Gillian na mě koukala, jako kdybych spadla z višně. Možná jsem se vážně zbláznila. Běhala jsem tam po kuchyni a křičela na ni všemožné nadávky. Musela jsem působit dost vyšinutě. Nakonec jsem zmizela u sebe v pokoji a hodila na sebe džíny a obyčejné tílko. Když jsem běžela zpátky k Gillian, už Briana zvala dál.

,,Ty zrádkyně," zavrčela jsem tiše a pak se otočila na něj. Při pohledu na ten jeho dravý úsměv a rozcuchané vlasy se mi okamžitě vybavily fotky ze článku. Jako by mi četl myšlenky, hned o tom začal mluvit. 

,,Poslyš, k tomu článku," začal a celý nesvůj se poškrabal za krkem. Pak se usmál. ,,Předpokládám, že jsi ty fotky viděla a jen ti chci říct, že mě štve, jak tvoje kariéra začíná. Ale jsem to prostě já a vím, že se takových článků nezbavím."

Pomalu jsem přikyvovala a pak se tázavě zasmála. ,,No... a?"

,,No... jen abys byla připravena, že pokud spolu budeme trávit čas, neobejde se to bez tohohle. Budou o tobě psát nesmysly, kritizovat každý tvůj krok... a až se jednou proslavíš jako spisovatelka, svět už tě bude znát jako Mlátičku."

Chvíli jsem nad jeho slovy uvažovala a pak jen pokrčila rameny. ,,Tak se k tomu aspoň budu mít možnost vyjádřit. Ta naše domluva pořád platí."

Zřejmě se mu ulevilo, protože se na mě radostně usmál a já mu to prostě musela oplatit, protože se tomu nedalo odolat. Pak se rozhlédl kolem sebe a pohledem spočinul na Gillian.

,,Má spolubydlící Gillian," představila jsem jmenovanou a sledovala, jak si podali ruce.

,,Znám tu dobrý klub. Nechtěly byste zajít na skleničku?"

Podívala jsem se na svou přítelkyni a ona zase na mě. ,,No, mohly bychom, že?"

Gillian mlčky přikývla a pak s očima upřenýma na můj hrudník nadzvedla obočí. Zmateně jsem následovala její pohled a k nemilému překvapení zjistila, že to tílko, co jsem si tak kvapně oblékla, je průsvitné.

,,Hned jsem tu," pípla jsem a znovu zmizela ve svém útočišti, kde jsem bojovala s nutkáním omlátit si hlavu o zeď. 

Když jsme pak odcházeli, Gillian se mě tiše zeptala: ,,Jakou s ním máš dohodu, ty blázne?" 

Odpovědi se ovšem nedočkala.

**

Klub byl velký, potemnělý a voněl alkoholem. A co myslíte? Samozřejmě jsem se pořádně opila.

,,To to vždycky takhle přehání?" zeptal se Brian mé spolubydlící a ta jen s úsměvem mávla rukou. ,,Tohle ještě nic není."

,,Haló, já vás slyším, jak mě tam dole pomlouváte," zabrblala jsem opilecky a udělala pozici, která byla podle totálně sežráné Wiggy velice přitažlivá. Mí společníci pohlédli na pódium, které bylo hned u stolu, a sledovali, jak se točím kolem tyče. I přes opar alkoholu jsem zahlédla Brianův lačný pohled, načež jsem si všimla, že nějaký neznámý chlap upoutal Gillianinu pozornost, když si šla k baru pro další drink.

,,Hele, dej bacha, kam saháš!" napomenula jsem Briana a pohlédla na jeho ruku svírající mi kotník. 

Věnoval mi zvláštní úsměv a přes hudbu zakřičel: ,,Víš, jak jsme mluvili o té mé podmínce?"

Kecla jsem si na pódiu na zadek a snažila se na Briana zaostřit. ,,Poděkování v knize bude, neboj."

Usmál se a s pohledem upřeným do mých očí mě prsty pošimral na lýtku. Zaculila jsem se, alkohol mě už nemohl víc ovládat. 

,,A vzpomínáš, co sis původně myslela, že po tobě budu chtít?" 

Při té otázce se zvedl ze židle a přitiskl mi rty na krk.