Loki pořád nemohl uvěřit tomu, že se to vážně stalo. Ležel na zádech, vedle něj s hlavou položenou na jeho hrudníku, spal nádherný a chytrý smrtelník, do kterého se zamiloval. A který miloval jeho.

Nikdy by nevěřil, že najde štěstí zrovna na Midgardu a už vůbec ne, že jeho zdroj kdysi vyhodil z okna mrakodrapu.

Už to bylo dávno, že si na to málokdy vzpomněl. Minulostí se netrápil. S Tonym si užíval přítomnost. Nic jiného dělat nemohl. Měli jen omezený čas a Tonymu už táhlo na šedesát.

Loki věděl, že ho bude milovat stále stejně hluboce, i když zemře stářím.