Mezitím co bratři Weasleyovi probírali Charlieho očividnou přitažlivost s Kailou, se v údolí čtveřice v hospodě rozdělila. Davey poskytl Garethovi horní patro hospody, aby se mohl vysprchovat a něco se sebou udělat, zatímco Tiara vedla dost neochotně Rory k Trifanovým.

Tahle anglická verze se totiž ukázala jako někdo, kdo dokázal dost silně rozvířit její emoce. Na vše měla uštěpačnou odpověď, a pokud ne, stačil jediný pohled, aby se Tiařiny už tak zlámané nehty zarazily do stolu. Měla co dělat, aby nevybouchla, ale přes to chtěla Rory poznat.

Něco na ní ji fascinovalo, možná to byly právě ty vlastnosti, které ji štvaly, ale nebyla si tím jistá. Nechala se drobnou černovláskou následovat až ke svému domovu, než se otočila a opřela se o dveře.

„Jak si mohl najít tak hodnej kluk někoho, jako jsi ty?" prohlédla si ji. Rory několikrát zamrkala, než odpověděla. Tiara si už myslela, že má vyhráno a že jí snad došla slova.

„Copak tys nikdy neslyšela o tom, že se protiklady přitahujou?" pozvedla vítězně obočí. Tiara zavrtěla hlavou a založila si ruce na hrudníku. Na Rořině tváři se objevil spokojený úšklebek. „A co Charlie? Slyšela jsem ho o tobě básnit minulý Vánoce, taky mluvil o tom, jak ho odmítáš a jak miluješ jenom draky. Jak se mohl tak hodnej kluk zamilovat do někoho, jako jsi ty?"

Tiaře se ani trochu nezamlouval způsob, jakým na ni její otázku otočila. Zůstala na ni zírat a byla by po ní skočila, kdyby ovšem někdo v tu samou chvíli neotevřel dveře a ona neztratila kontrolu nad balancem. Po zádech zahučela do domu a jediné, čeho si stihla všimnout, byl Rořin překvapený výraz, než si položila ruce na tvář.

„Jémine, promiň mi to, Tiaro," zaslechla nad sebou hlas své mladší sestry, než zahlédla i její obličej. Atara jí ihned nabídla pomocnou ruku, ale Tiara ji přes ni plácla a postavila se na nohy sama. „Ty máš zase náladu," protočila očima a podívala se na neznámou mladou ženu před sebou. „Jsem Atara," natáhla k ní ruku. Rory chvíli váhala, než její ruku neochotně přijala a představila se.

„Rory," pronesla s úšklebkem. Atara si ji nejistě prohlížela, když od ní odtahovala ruku a raději bez dalších slov odešla z domu. Tiaře bylo jasné, že měla namířeno do Lektvarového kutlochu, proto se nad tím ani nepozastavila. Co ji ale zarazilo, byla změna jejího chování. Za jiných okolností by se radovala, že poznala někoho nového.

„Co seš zač, Blacková?" prohlédla si ji zkoumavě, ale přesto gestem naznačila, aby šla dál. Rory prošla kolem ní a odpověděla, až když se otočila na patě zpět k ní.

„A chceš slyšet nefalšovanou pravdu nebo ti mám povědět pohádku, jako všem lidem kolem?"

„Vypadám snad jako někdo, kdo je zvědavej na pohádky?" zamračila se Tiara. Měla ohledně ní opravdu rozporuplné pocity, které v sobě nedokázala potlačit. Rory pokrčila rameny a přešla ke staré pohovce na začátku obýváku, kde se opřela a znovu se na Tiaru podívala.

„Vypadáš, jako bys jim celý dětství věřila a pak ti někdo ukázal, jak moc šeredně ses mejlila," zhodnotila ji ostře Rory.

„A tobě očividně dost ubližovali, když tak stupidním způsobem odvádíš od mojí otázky, co?" pozvedla obočí Tiara. Byla vytočená, ale stále ne tolik, jako když chvíli na to spatřila na Rořině rtech úsměv. „Čemu se směješ? Jsi jak šílenec. Přestaň s tim," sykla po ní.

Nestávalo se často, aby Tiara měla problém s ovládáním svých emocí, ale přítomnost mladé Blackové jí dávala očividně dost zabrat.

„Líbíš se mi, Trifanová. Asi nebudeš úplně natvrdlá blbka, jakých jsem v Bradavicích potkala stovky," poznamenala Rory. Tiara netušila, jestli to myslí vážně, nebo si z ní utahovala, ale pro jistotu neodpověděla. „Jen nechápu, že tě nechali studovat v Krásnohůlkách. Netrhala jsi tam těm holkám hlavy?"

„Proč si myslíš, že mám za opaskem tu kudlu?"

