Rudovlasý řezbář se zatvářil značně znechuceně, zamračil se a otřel si obličej pokrytý směsicí alkoholu a slin do rukávu černé košile. "Ty seš vážně prase, Deii!" zamručel naštvaně a protočil nad jeho až přehnaně šokovanou reakcí očima, "To mi neříkej, že sis toho vážně nevšiml. Máš rozbitej svůj gay radar, nebo co?"

S posledními slovy se uchechtl a zavrtěl nad ním hlavou.

"To bych zrovna do tebe neřekl, kámo," ušklíbnul se pobaveně.

I když ale na něj Deidara zíral s naprosto šokovaným výrazem ve tváři, vykulenýma očima, pootevřenou pusou a poprskanou bradou, vnímal ho spíš ale jen na půl ucha. Informace, kterou mu Akasuna před malou chvílí sdělil, se zdála tak nemožná, že na ni nemohl ani pomyslet! Jak by Uchiha, sakra, mohl být gay? Vždyť byl naprosto dokonalý ve všem, co dělal! Pohledný, milý, galantní a stoprocentně úspěšný u žen? Jeho sestra ho očividně milovala, což bylo vidět už na první pohled! Takový člověk prostě nemohl být na chlapy! Vždyť co by na to řekla jeho rodina? I když bylo již jednadvacáté století, doba šla dost dopředu a jinak orientovaní lidé mohli žít už o mnohem kvalitnější život, než kdy dřív, pochyboval, že zrovna majitel velké logistické společnosti, Uchiha Fugaku, by u svého staršího syna něco takového toleroval.

,Co ale potom všechny ty detaily, kterejch jsem si všímal? Jasně, Itachi se k Dai sice má, ale nikdy jsem je neviděl pořádně se vykousnout, ani nic podobnýho... co když má Sasori pravdu? Co když je ve skutečnosti na chlapy a tohle je jenom jedna velká bouda, jak to zakrýt?!' prohnalo se mu okamžitě hlavou, kterou však hned zatřásl, aby z ní vyhnal všechen ten přehršel myšlenek, co ho rázem začal bombardovat. Jedna jediná se ho ale držela zuby nehty. ,T-to by ale znamenalo... to by znamenalo, že mi ségra celou tu dobu lhala!'

Deidara se kousl do rtu, aby odehnal počínající pocity úzkosti, silně stiskl ruce v pěst a prudce se narovnal. "To není možný... určitě to musí mít jinej důvod, proč se tak chová... jak jsi na takovou blbost vůbec přišel, hm?" nechápal.

Tentokrát to byl Sasori, kdo šokovaně vykulil oči a zatvářil se stylem, jestli se plavovlásek nezbláznil. Na okamžik se otočil přes rameno a zadíval se k baru, aby zjistil, jestli je stále čistý vzduch, ale když uviděl, že jejich doprovod se o něčem nejspíš baví s barmanem, obrátil se a ještě víc se, již s osušeným obličejem, k příteli naklonil.

"Jak jako, jak jsem na to přišel? Tak asi nejsem úplně slepej, ne? Ty sis nevšiml, jak se na tebe dívá?" vyjekl tiše, dávaje si pozor, aby ho nikdo neslyšel, "Nebo jak se dívá na všechny chlapy kolem? Nejspíš se snaží být nenápadnej a nejspíš mu to u většiny lidí i prochází, ale nezapomeň, že tebe znám už opravdu dlouhou dobu a vím, jak na některý mužský působíš. A říkám ti, na něj působíš opravdu hodně."

Deidarovi se z toho všeho začínala pomalu, ale jistě točit hlava. Fakt, že by se Itachimu opravdu líbil, mu na jednu stranu neuvěřitelně lichotil, protože pro Jashina, musel by být slepej jak patrona, kdyby ho Uchihův šarm naprosto neoslnil, ale všechno to kazil fakt, co by to znamenalo...

"T-to prostě není možný," kníknul skoro tiše a dlaní pravé ruky si promnul starostmi stažený obličej, "Protože jestli jo... jestli jo, znamená to, že jsem měl pravdu a fakt je s ním něco kurva špatně... Je to zasranej lhář... A Dai očividně není o nic lepší..."

Řezbář se na svého nejlepšího přítele smutně zadíval a jemně jej chytil za ruku, aby mu vyjádřil svou podporu. Nemohl si pomoct, ale když ho tady takhle viděl, najednou litoval, že vůbec něco řekl. Moc dobře věděl, co pro Deidaru jeho sestra znamenala a rozhodně nechtěl být tím důvodem, kvůli kterým by se jejich vztah měl obrátit k horšímu.

"Hele," začal o něco hlasitějším, smířlivějším hlasem, "třeba... třeba se mi to nakonec jenom zdálo, no ne? A... a jestli ne, ještě pořád to přece neznamená, že ona v tom všem jede taky. Jestli máš dojem, že je Dai do Itachiho opravdu zamilovaná, třeba to nejsi jenom ty, koho se tu celou tu dobu snaží oklamat. Třeba je na tom Dai bitá stejně jako ty... a vlastně mnohem víc."

Blonďák si ztrápeně povzdechl. "Nebo je jenom vážně dobrá herečka," zamručel.

