za páté; král
cítím, jak můj tep slábne,
vidím své srdce zamrzat,
slyším ty otravné hlasy v hlavě,
už nezvládám dále bojovat.
tohle je má konečná stanice,
vlak naposled zahouká (a já už nikdy)
nespatřím světlo slunce či měsíce,
snad mě čeká aspoň ten konec klidný.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro