11. kapitola
Byl tak blízko. Už jsem cítila vůni jeho dechu. Pomalu mi zajel prsty do vlasů na levé straně a já si vychutnávala každý kousíček toho sladkého očekávání, když...
,,Máš ve vlasech koníka," špitl a soustředěně nakrčil obočí.
,,Ach, to je... Počkat, cože?!" vyjekla jsem a ztuhla na místě. ,,Jakého poníka... eh, teda, koníka?" brblala jsem a celá ztuhlá se snažila nehýbat.
,,Zeleného koníka. Drž."
Před očima se mi vybavil obrázek toho sytě zeleného podivného zmrda, ale zůstala jsem klidná, protože jsem nechtěla sletět z óčka.
To je tak nefér! Co na mě má co lézt nějaký koník?
,,Už je to dobré," řekl a odhodil toho narušitele někam pod nás. Snažila jsem se zamaskovat, jak je mi trapné, že jsem měla jistou domněnku. Proto jsem v předstírané zvědavosti nadzvedla obočí. ,,Poslyš, to si sem může takhle kdokoliv přijít a sedět tu na písmenech?"
Všimla jsem si, že si špičkou jazyka přejel po horních zubech a přemýšlela, jestli mi to dělá naschvál. Slečně Dolní se ten pohled ale zamlouval, takže jsem byla bezbranná. Jestli nade mnou mělo něco nadvládu, byla to má frnda.
,,Ne, nesmí se sem. Já mám ale u L.A. policie tolik známých, že kdyby na nás teď poslali vrtulník, tak by mi z něj pravděpodobně jen zamávali a vrátili se na stanici."
Ušklíbla jsem se. ,,Taky bych takový život brala."
Zahlédla jsem v jeho očích nápad a pak i úsměv. ,,Možná bys tenhle život mohla mít. Jsi tak trochu šílená a to režiséry vždycky lákalo."
Překvapením jsem pootevřela pusu. ,,Já a herečka? No tak to sotva! Navíc mým snem je být, jak už jsem se zmínila předtím, spisovatelkou."
Luskl ke mně prsty. ,,A jestli jsem to dobře pochopil, tak jsem stále tvým zdrojem."
Podívala jsem se dolů a najednou si přála, aby se ten zelený narušitel vrátil. Aspoň by odvrátil tohle téma a navíc by se mi Brian zase hrabal ve vlasech. ,,To nevím... První dny mé tajné mise se moc nevyvedly. A už to ani není tajná mise. Nebo spíš nikdy nebyla."
Dlouhou chvíli zkoumal mou tvář a pak narovnal záda. ,,Pomůžu ti."
Přimhouřila jsem oči. ,,Proč bys to po všech těch zážitcích dělal? Jestli ti jde o odměnu, tak ti předem říkám, že s tebou spát nebudu."
,,Já ale ani nic takového nezamýšlím."
Jistě.
,,Chci ti pomoc, protože jsem taky kdysi musel nějak začít. Navíc jsem tu kvůli filmu, takže bys to mohla vidět v praxi a určitě by ti to ve psaní pomohlo. Ale jednu podmínku přece jen mám."
,,Říkala jsem ti, že prachy v konečníku nakonec nenosím, takže do zadku mi ho taky strkat nebudeš."
Frustrovaně zavrtěl hlavou a na rtech se mu pomalu rozčísl široký úsměv, který mě totálně odrovnal. ,,Myslím jinou podmínku."
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne, nevykouřím ti ho."
,,Má podmínka je, že až si začnou lidé kupovat tvou knihu, dočtou se o tvém poděkovaní mé osobě za cennou lekci slávy. Nebo něco podobně srdcervoucího."
Ruce mi vystřely k ústům. ,,Ty mi fakt pomůžeš?"
S úsměvem nadzvedl své dokonale tvarované tmavé obočí a blýskl po mně bílými zuby. Pak ke mně napřáhl dlaň. ,,Ruku na to?"
Radostně jsem zapištěla a naprosto nevhodně se mu vrhla kolem krku, ale proti mým perverzním řečím bylo nějaké objetí naprosto nevinné gesto. Mimochodem, má spodní parťačka byla vyloženě poctěna, že jsem ji pustila tak blízko ke slavnému nádobíčku.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro