Seděl na obrovském balvanu a sledoval krajinu před sebou. Už si ani nepamatoval na chlad Anglie, ani na její ostrovy a moře, které během svého mládí díky Billovi spatřil. V hlavě měl jen jediné; obrázek poletujícího draka nad vrcholem hory Peleaga a řev Obyčejného velšského z údolí, kde sídlila Rumunská dračí rezervace. Už dlouhá léta nevnímal jako domov Doupě, pro něj byla domovem právě tato divočina. Řev draků měl mnohem raději, než křik své matky, když napomínala dvojčata. Přesto svou rodinu miloval a chyběla mu. Když se ale díval před sebe, na toho Rumunského dlouhorohého, myslel jen na to, jak je s draky šťastný. Možná se v dětství chtěl stát chytačem Kudleyských kanonýrů, ale to vzdal už při představě, kolik galeonů by ho to celé ročně stálo. Ještě teď měl staré koště, které ani za Merlina nechtěl darovat Ronovi před začátkem jeho prvního ročníku.

Pokaždé když si vzpomněl na své bratry a malou sestru, se usmál, dokonce i po těch letech, kdy už nikdo z nich nebyl dítětem. Byl rád, že celé tohle válečné období ustalo, ačkoliv přišel o jednoho ze svých sourozenců. George byl od té doby jako tělo bez duše, ale s Charliem čas od času vtipkoval, když se setkali v Doupěti. Stále na něm však bylo znát, jak mu bratr chybí. Ostatně jako chyběl všem...

Smrt Freda byla největším důvodem toho, proč se do Anglie nechtěl vracet – jejich matka na to vzpomínala často a byla schopna plakat celé dny i po třech letech. Navštěvoval je jen o Vánocích. Stejně jako čas od času navštívil i Adu Fawleyovou v Bradavicích. Hlavním důvodem ale bylo ujišťování její osoby, že dohlíží na její starší děti, které žily s ním v Rumunsku. Eliana po vystudování následovala svou matku v léčitelství draků a Royden si vzal za vzor Charlieho. Už nebyl tak zbrklý jako kdysi, když byl malý; Havraspár se na něm podepsal a tak se o něj Charlie ani Ada nemuseli každým dnem bát.

Jak tak sledoval slunečnou oblohu, po které létal osamělý drak, vzpomněl si na to, jak mu vyhovuje samota. Čas od času si vyčítal, že byl k Elianě tak hrubý, ale ona to rychle pochopila. Byla krásná a chytrá, to ano, ale i kdyby Charlie měl o dívky zájem, Elianu tak nebral. Ona mu nahrazovala Ginny. Opravdu, možná si s ní postupem času rozuměl víc, než s kýmkoliv z rodiny. I ji z balvanu sledoval, jak vyhledává plody bublanky jedlé, aby mohla krmit ty draky, kteří se už naučili, že nemohou jíst kouzelníky ani dobytek v osadách pod horami. Charlie se mírně zamračil, když viděl Elianu trhat žluté květy vysoké rostliny. Ta se ale začala bránit sama.

„Co děláš? Ta holka ničí přírodu, chyťte ji někdo!" začala vřískat rostlina tak nahlas, až ho to donutilo vstát a vyrazit za Elianou. Ta se tvářila zděšeně – zjevně se s mečavcem stříbrným setkala prvně – a pohledem vyhledala právě Charlieho, který už byl skoro u ní.

„Spletla jsem si ho s –"

„Já vím, stačí si ho chvíli nevšímat a on sklapne," chytil ji kolem ramen, aby ji odvedl od stále naříkajícího mečavce pryč. Ten hudroval, dokud mu nedošlo, že odešli. Eliana se podívala do poloprázdného košíku, než si povzdechla. „Co se děje?"

„Nejen, že nám dochází prasata, ale bublanky tu už taky moc není," poznamenala smutně. Charlie nejprve zmínku o prasatech nepochopil, než mu došlo, že měla na mysli velmi dlouhý pobyt drsnochvosta na jejich statku, čímž se zapříčinilo hned několik nehod za sebou; nejprve pochcípala všechna selata, poté shořela střecha a nakonec dvě z osmi prasat utekla. Vzhledem k tomu, že byla tato zvířata obvyklou potravou draků, měli zaděláno na problém. Nedaleko rezervace se totiž nacházela mudlovská vesnice, ve které chovali nejen dobytek, ale také tam žilo spoustu dětí. A drakům bylo jedno, jestli sežrali školáčka.

Charlie se zamračil a podrbal se na zátylku. Potřeboval chvíli přemýšlet, co s tím vším budou dělat. Bublanku trhali jako potravu pro horský skot, kterého byl zatím dostatek, ale jestliže bublanky ubývalo, znamenalo to jen další problém. Podíval se nahoru, na poletujícího draka, který zřejmě vyhledával další potravu. Naštěstí bylo kus od nich stádo kamzíků, na které se právě v tu chvíli drak zaměřil.

„Neříkala Tiara něco o obrech?" vzpomněl si najednou. Bylo všeobecně známé, že se bublankou živili i obři, kteří taktéž žili ve skalách. Eliana se zamyslela.

„Že tu zahlédla nějakého opuštěného minulou středu," dala mu nakonec za pravdu. Charlie se ještě rozhlédl kolem sebe. Eliana netušila, kam se díval, ale nechala ho, a to i když se rozešel vpřed a začal civět do země.

