Posadila jsem se na židli vedle nějakých cizích lidí a pohlédla na pódium. Brian u mě neseděl, protože se připravoval v zákulisí na svůj moderovací výstup. Byla jsem naprosto v pohodě až do chvíle, kdy...

,,Proboha," zašeptala jsem si pro sebe, když vedle mě vrzla židle a chopila jsem se vína, které leželo na stole.

...si ke mně přisedla Ali.

,,To je mé pití, slečno," upozornil mě nějaký starší pán.

,,No a?" řekla jsem a znovu si cucla. Byla jsem příliš rozptýlená přítomností té mrchy a nedbala na slušné vychování. Bůhví, že se se mnou mamka ukazovala na veřejnosti jen ojediněle a moc dobře věděla proč.

Ali si vedle mě významně odkašlala a já na ni pohlédla všeříkajícím pohledem. Pak jsem si znovu prohlédla její krásné šaty, které jí úplně rozzářily pleť, a řekla jsem: ,,Vypadáš vážně dobře."

V její tváři se mihlo překvapení. 

,,Díky," řekla podezíravě a já se jí v následující vteřině zeptala, kolik hodin na jejím make-upu vizážistky pracovaly. Čtyřiadvacet, pětadvacet?

,,Ty jsi taky správná mrcha, co?" zasyčela.

,,Já nejsem mrcha, jen ráda uvádím věci na pravou míru," objasnila jsem a hlasitě vrzla židlí, když jsem se posunula blíž k ní. 

,,Uznávám, jsem proti tobě naprosto obyčejná, všední... nezajímavá. Ale mám něco, co ty ne," řekla jsem a ona celá nadržená čekala na to, co ze mě vypadne. Proč jsem jí to ale měla říkat? Šlo mi jenom o to, aby věděla, jak si stojíme. Přesto mě pobízela. ,,No do toho!" 

Máš to mít.

Natáhla jsem krk, abych se jí dostala až k uchu a zašeptala: ,,Já mám narozdíl od tebe věrné srdce. A to, co jsi udělala Brianovi, bych mu já v životě neudělala."

Židle znovu vrzla, když jsem se od Ali rázně odtáhla a přisunula se blíž ke stolu, abych si o něj opřela lokty. Slyšela jsem, jak se Ali nadechuje k další konverzaci, ale naštěstí nás přerušil Leonardo Di Caprio, který se se svým skromným úsměvem objevil u mikrofonu na pódiu.

Ty vole, Leo! Leoooo!

**

Večer uplynul jako voda a já se rozplývala nad blízkostí tolika známých tváří. Dokonce jsem se po místnosti ohlížela i ve chvíli, kdy stál na pódiu Brian, aby vyhlásil vítěze v kategorii dramatických filmů. Probrala jsem se až v okamžiku, kdy si přisedl vedle mě a pod stolem mě chytil za ruku. 

,,Kde je ta..." Pizda! ,,...ehm... Ali?"

,,Vždyť je ti to úplně jedno," trefil do černého a já se zaculila.

,,Jo, vlastně jo. Jenže jsem si vůbec nevšimla, že odešla pryč. Jsem tu z toho vážně mimo."

,,To se ti nedivím," odpověděl kalhotky rvoucím hlasem a já cítila, jak se ve mně všechno rozehřívá. Vnímala jsem, jak se mi po páteři rozlévá oheň rozkoše, jak balancuji nad propastí mezi nebem a zemí, jak-

,,Co tam ta pizda dělá?!" zavrčela jsem a sledovala, jak Ali kroutí boky směrem k mikrofonu. Úplně jsem zapomněla, že má vyhlašovat.

,,Hvězdičko, ztiš se. Za tohle by nás mohli klidně vyvést," varoval mě Brian mírně, ale já se na něj ani neotočila. Důkladně jsem studovala každý rys její obličeje a celá jsem vibrovala. ,,Tak ať mě klidně vyvedou, vždyť jsem Mlátička. Jestli do konce tohoto večera neztropím nějakou scénu, budou mít všichni podezření, že tu není něco v pořádku."

Slyšela jsem, jak se tiše zasmál, ale stále jsem se dívala na tu cuchtu, která se stowattovým úsměvem odříkávala naučený text.

,,Wiggy, ona nemůže za to, že vyhlašuje mou kategorii." 

Tak ty jí ještě bráníš! 

,,Ani jsi mi neřekl, že je to taky herečka," vyčetla jsem mu a probrala se ze svého dumání v momentě, kdy se na velké obrazovce začaly přehrávat ukázky z filmů odkazující na nominované herce. Byl to jeden potlesk za druhým, a když došlo na ukázku Brianova filmu, potlesk se ještě zintenzivnil. Ali čekala, až se v místnosti rozhostí ticho a pak otevřela lesknoucí se obálku. 

,,A Zlatý Glóbus za nejlepší herecký výkon v hlavní roli získává..."

No?!

,,Brian Wiesel!"

Jo! 

Oh, ten jeho nadšený úsměv!

On mě objímá!

A líbá mě na tvář!

A ona to určitě vidí!

Dvojité JO!

Celá omráčená jsem se posadila zpět na své místo a sledovala Briana, jak se nese ve společenském obleku směrem ke schodům vedoucím na pódium. Vypadal vážně zatraceně dobře a já byla za jeho výhru tak ráda, že jsem v tu chvíli ani neřešila fakt, že ho Ali políbila na tvář a přitáhla si ho k pevnému objetí. Bylo mi to vážně jedno, protože kdybych žárlila, myslela bych na sebe a ne na něj. A to by bylo sakra sobecké, protože veškeré ovace patřily v tu chvíli pouze jemu.

Ali se vzdálila do potemnělého rohu, aby se už tak viditelný Brian zviditelnil ještě víc. Upřímně, pochybovala jsem, že by to udělala, kdyby to neměla v popisu práce.

,,Páni!" ozval se Brianův hlas po celém sále, když vyjádřil do mikrofonu své nadšení. Samozřejmě se zase všichni rozhulákali a roztleskali. Nebylo pochyb, že tenhle hluk byl osobní. Brian musel mít mezi svými hereckými kolegy hromadu přátel a já se nedivila. Kdo by ho neměl rád?

,,Já... Já..." Nemohl se dostat ke slovu, protože byl všude kolem nehorázný hluk a tak se jenom usmál a přiložil si tu zlatou věc k hrudníku.

,,Děkuji! Děkuji moc! Páni, já... Co na to říct?" trochu nervózně se usmál a pohladil oblý tvar své právě získané ceny.

,,Mám další do zásoby," zavtipkoval a veškeré obecenstvo rozesmál. A pak začal mluvit. A mluvil a mluvil, děkoval všem možným filmovým společnostem, děkoval Davidovi, děkoval své rodině a...

,,...bez těchto lidí bych nebyl tam, kde teď jsem. Nebýt těchto lidí, nestal bych se hercem, a kdybych se nestal hercem, nevstoupila by mi do života jistá žena. Naprosto výjimečná, bláznivá a k zulíbání tvrdohlavá žena."

Zatajil se mi dech.

,,Takže mé poslední díky patří mé přítelkyni, která z mého života dělá jeden velký úžasný film hodný samotného Oscara," řekl s pohledem upřeným do mých očí a já několikrát zuřivě zamrkala, abych se nerozbrečela.

,,Moc děkuji," zaslechla jsem ještě, ale byla jsem úplně mimo. Sledovala jsem, jak Brian odchází v bezpečné vzdálenosti od Ali do zákulisí a za potlesku, který přetrvával, jsem se nenápadně zvedla od stolu. Musela jsem ho okamžitě najít.