Věnováno Werisce, aby tu měla nějakou památku na ty naše berušky ♥ :D 

***

Renovace dračí rezervace v Rumunsku zabrala jen pár měsíců. Tiara jako majitelka neselhala a snažila se, aby rezervace vypadala stále stejně, přesto vykonala hned několik opatření. Ohnělákavá knajpa dostala střechu z nehořlavého materiálu, aby náhodou její nový název nepřivolal další katastrofu. Místo domu Trifanových vybudovali statek, do nějž díky ministerstvu a samotné ministryni Skutnikové dopravili tucet prasat, o které přišli vlivem Drsnochvosta a Tiara se bez hádek a odmlouvání nastěhovala do Dračího doupěte.

Život v rezervaci plynul dál, ale rozdíly a odjezd jejích členů, byly vidět. Eliana chyběla nejen Ataře, ale také krotitelům, kteří nedostávali svou dávku léčivých mastí a museli si bolístky hojit starými způsoby. Na Fawleyovic ženy si tu zkrátka zvykli, proto se její odjezd s Weasleyovými s Rory Blackovou podepsal na všech.

Stejně jako Atara strádala i Tiara. Ne že by jí chyběli Weasleyovi, ale na Elianu si zvykla a hlavně... scházela jí Rory. Za tu krátkou dobu si stačila všimnout, jak podobné si jsou a těžko se s ní loučila. Sice se spolu stihly opít skoro do němoty, ale odjezd se tím ani tolik neoddálil.

Od pověstné události uplynula spousta času, během kterého se sice ty dvě navštěvovaly, ale jen zřídka. Rory žila svůj život s Billem v Anglii a na cestování přes moře se tak nedostávalo často, přesto si ty dvě neustále psaly dopisy a stěžovaly na své drahé polovičky, přestože je milovaly.

Ano, nakonec Tiara došla k závěru, že přeci jen na tom Charliem něco bylo. Nakonec uznala, že ho dost možná měla i více než ráda.

Za ta léta se stačilo udát v rezervaci hned několik věcí; Royden s Atarou se vzali a pár let poté založili rodinu – poštěstila se jim dvojčata jako Roydenově rodičům –, Tiara, přestože děti nechtěla a Charliemu to tloukla do hlavy celé roky, přeci jen porodila a shodou náhod se téhož roku narodila další dvě dítka v Anglii – Billovi a Rory maličká Lyra a Ginny s Harrym rozverný James Sirius. Lyra byla z dítek nejstarší a často poslouchala od své maminky vyprávění o strýčkovi Charliem a tetě Tiaře.

Shodou náhod se přeci jen po letech v rezervaci sešly známé tváře, které toho měly společného více než jen onu pověstnou událost, kdy všichni bojovali za místo, které si tak oblíbili.

Pro Tiaru to bylo předem plánované a utajované tajemství. Charlie půl roku před tím, ostatně jako na každé Vánoce, odjel za svou rodinou a jeho manželka, která se tak trochu bála reakce své tchýně, raději zůstala doma. Tentokrát s sebou Charlie navíc vzal Sorinu, jejich šestiletou dcerku, takže Tiara byla poprvé v Rumunsku bez ní. Byly to smutné Vánoce, ale Tiara moc dobře věděla, že si za to mohla sama. Ačkoli byla odvážnou a nebojácnou ženou, s Molly se setkat neodvážila.

Proto, když se Charlie zmínil, že ji čeká toho letního dne překvapení, mírně se zděsila nad představou, že by mohla dorazit tchýně. To jí ale naštěstí vyvrátila právě Sorina.

Tiara se v odpoledních hodinách snažila uklidit celé doupě, zatímco její neposedná dcerka pokaždé šla a mařila její práci. Tiara uklidila knihy o krocení draků, Sorina si vzpomněla, že si chtěla něco přečíst. Tiara uklidila nádobí, Sorina dostala hlad. Takhle to šlo celou hodinu, než si Tiara frustrovaně sedla ke stolu a rozhodla se z úklidu rezignovat.

„Proč už neuklízíš, mami?" zeptala se přespříliš pobaveně blondýnka, jež měla očka po svém otci, ale zbytek vzhledu i povahy právě po Tiaře. Ta v těchto případech občas litovala, že nebyly trochu rozdílné.

