Ačkoliv Charliemu táhlo na třicet a Tiaře už tolik nějaký ten pátek bylo, na té pláži se z nich stávaly zase děti. Charlie se po chvíli přátelského rýpání rozhodl pro dopolední koupání v moři, a protože Tiara odmítala, neustále jí máčel oblečení kouzlem Aquamenti. Tiaru to kupodivu nevyvádělo z míry a smála se, dokud si pro ni nedošel a nehodil ji do vody. To už – celá zmáčená a naštvaná – se rozhodla vrátit mu to stejnou mírou a skočila po něm, aby ho začala topit. Jelikož ti dva byli jediní v tomto věku, nakonec si k sobě během těch deseti let našli cestu, ale byla trnitá a nebezpečná, stejně tak jako jejich povolání.

Charlie se do Tiary kdysi zamiloval a své city jí dal dost otevřeně najevo, jenže pro Tiaru existovali jen draci. Důvodem toho byl fakt, že mezi nimi vyrůstala. Jejich otec byl dlouholetým přítelem Harveyho Ridgebita, který dračí rezervaci založil a proto se i s rodinou na budování celého prostředí, vhodného pro draky, podílel a stal se jeho součástí. Harvey Ridgebit mu byl do smrti zavázaný a nebýt jeho jediného syna, jistě by nechal rezervaci Trifanovým. Jim ale bohatě stačilo, že mohli žít tam, kde se cítili nejlépe. Své dcery sice poslal pan Trifan se ženou do Krásnohůlek, ale děvčata se tam necítila dobře. Přeci jen to nebyly dívky s morálkou a úctou ke školním pravidlům, navíc se od ostatních studentek opravdu lišily. Do Bradavic by je ale nikdy nepřijali ani přesto, že jejich prateta učila v Bradavicích a paní Trifanová se za ně přimlouvala. Takhle to zkrátka nikdy nefungovalo. A právě tato skutečnost možná měla na svědomí fakt, že se Tiara občas chovala jako drak utržený ze řetězu. Atara byla naštěstí klidnější povahy a nakonec se s Kránohůlkami dokázala smířit.

Charlieho ale koneckonců nezajímalo, jestli se někdy Tiara smířila s Krásnohůlkami, pro něj bylo vítězstvím, že dokázala překousnout jeho společnost – ačkoliv to trvalo necelých sedm měsíců – a stali se z nich přátelé. Ani nechtěl přemýšlet nad tím, jaké by asi bylo, kdyby se se svou jedinou vrstevnicí nedal nikdy do řeči. Sice na něj měla neustále nějaké připomínky, ale oba věděli, jak to mezi nimi je.

Proto se také nikdo nemohl divit, když se vrátili do rezervace s úsměvy a neustále do sebe vráželi. Několik krotitelů, kterým se podařilo uspat Čínského ohniváče a sebrat mu vyseděná vejce na prodej do Číny, se po nich zaraženě podívalo. Ačkoliv se z nich stali přáteli, Tiaru s úsměvem v Charlieho přítomnosti nevídali často. Ona mu však byla tentokrát nesmírně vděčná, že ji po dobu dvou hodin nenechal myslet na jejich vzácného hosta.

Úsměv na Tiařině tváři ale nevydržel tak dlouho, jak si oba mysleli. Hned v Dračím doupěti, je totiž čekala vlna poznámek na jejich nemístný odchod, který byl donebevolající. Oba muži robustních postav se do nich pustili, aniž by je nechali nadechnout. Charlie měl pocit, že si tím snad podepsal ortel, když pan Trifan zostra spustil: „To snad nemyslíte vážně! Poslal jsem Roydena do hor, aby vás našel. Dva nejlepší krotitelé a vy si klidně zmizíte!"
„To je nevídaná drzost, Tiaro, jsou s tebou jen problémy," přidal se její strýc Tord. Tiaru to zarazilo, neboť mladší bratr jejího otce většinou býval na její straně, ale teď se na ni mračil a čas od čas se mu mihl pohled k Charliemu.

„Jsou se mnou jen problémy?" zeptala se zaraženě. „Kolik vás vůbec stál ten drak, hm?" podívala se nejprve na strýce, než se zadívala na otce, který vstal od stolu, kde seděla i McFustyová.

„To není tvoje věc, Tiaro," chtěl jí položit ruku na rameno, ale Tiara ustoupila, až narazila do Charlieho a šlápla mu při tom na nohu. Ten to sice ani necítil, ale chytil Tiaru kolem ramen, aby nespadla. Ta se vyškubla i jemu a s nadávkami vyběhla pryč. Poslední, co Charlie viděl, byl odraz slunce v její dýce.

