„Miluju tě, víš to?" řekl Loki zničehonic a jednotlivá slova prokládal polibky okolo modře svítícího reaktoru.

„Vím," zasmál se Tony a pohladil ho po vlasech. „Ale je fajn to jednou za rok slyšet."

„Nebýt toho pádu z Bifröstu, neslyšel bys to nikdy."

„Hm. To bych slyšel jenom kleknout, ale to stejně poslouchám skoro každej den, takže kde je změna?"

Loki se naklonil k jeho uchu. „V tom, že teď klečíš, abys mi vykouřil," zašeptal a usmál se, když Tony zasténal. „Jinak bys klečel, abys mi sloužil."

„Kolena z toho bolej stejně."

„Vážně? Ukaž."

„Milerád. Klekni si, Loki."

Nečekal, že poslechne.

...a tak smrtelník dostal boha na kolena a ukončil tak Železné mrazení. Doufám, že vás čtení bavilo a děkuji za vaše hvězdičky a především komentáře.

Těm, co jdou do školy, přeji, ať je všechno na pohodu.

A nezapomeňte sledovat Kameny moci a Mráz a železo. To je stále aktivní čtení.

Mějte se krásně.

W.