***

Ještě toho večera se Gareth Weasley odvážil opustit v podobě věštce Amauryho Ohnivzdornou knajpu a došel se podívat za Lyonesse.

Pamatoval si na den, kdy ji přivedl, na věci, které provedl. Stále miloval svou ženu a věděl, že na Charlieho slovech bylo opravdu hodně pravdy. Ublížil jí. Byl to sice Brumbálův rozkaz, ale neměl povinnost jej neporušit. Mohl se po válce vrátit, omluvit se své milované a konečně si jí vzít. Mohl spatřit svého syna, kterého třicet let neviděl. Mohl udělat tolik věcí, ale neudělal nic.

Krom toho, že zůstal v Rumunsku.

Kvůli ní a později i kvůli věštbě, kterou sám pronesl. Nechtěl, aby přišel mladší Ridgebit o rezervaci, stejně tak jako přišel o svého otce. I jeho smrt předpověděl a dlouho ho to trápilo, proto se do Rumunska tehdy vydal.

Už od té doby uplynula spousta let. Ale ani čas nezabránil tomu, aby ho samice Čínského ohniváče poznala.

Ležela svázaná na zemi uprostřed lesů. Sledoval ji za křoví, ale jakmile vylezl, zvedla hlavu a poté se na svůj věk dost rychle postavila na všechny čtyři nohy.

„Moje Lyonesse," povzdechl si se slzami v očích. Měl k ní opravdu silné citové pouto. A ona k němu také, proto se nechala pohladit po čumáku, když k ní přešel.

Byl by tam s ní postával klidně hodiny, dokud by ráno nevyšlo slunce, ale oba zaslechli za Garethovými zády zapraskání větví. Lyonesse se neuměla bránit jinak než ohněm, proto před sebe vychrlila plamen do míst, kde onen zvuk zaslechla. Gareth stačil uskočit jen tak tak.

Z hořícího křoví vyskočila krotitelka, které už nezáleželo na tom, kolik popálenin na sobě měla. Shodila si z dlouhého culíku několik žhavých lístků, než přešla do bezpečné vzdálenosti a zkoumavě si Garetha prohlížela.

„Věděla jsem, že nejsi tím, za koho se vydáváš," poznamenala, přičemž z něj nespustila oči. Gareth ve své podobě Amauryho přešel dál od Lyonesse a mračil se na Crinu Lazarovou jak jen to šlo.

„A o tobě vědí, cos kdysi udělala? Co děláš teď?" pozvedl obočí. „Vždyť za polovinu těch věcí, co se udály, můžeš ty a tvůj povedený manžel!" osopil se na ni.

„Nemám ponětí, o čem to mluvíš, Amaury," ohradila se. „Nikdy bychom neprovedli něco, co by ohrozilo náš domov. Kam bychom potom šli?"

Nevěřil jí ani slovo. Hrála na něj tu samou hru už před lety, ale on ji i jejího muže prohlédl. Viděl dál, než ostatní kouzelníci. Viděl do minulosti, viděl do budoucnosti, ale hlavně viděl do nitra duše, kam obyčejné lidské oko nedohlédlo.

„Proč jsi sem přišla, Crino?" chtěl vědět. Crina přešla až k němu, ale Gareth ustoupil. Věděl, že u tak nebezpečné ženy nesměl stát blízko. Stejně tak to věděla Lyonesse, která za ním nespokojeně zamručela. Byla ale stále dost daleko na to, aby Crinu zasáhla plamenem.

„Děláš jen samé problémy, Amaury. Vždy jsi je dělal," poznamenala nejprve. „Sám dobře víš, že věci, které jsi předpověděl, se musí stát. Je na Codrinovi, aby rezervaci zachránil a až bude po všem, dostane ji on. Nemohu ti dovolit, abys ostatní přesvědčoval o své pravdě. Kaila musí udělat, co slíbila."

Věděl to. Věděl, že McFustyovi a Lazarovi jedou v něčem velkém, co mělo být pro rezervaci osudné. Netušil však nic o jejich plánu rezervaci získat. V jeho předpovědi byly jen plameny a rezervace, která lehla popelem. Viděl Tiaru, která pro rezervaci obětovala život, a viděl svého synovce, který ji chtěl zachránit.

„Chceš mě zabít, Crino?" prohlédl si ji. Neměl strach, přestože věděl, čeho všeho byla schopná.

„Já ne, Garethe. Moc dobře víš, koho jsi málem připravil o život. Ona ti to neodpustila. Nikdy ti to neodpustí," uvědomila ho. Garethovi bylo jasné, o kom mluvila. Hlasitě polkl a rozhlédl se kolem sebe.

„Je tady?"

