Pán bytu se toho večera vrátil domů poměrně brzy, což Deidara ocenil. Nejen, mohl ukázat před Dai, že se opravdu snaží ho pořádně poznat, aby ho mohl přijmout do rodiny, ale zároveň nemusel čekat na to, až Jashin ví kdy, nastane příležitost vidět ty dva spolu, aby si mohl udělat obrázek, jak se k sobě (a hlavně Itachi k Dai), chovají.

I přesto, že byl tmavovlasek stejně unavený jako předchozí den, dorazil domu s jemným úsměvem na rtech a jakmile spatřil svou snoubenku, vlípnul jí drobný polibek na špičku nosu, z čehož se žena zatetelila blahem. Poté, co se přivítal i s ním krátkým pokýváním hlavy a opravdu hlubokým pohledem, z něhož se blonďáčkovi lehce zrychlilo srdce, se ochotně nabídl, že pomůže všechny věci z krabic a z tašek uklidit na místa, kam měla patřit.

Dai nad tím ale jen mávla rukou a zazubila se. "Je pátek večer a myslím, že existuje spousta lepších činností, než vybalování. To může počkat do zítřka," řekla jen, mykla rameny a zády se opřela o kuchyňský pultík, z něhož před několika málo minutami uklidila nádobí od večeře, a složila ruce na hrudi, "možná, že bysme měli vyrazit někam do města. Trošku se pobavit, užít si."

Deidara sedící na vysoké židličce se zeširoka usmál. Byla to sakra dlouhá doba, co se naposled pobavil a možná by nebylo úplně od věci, někam si vyrazit. Když se však rychlým, modrým pohledem zadíval na tmavovlasého muže, který sotva stál, jen nechápavě zamrkal.

,To nevidí, že je totálně K.O? Přece nečeká, že v tomhle stavu někam půjde. I když... včera vypadal ještě hůř a pak šel ještě pracovat, napadlo ho a lehce se zamračil, ,teda, alespoň to říkal. Jashin ví, co dělal ve skutečnosti. Vytuhnul jsem moc brzo na to, abych si všiml nějakejch postranních úmyslů, ale to neznamená, že je neměl...'

"Nejsem si jistý, zda je to dobrý nápad," poznamenal Uchiha, jemuž se pod očima již začínaly tvořit tmavé kruhy. Temným, všeříkajícím pohledem se zadíval Deidarovi do očí a jemně kývnul hlavou, "možná, že byste měli jít jen vy dva. Dlouho jste se neviděl a měli byste si pořádně zavzpomínat na staré časy. Já bych si šel dnes raději lehnout."

V ten moment se blonďákovi v hlavě rozsvítila pomyslná žárovička. Dřív, než Dai vůbec stačila odpovědět, nebo druhý muž dodat ještě něco dalšího, sklouzl ze židličky a v obličeji nasadil nadšený výraz.

"Nesmysl! Přece tě tady nenecháme a nepůjdeme se bavit, zatímco ty budeš spát!" zazubil se falešně, div mu hraným veselím nepraskly koutky, "rozhodně musíš jít s námi! Jednou máme patřit do jedný rodiny, tak bysme se podle toho měli chovat!"

Dai na něj rychle pohlédla a potěšeně přikývla. Pak udělala k Itachimu několik kroků, prsty ho chytla za košili a těsně se na něj nalepila, a zahleděla se mu hluboko do temných hloubek.

"Prosím, Itachi, Deidara má pravdu," zaprosila, než se k němu nahnula ještě blíž, "navíc se takhle aspoň dřív poznáte a atmosféra se nám tu trochu uvolní. Co ty na to? Jen malou chviličku..

S těmi slovy na něj upnula své velké štěněcí oči, až musel Deidara odvrátit zrak, jak strašně přeslazená ta scéna byla.

,Oukej. Jestli něco můžu potvrdit, je to to, že ségra je z něj totálně vydřená. Naprosto a definitivně.'

Zatímco se Dei díval stranou, ti dva si vzájemně hleděli hluboko do očí, snad jako kdyby sváděli jakýsi tichý souboj vůlí, nebo vedli ještě tišší rozhovor. Plavovlasá žena nakonec vyhrála, jelikož Itachi si jako první povzdechl a pokrčil rameny.

"Co mám s tebou dělat," vydechl nakonec rezignovaně.

Dai se zazubila a vlípla mu rychlý polibek na rty. "Jsi nejlepší," zamrkala skoro až s dětským nadšením a konečně se otočila na svého bratra, "tak, vážení, běžte se oblékat, vír velkoměsta čeká!"

