Hliněný došel k učednickému doupěti a nahlédl dovnitř. Kočička s šedým kožíškem se už protahovala a jakmile zpozorovala kožich svého učitele, vyšla ven. ,,Dobré ráno." Řekl usměvavě Hliněný. ,,Jsi připravena? Dnes se budeš učit boji. Jsem si jistý že příští úplněk už s tebe bude válečnice." Křemínce zajiskřilo v očích. ,, Vážně?" ,,No jasně!" Zasmál se Hliněný a ocasem poplácal Křemínku.  Když vyrazili do lesa, zastavili se na mýtince a sedl si. ,,Takže, co víš o boji?" Zeptal se Hliněný. ,,Umm... No dochází při něm když se kočky hádají o území nebo na cizým území loví." ,,Dobře. Velmi dobře." Usmál se. ,,Ale teď k tomu jak se bojuje, nejdřív musíš vědět, že se bojuje pouze pokud je to nezbytné a ve vážných situacích. Nepotřebujeme cizým kočkám ubližovat dokud nás nebo naše území nějak neohrožují." Křemínka kývla. ,,A teď," začal a stoupl se před Křemínku. ,,Zkus na mě zaútočit." Křemínka ztuhla. ,,Cože?" Zeptala se aby se ujistila že Hliněného nepřeslechla. ,,No zaútoč na mě." Řekl Hliněný znovu. Křídlenka pomalu kývla a připravila se zaútočit, nesměle na Hliněného vyskočila, drápy však měla zastrčené. Hliněný jedním mrštným pohybem uhnul jejímu útoku a na oplátku ji jemně škrábnul přes bok tak, aby se jí nic nestalo. Křemínka dopadla na čumák a když se zvedla i hned se na Hliněného znovu vrhla. Hliněného to trochu zaskočilo ale znovu útoku bez problému uhnul a Křemínka se tak znovu rozplácla na zemi. Zvedla se a začala horlivě přemýšlet na to, jak na Hliněného zaútočit. Začala chodit dokola a Hliněný to bez pohnutí sledoval. Když byl Hliněný Křemínce kompletně zády, vystartovala na něj. Hliněný to čekal avšak Křemínka byla rychlá a dokázala ho škrábnout do zad ještě než stihl uniknout. Hliněný se poté zastavil aby Křemínce poděkoval, ta se však po svém učiteli znovu vrhla a zaryla drápy do jeho boku. Hliněný sebou cuknul a na obranu Křemínku sekl do boku, tentokrát však silněji, možná silněji než by si on sám přál. Křemínka vyjekla a pustila se. Hliněný si oddechl a potom ke své učednici rychle doběhl. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se starostlivě. ,,J-jo." Křemínka byla v menším šoku. ,,Bude to v pohodě, vezmeme tě k léčitelce dobře?" Ujišťoval ji Hliněný. ,,Ne... Ne já jsem v pohodě. Můžeme pokračovat." Odvětila mu a zahleděla se Hliněnému do očí, něco se v jejích očích odráželo ale nic pozitivního to nebylo až se Hliněný musel odvrátit. Stál ochromený. Nikdy nečekal že se toto stane. Zraní svou učednici a k tomu ho vyděsí. ,,Měla bys ale opravdu jít k léčitelce, aby se ti tam nedostala infekce. Pojď, jdeme. Není to daleko." Mávl po chvilce ocasem hliněný. Křemínka doklusala za učitelem a společně doběhli do tábora. Cestou potkali Modřenku a Větrnou tlapku jak běží směrem do lesa. ,,Co se stalo?" Přiběhla k Hliněnému Modřenka. Hliněný sklopil uši. Neměl chuť Modřence vysvětlovat jak svou učednici zranil. ,,Já jsem spadla, jdeme teď za léčitelkou." Řekla sebevědomě Křemínka. Hliněný sebou trhl. Cože? Odvrátil zrak ze země na Křemínku a nechápavě se jí zahleděl do očí, nebyl z nich však schopen nic vyčíst. ,,Ach. Jsi v pořádku?" ,,Ano, nic to není." ,,Dobrá, mějte se, přijdete potom ke cvičícímu dolíku?" Zeptala se Modřenka a upřela zrak na Hliněného. Ten nic neřekl. ,,Tak my jdeme." Řekla nakonec a odběhla s Větrnou tlapkou pryč. Hliněný přišel k doupěti Sláměnky. Nebyla tam však a namísto toho tam byla její učednice Lípka. ,,Copak se stalo?" Řekla. Jede by si jí s léčitelkou spletl. Křemínka přistoupila k Lípce a otočila se k ní bokem. Lípka vydechla. ,,Jak se ti to stalo?" Hliněný otevřel tlamičku aby něco řekl ale Křemínka byla první. ,,Spadla jsem na ostrý kámen." ,,Ach. Snad se ti tam nic nedostalo." Odpověděla Lípka a do pacek vzala trochu jitrocele a sebrala kousek pavučiny který poté i s jitrocelem přidala na čerstvou ránu. ,,Tady, zachvilku by to mělo být zahojené. Je to ale dost velká rána. Jsi si jistá že to byl jenom ten kámen?" Lípka mírně natočila hlavu a zadívala se Křemínce do jejích ledových zelených očí. ,,Byl to hodně ostrý a velký kámen. U cvičícího dolíku je jich hodně. Však to víš." Řekla stejně sebevědomě. ,,Aha." V tu chvíli se vrátila Sláměnka a v tlamičce nesla několik jitrocelových listů s trochou měsíčku. Koukla se na zranění Křemínky a na Lípku. ,,Dobrá práce." Řekla Lípce. Lípka se pousmála a dotkla se čumáčkem léčitelky. ,,Děkuju." Řekla a potom se zeptala Sláměnky. ,,Mám dojít pro nějaké byliny? Nebo tak?" ,,Nemusíš. Máme zatím bylin dost. Ale řeknu ti." Usmála se Sláměnka. Křemínka a Hliněný se otočili a vyšli z doupěte. ,,Tohle asi bude konec dnešního tréningu." Řekl. ,,Běž si odpočinout, nebylo by dobré kdyby se ti rána zhoršila. Křemínka kývla a odběhla do doupěte učedníků. Hliněný potom odběhl do svého doupěte. Musel přemýšlet