Lukas
Nechápal jsem ani jednu mojí ségru.

"Heh tak jo" povtdychl jsem si.

Prošli jsme si plán kdyby nás chtěl nekdo napadnout.

"Tak jdeme" řekla ségra.

Schovali jsme se na stromy.

Po chvíli jsem něco zaslechl pod stromem kde byla Emma. "Ninja do akce!" Křičel jsem.

Emma zareagovala dobře..měla útočníka hned pod její kontrolou.

"Teta Steph!" Křičela Emma.

"Co to meleš?!" Řekl jsem a byl u ní

"Tak děti vy si hrajete na rebely?" Zeptala se ďábelsky Steph

"Cože?" Řekla Emma a povolila stisk

"Ne!" Zařval jsem a pak už jen viděl jak se Steph i s Emmou a Leou vzdalují.

"Leo, Emmo..promiňte holky" zašeptám a jako na povel mi nohy vypověděli službu. Byl jsem při vědomí jen jsem se nemohl pohnout. Ta bezmoc, prázdnota, samota, lítost, vina že je to moje chyba mě donutili k pláči.

Ležel jsem na zemi paralizovany a zklamaný ale i ubreceny. Pak jsem vstal a rozběhl se do lesa. "Proč jsem se nemohl pohnout! Je to moje vina jestli se jim něco stane! Jsem mizerný bratr!" Řekl jsem

.
.
.
"To vážně už mluvím sám se sebou?!" Optal jsem se sám sebe

"Ano mluvíš!" Odpověděl jsem si.

Jémináčku to je špatný! Ségry nejsou pryč ani hodinu a já se už zbláznil !!