Odpovědí mu bylo Crinino zavrtění hlavou a samolibý úsměv. Bez dalších slov se otočila na podpatku a odešla do tmy, zatímco on zůstával stát na místě, zmatený a vystrašený. Nemohla ho zabít. Neviděl to.

Ale strach měl, a panečku jaký. V mysli viděl jen ji a její nevraživý pohled, který mu věnovala před lety. Myslel si, že už ji nikdy neuvidí, přestože věděl, že žila. Ani ve snu by ho však nenapadlo, že se ti dva ještě setkají tváří v tvář.

***

„Smrtijedka?!" vykulila Tiara na Rory oči.

Během poslední půl hodiny se přeci jen Rory svěřila ohledně své minulosti a ohledně toho, kým byla. Vzala to ale samozřejmě po svém a podala tuto informaci zcela neotřelým způsobem. Nezmínila, že byla ke smrtijedství donucena, ani svou práci dvojího agenta pro Fénixův řád. Čekala pouze a jen na Tiařinu reakci.

„Bojíš se?" vycenila na ni zuby. Tiara se uklidnila a zavrtěla hlavou.

„Vlastně ne. Přijdeš mi teď mnohem užitečnější. Už nejsi jen hezká tvářička," ušklíbla se na ni Tiara.

Rory to pravděpodobně překvapilo, neboť chvíli trvalo, než znovu promluvila. Seděly spolu u stolu v kuchyni a snažily se jedna druhou lépe poznat. Fascinovaly se navzájem. Byly natolik rozdílné, přesto měly tolik stejných povahových rysů. Rory už si za ty roky zvykla na opovrhování ostatních nad její minulostí, ale Tiaru to dle její reakce potěšilo.

Na to zvyklá nebyla.

„K čemu ti může bejt užitečnej Smrtijed?"

„Chci se zbavit McFustyový," odpověděla upřímně Tiara. Nemohla ji vystát, nechtěla se na ní ani podívat a po tom, co o ní Gareth přednesl další informace, byla připravena ji z rezervace vyhnat i s tím jejím drakem.

„Nebudu nikoho zabíjet," protestovala Rory. Tiara si otráveně povzdechla a sesunula se na židli tak, jako by si na ní chtěla lehnout. Odepnula si při tom z opasku kudlu a zabodla ji jen kousek od místa, kde měla Rory položenou ruku. Nehnula ani brvou, nepolekala se.

Nemělo cenu Rory přemlouvat. Znamení zla z ní očividně nedělalo vraha a Tiara se na ni nemohla zlobit. Než do domu vstoupila další osoba, stihla ji ještě požádat, aby si to nechala pro sebe.

Ještě že to udělala, do domu totiž vtrhnul celkem vyděšený Bill, kterému pravděpodobně spadl kámen ze srdce, když Rory spatřil sedět s Tiarou v kuchyni.

„Pro Merlina, Fialko, nemůžeš se mi takhle ztrácet," zamračil se, než k oběma přešel a opřel se o Rořinu židli.

„Tak Fialka jo? To zní docela smrtijedsky," ušklíbla se Tiara. Bill si ji odměřil pohledem, než se podíval na Rory.

„Jak bych jí to mohla neříct, když má tak ostrou kudlu?" pokrčila rameny. Bill to zřejmě pochopil tak, že jeho přítelkyni vydírala, proto se na Tiaru zamračil ještě víc.

„Už asi chápu, proč to Charlie vzdal a vyjel po Kaile," poznamenal. Ve stejnou chvíli se Tiara napřímila a Rory se po ní ohlédla. Všimla si jejího rozrušeného výrazu a donutilo jí to k úšklebku.

„Takže máš city, ty herečko," rýpla si. Tiara beze slov sáhla po kudle a prudce jí vytrhla ze dřeva. Rory pochopila, že měla raději mlčet a kousla se do rtu. „Máš ho ráda, viď?"

„Ne," odvětila suše Tiara. „Ale jí nenávidím," sykla podrážděně, než vstala od stolu. „Buďte tady jako doma, nahoře je koupelna a vynechte ze všeho můj pokoj. Dík," řekla jim. Vzápětí vyrazila tak rychle ke dveřím, že si ani nestihli všimnout, kdy v nich zmizela do tmy.

„Má ho ráda," poznamenala Rory a důležitě při tom přikyvovala.

„Neměli bychom jí zastavit nebo tak něco?" zeptal se Bill vážně. Rory jen zavrtěla hlavou. Bylo jí jasné, že s tímhle se musela poprat Tiara sama. Stejně jako se svými pocity. „Možná jsem to neměl říkat," dodal ještě. Rory k němu zvedla zrak.

„Možná jsi jí měl říct něco o tom prokletí."