Byl připraven Tiaře konat pohřeb, když v tom ji srazila k zemi černá čmouha, kterou nestihl ani zaregistrovat a zmátla dokonce i samotného draka, který se – byť jen asi na dvě vteřiny – uklidnil a přestal sebou trhat a škubat ocasem, který akorát stihl pan Trifan uvázat lanem kolem balvanové hradby kousek od nich. Sám se vydal chytit lano, které Tiara upustila, aniž by se zajímal o to, kdo zachránil jeho starší dceři život. Ostatně o to se nemohl momentálně zajímat nikdo, protože drak sebou začal znovu škubat, div nezasáhl svými špičatými hroty na hlavě Roydena. Ten už byl naštěstí obezřetnější, než před lety a hrotům se vyhnul, aniž by povolil stisk lana. Na oplátku lanem zaškubal, aby drak připravil o rovnováhu. Ten sebou hodil o zem takovou silou, až všichni přítomní naskočili. To už vstala Tiara s neznámou osobou ze země, přičemž se zpod černé kápi ozval ženský hlas.

„Pouta na tebe!" ukázala hůlkou na draka, ležícího na zemi. Pevná lana ho začala svazovat ve chvíli, kdy si žena sundala kápi.

„U Merlina, to je přeci McFustyovic dcera," ozvalo se od krotitelů opodál. Charlie měl sto chutí jim říct, jak pozorní jsou, když vidí ženskou, ale aby pomohli s drakem, to už je nenapadne. Svou poznámku ale spolkl stejně tak jako slinu, kterou z té pohledné ženy měl už skoro na rtech. Royden, který už nemusel držet lano a stihl se postavit vedle něj, mu udeřil do ramene.

„Tohle není náš dnešní oběd, kamaráde," utahoval si z něj. Charlie chytil Roydena do kravaty a rozcuchal mu vlasy, než ho pustil a vydal se k nově příchozí.

„Charlie, už jsem ti o slečně McFustyové říkal? Doufám, že jo, protože jde o velmi důležitý obchod," spustil udýchaný starý pan Trifan, zástupce Ridgebita, jehož rodině celá rezervace patřila. Charlie už chtěl namítat, že nic neslyšel, ale poté co ho Tiara zpražila pohledem, si to raději rozmyslel. Trifan ho stejně nepustil ke slovu. „Každopádně máme možnost dostat mládě Hebridského černého –"

„Pokud bude mít dostatek prostoru, pane Trifane," upozornila ho jemně, ale i přesto rázně mladá žena. Tiara si vedle ní odkašlala. Neměla ráda, když někdo skákal jejímu otci do řeči, ostatně ani on ne, ale jeho reakce všechny překvapila.

„Ano, ano, ve skalách bude mít prostoru dost, máme tu samce Obyčejného velšského a je vcelku krotký, takže by jim mohlo společné teritorium prospívat," přitakával. Mladé McFustyové se to ale nezamlouvalo tak jako jemu.

„Nesmíte ho nechávat s jiným drakem, je zvyklý jen na svou rodinu," skoro ho okřikla. Tiara v tu chvíli udělal něco, u čeho musel Charlie zamrkat, jestli se mu to nezdálo; se zamručením sáhla za pásek, kde měla schovanou kudlu s pilníkem na odřezávání rohů. Chvíli se bál, aby McFustyové nepodřízla hrdlo, ale zatím se držela při zemi.

„Jsou to britští draci, ti spolu nemívají problémy," podotkl Charlie směrem k McFustyové. Ta se na něj pohrdavě podívala, než se otočila zpět na Trifana.

„Pokud nebude můj drak sám, nezůstane tu ani hodinu," stála si za svým. To už nesouhlasně zamručel i Charlie s Roydenem.

„V pořádku, Rumunského dlouhorohého přesuneme jinam. Na tom nevidím problém. Za vrcholkem hory je velké území, kam se Hebridský může schovat," přemýšlel za pochodu Trifan, přičemž si od všech zasloužil zamračené pohledy. Tiara se krátce podívala na Charlieho, než si všimla velkého měšce, který vytáhl ze svého pláště. Už jen podle toho, jak se při jeho převzetí McFustyová málem zlomila v pase, jim všem došlo, jak moc prodělali.

„Otče," oslovila ho jemně Tiara, ale on jen mávnul rukou.

„Pokud se do měsíce osvědčíme jako dobří krotitelé, časem se nám to vrátí," odpověděl kamsi do větru, než mladou ženu s blonďatou kšticí pobídl, aby s ním šla do Dračího doupěte, které Charlie poskytoval jako hlavní štáb. Se svolením Fawleyových samozřejmě.

„Do měsíce? A kdo to bude asi kontrolovat?" založila si Tiara ruce na prsa. To už se na ni otočila od dřevěných schodů McFustyová s úsměvem na tváři.