„Co bych uklízela, vždyť to tu vypadá dobře," mávla nad tím rukou. Ve skutečnosti byl obývací pokoj plný hraček, které Sorina neuklidila, ale Tiara to hodila za hlavu. Jen ať vidí, jaká je její dcera bordelářka. V pozadí se jí však ozýval tichý hlásek, který našeptával, jak zle bude Molly reagovat, až uvidí ten nepořádek.

„Je tu bordel," usoudila znalecky Sorina a založila si ruce na hrudník. Tiara si ji zaraženě prohlédla.

„Tak si ho ukliď, holubičko." Nikdy nezapomněla na den, kdy jí tak oslovila Rory a nebyl den, kdy by tak neoslovovala svou dcerku.

„No jo, už jdu," zamumlala se sklopenou hlavou a opravdu se vydala uklízet. Tiara se sama pro sebe spokojeně pousmála a zvedla se, aby ještě douklidila kuchyň, když v tu ránu se do doupěte přiřítil Charlie.

Léta se na něm začala podepisovat. Už si sice nenechával růst vousy, snad aby si na věku trochu ubral, ale vlasy mu začaly značně řídnout a stará dobrá Tiara si ho kvůli tomu ráda dobírala. Jejich vztah se totiž za ta léta nezměnil, na rozdíl od jejího příjmení, stále byli urýpaní až až. Dokud ale Charlie nevypadal jako šedivý pan Trifan, byl se sebou spokojen. Navíc si byl jistý, že prožíval ta nejlepší léta. Pětatřicet je člověku jen jednou, říkával.

„Tak co mámo!" zaburácel do domu. Tiara nenáviděla tyhle jeho příchody, vždy automaticky protočila oči a potlačovala úsměv, když se k ní přiblížil, aby ji políbil. I po těch letech měla problém s tím, aby si zachovávala vážnou tvář, které se vzdala v den, kdy v rezervaci hořelo.

I dnes očekávala plameny, zejména pokud by měla dorazit Molly Weasleyová. Opravdu z té ženy měla vítr.

Charlie ji políbil na tvář a po celou dobu se tak pitomě usmíval, až nabyla pocitu, že je něco špatně.

„Co máš za lubem, Weasley?" ušklíbla se na něj.

„Dneska hlídám já, Weasleyová," opětoval jí úšklebek, „takže na sebe něco hoď a mazej do knajpy," kývl hlavou ke dveřím. Tiara se zamračila a chvíli na něj jen tupě zírala. „Tak už jdi. Ne! Rovnou se tam přemísti!" pokýval hlavou. Tiara se divila, že se nepoplácal rovnou po rameni.

„Občas nechápu, proč jsem si tě vlastně vzala," zavrtěla hlavou, než se krátce ohlédla po dceři, která se náhle chovala jako andílek. Uklízela, tiše si broukala nějakou písničku, a když se na ni Tiara podívala, vzorně si schovala ruce za záda a zazubila se. Tiara se otočila zpět na Charlieho. „Takže satana s tváří anděla si bereš na starost?" ujistila se ještě.

„Neříkej jí tak," svraštil obočí a ukázal na Sorinu, která se stále sladce usmíval.

„To dělá před tebou!" vysvětlila rázně Tiara. „Ale víš ty co? Prostě se bavte, já si jdu dát zaslouženýho... čaj, čaj," poznamenala, když si všimla, že Sorina nastražovala uši.

„Jen jdi," zazubil se Charlie. Tiara si ho ještě nedůvěřivě prohlédla, než zavrtěla hlavou a odběhla do horního patra, aby na sebe hodila něco méně domáckého.

Jakmile byla převlečená, s prásknutím zmizela z doupěte a dopadla na nohy přímo uprostřed Ohnělákavé knajpy. Stále ji vlastnil Danny, ale už mu nevynášela. Přeci jen přišli před lety o nejvěrnější štamgastku Crinu, takže se z hospody stala jen taková přátelská úschovna alkoholu, kam čas od času zavítali někteří krotitelé.

Jejich řady se sice za poslední roky rozrostly, ale o to méně sjednocení byli. Každá skupina si zabrala jednu dračí rasu a nazývali se odborníky. Tiara je vedla nerada, protože část z nich byla problémová, ale nakonec si zvykla i na to. Nic jiného jí nezbývalo.

