Všimla si mě. A Brian to zaregistroval. Hned nato se otočil a viděl ten můj zhnusený pohled, který by původně patřil jenom Ali. Jenže když se na Briana vrhla, tak trvalo dobrých deset vteřin, než ji odstrčil. Deset dlouhých vteřin!

Neutíkej, nebreč. Dej jim to sežrat.

Spolkla jsem slzy a došla až k Ali, která ještě stále držela Briana za paže. Jakmile jsem došla až k ní, odtáhla se od něj.

,,Ahoj," pozdravila jsem ji příjemným hlasem. ,,já jsem Mlátička. A ty zřejmě Ali, že? Už jsem tě viděla na fotkách. Nebo přesněji řečeno jen vagínu, ale ta se od tvého obličeje moc neliší."

,,Wiggy..."

,,Ano, Briane?" nadzvedla jsem obočí a podívala se přímo na něj. ,,Zdá se ti, že se chovám nevhodně? To už je ale má pověst, ne? Nevím, proč se mě snažíš zarazit."

,,Protože tohle je celý omyl!" zakřičel frustrovaně a já mu věnovala široký úsměv, který sice vůbec nebyl skutečný, ale splnil svůj účel a Brian se naštval ještě víc.

,,Ali, vypadni odsud!" zakřičel znovu a to tak, že jsme sebou obě trhly.

,,Ne, Ali, nikam nechoď. Hodíš se k němu mnohem víc než já," řekla jsem a chtěla ji obejít, protože ať jsem byla sebesilnější, slzy už jsem držela jen taktak. Brian mě ale chytil za paži, takže jsem byla ztracená. Možná jsem mu dokázala utéct, když mě honil po domě, ale rozhodně jsem se nedokázala vyvlíknout z jeho pevného sevření. 

,,Briane, to bolí," řekla jsem bezbarvým hlasem, ale on svůj stisk nepovolil. ,,Na to ti neskočím."

,,Ale mě to vážně bolí."

,,Ale mě to nezajímá! Nedovolím, abys mi zase zdrhla, jasný? Tohle se dá všechno racionálně vyřešit."

Cítila jsem, jak mi tuhne čelist. ,,Ta děvka se na tebe vrhla a tys ji několik vteřin nezastavil. Proč? Řekni, proč?"

Jeho zaváhání mě naštvalo ještě víc, ale nic jsem neřekla. Byla jsem plně zaměstnána bojem se slzami, že už jsem se ani nedokázala namáhat mluvením.

,,Radši se moc nerozčiluj, mohla bys potratit," ozvalo se mi za zády a já při slovech, která Ali vypustila z pusy, pootevřela údivem tu svou. 

Tak ona ví, že jsem údajně těhotná a řekne mi něco takového?

,,Kdybys nebyla ženská, Ali, jednu bych ti za tohle vlepil," řekl Brian a prudkým pohybem pustil mou paži, takže jsem couvla o krok dozadu.

,,Jen mi ji vraž, ty frajere," vyzvala ho Ali, ale já Brianovi nedala šanci, aby ji poslechl a udělala jsem to za něj. Vrazila jsem jí poctivou facku a za vlasy ji vyprovodila z domu. To jsem ovšem ještě netušila, jakou má sílu. Když jsem zčistajasna skončila zády přitisknutá na asfalt a shledala, že na mě ta mrcha obkročmo sedí, vykřikla jsem. Zaslechla jsem Briana, jak volá, abychom toho nechaly, ale věnovala jsem tomu jen minimální pozornost, protože jsem měla moc práce s tou blonďatou krůtou, kvůli které se mi chtělo brečet.

,,Ali, do hajzlu, nech ji být!" zahřměl Brian a vytáhl mě zpod své bývalé manželky, aby si mě schoval do náruče.

,,Nech mě," vzpírala jsem se, ale on mě nepouštěl. Dokonce mi znovu chytil obličej do dlaní. Byl pěkně drzej. ,,Omlouvám se, ano? To bylo deset vteřin šoku z toho, co udělala, nic víc."

,,Já...," začala jsem, ale pak mě zarazilo to ticho, které kolem nás panovalo. S obličejem stále v jeho dlaních jsem se ohlédla stranou a shledala, že Ali za sebou zrovna zavírá bránu. Ani nevím, jak ji dovedla otevřít, ale bylo mi to v tu chvíli vlastně jedno.

,,Co myslíš, že má v plánu?" zeptala jsem se a byla překvapená tím, jak jsem se klepala. Jak jsem byla vyděšená.

,,Hvězdičko..."

Hvězdičko?

A bylo to v háji. Stačilo jedno důvěrné oslovení a já se poddala slzám. Rozbrečela jsem se jako malá a s třesoucími se rameny jsem Brianovi smáčela hrudník potokem slz.

,,Vážně bych zdrhla, kdybys mě nezastavil!" pištěla jsem komicky sopránovým hlasem a cítila, jak mi Brian dýchá do vlasů. ,,Jenže já tě zastavil. A to je hlavní."