„Vydej mi ten Tesseract," přikázal Loki chladně a namířil na smrtelníka modře zářící žezlo.

Tony, drže v ruce kufřík se stejně modrou kostkou, rychle uvažoval, zatímco pomalu couval. „Co za to?" plácl první hloupost, která ho napadla.

Loki se zarazil. „Co bys chtěl? Nemáš už náhodou všechno?"

„Ještě jsem neměl boha," namítl drze. Čekal, že dostane minimálně ránu pěstí. Že se mu vysměje. Že ho zabije. Ale rozhodně ne, že nad tím opravdu bude uvažovat.

Bůh sklonil žezlo, přiblížil se na šíři dlaně a bez dalších okolků Tonyho hluboce políbil. „To by se dalo zařídit."

Tony se zazubil. „Tak domluveno."