O připravovaném filmu Duše v ohni jsem věděla už dlouho, ale tak nějak jsem se neobtěžovala zjistit, o čem vlastně pořádně je, protože mi bylo jasné, že takhle s předstihem toho na internetu moc nebude. A jelikož jsem před Brianem nechtěla být za ještě větší blbku, raději jsem se ho na to neptala.

,,Ale copak, Wiggy? Ty jsi nějaká vyjukaná," pronesl Brian usměvavě a já se na něj jen ušklíbla. Ovšemže jsem byla vyjukaná. Vždyť jsem dostala možnost nahlédnout do nitra filmu a vidět všechny ty známé tváře na vlastní oči!

,,Jsou to lidé jako ty," ujistil mě a já jen pochybovačně nadzvedla obočí, protože to nebyla ani v nejmenším pravda.

,,Sice možná nejsou tak šílení jako ty, možná si dvakrát rozmyslí, než něco řeknou, možná-"

,,Už jsi skončil?" zavrčela jsem.

,,Možná nejsou tak uvrčení."

,,Já nejsem uvrčená! Jen mi vadí, když mi říkáš pravdu."

Věnoval mi pochybovačný pohled. ,,Kdybych ti lhal, taky by ti to vadilo. V tomhle se od ostatních žen nelišíš. Nic ti není dost dobré."

,,Copak ty máš za to, že jsem jiná než ostatní ženy? To si myslíš?"

Zavrtěl hlavou a odemkl velké kovové dveře. ,,Já to vím."

Dooobře, tohle není dobré. Chce se mnou spát. Jinak by netvrdil, že jsem jiná.

,,Začne se natáčet už dneska?" zeptala jsem se jako by nic a nepřehlédla ten jeho výraz. Přesto se mi ale přizpůsobil a řekl: ,,Dneska ještě ne. Chci tě tu provést a pak mám asi hodinové jednaní se štábem, kde se bude všechno detailně rozebírat."

Založila jsem si ruce na prsou a naklonila hlavu trochu ke straně. ,,Takže mě necháš odejít samotnou?"

Zasmál se mému tónu a uvolnil mi místo, abych prošla první. ,,Tohle je divadlo s krásnou kavárnou v přízemí. Pro mě za mě tam můžeš klidně počkat a pak se ode mě nechat odvézt domů."

Našpulila jsem pusu.

,,To kafe zaplatím já," ujistil mě a já ho za to strčila do ramene. Ani to s ním nehnulo. 

,,Tak jsem to přece nemyslela," zabručela jsem a vytáhla si z kabelky zápisník a propisku, abych měla ke svému vysvětlování podnět.

,,Chtěla jsem si zapisovat vše. Úplně vše. Když mě pošleš na kávu, tak nebudu mít zdroje, ze kterých bych čerpala," vysvětlila jsem zklamaně a on mi s úsměvem chytil bradu mezi palec a ukazováček. 

Ani to nezkoušej, Wiesele!

Jako by mi to vyčetl z očí, stáhl se a nechal ruce podél těla.

No proto!

,,Na jednání tě pustit nesmím, ale můžu ti náš rozhovor nahrát na záznamník," nabídl mi, ale já jen odmítavě zavrtěla hlavou. ,,Potřebuju se do toho vžít. Nejde jen o to, co tam řeknete. Chtěla bych být s vámi v jedné místnosti, abych vnímala tu atmosféru. Abych si mohla prohlédnout, jak taková místnost vypadá."

Hlasitě si povzdechl, ale bylo na něm vidět, jak usilovně přemýšlí o plánu B. A mě zničehonic napadlo, že bych mohla zopakovat svůj šílený čin. 

,,Když si na tom vašem zasedání vlezu pod stůl, kolik nohou budu muset čuchat?"