Zatímco většina tam venku věděla, co se děje kolem celé šupinaté zásilky, Atara s Elianou stále přemýšlely nad tím, jak by to mohlo být. Eliana mezitím stihla dojít pro svou sovu a upevnit jí na nožičku srolovaný pergamen, který chtěla poslat matce.

„Jak se má mamka?" zajímalo Ataru. Nechtěla se bavit o Kaile, za těch několik dní si ji oblíbila a rozhodně si nemyslela, že by měl postranní úmysly ohledně rezervace.

„Pracuje pořád na tom lektvaru, aby babičce a ostatním podobně postiženým vrátila paměť po kletbě Cruciatus," vydechla Eliana. Atara se na ni smutně pousmála.

„A pokročila?"

„Zatím ne, ale poradila jsem jí, aby zkusila do lektvaru přimíchat listy mečavce," přiznala obsah svého dopisu. Atara se na ní podívala s otázkou v očích. „Mečavec si plně uvědomuje, že je, že na něj někdo sahá," vysvětlila. Kdyby před několika dny nenarazila na tuto kouzelnickou bylinu, ani by ji to nenapadlo. „Tak je možné, že by pomohl i jim, aby si uvědomili, kým dříve byli," pokrčila rameny.

„To dává smysl!" zhodnotila její nápad radostně Atara. „Ty jsi opravdu dcera svojí matky," pokývala významně. Eliana se nesměle pousmála.

„Jsem," přikývla a sklopila hlavu.

„Trápí tě něco, Eliano?" natáhla k ní ruku a chytila ji jemně za ruku. Eliana k ní zvedla zrak a znovu přikývla.

„Chci se vrátit do Anglie, Ataro," oznámila jí smutně. Ataře se nahnaly slzy do očí.

„U Merlinových vousů, proč?" nechápala.

„Chci léčit kouzelníky. Nejsem tu spokojená. Furt mi tu říkají, jak byl můj táta skvělý krotitel, jak je mu Royden podobný, ale já si nechci neustále připomínat jeho smrt a... navíc se nechci koukat, jak Charlie jede po Kaile."

„Ale vždyť Kaila za měsíc zmizí," pokoušela se jí ukonejšit.

„Tak bude zase dennodenně otravovat Tiaru," pokrčila rameny. Atara si smutně povzdechla.

„Opravdu se tam chceš vrátit? Kdo mi tu zůstane?"

„Royden," pousmála se. „On tu zůstane, už jsem s ním o tom mluvila. Odjedu s Weasleyovými příští týden," podotkla. Ataru to dohnalo k slzám. Rychle vstala od stolu a přešla k Elianě, aby ji objala.

„Bez tebe to tu bude jako noční můra," řekla přes slzy, než ji k sobě přitáhla.

„Můžeme se navštěvovat, Ataro. Vždycky budeš moje nejlepší kamarádka," ujistila ji.

***

Charlie uháněl k domu Trifanovým nejrychleji, jak jen to šlo. Už byl skoro dole, když zahlédl plamen, který rozhodně nevycházel z úst draka. Ohnivzdorná knajpa byla opět v plamenech a z údolí se ozýval křik.

Rychle zahodil myšlenku na to, aby se Tiaře omluvil a zamířil místo toho k hospodě, odkud se plameny rychlostí blesku šířily všude kolem. Všiml si Garetha a Dannyho, kteří se snažili spolu s Tordem Trifanem uhasit kouzlem Aquamenti oheň, ale nedařilo se jim to. Přispěchal k nim, aby se přidal, ale to už se setkal s vyčítavým pohledem Garetha.

Věděl, že měl pravdu, teď už ano, ale nebyl čas, aby se mu omluvil. Přestal ho sledovat a sám vyčaroval ze své hůlky pramen vody. Ve stejnou chvíli z Dannyho hůlky vytryskly červené jiskry k noční obloze, aby přivolal další krotitele. Charliemu bylo divné, že nikde neviděl Lazarovy ani Ridgebita.

Jediný, koho v dáli zahlédl, byla Tiara. Ne, to nebyla Tiara, uvědomil si náhle, když odhadnul její věk zhruba na šedesát. Došlo mu, že George opravdu nelhal. To musela být Lenuta Trifanová.

„Charlie, musíš dojít pro Tiaru a Tanguye. Jsou u nás doma," křikl Tord směrem k němu zrovna ve chvíli, kdy se objevil další rozsáhlý plamen za nimi. To nemohlo být přirozené.

„Vyčarovali Zložár!" uvědomil je Gareth, když se Lenuta Trifanová blížila k nim a seslala na ně první kletbu.

Charlie ihned nechal hašení ohně a vyběhl směrem k domu Trifanovým. Než se však stihl nadát, všiml si Criny Lazarové, která vyčarovala další Zložár přesně tam, kde jejich dům stál.

„Tiaro!" vykřikl zoufale a rozeběhl se směrem k nim.

Cestu mu zkřížil Codrin Lazar, který ho Expelliarmem odhodil o pár metrů zpět a Charlie padl na záda. Ani to ho nezastavilo. Zvedl se a už při tom seslal na Cordina odzbrojovací kouzlo. Jeho hůlka vyletěla do vzduchu, ale stále za ním stála Crina, která ovládala Zložár a šířila ho všude kolem.

Ve stejnou chvíli z hořícího domu vyběhla Tiara následována Tangyuem. Tomu se však nepodařilo z domu vyběhnout, neboť se celý zřítil.

„Ne!" vykřikla Tiara, když se ohlédla za sebe. Místo hůlky vytáhla hůlku a běžela s ní přímo ke Crině.

Charlie to sledoval jako by byl zmrazený. Odkudsi přiběhla i Kaila a skočila po Tiaře tak, jako to udělala v den, kdy dorazila do rezervace. Ve chvíli, kdy už byl schopný pohybu a chtěl zasáhnout, se těsně vedle něj přemístil Bill s Rory.

Jakmile zahlédla, že se Kaila vrhla po Tiaře a Crina k nim se spokojeným úšklebkem blížila, vytáhla svou hůlku.

„Fialko, nedělej to!" křikl po ní Bill, ale Rory to nezajímalo. Měla vlastní hlavu, kterou nemohl ukočírovat ani Bill Weasley.

Překonala tu vzdálenost mezi nimi a soustředila všechen vztek na to, aby použila nepromíjitelnou kletbu.

„Crucio!"

Crina Lazarová se začala svíjet v bolestech a padla k zemi. Rory ani v ten moment nesklonila svou hůlku a nepřestávala ji mučit.

To už vyběhly z Lektvarového kutlochu i Atara s Elianou a z jiné části rezervace přiběhl Royden s dalšími krotiteli.

Charlie vyběhl směrem k Tiaře a Kaile, aby je od sebe odtrhnul. Už byl skoro u nich, když Tiara nějakým zvláštním bojovým chvatem omotala Kaily tělo svou nohou a pak ji od sebe odstrčila na dostatečně dlouhou dobu, aby se mohla zvednout.

Rychle přešla ke Kaile a chytila ji za vlasy, aby se posadila. Jediné, co Charlie stihl zahlédnout, byl odraz plamenů v ostří její dýky, než ji Tiara pevněji uchopila a bez váhání podřízla Kaile hrdlo.

Zůstal stát jako opařený. Nemohl uvěřit tomu, že to opravdu udělala. Stejně jako nemohl uvěřit tomu, že Rory trestala kletbou Cruciatus Crinu. Ohlédl se, aby vyhledal Billa, ale ten utíkal opačným směrem, když mu došlo, že se ženám do jejich práce nezasahuje.

Lenuta Trifanová ze své hůlky vytryskla zelené světlo, které zasáhlo Garetha. Skácel se k zemi tak rychle, Bill se k němu nestačil ani dostat.

„Garethe!" vykřikli Bill s Charliem ve stejnou chvíli. A v ten samý moment se z lesů ozval nesmírně hlasitý dračí řev.

Byla to Lyonesse, která se v tu chvíli za pomoci nějaké vyšší vůle dostala z řetězů.

Tiara pustila Kailu a nechala ji na zemi vykrvácet, zatímco se blondýnka škubala a snažila se něco říct. Nezáleželo jí na tom, co měla na srdci. Viděla před sebou jen svoji matku, která rozhodně nestála na její straně.

„Tiaro, ne!" zaslechla za sebou Atary hlas, ale na tom nezáleželo. Běžela až k Lenutě, zatímco odrážela její kletby. Ta pohotově zvládala metat kletby na ni a bránit se těm, které na ni sesílal Bill Weasley.

Lenutě se podařilo Billa odhodit na Charlieho, než se otočila na svou starší dceru.

„Co kdybys raději stála na mé straně a pomohla mi s tím?" pousmála se sladce na Tiaru.

„Na to zapomeň, nenechám tě zničit mojí rezervaci!" odvětila křikem rozhodně Tiara.

„Fajn, tak to zkusíme u Atary," pokrčila rameny, zatímco se vyhýbala Tiařině kletbě.

„Neopovažuj se k ní přibližovat!" varovala ji Tiara. V jedné ruce svírala hůlku a v druhé zakrvácenou kudlu. „Ty nejsi naše matka. Vybrala sis McFustyovou jako svojí dceru, tak s ní i chcípneš!" vykřikla a hodila na matku kudlu, které se ale také vyhnula. „Sakra," zaklela naštvaně a uskočila, když Lenuta naštvaně švihla hůlkou jejím směrem.

Další kletba ji zasáhla do tváře a odhodila ji na velké balvany uprostřed údolí. Tiara narazila zády i hlavou, ale naštěstí ji to neomráčilo.

Lenuta využila příležitosti a přiblížila se ke své druhé dceři. U ní stál Royden s Elianou, proto nejprve zamířila hůlkou na jednoho z nich.

Zčistajasna se vedle ní objevil George a odzbrojil ji z pozice, ve které ho nemohla vidět. Lenutina hůlka vyletěla z její ruky a dopadla k jeho nohám.

„Na dvojčata se neútočí!"

Nad všemi účastníky boje se prohnal velký vítr, který ještě rozšířil oheň po údolí, než si všimli draka, který klesal přímo k nim.

„Do prdele, zdrháme, s ní už bojovat nechci," vypískl Royden a popadl Ataru. George chytil vyděšenou a lehce okouzlenou Elianu za ruku a společně uháněli k Lektvarovému kutlochu.

Lyonesse se však jen snesla na zem přímo k tělu Garetha Weasleyho. Mezitím co pravděpodobně truchlila nad jeho smrtí, došla si Tiara pro svou matku a chytila ji za flígr. Měla štěstí, že díky životu mezi draky a tahání za lana měla sílu v rukách jako místní muži. Táhla ji za sebou po zemi až k místu, kde ležel Gareth.

Tam ji pohodila vedle něj a podívala se na dračí samici.

„To ona ti ho vzala," ukázala na Lenutu. Ta se snažila postavit na nohy, ale bylo moc pozdě. Lyonesse zavrčela a než se stihla Lenuta vůbec pohnout, Lyonesse ji roztrhala na kusy svými dlouhými zuby.

Tiara to sledovala a nebylo jí matky ani trochu líto. Dokonce ignorovala ruku, kterou jí kdosi položil na rameno, a jen se dívala, jak v dračí tlamě mizel nejprve trup, než sežrala i nohy její matky.

Rory přestala mučit Crinu Lazarovou, protože už jí vlasy bělaly vzteky a pro jistotu hned vzápětí zlomila svou hůlku a hodila ji směrem k hořícímu domu Trifanových. Nechtěla do Azkabanu, udělala to pro Tiaru a věřila, že jí bude svědkem toho, že nic takového neudělala.

Bill se vrátil k ní, protože už nebylo proti komu bojovat a objal svou milou kolem ramen.

„Vymažu jí paměť," rozhodl. Rory mu v tu chvíli nemohla být vděčnější. Letmo ho políbila, než se od ní odtáhl a přešel ke skuhrající ženě na zemi. „Obliviate," vyřkl formuli a sledoval, jak se tvářila zmateně, zatímco nedokázala pochopit, proč cítila takovou bolest.

***

Z okna Lektvarového kutlochu sledovala čtveřice dění tam venku. Ve chvíli, kdy Lyonesse sežrala Lenutu Trifanovou, se Atara rozplakala a sesunula se k zemi. Royden se jí ihned jal uklidnit, zatímco se Eliana otočila na George a pousmála se na něj.

„Zachránil jsi mě," oznámila mu, jako by na to snad mohl za těch pár minut zapomenout.

„Tvoje mamka by nepřežila, kdyby přišla ještě o tebe. Navíc..."

„Navíc co?" tázavě na něj pohlédla.

„Slyšel jsem od Billa, že se s námi vracíš do Anglie. Lepší, když tě tam přivedeme živou," ušklíbl se. Eliana se na něj znovu usmála, přestože čekala něco jiného. Sama nechápala, proč byla tak naivní a myslela si, že by jí někdo z Weasleyových hochů mohl říct třeba, že je hezká nebo že dělá úžasné lektvary.

„Máš pravdu," přikývla a znovu se podívala z okna. Sledovala Tiaru, jak se dívala na Lyonesse, zatímco se k ní blížil Charlie a položil jí ruku na rameno. Ani se na něj neotočila. Být to Eliana, už by mu skočila kolem krku. Sklopila pohled dolů a otočila se, aby se mohla opřít o zeď pod oknem.

„Jsi v pořádku?" ujišťoval se George.

„Ale jo," mávla nad tím rukou. Než si ji stačila položit do klína, George ji za ni jemně chytil a podíval se jí do očí.

„Vidím, že nejseš," zhodnotil krátce. Eliana se na něj podívala a povzdechla si.

„Asi mi není souzeno být v pořádku," pokrčila rameny. George nenapadlo nic jiného, než ji kolem nich chytit a přitáhnout ji k sobě.

„Až se vrátíme do Anglie, jistě to bude lepší," ujistil ji.