„Tak co se tu děje, pane Trifane?" chtěl vědět Charlie. Pokud nic nezjistila Tiara, tak se musel pokusit on. Šedovlasý muž se na něj krátce zadíval, než mu konečně odpověděl.

„Nelíbí se mi Tiařino chování ke slečně McFustyové. Kdyby se neobjevila, Tiaru by sežehl oheň," připomenul blondýnčin hrdinský čin při jejím příchodu. Charlie mu v tomhle musel dát za pravdu. Krátce se podíval na Torda, kterému se stalo něco podobného před pěti lety. Stále měl na obličeji popáleniny, které jen tak nezmizí, ale plameny mu větší újmu na zdraví neudělaly.

„Jen ji trápí, že jsme dost možná utratili zbytečně moc galeonů za jednoho draka," podotkl upřímně Charlie, když se pohledem vrátil k panu Trifanovi. Ten nesouhlasně zamručel.

„Co vy o tom víte? Jste pořád jen děti," máchl rukama, ale to Charlieho urazilo.

„Je mi skoro třicet, pane Trifane, už dávno nejsem dítě," ohradil se.

„Kouzelníci v tvým věku už maj rodiny," dopověděl Tord. Charlie na něj nevěřícně pohlédl. To on kdysi nabulíkoval Tiaře, že pokud má žít mezi draky, není místo na lásku ani na rodinu. Charlie zalapal po dechu, neschopen slova, když v tu chvíli nezúčastněná McFustyová vstala a přešla k nim.

„Měli byste mi po dobu mýho pobytu ukazovat, jak jste sehranej tým a ne se tu dohadovat jako banda paviánů," poznamenala uštěpačně. Charlie se zamračil a věnoval jí nepříjemný výraz.

„Paviáni se nedohadují. Jsou to opice," vysvětlil ji krátce.

„Tak se laskavě jako opice nechovej ve společnosti slečny, jo?" střelil po něm výhružným pohledem pan Trifan. „Musím se sejít se dvěma čínskými kouzelníky, takže tu pár dní nebudu. Doufám, že mi tu s Tiarou nebudete dělat ostudu, Weasley," vztyčil výhružně prst, než si mávnutím hůlky přivolal hábit a klobouk. Charlie nepatrně přikývl, neb jen na to pan Trifan čekal, než se konečně prásknutím přemístil pryč.

„Vážně, Torde? Najednou je Tiara ostuda?" pohlédl naštvaně na druhého z bratrů, kteří měli vše na starost. Ten sklíčeně vydechl, než se opřel o kamennou zeď.

„Neměl by ses do toho motat, Charlie," prosebně se na něj zadíval. Tord měl neuvěřitelně hezké a milé oči, navíc on a Atara měli oči šedivé, ne zlaté jako Tiara, pan Trifan a Rolanda Hoochová. Vlastně byl celý pohledný, jen zjizvená tvář popáleninami mu přidávala na děsivém zjevu. „S Tiarou promluvím a ty tu proveď našeho hosta, než půjdeš zkontrolovat, že je naše šupinatá zásilka v pořádku," ukázal na velkou klec před McFustyovou. Blondýnka se netvářila nijak spokojeně; možná se jí nezamlouvala atmosféra, kterou svým příchodem zapříčinila.

Nechal Charlieho s jejich návštěvou o samotě a vyrazil za Tiarou, jak slíbil. Charlie se – ač nerad – ohlédl po McFustyové a po chvíli trapného ticha promluvil.

„Fajn, slečinko, tak ti nejdřív ukážu Dračí doupě," povzdechl si. Čekal uštěpačnou poznámku z jejích úst, ale ona se zatvářila spíš smutně, než hrdě jako doposud. „V pohodě?" ujistil se raději. McFustyová si skousla ret a rozhlédla se kolem.

„Takovejhle začátek je dost na draka," utrousila po chvíli. Charlie ze sebe vydal tiché uchechtnutí.

„Nic si z toho nedělej, já musel čekat sedm měsíců, než si mě Tiara aspoň trochu oblíbila. A stejně vím, že mě tak trochu nesnáší," pokusil se jí Tiaru trochu nastínit a naznačil, aby se přesunula ke schodům. Ona se však ani nehnula, spíš to vypadalo, že během chůze není schopná přemýšlet. „Tak jdeš, McFustyová?" ohlédl se.