„Já přece," mrkla na ni zlověstně. Alespoň tak to Tiara vnímala, neboť nakopla nejbližší kámen.

„Nána proklatá!" zamumlala naštvaně, než znovu raději nakopla něco jiného. Tentokrát si vybrala pouze štěrk. Royden se za ní hned vydal, aby jí přátelsky položil ruku na rameno, ale ona mu ji hned zase odhodila. Ten se zklamaně podíval na Charlieho.

„Nech ji být, Royi, radši to běž oznámit Ataře a Elianě, ty z toho taky nebudou dvakrát nadšený," rozcuchal mu znovu vlasy. Mladý Fawley se skleslým výrazem vyrazil nahoru ke kutlochu, kde Eliana s Atarou trávily mnohem více času, než v doupěti. I ostatní se rozešli, někteří už při odchodu vzácné návštěvy a Charlie chvíli přemýšlel, jestli by měl jít za Tiarou a nebo ji nechat také na pokoji. Nakonec mu to ale nedalo.

Svižným tempem vyrazil za ní, ale nebylo po ní stopy. Věděl, kam v takových případech mizela, a proto se bez přemýšlení přemístil tam, kam si myslel, že se přemístila i ona.

***

S hlasitým lupnutím, které se mu ještě nějakou chvíli ozývalo v uších, dopadl chodidly na pláž, jež byla na míle daleko od rezervace. Netušil, proč tohle místo Tiara tak milovala, ale vzhledem k její tajemnosti se spíš divil, že mu o tom místě před deseti lety vůbec řekla. Neznalý geografie, ani netušil, že se v Rumunsku nějaké moře a pláže nacházely.

Měl štěstí, že jediná mudlovská rodina, která tu zřejmě trávila dopoledne, pravděpodobně vyrazila na oběd, neboť je viděl v dáli odcházet. Tiaru našel hned u moře. Seděla tam s nohami v písku, kožené boty i plášť s ochrannými rukavicemi měla pohozený vedle sebe a dívala se dopředu. Jistě ho slyšela, když se přemístil, ale její pozornost si nezasloužil. Raději hleděla na moře, dokud sebou neplácl vedle ní a nezul si boty.

„Fuj, Weasley, schovej ten smrad někam," sykla po něm a pro jistotu vzala botu, kterou si sundal první, aby ji hodila za ně. Charlie se uchechtl, než si prohlédl její nárty, pokryté pískem.

„Dát nohy do písku pomáhá?" ukázal na zem, kde dost možná měla prsty u nohou. Tiara ze sebe vydala přidušený smích.

„Jsi blbej," plácla ho do ramene a na chvíli se na něj podívala. Charlie v jejích jestřábích očích hned poznal smutek, který nedokázala skrýt. Tedy... možná se usmívala, ale oči nikdy nelžou, to věděl a u Tiary to platilo dvakrát tolik.

„Tak co tě štve? Ty galeony, nebo že se tvůj táta chová k McFustyový jako by byla nějaká princezna?" šel hned k věci. Ostatně už za ty roky věděl, že ačkoliv Tiara ráda horko ohně, horkou kaši nerada. Tiara semkla rty a zhluboka se nadechla nosem, možná chtěla mlčet, ale nedalo jí to. Po chvíli ticha přeci jen odpověděla.

„Jenže ona je něco jako princezna, Weasley, to je právě to, co mě štve," povzdechla si, ale ne jako nějaká chudinka, to totiž Tiara neděla. V jejím povzdechu bylo vždy znát opovržení. Ještě k tomu nafoukla rty, než se na něj znovu podívala. „Jejich rod šlechtí Hebridský draky od nepaměti na ostrovech ve Skotsku, určitě jsi o nich už slyšel," dopověděla. Charlie se na ni soucitně podíval.

„A ty jí závidíš, že si takhle žije, nebo jak to mám chápat?" snažil se ji pochopit. Tiara svraštila obočí a nozdry se jí nadzvedly podobně, jako tomu Čínskému ohniváči, než po ní začal šlehat plameny.

„Co bych jí měla závidět? Ta holka nemá žádnej život, podle mě to je už třeba sedmej obchod za tenhle rok, co za tatíčka uzavírá. Je prý nemocný. Takže tahle nána zdědí celý to jejich majestátný stavení i se všemi draky. Proč si myslíš, že jich tolik prodávaj?"

Charlie chvíli přemýšlel nad odpovědí, ale Tiara mu moc času nedala.

„Ty její ručičky sotva udrží jednoho draka, natož patnáct nebo kolik jich vlastně měli. Teď už jich mají doma jenom sedm," přemýšlela nahlas a stále se mračila. Charliemu to začalo rychle docházet.

„Takže ona chce toho draka prodat za každou cenu?"

