Ležela jsem Brianovi na hrudníku a sotva popadala dech. Mezi nohami mě slastně šimralo a cítila jsem, jak mám stále mokrá stehna od svého vzrušení a jeho slin.

,,Jsi ďábel," zašeptala jsem a cítila, jak se kolem mě pevně utáhly jeho paže, skoro až majetnicky. Tohle jsem na něm milovala. Nebyl to žádný hrubián, ale taky ne zrovna romantik s čokoládou a květinami. Protože to bych se zblila, když už jsme u toho.

,,Bereš antikoncepci, že jo?" zeptal se váhavě a já pobaveně zvedla zrak k jeho očím. ,,A na to se mě vážně ptáš až teď?"

Přikývl a já se neubránila smíchu. ,,Ano, beru. Ale něco ti povím, hodně riskuješ! Co kdyby se ze mě najednou vyklubala bláznivá fanynka, co tě dostala do postele se záměrem nechat se od tebe zbouchnout?"

Brian zasténal a zabořil hlavu do polštáře. ,,Jsi vážně naprosto nemožná, Wictorie."

Zuby se mi samy od sebe vycenily a pak jsem ho kousla. Já ho kousla!

,,Ježiš, co blbneš? Vždyť to byl jen vtip," vysvětloval mi celý ukřivděný a bolavý, jenže já na něj nedokázala brát ohled. Řekl mi Wictorie. Zase!

,,Neříkej mi tak, opravdu to nesnáším," zašeptala jsem a usadila se mu po boku do tureckého sedu. Okamžitě si začal nepřítomně pohrávat s mou bradavkou. Žmoulal ji mezi prsty a koutkem oka zkoumal mé reakce na jeho doteky.

,,Dneska ráno jsem začala psát tu knihu," oznámila jsem, jako bych ani nevnímala, co mi to dělá a on na tuhle hru s úsměvem přistoupil. Malinko se posunul a začal si hrát i s druhou bradavkou, přičemž se mě ptal: ,,A? Jak se cítíš?"

Pokrčila jsem rameny. ,,Já ani nevím. Možná to budu ještě trochu měnit."

Zeširoka se na mě usmál a pak se natáhl k mému potem lesklému krku. 

,,Klidně měň," zašeptal a dodal polohy, což mě rozesmálo na celé kolo. On to ale myslel naprosto vážně, protože si mě následující půl hodinku přehazoval z jedné polohy do druhé, jako bych byla nějaká panenka na hraní.

,,Já už nemůžu," zabědovala jsem někdy kolem šesté večer a můj hlasitý žaludek jen potvrdil, že jsem naprosto vysílená.

,,Dojdu ti udělat něco k jídlu."

Když se zvedal, dostala jsem mlaskavou pusu na špičku nosu.

Oh, jak rozkošné, jak romantické...

Bože, tohle ne!

,,Přestaň být tak sladký, Willy Wonko," doporučila jsem mu a celá se schovala pod peřinu. Mým uším neuniklo, jak se culil.

On je fakt neuvěřitelný.

Všechno mě bolí, mám chuť na Wonka čokoládu, zvoní mi v uších, zvoní mi mobil a... moment, můj mobil!

Vystrčila jsem hlavu zpod deky a zahlédla své šortky na opačné straně místnosti. Můžu být ráda, že mi Brian v tom zápalu vášně nerozflákal iPhone, protože to bych ho zabila. A je úplně jedno, jak velký klacek má nebo jak dobře s ním do mě celé odpoledne bušil.

Nemotorně jsem se vyvrtala z peřin a spěšně přijala hovor od Gillian.

,,Wiggy, kde jsi?" 

,,Jsem u Briana," vydechla jsem a následně ucukla před jejím křikem: ,,Tak od něj okamžitě vypadni!"

Místo do čela jsem se dlaní plácla přes zadek. Byla jsem po tom nekonečném sexu patrně nejdezorientovanější člověk na planetě. 

.

.

.

Eh, moc těžké slovo? Byla jsem prostě mimo, dobře? Ne vážně, měla jsem hotové výpadky paměti, bolela mě hlava a ke všemu jsem nedokázala jednu jedinou vteřinu stát na místě, protože jsem měla křeče ve stehnech. I tak jsem se ale nemohla zbavit toho přihlouplého úsměvu, který se mi usadil na rtech. 

Už tu vizi máte? Dobře. Zpátky k rozhovoru mezi andělem a ďáblem. Ten anděl jsem samozřejmě já.

,,Proč bych od něj měla vypadnout? Je mi tu hezky," zacukrovala jsem a instinktivně sevřela stehna k sobě.

,,Jo, hezky! Vidím to v plné parádě! Ale teď vážně, Wiggy, sleduju Briana na netu od chvíle, kdy se kolem tebe začal motat. A i když jsem kvůli práci zmeškala několik hodin, objevila jsem teď fotky z dnešního rána. Brian tam olizuje nějakou blondýnu, která je sice podle autora článku Mlátička, ale má na krku tetování, takže to ty nejsi. Nebo jsi s ním dneska ráno byla a nechala ses potetovat?"

Trvalo mi celou věčnost, než jsem se z té novinky vzpamatovala. O co vlastně šlo? Vždyť jsem s Brianem neměla vztah. Ale i tak mi to z nějakého neznámého důvodu vadilo. A když mi něco vadí, jednám obvykle trochu zbrkle...