Nechápala navíc, proč ji do knajpy Charlie poslal, když nikde Dannyho neviděla. Chvíli se rozhlížela, než pokrčila rameny a vydala se sama k baru, aby si zpoza něj vytáhla nějakou whisky. Už častokrát pila sama, dnešek nemusel být výjimkou.

Když už byla skoro u baru a nedopatřením narazila do barové židle. Ozvalo se z druhé strany cinknutí lahve. Trvalo jen vteřinku, než se před ní za barem vynořila povědomá tvář a lahví fialkové vodky v ruce.

„Pijeme, holubičko!" oznámila jí vesele Rory Blacková v celé své kráse a s úsměvem, jaký u ní často nevídala.

„To si ze mě..."

„Nedělám," zavrtěla hned hlavou a položila na barovou desku dva panáky, které měla jistojistě připravené. „Tobě naleju whisky, neboj," ujistila ji ještě.

Tiara se neubránila úsměvu. Po celodenních obavách, že by se měla setkat tváří v tvář s Molly Weasleyovou, byla Rořina návštěva jako dar z nebes.

„Co tak zíráš? Líbím se ti takhle za barem?" ušklíbla se černovláska. Tiara tak nějak nenacházela slova, vlastně měla nutkání Rory skočit kolem krku, protože byla opravdu ráda, že ji viděla. „Dobře, tak mluvit budu já. Lyra konečně našla plyšáka, kterým by Sorině oplatila toho Plamínka," spustila černovláska. „Billy jí před chvilkou odvedl nahoru a my můžeme aspoň pokecat, jestli ze sebe teda něco vymáčkneš."

„Já nevím co říct, vyrazilas mi dech, ty kráso," usmála se. Rory mezitím nalila sobě panáka vodky a Tiaře whisky. „Takže chlapi dneska hlídaj?" ujišťovala se pro jistotu.

„Podle mě ani nebude potřeba, holky si budou hrát a ani o nich nebudou vědět," mávla nad tím rukou a druhou podstrčila Tiaře whisku. „Na dámskou jízdu!"

„Jasně, jako to dopadlo minule s Plamínkem," zašklebila se Tiara, než do sebe kopla panáka a práskla s ním o bar, zatímco se Rory rozesmála nad jejím prohlášením.

„Myslíš to, že omylem podpálila Charliemu vlasy?"

„Myslím spíš to, že hned na to zapálila Dannymu zadek," mrkla na ni.

„A Danny řekl, že je ona malý Plamínek," vzpomínala Rory dál.

„Pak vyprávěla tomu plyšákovi tu svoji pohádku, kde nakonec pojmenovala Plamínek jeho. Ona je úžasná. Alespoň něco se Weasleyovým povedlo," poznamenala ještě polohlasně. Rory akorát vzala lahev do ruky, ale to co Tiara řekla, ji zarazilo.

„Hele, vlastně jsme tu z celkem jinýho důvodu. Mám tě celkem ráda, abych ti tu blbě kecala," přiznala Rory. Tiara naklonila hlavu a přestala se usmívat.

„Věděla jsem, že to není jen tak," poznamenala ještě.

„Charlie si o Vánocích postěžoval, že se nechceš poznat s Molly –"

„To ne. O tomhle se bavit nebudu," zarazila ji Tiara se zamračením.

„Molly je vážně skvělá ženská, Tiaro. Bude se ti líbit," dušovala se Rory, ale Tiara zavrtěla hlavou.

„Necejtim se na to."

„Proč?" nechápala.

„Nechci, aby mě odsuzovala," špitla skoro neslyšitelně. Rory ji však nepřeslechla. Podala Tiaře dalšího panáka a významně se pousmála.

„Bill povedl Fleur se mnou, pak si ji vzal, pak se rozvedl a je teď se mnou. Proč myslíš, že by odsuzovala právě tebe?"

„Zabila jsem člověka a vlastní matku jsem hodila do chřtánu Lyonesse," připomněla jí. Tentokrát zavrtěla hlavou Rory.

„Já jsem Smrtijedka. Pořád si myslím, že nic z toho není důvod, aby tě Molly neměla ráda. Tak se přestaň chovat jako blbka a koukejte na konci léta přijet. Ginny bude mít narozeniny!"

Rory věděla, že bude muset Tiaru opít, aby jí mohla dále přemlouvat. Proto s tím po dalším Tiařiným nesouhlasu přestala a raději lila jednoho panáka za druhým, dokud nenastal večer. Obě v sobě měly téměř celou lahev, každá tu svoji a upřímně na to i vypadaly. Seděly spolu na baru, jedna druhé neustále padala na rameno a jejich smích se ozýval snad celou rezervací.

Po několika hodinách se k nim přidal i Danny, kterého samozřejmě vyhodit nemohly, když hospoda patřila jemu, přesto se o to Rory pokusila. Nakonec ale neuspěla.

Když se kolem desáté vracely s úsměvy od ucha k uchu a celkem hlasitě vpadly do doupěte, obě rázem jako by vystřízlivěly.

Zatímco Charlie s Billem spali na pohovce jako miminka, děvčata si hrála celkem zvláštním způsobem. Sorina pletla Billovi copánek, zatímco Lyra jí vyprávěla jednu ze svých pohádek.

„A pak se Vlkouš vydal porazit Plamínka! Jenže ten byl mocný a dobrý kouzelník, takže se mu nakonec Vlkouš poddal," prohlásila Lyra nakonec s vážností v hlase. Sorina se na ni otočila a zpražila ji pohledem.

„To už je třetí pohádka, kde Plamínek vyhrál!" prohlásila naštvaně.

„Je to můj hrdina," vysvětlila Lyra. „Jestli chceš svýho hrdinu, vymysli si vlastní pohádku, Sorinko," vyplázla na ni jazyk. Rory se v ní zkrátka nezapřela.

„To vymyslím," prohodila s takovou rázností, až Billa zatáhla za vlasy a ten hlasitě zachrápal, když mu tím zaklonila hlavu. Obě ženy u dveří se tiše zasmály, ale užívaly si tu chvíli, kdy jim děvčátka nevěnovala pozornost.

„Ale Plamínek neumře," naléhala Lyra.

„Že ne? Tak poslouchej, holubičko," pustila Billův ohon a otočila se čelem ke své kamarádce, se kterou se momentálně pravděpodobně dohadovaly. „Byl jednou jeden vlk –"

„Takhle začínají všechny pohádky," upozornila ji Lyra samolibě. To ona byla na vyprávění pohádek génius a očividně to chtěla dát Sorině najevo.

Rory s Tiarou měly co dělat, aby se nerozesmály. Obě postávaly v přítmí chodby a opíraly se o sebe, přičemž si obě přidržovaly ústa.

„Dobře! Tak ten vlk nebyl, protože... jo! Jednoho večera se chystal statečný Plamínek do postele a myslel si, že se mu bude krásně spát. Už pochrupkával, pomalu usnul, když v tom mu do snu vlezl zlý vlk. Honil ho po lese a ukousnul mu křídla, aby mu nikam neodletěl –"

„Vlk nemůže ukousnout drakovi křídla. Vylámal by si zuby," opravila ji podruhé. Sorina se naštvala a věnovala Lyře ošklivé zamračení.

„Plamínek taky nemůže být králem! Je to drak!"

Lyra se na chvíli zarazila a prohlédla si dráčka, kterého dostala od Charlieho. Sorina se kousla do rtu.

„Tak já budu královna," prohlásila najednou důležitě Lyra. „Jo, já jsem královna a ty se mi teď musíš poklonit, komornice Sorino," ušklíbla se na ni.

„To ne," zavrtěla hned hlavou. „Jsme v Dračím doupěti, tady vládnu já."

Tiara usoudila, že nastal ten správný čas odhalit jejich přítomnost. Tak nějak se jí podařilo vypozorovat, že obě dívky vstaly pozadím nahoru a nedělalo by dobrotu, kdyby v rozhovoru pokračovaly. Především znala svou dceru, takže když spatřila její výraz, raději zakročila.

„Vlastně tady vládneme my dvě. Tady královna Rory a královna já," ukázala prstem nejprve vedle a pak na sebe. „Vy jste zatím ještě princezny, takže alou do postele, nebo vás nechám vydědit," dořekla tak rázně až se oba zrzci na pohovce trhnutím posadili.

„Vydědit?" vyděsil se Charlie.

Rory se pobaveně podívala na Tiaru. „Jak se bojí,parazit jeden."