„No jasně, proto mě tak vytočil způsob, jakym se s tátou bavila. Tohle si dovolovat nebude, i kdyby byla – já nevim – potomkem Peverellů!" prohlásila naštvaně a zabořila nohy ještě víc do písku, než si položila bradu na kolena. Charlie nevěděl, co říct, nikdy ji takhle neviděl. Jasně, naštval ji už milionkrát, až jí vlasy zbělaly vztekem, ale Tiara snad poprvé za těch deset let, co ji znal, vypadala, že si neví rady. Tušil, že bude vymýšlet, co s McFustyovou provede a matně si vybavil kudlu, po které před několika minutami sáhla.

„Nezabiješ ji, viď že ne?" ujistil se raději. Tiara ho obdařila dokonale zmateným výrazem, přičemž nechápavě zavrtěla hlavou.

„Co to meleš?"

„Viděl jsem, jak si sahala po tý kudle, Tiaro, mě neoblbneš," naklonil hlavu na stranu a ukázal na hromadu věcí, které si odložila. Nabroušený nůž se pod paprsky slunce třpytil, jako by prosil o použití. Tiara se konečně upřímně rozesmála, až trochu děsivě; Charlie si chvíli myslel, že snad zabodne jeho, ale to už hraničilo s paranoiou, což si sám dobře uvědomoval.

„Protože mě řezala do zadku od té doby, co mě srazila ta nána k zemi, ty cvoku. Že prej, jestli jí nezabiju. Ty seš dobrej," položila mu ruku na rameno a ještě jednou se zasmála. Charliemu se ulevilo, ale na druhou stranu nechtěl, aby tohle za pár hodin slyšel Royden a smál se tomu ještě další tři.

„Zase dobrý, Trifanová," odsekl naoko naštvaně, než uhnul ramenem. Tiaře stále na rtech pohrával pobavený úsměv, ale raději se zklidnila.

„Hlavně mi tu nebreč. Vlastně to je docela dobrej nápad. Asi by mě to samotnou nenapadlo, ale až k tomu dojde, určitě všem řeknu, žes s tím přišel ty," mrkla na něj. Charlie zavrtěl hlavou nad tím skvělým nápadem, ale i přesto se usmíval.

„Takže je princezna, jo?" podotkl zamyšleně. Tiara ho v tu chvíli sjela naprosto vážným pohledem a její radost byla tatam.

„Snad mi nechceš říct, že se ti zalíbila," prohlížela si ho zkoumavě. Charliemu tohle velmi polichotilo.

Zazubil se na ni a pokrčil rameny, čímž si vysloužil další ránu.

„Ani to nezkoušej, Weasley! Já nebudu denně poslouchat žvásty, jak je McFustyová skvělá, jak má krásný vlasy, jak hezky voní, to ne!" začala kroutit hlavou ze strany na stranu, než ji chytil za bradu, ale pouze jemně, ne jako když chytal lano na draky. Tiara, která vypadala opravdu komicky, se na něj zamračila, než ho stiskla kolem zápěstí. „Co je?" zeptala se tlumeně, neb jí z úst udělal kapří pusu.

„Přemejšlim, jestli má hezčí oči, než ty," zadíval se krátce, než se mu Tiara naštvaně vyškubla a podepřela se.

„Nech toho," odbyla ho ještě. Charlie se uchechtnul. Rád takhle Tiaru škádlil, navíc jí to za její odmítnutí před léty rozhodně dlužil. „Jaký má vůbec bloncka oči?" podívala se na něj po chvíli ticha. Charlieho její otázka zarazila, sám si toho nestihl všimnout.

„Podle mě to zjistím ještě dneska," pozvedl vyzývavě obočí. Tiaře se v očích zablesklo.

„Sázka?" natočila se k němu se širokým úsměvem.

„O tři galeony, že se k ní dostanu tak blízko, abych ti řekl i odstín?" přiblížil k ní obličej natolik blízko, aby se mohl ponořit do těch jejích zlatých.

„To ne, Weasley, to chce něco lepšího," zavrtěla hlavou a odtáhla se. Charlie si přesně v tu chvíli vzpomněl, proč vlastně Tiaru původně vyhledal.

„Dobře. Tak jestli to dneska zjistím, půjdeš dneska v noci po stopách obra tam nahoře a najdeš jeho útočiště," navrhnul. Tiara na něj tázavě pohlédla. „Našel jsem s Elianou dneska stopy a začala mizet bublanka. Takže toho obra musíme najít a já si chtěl vzít na pomoc tebe. Nakonec tam ani nebudu muset," pokrčil rameny a obdařil ji spokojeným úsměvem.

„A když se ti to nepovede?"

„Kdyby se to náhodou nepovedlo," opravil ji nejprve, „tak půjdu toho obra hledat sám," nastavil jí ruku, čekaje, jestli ji přijme. Tiara neváhala a plácnutím svou ruku připojila k jeho. „To je ale hrubá pokožka. Neříkají ti dračice?" uchechtl se. Tiara ho se smíchem odstrčila, až se převážil a spadl zády do písku.