***

Důvod, proč chtěl plavovlasý fotograf na volné noze vytáhnout svého budoucího švagra ven i přes značnou únavu, která mu koukala z tmavých a tolik zajímavých očí, byl jasný jako facka - doufal v to, že když se jeho starší sestra zrovna nebude dívat, nebo když si třeba odběhne na toaletu, Itachi neodolá a začne se dívat po jiných ženských. Deidara moc dobře znal typy, jako byl on. Na první pohled se tvářili, že jsou těmi největšími svatoušky, ale stačilo, aby jejich drahá polovička zvedla zadek a na pár okamžiků zmizela, aby se začali otáčet za nejbližší sukní. Vyrazit si proto takhle v pátek večer do klubu mu přišlo jako perfektní příležitost, pokusit se zjistit, jestli je Uchiha sukničkář a jestli tohle je právě ten zakopaný pes v tom, co mu na něm nesedělo.

Když ale o pár desítek minut později vkročili do luxusního baru, kde to byl samý snob navlečený do perfektního oblečení, téměř mu spadla spodní čelist až na podlahu. Polovina lidí byla oděná do luxusních večerních rób a on měl co dělat, aby se ve svých černých džínách roztrhaných na kolenou a v obyčejníé bílé košili nezačal trapností červenat. Nyní už chápal, proč si Uchiha nechal sako s tmavě modrou kravatou a proč Dai zvolila dlouhé splývavé šaty. Doteďka si nedokázal představit, jak by v něčem takovém měla trsat na diskotéce, ale tohle... to nemělo s diskotékou nic společného. Prostor byl dostatečně osvětlený, polovina věcí tu byla z mramoru a zpovzdálí hrála jemná jazzová hudba.

Ani náhodou to nebyl jeho styl a začínal svého falešného nadšení kapánek litovat. Když se konečně společně usadili ke stolu, Itachi se všech zdvořile zeptal, co si dají k pití a po chvíli odběhnul k baru, aby všechno objednal. Blondýnek tak zůstal na okamžik sám se svou starší sestrou, na níž se momentálně mračil jako bůh pomsty.

"Aby ti ty oči nevypadly," poznamenala se smíchem v hlase, "Co se děje?"

Deidara si zhluboka povzdechl, lokty se opřel o stůl a složil obličej do dlaní. "Co se děje? Vážně se ptáš? Vypadám tu mezi váma jako bezďák!" postěžoval si, prudce zavrtěl hlavu a prsty od sebe rozevřel, aby se na ní mohl podívat, "Tos mi fakt nemohla něco říct?!"

Ona ale jen mykla rameny. "Ale já ti říkala, ať si ty příšerný džíny nebereš," zamručela jenom, "Ale když sis nenechal poradit, nechala jsem to být."

"Myslel jsem, že jdeme na diskotéku!" obhajoval se.

Dai se jen uchechtla a zavrtěla hlavou. "Vážně si myslíš, že někdo takový, jako je Itachi, by šel na diskotéku?" zamrkala nechápavě.

"Možná by mu to prospělo," zamručel Dei a odfrkl si.

"Co by mi prospělo?" ozval se za Deidarou v další vteřině medový, hluboký hlas, kvůli němuž blondýnek polekaně nadskočil.

V okamžiku, kdy před něj dlouhovlasý starší muž postavil sklenici s piňa coladou a koutky úst se mu lehce pozvedly v jemném úsměvu, jenž doplňovalo zlehka pozvednuté obočí se blonďáček kousnul do rtu a lehce se začervenal.

"Ehm, totiž-"

"To, že jsme tě nakonec vytáhli ven," skočila mu do řeči plavovláska v momentě, kdy si Itachi sedal na vedlejší židli, a spiklenecky na bratra mrkla. S úsměvem poděkovala za martini, které jí její milovaný donesl, a pak dodala: "Dei už si totiž stačil všimnout, že pracuješ víc, než by bylo vhodné. Je fajn, si takhle jednou za čas vyrazit."

Uchiha se pohodlně opřel o opěradlo vypolstrované židle a dlouhé prsty obtočil kolem vlastního koktejlu.

"Něco na tom možná bude," řekl jen a na malý, sotva znatelný okamžik se zadíval na Deidaru tak hlubokým pohledem, až měl fotograf pocit, že mu vidí skoro až do žaludku.

V této chvíli si víc než kdy jindy uvědomoval, jak moc je starší muž vlastně pohledný.

,Nesmím se tím nechat zviklat, nebo všechno poseru a můj plán nikdy nevyjde!' pomyslel si a pod stolem se štípnul do stehna, aby zahnal sílící rozpaky, které jej vyváděly z míry.

