Wiggy?

Vyplázla jsem na smsku od Briana jazyk.

,,Copak je? Říkala jsem si, proč jsi dnes večer tak výřečná," poznamenala Gillian ironicky a já vyplázla jazyk i na ni, načež jsem ne zrovna jemným způsobem odhodila mobil na jídelní stůl.

,,Tak mluv," zatlačila na mě tím jejím způsobem a posadila se naproti mně.

,,Prostě jsme se skoro políbili."

,,Tak skoro jako v tom baru?"

,,To ne, tentokrát jsem se od něj odtáhla včas, ale jeho se to asi dotklo, protože odešel. Určitě je naštvaný," vysvětlila jsem a ona se podívala na můj mobil. ,,Asi zas tak moc naštvaný není, vždyť ti přece píše."

Přikývla jsem a přemýšlela, jestli mám reagovat na tu smsku.

,,Dělej, napiš mu."

,,Nerozkazuj mi, ty krůto," 

,,Jaká krůto, ty lesní vílo?"

,,Cože?"

,,Nejdřív mi vysvětlíš tu krůtu," stála si na svém a já poctivě zakoulela očima. ,,Dobře, jak chceš. Trochu jsi to přehnala s tou zlatavě hnědou tvářenkou. Prostě vypadáš jako přepečená krůta. Teď bych prosila vysvětlit tu lesní vílu."

Gillian nesouhlasně zafuněla a pak mě prsty pocuchala ve vlasech. ,,Lesní víla, protože máš místo vlasů krkavčí hnízdo."

,,Tak to jsi mě měla nazvat krkavčím hnízdem. Zní to mnohem urážlivěji než lesní víla," provokativně jsem na ni zamrkala a ona jen krátce zavrtěla hlavou. ,,Dobrá nálada se ti pomalu vrací, to bych měla změnit."

,,Já ale dobrou náladu nemám," přiznala jsem neochotně a se svraštěným obočím se zadívala na svůj telefon, který se v tu chvíli rozsvítil.

Wictorie, zapomněla jsi snad na mé dovednosti v boxování?

Bezděky jsem se zasmála nad jeho chabou výhružkou a Gillian s úsměvem zavrtěla hlavou. ,,Ale no tak! Evidentně nechceš, aby mezi vámi bylo dusno. Mimochodem, to tvé první video má vážně úspěch! Začínáš být slavnější než Kim Kardashian."

A dost! 

Popadla jsem jablko a celá rozzuřená ho po ní mrskla. Můj pokus usmrtit jí kusem ovoce byl ale neúspěšný, protože bývalá volejbalistka ho hravě zachytila do pravačky a s úsměvem si z něj ukousla.

,,Jdi do háje!" zapištěla jsem na ni a v tu chvíli mou pozornost opět přilákal vibrující telefon. Poskočil mi žaludek, když jsem shledala, že mi Brian tentokrát rovnou volá. Překotně jsem vstala a odebrala se s telefonem v ruce do ložnice. Párkrát jsem ještě zaváhala, ale pak jsem mu to přece jen zvedla.

,,Nechci s tebou spát, přísahám, chtěl jsem se prostě jenom líbat," vyhrkl spěšně.

Potichu jsem se tomu zasmála, ale neřekla jsem na to nic. Vlastně mi ani nedal šanci, protože se jenom krátce nadechl a jel dál: ,,Dobře, je to lež. Chci tě. Chci tě kurevsky moc a je mi jasné, že to bude běh na dlouhou trať, ale stejně se můžeš spolehnout, že tě nenechám být. Ne, to by prostě nešlo."

,,Ještě chvíli pokračuj a žádného poděkování se v mé knize nedočkáš," varovala jsem ho a on si na druhé straně hlasitě odfrkl. ,,Kašlu na poděkování v knize! Můžeš mi poděkovat mnohem lepším způsobem."

,,Briane, já-"

,,Dobře, dobře, ale poslouchej mě! Chci, abys ke mně teď byla naprosto upřímná, dobře?"

Poraženě jsem svěsila ramena. ,,Jo, dobře." 

,,Představoval jsem si to už nejmíň tisíckrát, Wiggy. Ve všech možných formách a přemýšlel, která by ti byla nejvíc příjemná," zašeptal a já se neubránila zasténání. ,,Nech toho!"

,,Řekni, že se mnou nechceš nic mít a já toho nechám. Jestli tomu tak ale není, raději mlč a nevymýšlej si, že mě nechceš."

A jelikož jsem poslechla, tak nastalo to největší hrobové ticho v dějinách.