Charlie v tu chvíli vypadal jako lovecký pes, který čmuchá a hledá stopu. A přesně to hledal; stopy po obrovi, který by mohl veškerou bublanku ze země vytrhat. Eliana ho mlčky následovala a sama se rozhlížela, zda něco nezahlédne. Víceméně ale hledala stále bylinky, které potřebovala pro výrobu lektvarů. Už neměla moc zásob, aby mohla léčit zraněné krotitele draků. Jediné co zahlédla, byla turanka, které ale měla plnou pikslu, takže ji přešla, div nenarazila do Charlieho, který se těsně před ní zastavil.

„Tady," ukázal pod sebe na obrovskou stopu v kamenité zemi. Jen obr měl takovou váhu, aby po sobě zanechal stopu v kameni.

„Takže jsi měl pravdu," pronesla užasle Eliana. Charlie se na ni s úšklebkem otočil.

„A kdy jsem ji neměl, El?" vycenil na ni zuby, než vzal košík z její ruky a ukázal na nedaleké bublanky, kterých si také stihl všimnout. „Běž je vytrhat, já ten košík pak odnesu do kutlochu." Kývl hlavou směrem k údolí, kde bylo postaveno několik skromných baráčků a chat pro krotitele a léčitele. Eliana přikývla a vydala se pro bobulovité rostliny. Charlie ještě chvíli zkoumal stopu, než zahlédl další. Vedly opačným směrem od údolí. Hned si usmyslel, že večer bude muset s Tiarou na menší obchůzku, aby zjistili, kam měl obr namířeno. Jediným štěstím bylo, že nevedly k obydlené části hor. Krotit draky uměl, ale s obry neměl tolik zkušeností. Znal vlastně jen Hagrida a to byl poloobr. Věděl, že má ještě mladšího bratra, ale osobně se s ním nesetkal. Ten byl prý krotký a celkem hodný, ale Hagrid uměl celkem nevinně přehánět.

Když za několik minut scházeli úpatím dolů, drak už nad jejich hlavami nelétal. Naposledy ho viděl odnášet si jednoho kamzíka za vrchol hory, kde si ho hodlal zjevně opéct. Z tohoto důvodu ho Rumunští dlouhorozí draci neuvěřitelně fascinovali, jiný drak by sežral oběť syrovou, ale tahle samice ji vždy hodila na zem a chrlila na ni oheň, dokud nebyla propečená. Občas jí tyhle pochoutky opravdu záviděl. Tímto si od něj také vysloužila přezdívku Mlsná máma. Občas jí ale říkal i Chamtivka, protože nikdy nenabídla potravu svým dvěma mláďatům.

V údolí se Charlie a Eliana rozdělili; ona spěchala do Lektvarového kutlochu a on pro změnu mířil druhým směrem k dračímu útočišti, kde hodlal najít Tiaru Trifanovou. Ona i celá její rodina se věnovali krocení draků už od nepaměti, s výjimkou její pratety, která učila létání v Bradavicích v době, kdy tam Charlie studoval. Ani fakt, že měl Charlie s Rolandou Hoochovou dobrý vztah ale nic neměnil na tom, jak dlouho Tiaře trvalo, než si k Charliemu našla cestu. Podle ní to byl jen namachrovaný chytač, kterého rozhodně v rezervaci nepotřebovali. Až jeho očividný talent zkrotit nejagresivnější dračí plemeno, ji nakonec přesvědčil o tom, že měl Charlie ke kouzelným zvířatům opravdu cit a respekt.

Jakmile dorazil mezi ostatní krotitele, došlu mu, že s Tiarou jen tak nepromluví; vší silou tahala za silné lano, které svazovalo krk samice Čínského ohniváče. Byla zrovna v říji, takže měla o to větší sílu a agresivitu. Čím byl blíž, všímal si i Roydena, který držel lano, svazující její pravou nohu, Tiařina otce; bojujícím s dalším lanem, díky kterému nemohl drak odletět a nakonec Atary, Tiařiny mladší sestry, která ačkoliv pracovala hlavně jako léčitelka, pomáhala zbytku krotitelů zkrotit dračici v říji. Jakmile zahlédl i ji, rozeběhl se rovnou k ní a lano si převzal. Atara se na něj vděčně pousmála, než si setřela pot z čela a nahradila jej krví z rozedřených dlaní. I Charlie měl co dělat, aby tu rozjančenou samici udržel.

„Pomůžu Elianě připravit hojivé masti," houkla na všechny krotitele, než odběhla o kus výš k Lektvarovému kutlochu. Charlie jí ale pozornost už nevěnoval, soustředil se na plamen, který Ohniváč vychrlil přímo směrem k Tiaře a proto, že byla tak blízko u jeho hlavy, představoval si jen ty nejkatastrofičtější scénáře. Na druhou stranu v tuto chvíli nemohl dračí nohu pustit, nadělalo by to více škody, než užitku.

***

Ahoj, nic nového tu nemám. Jen, když jsem teda vecpala Tiaru do silvestrovské jednohubky, dlužím vám nějaký podklad, abyste měli jasný důkaz, že existovala. Příběh kdysi prošel korekcí, teď ho ještě kontroluji, ale záměrně děj i strukturu vět ponechávám tak, jak byl psán původně #nobetawedielikeamen :D Příběh jsem psala někdy září/říjen 2020, takže je to už nějaký ten pátek, ale zároveň je to asi mé nejlépe psané dílko z té doby. Tak ho tu máte v plné parádě. Když ho přečtete a zanecháte komentář, budu ráda, když ne, ničemu to nevadí, on si pár srdcí kdysi získal, takže teď už bude jen tak plavat internetem... :D