„Jsem Kaila, tohle je tak hrozně formální, to vaše slečno McFustyová, přijdu si jak nějaká nobl panička ze Skotska," zavrtěla hlavou, než se na něj usmála.

„Fajn, Kailo, tak pojď," pobídl ji. Blondýnka se konečně pohnula z místa a šla do schodů první. Charlie si musel dávat pozor, aby jí nepřišlápl černý plášť, který doposud nesvlékla a tak se od ní držel i na schodech trochu dál.

Prohlídka doupěte jim zabrala jen necelou půl hodinu, než se dostali ven na denní světlo, které jim oběma na chvíli způsobilo krátké oslepnutí. Slunce pálilo tak moc, že se Kaila musela vrátit dovnitř a odložit plášť i kožené boty s pevnou špičkou.

„To půjdeš bosa?" podivil se Charlie.

„Jsem zvyklá chodit po trní," zazubila se, než odhodila boty na zem a vylezla zase ven. Charlie se divil, že si nesvlékla i kožené kalhoty a nezůstala jen v tmavě modré košili, ale i jemu samotnému přišlo nemístné, říkat to nahlas. Svoji poznámku rychle vypustil z hlavy a tentokrát šel ze schodů první, aby na něj ta – teď už ne tolik – křehká dívka při nejhorším upadla při zakopnutí. Kaila si ale na cestu dávala pozor a po cestě k Lektvarovému kutlochu se jí nic nestalo.

Ačkoliv to nebylo povinností, Charlie vždy před vstupem dovnitř zaklepal. Nechtěl Elianu vyrušit při míchání lektvarů, proto raději vyčkával, než mu sama otevře. Tentokrát se ale ve dveřích objevila Atara, kterou před několika hodinami vystřídal tam dole u Ohniváče. Pousmála se na něj, než očima přejela k neznámé. Jako jediná na ni kupodivu zareagovala celkem vesele.

„Á, slečna McFustyová, vítej v dračí rezervaci," roztáhl se jí úsměv. Zarazilo to nejen Charlieho, ale i Kailu, která se od ní nechala obejmout. „Slyšela jsem, žes pěkně namíchla Tiaru," poznamenala netaktně, když se od sebe odtáhly a pootevřela dveře víc, aby mohli příchozí vstoupit dovnitř.

Kailu i Charlieho praštil do nosu nepříjemný odér z lektvaru, který Eliana zrovna míchala. Na krátkou chvíli zvedla hlavu, aby si Kailu prohlédla a věnovala jí krátký pozdrav, než se zase začala plně soustředit na lektvar.

„Takže vy chováte Hebridské černé po celý generace?" začala vyzvídat Atara nejlépe, jak jen uměla. Kaila si přestala všímat vyvěšených sušených bylin a otočila se na Ataru.

„Ano, už skoro dvě stě padesát let," přikývla a přešla o něco blíž k Elianě. „Co to mícháš?" nakrčila zvědavě nos nad kotlík. Eliana v tu chvíli přestala hýbat naběračkou a podívala se na Kailu.

„Lektvar na zklidnění podle receptury mojí matky," odvětila neutrálním tónem. Charlie začínal mít pocit, že Tiara rozhodně nebyla jedinou, koho příchod Kaily McFustyové štval.
„Jsi Eliana, že? Dcera Adelaide Fawleyové," ukázala svou informovanost. Elianu to však nezarazilo ani zdaleka tak, jako Charlieho. Ten se podíval na Ataru, která se opírala o lektvarovou skříň u zdi.

„Ada je celebrita," pokrčila rameny. Eliana ji sjela otráveným pohledem, než přikývla směrem ke Kaile.

„Je teď léčitelkou v Bradavicích, že jo?" ptala se Kaila dál. Na Elianě bylo znát, že ji ty otázky absolutně nezajímaly, ale nechtěla se chovat jako Tiara. Jí by to jen tak neprošlo.

„Už asi dva roky," pokývala hlavou, než se vrátila ke svému lektvaru.

„Tys taky studovala v Bradavicích?" chtěla vědět Atara. Odrazila se rukama od skříně a přešla ke Kaile blíž. Tu rázem potěšilo, že jí tam alespoň někdo věnoval trochu pozornosti. Charlie raději přešel k Elianě a chytil ji kolem ramen. Ohlédla se po něm, ale úsměv, který jí věnoval, mu neopětovala, hned se zase obrátila zpět ke kotlíku s lektvarem.