Pokračování Ledu.

Tonyho fascinovala rychlost, se kterou Loki změnil strany. A nemohl říct, že v dobrém.

Konsternovaně ustoupil a vrhl na něj pohled raněného zvířete.

„Já ti věřil," řekl tak vyčítavě, jak mu drkotající zuby dovolovaly. Zahřívací kouzlo už zase vyprchalo.

„Už mi nevěříš?" ptal se Loki tichým hlasem. „Sežeňte mu něco na sebe," přikázal obrům, aniž by na ně pohlédl.

„Jak bych mohl?" odsekl Tony. „Lhal jsi mi."

„Možná trochu," připustil a pokrčil rameny. „Půjdeme do paláce.  Už nás čekají."

„Nikam nejdu."

„To nebyla otázka. Nedovolím, abys tu umrznul."

„Jako by ti na tom záleželo."

Lokiho rudý pohled mírně změkl. „Záleží."