,,Uklidni se," řekl Brian a položil mi dlaň na levé koleno, abych přestala podupávat. Sále úplně vykolejená jsem se rozhlédla po potemnělé limuzíně.

,,Jak bych mohla být klidná? Jen si vezmi ty šaty!" ukázala jsem směrem k neskutečně povedenému modelu a zkontrolovala si výstřih. Rudé šaty táhnoucí se až k zemi měly velký rozparek na stehně a jen jedno ramínko. ,,Co když mi prso vyskočí ze šatů?"

Oči se mu při mé otázce úplně rozzářily. ,,Tak ti ho olíznu, aby měli novináři o čem psát."

Jak typické.

Zvenčí se ozval hluk. 

Blížíme se!

,,Novináři o Mlátičce na červeném koberci napíšou tak či tak," zkonstatovala jsem a sevřela v dlaních stříbrné psaníčko, jež mi ladilo s tím jediným ramínkem, které jsem na šatech měla.

,,Ty jsi opravdu nervózní, co?" 

,,Na tom není nic špatného," hájila jsem se a Brian mě opatrně pohladil po vlasech, aby mi nezničil účes, na kterém jsem pracovala přes dvě hodiny. ,,To zvládneš. Prostě se mě jen drž za ruku a usmívej se."

,,Jako letuška?"

,,Přesně tak, jako letuška."

Zavrtěla jsem hlavou a nenápadně mu prsty přejela přes rozkrok. Nemohla jsem si pomoct, ten tmavě šedý oblek mě dráždil.

,,Výborně! Jsme na místě, musíme vystoupit za auta... a mně stojí."

Společně jsme se zasmáli a Brian mi pak pokynul, abych ho následovala ven.

Křik.

Blesky foťáků.

Vyjukaná Wiggy.

,,Já počkám v autě," oznámila jsem a chtěla vzít zpátečku, jenže Brian mě chytil kolem pasu, nehty se mi jemně zaryl do červeného saténu a políbil mě do koutku úst, což okamžitě vyvolalo ovace.

,,Jen buď sama sebou."

,,Tohle je v prdeli," procedila jsem přes ten velikánský nervozní úsměv a začala se přibližovat k červenému koberci. Brian mě ihned následoval, abychom se od sebe ani na chvíli nevzdálili.

,,Když už jsi o tom začala, pořád trvám na tom, že se ti do té tvé božské prdelky jednou dostanu," zašeptal mi do ucha.

,,Můžeš si ty kecy nechat a raději mi poradit, kam koukat?" nadhodila jsem, když na nás začalo mířit asi tak třicet fotoaparátů naráz. V tu chvíli na nás nějaký pitomec zavolal: ,,Briane, Mlátičko, úsměv!"

,,Jmenuji se Wiggy!" ujasnila jsem hlasitě.

,,Wiggy, tady! Úsměv, prosím!" zareagoval jiný muž okamžitě.

,,To je hustý," zazubila jsem se.

,,Briane?" 

Za našimi zády se objevil stavěný muž kolem čtyřicítky a usmál se na mě.

,,Slečno," pokývl a já si s ním potřásla rukou.

,,To je Scott. Můj bodyguard," představil ho Brian a pak si vyslechl něco, co mým uším uniklo.

,,Copak?" zeptala jsem se a Brian se ke mně naklonil blíž. ,,Novináři chtějí pár sólo fotek. Drž se v rohu se Scottem, dobře?"

Poslušně jsem přikývla a následovala toho fešáka.

,,Zdravím, Scotte." 

,,Ahoj, Ali," pozdravil jmenovaný zdvořile a já tam zůstala stát jako opařená. Vypadala skvěle. Vlasy měla natočené do divokých vln, bronzové šaty perfektně zdůrazňovaly její přednosti a ke všemu měla podpatky jako kráva, takže působila ještě vyšší.

,,Co tu chceš?" zeptala jsem se nezaujatým tónem, i když to ve mně vřelo, a otočila se zpátky k ní.

,,Vlastně tu představuji svůj nový film a budu dnes předávat cenu v kategorii, kde je i Brian," usmála se sladce a já nadzvedla obočí. ,,Tak ty máš film? A jak se to porno, prosím tě, jmenuje?"

,,Tajná komnata pro pana Wiesela," vrátila mi verbální úder a já sevřela dlaně do pěstí.

To je můj porno film!

Scott mě znenadání vyzval, abych se vrátila k Brianovi, takže tak zabránil záplavě nadávek, které jsem si pro ni nachytala. 

Ale nemůžu odejít jen tak.

,,Vůbec se nenamáhej, ty couro laciná," zašeptala jsem a vrátila se i se svou komnatou k panu Wieselovi.