22. kapitola
Přiznám se, že tohle byla pořádná ventilace! A zároveň velká past. Za tu dobu, co jsme spolu s Brianem bojovali, každou chvíli se o sebe otřeli a neustále si s hranou vážností hleděli do očí, jsem si něco uvědomila. Dala jsem mu najevo, že budeme jen kamarádi a teď jsem sama chtěla víc. Jenomže takhle jsem mu to říct nemohla. Vypadala bych jako nerozhodná puberťačka a to jsem nechtěla. Chtěla jsem zůstat tou bláznivou nespoutanou Wiggy.
,,Páni, kočko," vydechl Brian a s úsměvem si přejel špičkou jazyka přes rty. ,,to bylo skvělý!"
To bylo skvělý...
Také vám to zní, jako by mluvil o...
Nech toho!
A vy toho nechte taky! Nic nebude!
,,Nechceš si to někdy rozdat znova?"
,,Ne, nikdy!" vyhrkla jsem a až pozdě mi došlo, jak to vyznělo a jak hned musel poznat, že jsem to pochopila jinak. Rozpačitě jsem si zajela rukama do vlasů a rychle vrátila na recepci klíč.
,,Vůbec ses se mnou nepáral," vyčetla jsem mu s červenými tvářemi, které jsem sváděla na fyzické vyčerpání a vyšla jsem na chodbu. Okamžitě jsem ale zastavila, protože se mi kolem pasu ovinuly jeho paže a přitáhl si mě pevně k sobě. Jeho dech mě zašimral na uchu a já se viditelně zachvěla.
,,Příště budu ohleduplnější," zašeptal a já se to okamžitě snažila obrátit v legraci. Začala jsem se smát a snažila se ho od sebe odstrčit, jenže on mě držel až příliš pevně. ,,Briane?"
Nic.
Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na něj přes rameno. ,,Proč si se mnou takhle hraješ?"
Při slově hraješ se mi zvedl hlas o dvě oktávy a při pohledu na jeho úsměv mi poskočilo srdce.
,,Ty mi držíš bradu," vydechla jsem.
,,Držím," přitakal a v lenivém tempu se ke mně začal přibližovat svými rty.
,,Domů," vyhrkla jsem těsně předtím, než mě stihl políbit. ,,Pojedeme ke mně a udělám ti kafe nebo nějakou limonádu."
,,Wiggy..."
,,Já tě nenutím," ujistila jsem ho a on se lehce usmál. ,,To já vím. Ale vlastně bych se ještě potřeboval stavit v divadle."
A jéje.
,,Chceš zavolat auto?" zeptal se a já jen s povzdechem zavrtěla hlavou. ,,Ne, půjdu po svých. Venku je hezky."
Nadechl se, jako by chtěl ještě něco říct, ale pak se kousl do rtu a mávl mi na rozloučenou. Hned nato zmizel a já tam jen tak stála a čučela.
Proč jsi ho zastavila, ty tele?
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro