Zatímco Bill zmizel hledat svou přítelkyni a George odešel spát, Charlie seděl na zemi u krbu a přemýšlel. O Kaile, o Garethovi a o všem, co se během posledních dní dělo. Část toho všeho mu nedávala smysl, ale na tom měla podíl především Kaila. Doslova ho očarovala tím, jak byla úžasná a jak dokázala dělat věci, o kterých se mu ani nesnilo. Nemohl se od ní v myšlenkách odtrhnout ani na vteřinu.

Když se otevřely dveře do Doupěte a v nich se objevila Tiara, jen se na ni podíval a hned se zase otočil k plamenům v krbu.

Tiara přešla až k pohovce za ním a s hlasitým oddechnutím se posadila na pohovku za ním.

Po cestě nahoru dost přemýšlela. Nebyla vrah, Kailu neplánovala zabít, ale při útěku z jejich domu nad tím přemýšlela. V myšlenkách bylo snadné někoho zabít, ale realita tomu nikdy neodpovídala tak lehce. Byla by možná kdysi zabila Charlieho, když byl tak otravný. Nikdy by to samozřejmě neudělala, ale také o tom přemýšlela. Teď měla chuť je zabít oba, přesto to neudělala.

Sledovala zrzavé neposedné vlasy, které ozařoval oheň z krbu, ale nic neříkala. Pouze se sesunula na pohovce a nohy si hodila na stůl tak, aby na něj neviděla. Byla naštvaná tak moc, že nebyla schopna promluvit.

Nakonec to byl Charlie, kdo promluvil první.

„Tak co Rory? Sedly jste si?" zeptal se jí, aniž by se odvrátil od krbu.

I on v sobě sváděl vnitřní boj. Přestože myslel na Kailu a začínal ji mít rád, Tiaru měl rád po celou dobu. Styděl se tak moc, že se na ni ani nepodíval. Pociťoval v sobě nepochopitelnou bolest, která ho sžírala.

„Sedly jsme si ke stolu, to jo," zamumlala Tiara po chvilce ticha. Přemýšlela nad tím, kde asi zrovna byla Kaila a proč neseděla někde vedle něj.

„Víš, jak jsem to myslel," poznamenal Charlie.

„Vím," přitakala ihned. Charlie přestal pozorovat plameny a sklonil hlavu.

„Věříš Garethovi to, co říkal?"

„Věřím," odpověděla mu opět jednoslovně. Charlieho to trápilo stejně jako fakt, že věřila jeho prastrýci. Bylo to snad ještě horší, než kdyby mu nadávala.

„A té věštbě?" zeptal se ještě.

„O co ti jde, Weasley? Proč záleží na tom, jestli něčemu z toho věřim, když ty máš očividně názor totožnej s tou nabubřelou... prostě s ní," dopověděla s mávnutím ruky a dala nohy ze stolu. Charlie se na ni akorát otočil. Jejich pohledy se na krátkou chvíli střetly, než se Tiara podívala jinam.

„Chci znát pravdu. To je všechno," prohodil. Tiara zaklonila hlavu a sledovala raději strop, než aby se podívala na něj.

Charlie sebral veškerou svou odvahu a vstal. Přešel až k pohovce a posadil se vedle ní. Ani to nedonutilo Tiaru, aby se na něj podívala. Cítila, jak se jí klepala brada nutkáním něco říct, ale nepromluvila.

„Tiaro, prosím, já... Chci, abys se mnou mluvila. Nic jsem ti neudělal," vysoukal ze sebe. Tiara stále sledovala strop, jako by se na něm dělo něco zajímavého a nehnula brvou.

„Stačí, žes to udělal jí, ne?"

„Po tom... Cože?" vzpamatoval se najednou.

„Nedělej ze sebe blbečka, Weasley, od toho tu je Codrin," poznamenala naštvaně. Charliemu by to ještě před pár minutami udělalo nesmírnou radost, že takhle mluvila o jeho letitém sokovi, ale tentokrát se nad tím ani nepousmál. Mračil se a to hlavně proto, že se na něj ani nepodívala, když promluvila.

Tiara to dělala ale z jiného důvodu. Potlačovala tím slzy, které se chtěly dostat ven. Napínala hrdlo tak, aby na něj nemohla křičet.

„Takže o tohle ti jde? Že si mě konečně nějaká holka všímá a já se díky ní aspoň trochu uvolnil?" pozvedl obočí. „Do prdele, Tiaro, podívej se na mě!"

Tiara přestala sledovat strop a zapřela se rukama o pohovku, aby se mohla narovnat, než se na něj podívala. Nemohla ani polknout sliny, jak moc se jí sevřelo hrdlo, když se setkala s jeho naštvaným pohledem. To ona měla právo zlobit se, ne on. Nedokázala pochopit, proč na ni tak vyjížděl.

„Takže o to ti šlo? O uvolnění? Ta holka chce zničit rezervaci! A ty jí to všechno žereš!" vystartovala po něm stejným tónem.

„Gareth vykládá blbosti, nemůžeš mu věřit! Opustil svojí manželku a syna, nikdy se za nima nevrátil. Proč mu to žereš ty, hm? Má silnej testron?!"

„Je to testosteron, ty pitomče," opravila ho nejprve naštvaně. „A asi měl důvod, aby tu zůstal. Tys tu nebyl před lety, když jsme ho potřebovali! Nebýt jeho, Tanguy by se sem nikdy nevrátil a rezervace by patřila Lazarovým! A teď je zpátky, protože ví, co se tady děje. Ví o věcech, do kterých my nevidíme! Jenže ty nevidíš vůbec nic, Weasley. Ty vidíš jen ji!" křičela na něj. Charlieho to ale nezastavilo.

„Protože jí křivdíte! Nikdo z vás neví, čím si prošla. Myslíte jenom na sebe, vy všichni. Nikdy vás, třeba tebe konkrétně," napřímil se, „že i ostatní maj city. Že tím svým sobectvím někomu můžete ublížit!"

„Podle tebe jsem sobecká?" odtáhla se.

„Jo! Jsi ta nejsobečtější osoba, co znám. Myslíš jenom na sebe a na to, aby se ti dostatečně blejskala ta pitomá kudla!" ukázal na její opasek. Tiařiným tělem prošlo horko, než se napřáhla a vlepila mu facku. Charliemu na krku vyskočila žíla a měl co dělat, aby neudělal to samé. Neuhodil by ji, jen měl v tu chvíli takový vztek, že by pro ránu opravdu nešel daleko.

Místo toho zatnul zuby a v duchu počítal do pěti.

„To ty jsi mistr v ubližování lidem kolem," sykla po něm naštvaně a začala se zvedat. Charlie ji surově chytil za ruku a stáhl ji zpět na pohovku.

„Teď neodejdeš, Tiaro," stiskl ji ještě pevněji.

„Nebudu poslouchat tyhle kecy." Pokoušela se mu vytrhnout, ale marně. Charlie její ruku držel tak pevně, až jí začaly na hřbetu dlaně naskakovat žíly.

„Budeš. Nenechám tě odejít," naléhal. Tiara bojovala sama se sebou, jestli mu nemá raději dát hlavičku na nos a utéct, ale místo toho se znovu opřela a oddechla si. Charlie povolil stisk její ruky a ona se mu vyškubla, aby si hned vzápětí otlačenou ruku mnula a sledovala, jak se žíly pomalu dávaly do pořádku.

„Proč se o tom chceš dál bavit? Běž za ní a buďte spolu šťastný," prohodila polohlasně. Charlie ji chytil – tentokrát o něco jemněji – za bradu a chtěl ji natočit na sebe, ale Tiara ho pleskla přes zápěstí. „A nešmatej na mě, Merlin ví, kam ses před tím hrabal!"

„Ty jsi vážně hloupá, Tiaro," zavrtěl hlavou, když dával ruku dolů.

„A ona je vážně inteligentní, co? I když tebe oblbnout asi nedá žádnou práci," poznamenala uštěpačně. Charlie její poznámku ignoroval.

„Hádám, že si myslíš, že je teď Kaila celej můj svět a že hned zejtra pošlu sovu domů, že se budu ženit, ne?" zeptal se s úšklebkem. Neměla na to náladu. Jen si odfrkla a zadívala se ke krbu. „Víš, co zejtra udělám?" položil jí další otázku.

„Víš, že mě to nezajímá," ujišťovala ho.

„Půjdu za Daveym do hospody," spustil. Hodlal ignorovat to, co právě řekla. „Tam si koupím lahev whisky, kterou jsem dneska nedopil a budu mu říkat, co se mi dneska stalo. Jak jsem pochopil, že nemám dávat na první pohled. Jak si mám někoho nejdřív poslechnout, než ho budu soudit..."

„Třeba svého prastrýce," doplnila ho se zakroucením hlavy.

„...a nakonec mu řeknu, jak mi holka, kterou přes deset let miluju, dala facku," dopověděl.

Sledoval Tiaru, jak bez pohnutek pozorovala krb. Pohledem na chvíli zabrousila k jeho nohám, ale hned na to se dívala zase před sebe. Netrvalo dlouho, než se zvedla – tentokrát na druhou stranu – a jen tak tak se mu vysmykla, když se po ní natáhl. Oběhla pohovku a než se stačil vůbec zvednout, sáhla po klice vchodových dveří.

***

Atara se vrátila do Lektvarového kutlochu a byla opravdu ráda, když tam spatřila jen Elianu. Roydena sice milovala, ale čas od času chtěla být jen se svou nejlepší kamarádkou. Promluvit si s ní, nechat se obejmout a vnímat, že ji má někdo skutečně rád.

Eliana Ataru zbožňovala jako nikoho z Rumunska. Od jejich návratu před rokem se víceméně nebavila s nikým, než s Trifanovými děvčaty. Od smrti svého otce byla uzavřená a krom děvčat, svého bratra a Charlieho netoužila po blízkosti nikoho jiného. Se svou matku si psala čas od času jen opravdu strohé dopisy, přesto se nevídaly. A to ani na Vánoce.

Atara došla až k Elianě, která seděla u stolu a psala na pergamen dopis právě pro Adu. Nechtěla ji vyrušovat, proto se jen posadila naproti ní a mlčky sledovala, jak její kamarádka škrábala brkem na pergamen.

Když dopsala druhý řádek, zvedla k Ataře zrak. Hned si všimla jejího smutného výrazu.

„Zase jste se s Tiarou pohádaly?" odtušila. Ataru vždy trápilo, když se k ní její starší sestra chovala odtažitě nebo jí nadávala. Bylo to časté, proto to Eliana poznala.

„Spadla kvůli mně na zem. Kdyby tam nebyla ta Rory, asi by mě zapíchla," pokrčila rameny a povzdechla si. Eliana se při jméně návštěvy z Anglie zasekla. „Co je?"

„Rory?"

„Přijela pravděpodobně s Charlieho bratry, viděla jsem je jít k doupěti," vysvětlila Atara. „Co se ti nezdá?"

„Rory je ta Aurora Blacková, o které jsem ti říkala po našem příjezdu," uvedla Eliana na pravou míru. Ataře vše hned došlo, stejně jako to, proč měla tak divný pocit, když se jí představila.

„Ta Smrtijedka?" vytřeštila na ni oči. Eliana přikývla. „Tak to budou s Tiarou skvělý kamarádky," povzdechla si. Eliana jí věnovala zmatený výraz.

„Věřila bych, že spolu vymýšlejí, jak se zbavit Kaily. Přitom je fakt super," pokrčila rameny a položila si ruce na stůl. Eliana se kousla do vnitřní strany tváře, když si Atara na stole propletla prsty. Ta si jejího zvláštního výrazu hned všimla. „Ty jí taky podezříváš?"

„Nelíbí se mi. Osobně si ji z Bradavic nepamatuju, ale... Nezdá se mi, že je tohle všechno jen nevinná koupě draka, Ataro," přiznala.

„Co tím myslíš?"

„Vyhořely už dvě rezervace. V obou případech přijali Hebridského černého draka," vysvětlila. „Nevěřím tomu, že je Kaila nějaká zlá černokněžnice, ale možná je loutkou někoho, kdo má v plánu zničit i naši rezervaci," dořekla ve vší upřímnosti.

„To si nemyslím. Kdo by za tím byl? Její nemocný otec?" zamyslela se Atara se svraštěným obočím.

***

Tiara se vrátila k sobě domů, aby našla Billa s Rory na stejném místě, kde seděli, když odcházela. Tedy předtím Bill stál nad svou přítelkyní, ale za tu dobu, kdy se stihla s Charliem pohádat, se pohodlně usadil vedle Rory a držel ji za ruku, když přišla Tiara zpět.

Beze slov se k nim posadila a prohlédla si nejprve bledou tvář mladé ženy naproti sobě, než se krátce podívala na Billa.

„Proč jsi tady vlastně ty?" zeptala se ho. Bill pustil Rory a nadechl se.

„Abych zjistil, jestli je to dračí mládě prokletý. Jsem lamač kleteb pro Gringottovy," vysvětlil jí krátce. Tiara přikývla.

„A ty?" pozvedla obočí směrem k Rory.

„Já chtěla na dovolenou. V Anglii každej mele o tom, jak jsem zabila toho a toho," mávla nad tím rukou.

„A nezabila?" chtěla ještě vědět.

„Nikdy nikoho," ujišťovala ji Rory. Tiara se zmohla jen na krátké přikývnutí.

„Ten drak je nahoře v doupěti. Zítra ho mají poslat do jeho samostatnýho teritoria," oznámila Billovi. „Měl by ses na něj podívat dřív, než to udělaj. Něco mi říká, že Garethova věštba měla co dočinění právě s tímhle přesunem," doplnila se ještě. Bill chápavě přikývl.

„Půjdu tam radši hned. Jdeš se mnou, Fialko?" ohlédl se po ní, když vstával. Rory přitakala, ale než vstala, natáhla se přes stůl k Tiaře.

„Jestli tě sere, prostě jí podřízni. Já to na tebe neprásknu," mrkla na ni spiklenecky, než se zvedla a se sladkým úsměvem následovala Billa.

Tiara za nimi zůstala užasle hledět, než si znovu odepnula z opasku kudlu a položila ji přes sebe. Nikdy s ní nikomu neublížila. Přesto cítila potřebu udělat to. Rořina rada ji jen a jen podporovala v tom, co chtěla udělat. Nevěděla jen kdy, jak a navíc Kailu za celý den neviděla.