Ráno jsem se probudila natisknutá na Brianův hrudník. Tiše pochrupoval a já skřípala zuby v naději, že ho tím utnu. Vysloužila jsem si pouze to, že mě vší silou plácl přes zadek.

,,Co děláš, pitomče?" vyprskla jsem nasupeně.

,,Mohlo to být poklidné ráno, ale moje malá Wiggy má své náladičky," zasmál se a zaklonil při tom hlavu, takže jsem měla možnost obdivovat jeho ostře řazené rysy. Přímo jsem slintala touhou natáhnout se a skousnout tu jeho špičatou bradu. Jenže spodek měl ranní potřebu.

,,Musím na záchod," zamumlala jsem a vystrnadila se z prostěradel. 

V koupelně jsem pak ze sebe udělala před velkým zrcadlem zase člověka a s úsměvem vzala do ruky malou taštičku, kde jsem měla schovanou antikoncepci. Nedokážu takhle zpětně pochopit, že mi to nedošlo dřív. S vyvalenýma očima jsem si připlácla dlaň na rty a v tu chvíli napochodoval do koupelny Brian v celé své ztopořené kráse.

,,Začínám být netrpělivý. Je ti jasné, že musím za dvacet minut na plac? Vyšpul na mě laskavě tu svou mušličku," zavrněl nadrženě a já se k němu prudce otočila čelem, oči pořád vyvalené jako ryba. 

Brian se s nechápavým výrazem podíval na plato malých růžových pilulek, které jsem držela v rozklepané ruce.

,,To... to ty!" dostala jsem ze sebe a jako bych přišla o veškerý rozum, hodila jsem mu ty prášky přímo na erekci. Ani to s ním nehnulo. Jen se zamračil na to, co mu přistálo k bosým nohám a pak se vrátil pohledem ke mně. Evidentně si musel myslet, že jsou to drogy, které jsem zrovna spořádala jako lentilky. A ono by to tomu mému chování i odpovídalo. Byla jsem v naprostém šoku.

,,Co já?" zeptal se nakonec.

Se zasténáním jsem se sehnula pro prášky, abych si rovnou jeden vyloupla. Rychlostí blesku jsem ho strčila do pusy a pustila vodu, abych ho nemusela polykat nasucho.

,,Nechceš přestat jančit a radši mi říct, o co tu jde?" zeptal se netrpělivě a neznělo to zrovna moc přívětivě. Ani se neobtěžoval zanechat si svůj neutrální tón. 

Tak takhle ty na mě!

,,Já si včera zapomněla vzít prášek, jasný? Prostě mi to ve vývoji událostí úplně vypadlo," pípla jsem a jen doufala, že to nebude mít žádné následky. A najednou mi došlo, že jsem to neměla raději ani říkat.

Improvizuj!

,,Dělám si prdel," zasmála jsem se a otočila se k němu zády, jenže jsem zapomněla, že jsme v místnosti se zrcadlem velkým jako kráva, takže se naše pohledy zase hezky rychle setkaly.

,,Ty nežertuješ," zašeptal přesvědčeně a já se přikrčila pod nátlakem pravdy. ,,Ne. Promiň." 

Vadila mi ta další dávka ticha, jež nastala po mé omluvě a tak jsem vycupitala z koupelny ven a nechala Briana, ať si dělá, co uzná za vhodné. Tohle chtělo ženský mozek a ženské úvahy. Nikdo se žaludem na tohle nebyl stavěný.