***

Jak čas plynul a koktejlů během večera přibývalo, Deidarovy rozpaky se rozplynuly a on zjistil, že i když je opravdu nevhodně oblečený, i tak se v téhle snobské společnosti dokáže docela dobře bavit. Možná to bylo proto, že se s Dai opravdu dlouho neviděli a byla toho kvanta, co si ještě nestačili říct, ale po nějaké době blondýnek úplně zapomněl na to, že měl v plánu pokusit se Uchihu nachytat na švestkách a místo toho si užíval každý okamžik. Dokonce i tmavovlasý snoubenec jeho sestry se po chvilce ticha docela dost rozmluvil a i přesto, že stále vypadal poměrně unaveně, dokázal s jejich konverzací držet krok, čas od času přidat nějakou vlastní poznámku, přihodit otázku, nebo se zlehka a naprosto okouzlujícně pousmát.

I přesto, že Deidarovi ten chlápek zcela neseděl, musel uznat, že úsměv má opravdu pěkný a že má co dělat, aby na něj každou chvíli obdivně nezíral. Místo toho se pod stolem neustále štípal do stehen, aby se uklidnil a nečuměl na něj jako zamilovaná patnáctka. Za prvé to byl snoubenec jeho sestry a naprosto se to nehodilo, a za druhé ho prostě neměl rád.

Když si asi po hodině a půl krátkovlasá žena všimla, že jen kousek od ní sedí na baru její dlouholetá přítelkyně, s jiskřičkami v očích se na moment omluvila, že se brzy vrátí, a zmizela za ní. Zatímco se několik dlouhých minut objímaly, líbaly na tvář a hovořily o tom, co je nového, Deidara zůstal se svým budoucím švagrem úplně sám. Dobrá nálada z toho, jak skvěle se do té doby bavili, vzala za své a on si najednou hořce uvědomoval, že právě teď je ta ideální příležitost na to, pokusit se odhalit Uchihovo tajemství.

Sice mu po dnešku jako prasák nepřipadal, ale určitě to byla jenom stupidní nahrána póza.

"No," mlaskl Dei, upil již ze třetí sklenice piňa colady, na moment se otočil přes rameno a pak na muže před sebou upřel velké, modré oči, "Docela kus, co? Ta Anko. Vypadá, že je docela dobře vyvinutá."

Itachi nic neřekl, jen se jemně pousmál a pokrčil rameny.

Zlatovlásek se kousl do rtu. "Vybavuju si jí z doby, když jsme ještě byli děti. Byla vyvinutější mnohem dřív než všechny ostatní holky, jestli víš, co tím myslím," uchechtnul se falešně a čekal, jak bude starší reagovat. Když se ale ani tahle poznámka nesetkala s úspěchem, stisknul Deidara pod stolem ruce v pěst a rozhodl se, přejít rovnou k věci. "Jaký se ti vůbec líbí ženský, hm?"

Až v ten moment Itachi konečně zpozorněl. Přejel blonďáčka zkoumavým zrakem a jemně se ušklíbl. "Mám si brát tvou sestru a ty po mě chceš, abych vyprávěl o jiných ženách?" zeptal se s nakrčeným obočím.

Deidara se silou vůle donutil nezačervenat a jen nad jeho poznámkou nakrčil obočí. "No co, máme se seznámit a líp se poznat, tak jen konverzuju," zamručel a znovu se otočil přes rameno, aby začal na sestřinou kamarádku z dětství pět ódy i přes to, že Uchihu to podle všeho absolutně vůbec nezajímalo, avšak když to udělal, strnul na místě, vykulil oči a dolní čelist mu povadla. "T-to snad ne..."

Jeho momentální společník zpozorněl. "Copak?" zeptal se, "Vidíš nějakou další atraktivní ženu?"

Mladší dlouhovlásek nasucho polkl, ještě chvíli zíral přes rameno, než se toporně otočil zpět a drobnými prsty se podrbal v dlouhých vlasech.

"P-přímo vedle ségry je jeden z nejznámějších K-konožkých fotografů, Mei T-Terumi," vydechl nevěřícně a na moment zcela zapomněl, že na dnešek měl rozhodně jiné plány, než ochat a achat nad jinými fotografy, "Je úžasná, hmm! Jednou jsem byl na její výstavě a chtěl s ní promluvit, ale nestihl jsem to a pak už jsem se na žádnou nedostal."

Itachi se lehce naklonil, aby ženu vyhledal pohledem, než přesunul pozornost zpět l blonďáčkovi. "Znám Mei docela dlouho, naše rodina pravidelně dostává VIP pozvánku na všechny její výstavy a přednášky," pokrčil jen Uchiha rameny, jako by se nechumelilo, "Chceš, abych vás seznámil?"

Jakmile ta slova splynula z jeho rtů, blondýnek znovu vykulil oči.

"T-to bys pro mě udělal?" zašeptal nevěřícně a srdce se mu zběsile rozbušilo.