,,Odvezu tě domů," řekl jen, otočil se a vyrazil k odchodu. Neujistil se, zda jdu za ním.

Roztřeseně jsem se nadechla a vydala se za ním.

Krásnou sobotu!

Vydávám další kapitolku předčasně. Nemohla jsem se dočkat, až se s Vámi o ni podělím! :-D

S láskou Váš Snehulacekk. <3