Sasori ho pustil a opřel se o opěradlo židle. "Nikdy jsem neměl pocit, že by tvoje ségra byla taková... ty snad jo?" zeptal se ho, "Jestli jí nařkneš ze lži a pak se ukáže, že v tom prsty neměla, zlomíš jí srdce ty, i on. Zničí jí to."

Modrooký fotograf se kousl do vnitřku tváře a konečně se na svého kamaráda pořádně podíval. "Já vím," přiznal nakonec a znovu si vzpomněl, jak moc zněla Dai do telefonu nadšeně, když mu pověděla, že se bude vdávat, jak moc jí vždycky jiskří oči, když se na svého nastávajícího jenom podívá, jak se k němu nadšeně lísá a tetelí se, když dostane obyčejný, roztomilý polibek na nos, nebo na čelo.

Několik dlouhých okamžiků si to přehrával celé dokola a dokola a snažil si představit, že by to na něj celé hrála, ale jeho rusovlasý přítel měl pravdu. Ona taková nebyla a s největší pravděpodobností opravdu milovala člověka, který jí už téměř rok a půl lhal. Zhluboka se nadechl a konečně se, o něco klidnější, narovnal v zádech.

"Máš pravdu. Ona taková není. Je moc čestná na to, aby mi lhala, nejspíš to na ní hraje, hm..."

Druhý muž jemně kývl hlavou. "Co s tím budeš dělat?" zajímalo ho a propletl prsty obou dlaní do sebe.

Deidara si promnul kořen nosu a na okamžik se zamyslel. Co asi tak mohl dělat? Pokud byl Uchiha na chlapy, samozřejmě, že mu nemohl kecat do jeho orientace, ale sakra, lhal všem kolem sebe a hlavně, lhal jeho milované sestře! A něco takového mu prostě nemohlo projít! Dai nemohla žít celý život ve lži s člověkem, který by k ní nikdy necítil to samé, co ona k němu! Něco takového si nezasloužila. Jediné, co mu tedy zbývalo, bylo, dotáhnout svůj původní plán do konce! Jen s jednou jedinou, drobnou obměnou...

"Sbalím ho," prohlásil odhodlaně a silně stiskl ruce v pěst. Špatnou náladu a částečné zdrcení nahradily pocity rozhodnosti a odhodlání, a srdce se mu pod návalem adrenalinu zběsile rozbušilo. Najednou se cítil o sto procent líp než před malou chviličkou. Jasně, moc dobře věděl, že tím Dai nejspíš zkazí celou svatbu, ale byl rozhodnutý to udělat. Rozhodně to byla lepší možnost, než prožít celý život ve lži. "Jestli je fakt teplej, svedu ho a vyspím se s ním. A pak mu to omlátím o hlavu! Ze mě, ani ze ségry nikdo debila dělat nebude! Zaslouží si někoho lepšího!"

Sasori se pobaveně rozesmál. "To je slovo do pranice!" uchechtl se, "A jak to chceš, prosímtě, udělat?"

Mladší jen pokrčil rameny. "Sám jsi říkal, že se na mě docela kouká," odfrkl si a pravačkou si sebevědomě prohrábnul dlouhé, zlatavé vlasy, "A moc dobře víš, že když někoho chci sbalit, tak ho sbalím. Tohle možná bude trošku těžší oříšek, ale nepochybuju o tom, že se mi to povede!"

"Povede co?" ozvalo se najednou napravo od nich, až sebou oba mladí muži jemně cukli, a o vteřinu později se před nimi objevily tři panáky s medově zabarvenou tekutinou.

V plavovlasém fotografovi na okamžik zatrnulo, avšak díky nově nabytému sebevědomí a díky myšlence, že znovu může pokračovat ve svém geniálním plánu, se hodně rychle vzpamatoval, napřímil se v zádech, pravačkou si podepřel hlavu, jemně se pousmál, tak, jak moc dobře věděl, že nejlépe vyniknou jeho plné rty a téměř až laškovně pokrčil rameny.

"Najít si taky někoho super, jak se to povedlo ségře," brouknul jen a přejel tmavovlasého muže zvědavým pohledem, téměř vyzývavým pohledem.

Jeho slova vyvolala na Uchihově tváři jemný, přesto překvapený úsměv. Vzal do ruky jednu ze skleniček a lehce ji pozvednul na znamení, že by si s nimi velice rád připil. "Neboj se. Mám pocit, že zrovna ty nebudeš mít s něčím takovým vůbec žádný problém," mrknul na něj a v okamžiku, kdy i druzí dva pozvedli skleničky, aby si mohli ťuknout, se jeho úsměv rozšířil ještě víc, "Tak na uzavření nové spolupráce?, no ne?"

S těmi slovy si s nimi přiťukl a přiložil sklenku ke rtům, aby svlažil chuťové pohárky ve vynikajícím, medově zabarveném alkoholu, absolutně netuše, co se jeho blonďatému doprovodu i jeho rusovlasému nejlepšímu příteli ve skutečnosti honí hlavou, nečekaje, že jej v příštích týdnech čeká opravdu tvrdá a těžká zkouška.